Darování několika podílových listů mezi manžely učiněné na základě jednoho právního titulu, v jeden čas, mezi stejnými osobami a se stejným záměrem, představuje jednorázový převod majetku. Zvýšení majetku na straně obdarovaného představuje jeho příjem, který je od daně osvobozený. Pokud ale takový příjem překročí zákonnou hranici pro oznamování osvobozených příjmů, pak je příjemce povinen tento příjem oznámit správci daně. Není významné, že hodnota žádného z dílčích podílových listů tuto hranici nepřekročila.
K předpisům:
–
§ 38v odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2023, čj. 8 Afs 370/2021-43.
V popisované věci se Nejvyšší správní soud zabýval zajímavou otázkou, zda příjem, který vznikl v návaznosti na přijetí daru v podobě několika podílových listů, darovaných ve stejný den stejným právním titulem, lze považovat za jeden příjem. Vyřešení této otázky bylo nezbytné pro posouzení, zda byl daňový subjekt povinen oznámit svůj příjem správci daně podle § 38v odst. 1 zákona o daních z příjmů. Hodnota jednotlivých podílových listů totiž nepřesáhla zákonnou hranici 5 000 000 Kč pro vznik oznamovací povinnosti, součet hodnot těchto podílových listů ovšem ano. Nejvyšší správní soud se v tomto ohledu zabýval nejprve pojmem „příjem“, a to ve světle existující judikatury a komentářové literatury. Při interpretaci tohoto pojmu v § 38v odst. 1 zákona o daních z příjmů je podle popisovaného rozsudku spíše než jako jednotlivý příjem z hlediska formy nutno posuzovat příjem z hlediska jeho obsahu. Jako příjem je totiž podle judikatury chápáno reálné navýšení majetku daňového subjektu. Darem mezi manžely se v projednávané věci stal převod majetku, který měl sice formu 12 podílových listů, nicméně převod všech podílových listů byl propojen objektivní a subjektivní jednotou. Subjektivní jednota spočívala ve společném účelu daru v podobě podílových listů, tedy k převodu celého předmětného majetku na manželku a také ve stejnosti subjektů, tedy stejnosti dárce a obdarovaného. Objektivní jednota pak spočívala ve společném právním titulu, kterým byla darovací smlouva. Společný byl také okamžik, kdy byly podány příkazy dárce k převedení podílových listů a kdy k nim obdarovaná nabyla vlastnické právo. Skutečnost, že převáděný majetek měl formu 12 podílových listů, soud shledal nepodstatnou. Předmětem daně z příjmů fyzických osob v podobě bezúplatného příjmu totiž není majetek samotný, nýbrž až přijatá hodnota tohoto majetku (navýšení majetku daňového poplatníka). Jelikož převod naplnil znaky objektivní a subjektivní spojitosti, nejednalo se významově o mechanický součet hodnoty 12 podílových listů, ale o jednorázový převod majetku, jenž v tu chvíli měl formu právě těchto podílových listů. Nejvyšší správní soud současně připomněl, že administrativní zatížení daňového subjektu zde musí ustoupit snaze vést efektivní boj s daňovými úniky, jakožto jednomu z prostředků, kterým lze usilovat o důslednější zjištění a stanovení daní.