AI: Umělá inteligence v praxi daňového poradce dnes a zítra

Na úvod krátké ozřejmění, co je jádrem digitálních počítačů a informatiky. V srdci každého počítače, a tudíž i umělé inteligence, je neuvěřitelná schopnost transformovat jednoduchý systém dvou stavů – jedničku a nulu – na komplexní úvahy a rozhodnutí. Tato dvě čísla, známá jako binární kód, jsou základem všech počítačových operací. Představte si to jako obrovské množství miniaturních přepínačů, které se rychle zapínají a vypínají, aby reprezentovaly data a prováděly – aby hovořila svou vlastní řečí. Slovní zásoba počítače je tak jen o jedničkách a nulách. Přesně na tomto základě funguje každý počítač, resp. jednotlivé části (procesor, paměť RAM, grafická karta, pevný disk aj.). Z této zdánlivě jednoduché operace vychází vše od základních výpočtů až po složité úkoly, jako je rozpoznávání řeči nebo autonomní řízení vozidel. Každý sofistikovaný úkol, který AI provádí, je v podstatě rozkládán na nekonečné kombinace těchto binárních stavů. To je důvod, proč i v digitálním věku může tak jednoduchý koncept jako nebo přinášet revoluci v naší komunikaci a i životě. Fascinující, že na tak triviálním přepínání dvou stavů stojí všechny komplexní výdobytky naší civilizace, nemyslíte? Ale zpět k tématu.

Jak již bylo naznačeno, co do rešerše judikatury může AI tento proces významně usnadnit a zefektivnit. Ba co víc, již dnes nám umělá inteligence může pomoci z jednotlivých rozsudků vydestilovat klíčové informace. Kdykoliv je před námi ohromné množství dat, pak nám AI má co nabídnout. Její „odborné“ schopnosti jsou dnes na úrovni nadprůměrného laika. Stále dělá chyby, ale velký objem jejích posouzení je a může profesionálům poskytnout významnou pomoc.

Již dnes lze procházet tisíce rozsudků a vytipovat ty, které přinášejí něco nového. Problém je početní výkon, který na to je třeba. A tak za pomoci stávajících cenově dostupných nástrojů¹⁾ je to stále ještě hudbou blízké budoucnosti. Omezíme-li však množství vstupních dat, pak již nyní můžeme z rozsudků vyčíst to nejdůležitější rychleji a přesněji. Systém dokáže identifikovat zásadní právní věty a přetavit je do srozumitelných shrnutí. Odstraněním nadbytečných informací se soustředíme jen na to podstatné, což nám umožňuje lépe se orientovat ve velkém množství judikatury.

Pro odborníky v oblasti daní to znamená obrovskou úsporu času. Namísto pročítání stovek stránek rozsudků mohou získat stručné shrnutí přímo pro jejich případ nebo dotaz. Tyto schopnosti můžeme demonstrovat na případu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. 1 Afs 37/2023. Toto 8stránkové rozhodnutí se týkalo daňového zatížení příjmů z prodeje členského podílu v bytovém družstvu. Na základě naprosto laického zadání se AI pokusila vytvořit jasnou a stručnou právní větu, která shrnuje soudní rozhodnutí. Odpověď byla následující:

Pro mě osobně bylo naprosto překvapující, jak tato právní věta vystihovala podstatu rozsudku. Ba co víc, tato umělou inteligencí vygenerovaná právní věta byla podobná tomu, jak ji formuloval samotný Nejvyšší správní soud. Ostatně považte sami. Soudci, kteří věc rozhodovali, právní větu sestavili takto:

Tento příklad tak velice jasně ukazuje, jak AI může být již dnes cenným nástrojem pro právní analýzy, poskytování stručných a přesných právních sumarizací, které jsou přímo aplikovatelné v praxi.

V rámci rozvoje schopností umělé inteligence v právní oblasti stále více směřujeme k tomu, aby AI nejenom vyhodnocovala a analyzovala dostupné dokumenty, ale také aktivně přispívala k tvorbě argumentace a strategie v rámci právních sporů. V ideálním scénáři by AI byla schopna nejen identifikovat argumenty a důkazy potřebné k výhře ve sporu s finančním úřadem, ale také by sama formulovala účinnou argumentaci. To díky své schopnosti nazývané jako .

Reasoning je schopnost strojů zpracovávat informace a provádět logické úvahy nebo závěry na základě dostupných dat. Tento proces umožňuje dělat závěry, rozhodovat se a řešit problémy podobně, jako to dělá lidský mozek. Reasoning je zásadní aspekt mnoha aplikací AI, od rozpoznávání obrazu a jazykového zpracování až po pokročilé rozhodovací systémy a autonomní roboty. Z pohledu práva je pro nás stěžejní schopnost logických úvah a činění závěrů.

AI již dnes dokáže identifikovat klíčové právní otázky a nastínit další možnosti důkazních návrhů, které by mohly ovlivnit výsledek sporu. Ostatně zkuste jakýkoliv rozsudek Nejvyššího správního soudu konstatující neprokázání naplnění hmotněprávních podmínek nároku na odpočet nebo nákladu vložit do GPT4. Následně se jej zeptejte, jaké další důkazy mohl stěžovatel navrhnout k unesení svého důkazního břemene. Výsledkem bude v podstatě nikdy nekončící výčet, který z části bude obsahovat zjevné nesmysly, z části nepřípadné návrhy, ale ve zbytku velice a pro případ použitelné výsledky.

Do budoucna se pak nabízí hloubková analýza veškeré daňové judikatury, která by ukázala, jaké důkazní prostředky byly v obdobných případech v minulosti úspěšné. Ačkoliv je nutné posuzovat každý případ individuálně, argumenty z podobných případů mohou mít přesvědčivý vliv. Ostatně to pramení z ustanovení § 8 odst. 2 daňového řádu, dle kterého správce daně dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

Jakkoliv se tato část může jevit jako daleká hudba budoucnosti, není tomu tak. Pouze je třeba věnovat nemálo času přípravě vlastního promptu neboli příkazu, skrze nějž komunikujeme s AI. Je tak na uživateli, zda dokáže vhodně shrnout podstatné části sporu, poskytnout judikaturu, a hlavně určit argumentační směr. To samozřejmě při anonymizaci klientských dat, což je dnes velice aktuální problematika.

V tomto ohledu mohu odkázat na mnou připravený argumentační prompt, který je dostupný zde: https://1url.cz/@prikladAI Na tomto odkazu mohou uživatelé registrovaní u OpenAI shlédnout výsledek mé vlastní konverzace s GPT4.

Pro jednodušší demonstraci se tento nevztahuje k daňovému případu, avšak šlo o případ těžkého ublížení na zdraví z mé vlastní praxe. Výsledné argumentace se liší s každým zadáním, avšak co do kvality lze vždy říct, že tato byla uspokojivá, občas i velice dobrá.

Každopádně zejména v této oblasti je třeba zdůraznit, že umělá inteligence nikdy nenahradí člověka. Na druhou stranu je ale velmi pravděpodobné, že člověka, co nepoužívá umělou inteligenci, zde nejspíše nahradí jiný člověk, který tuto používat bude.

S narůstající schopností umělé inteligence analyzovat a hodnotit právní argumentace a rozhodnutí se bude zvyšovat i tlak na soudce a úředníky. V budoucnosti, když AI bude moci rychle a efektivně zpracovávat velké objemy správních a soudních rozhodnutí, bude tato schopna poskytnout okamžité hodnocení kvality soudních rozhodnutí a úředních postupů. Tento vývoj může přinést značné výzvy pro právní profesionály, ale také příležitosti pro zlepšení transparentnosti a spravedlnosti v právních procesech.

Jelikož AI bude schopna identifikovat slabiny v argumentaci nebo v procesních krocích, soudci a úředníci budou muset zvyšovat standardy své práce, aby obstáli v revizích, které AI poskytne. Tlak na ně se zvýší, jelikož chyby a nedostatky budou odhalitelné doslova jedním klikem myši. Zároveň ale i samotní úředníci a soudci dostanou k ruce možnost provést si vlastní korektury vytvořeného textu po stránce nejenom gramatické, ale i logické. To vše před tím, než výsledný argumentační text pošlou do světa.

Každopádně vložení těchto nástrojů do rukou jednotlivců bude zejména v dnešní době rychlých soudů na sociálních sítích klást na úředníky a soudce velké požadavky. Ti budou zejména vystaveni zvýšené kritice, která na první pohled nebude odlišitelná od sofistikované kritiky skutečných profesionálů. Ale ani AI nebude mít nikdy patent na rozum, takže rozhodující osoby se budou muset obrnit proti těmto AIckým [ejájckým]²⁾ soudům, ke kterým bude velmi líbivé za účelem kritiky sahat.

Vstup AI do procesu hodnocení právních rozhodnutí tak bude představovat výzvu pro právní etiku. Jaké úrovně autonomie by měla AI mít, pokud jde o hodnocení práce soudců a úředníků? Jak zajistit, že její výstupy budou správně interpretovány a použity? Tyto otázky vyžadují pečlivou úvahu a regulaci, aby se zabezpečila správná rovnováha mezi využitím technologických výhod a zachováním lidského prvku v právním rozhodování.

V tomto příspěvku jsem rozebral aktuální možnosti umělé inteligence, a to včetně výhledu do blízké budoucnosti. Bezpochyby lze říci, že schopnosti a možnosti jsou již dnes obrovské a budou stále narůstat. A i když tyto představují ideální scénář, je důležité říci, že dnešní AI technologie jsou stále omezené. To zejména jde-li o zvládání komplexních úkolů, jako je plně samostatná právní argumentace nebo komplexní právní reasoning. V současnosti tak AI pomáhá především s analytickými a přípravnými úkoly, zatímco složitější úvahy a strategická rozhodnutí stále zůstávají v rukou lidských právníků.

Avšak s pokračujícím vývojem technologií a lepším porozuměním právnímu kontextu můžeme očekávat, že během několika let bude AI schopna nejenom podporovat právníky ve vyhledávání a přípravě materiálů, ale skutečně převzít značnou (prvotní) část právního reasoning a argumentace. Tento pokrok by mohl znamenat revoluci ve způsobu, jakým jsou právní služby poskytovány a právní spory řešeny.

A byť technologický pokrok přináší mnohé výhody, zavádění AI do hodnocení práce soudců a úředníků bude vyžadovat zvážení mnoha faktorů, včetně etických, právních a profesionálních aspektů. Přestože to představuje náročné období adaptace, v konečném důsledku by mohlo vést k vyšší spravedlnosti a efektivitě právního systému.

Závěrem nutno zmínit, že i tento text vznikl díky nemalé podpoře AI. Půl hodiny diskuse s GPT4 dalo vzniknout kostře příspěvku (dostupné zde: https://1url.cz/@kostraAI – o tomto odkazu platí to samé, co o odkazu výše), kterou jsem následně upravil dle svých představ. A pokud v rámci přípravy odborného textu sepis jedné strany A4 vyžaduje cca 1 hodinu času, pak lze říci, že mi umělá inteligence pomohla uspořit téměř polovinu času potřebného pro sepis tohoto příspěvku.