Přímá úměra nákladů

Stěžovatel v nynější věci ve vztahu k použití § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů tvrdí, že není splněna shora vymezená 2. podmínka proto, že žalobkyně, stručně řečeno, nevlastní 100 % akcií převáděných společností. Tomuto jeho závěru však nelze přisvědčit. Zmíněný § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů totiž předpokládá daňovou uznatelnost těch výdajů, které slouží k dosažení, zajištění či udržení zdanitelných příjmů, aniž však současně stanoví, že zde musí být jakákoliv „přímá úměra“ mezi příjmy a výdaji, jak zřejmě dovozuje stěžovatel. V souzené věci žalobkyní uplatněné výdaje sloužily k dosažení, zajištění či udržení zdanitelných příjmů (opak dosud stěžovatel neprokázal), neboť bez toho, aby tyto výdaje v prokázané, tedy úplné, výši vynaložila, by k převodu společností AXAN 9 a.s. a AXAN 10 a.s. vůbec nedošlo a žalobkyně by tak žádného příjmu nedosáhla. Z uvedeného důvodu nelze souhlasit se stěžovatelem v tom, že veškeré vynaložené a prokázané výdaje uplatněné žalobkyní nelze považovat za daňově účinné.