Držba zahraničních akcií fyzickou osobou - jak zdanit vyplacenou dividendu

Dividenda je podíl na zisku akciové společnosti vyplácený držiteli cenného papíru (akcie). O tom, zda bude podíl na zisku vyplácený, rozhoduje valná hromada akciové společnosti a přísluší tomu, kdo je v rozhodný den vlastníkem akcie. Rozhodný den pro výplatu dividendy je den, ve kterém akciová společnost identifikuje každého akcionáře podle výpisu z depozitáře a pouze tomuto akcionáři dividenda přísluší, a to i přesto, že by i třeba následující den po dni rozhodném akcii prodal (úplatně převedl).

Zpravidla se dividenda vyplácí jednou za rok a její výše závisí zejména na dosažení čistého zisku akciové společnosti a na rozhodnutí valné hromady, zda jej bude mezi akcionáře rozdělovat, nebo bude raději reinvestovat do společnosti, případně snižovat své pohledávky. Rozhoduje se tedy, zda celý zisk, nebo jen část rozdělí mezi akcionáře.

Určení vztahu k jistému státu je podstatné pro stanovení způsobu zdanění, protože fyzická osoba, která je daňovým rezidentem České republiky, zdaňuje v České republice nejen příjmy dosažené na území České republiky, ale všechny své celosvětové příjmy, tzn. i příjmy plynoucí např. z držby akcií zahraničních akciových společností (jak se pozná dividenda vyplácená zahraniční akciovou společností, viz kapitola ). Poplatníci – fyzické osoby jsou podle § 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále také „zákon“ nebo „ZDP“) daňovými rezidenty, pokud mají na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržují, tzn. ti, kteří zde pobývají alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce buď souvisle, nebo v několika obdobích.

Zákon tedy obsahuje dvě kritéria, kdy naplnění jen jednoho z nich stačí ke vzniku rezidentství, přitom je potřeba testovat obě kritéria a žádné nemá přednost. Podle toho, o jaké kritérium se jedná, je následně posuzováno samotné období, kdy je poplatník rezidentem. Jakmile je tedy např. naplněno kritérium obvyklého zdržování se, osoba je podle zákona rezidentem České republiky po celý kalendářní rok, a to bez ohledu na to, zda v České republice má, nebo nemá bydliště.

Bydlištěm na území České republiky se pro účely zákona rozumí místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat. Bydliště je tedy odlišné od trvalého pobytu.

Obchodním majetkem poplatníka daně z příjmů fyzických osob se pro účely zákona rozumí část majetku poplatníka, o které bylo nebo je účtováno anebo byla uvedena v daňové evidenci. Dnem vyřazení určité složky majetku z obchodního majetku se rozumí den, kdy poplatník o této složce majetku naposledy účtoval nebo ji naposledy uváděl v daňové evidenci. Zahrnutí akcií do obchodního majetku má zásadní vliv mimo jiné také na způsob zdanění příjmů z dividend.

Výplata dividendy akcionáři (fyzické osobě, rezidentovi, který akcie zahrnuty do obchodního majetku) představuje nárůst jeho majetku, proto podléhá zdanění podle zákona. Je přitom zajímavé, že současné znění zákona pojem dividenda nezná, naposledy byl použitý v roce 2013. Tento nárůst majetku je tak od roku 2014 zahrnutý pod příjem z kapitálového majetku [§ 8 zákona] a je zdaňovaný jako podíl na zisku obchodní [§ 8 odst. 1 písm. a) zákona]. Přesto je označení dividenda natolik vžitý, že bude používaný i v následujícím textu.

Dividendy vyplácené akcionáři (fyzické osobě, rezidentovi, který akcie zahrnuty do obchodního majetku) se vykazují v účetnictví nebo daňové evidenci a jejich zaúčtování případně evidence není předmětem tohoto článku.

Dividendu, kterou vyplácí česká akciová společnost (resp. většinou banka, která je společností k výplatě pověřena), obdrží akcionář (rezident České republiky) už zdaněnou. Daň 15 % srazí a odvede akciová společnost, která je podle § 38c zákona plátcem daně a daňová povinnost akcionáře je z tohoto titulu vypořádaná – tento příjem do daňového přiznání neuvádí (příjmy, ze kterých je daň vybíraná zvláštní sazbou daně, se do základu daně nezahrnují – podle § 5 odst. 5 zákona).

Každá (vydání) cenného papíru má přiděleno ISIN (International Securities Identification Number), což je mezinárodní identifikační číslo skládající se z dvanácti alfanumerických znaků, přičemž první dva znaky tvoří kód státu. Nejsou-li první dva znaky CZ (kód pro Českou republiku), jedná se s největší pravděpodobností o akcii zahraniční a zde je už situace pro akcionáře/poplatníka složitější.

V případě této dividendy se jedná o příjem ze zdrojů v zahraničí, kde je nutno respektovat ustanovení smlouvy o zamezení dvojího zdanění, je-li taková smlouva se státem rezidence dotčeného poplatníka uzavřena a je účinná (viz kapitola ). Obecně platí, že v zemi daňové rezidence mají daňové subjekty tzv. neomezenou daňovou povinnost, tzn. mají povinnost v daňovém přiznání uvést a zdanit své celosvětové příjmy, tedy i příjem plynoucí z vyplacené dividendy. Daně zaplacené v zahraničí se zohlední metodou stanovenou podle příslušné SZDZ a tuzemské legislativy. Naopak v zemi zdroje příjmů je daňová povinnost omezená pouze na příjmy ze zdrojů na území daného státu a daňové přiznání se podává pouze z titulu těchto příjmů.

Daň zaplacenou v zahraničí prokazuje akcionář/poplatník potvrzením zahraničního správce daně a v odůvodněných případech lze daň zaplacenou v zahraničí prokazovat i potvrzením např. brokera, prostřednictvím kterého akcionář obchoduje, nebo depozitáře o sražení daně.

Co se týče zdanění příjmů dividend (podílu na zisku) ze zahraničí u českých daňových rezidentů, uvádějí se tyto příjmy v daňovém přiznání, a to v české měně. Při přepočtu se postupuje podle ust. § 38 zákona, tzn. přepočet cizí měny na českou měnu provede poplatník, který není účetní jednotkou, buď kurzem pro přepočet daně pro den vzniku příjmu (tím se rozumí kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou), nebo jednotným kurzem, kterým se pro účely daní z příjmů rozumí kurz určený průměrem kurzů devizového trhu vyhlášených Českou národní bankou pro poslední den každého započatého kalendářního měsíce zdaňovacího období. Za každé zdaňovací období vydává Generální finanční ředitelství pokyny ke stanovení jednotných kurzů, které lze vyhledat na webových stránkách www.financnisprava.cz. Publikované jsou také ve Finančním zpravodaji, který je vydávaný pouze v elektronické podobě na webových stránkách Ministerstva financí. V rámci zdaňovacího období nelze použít kurz pro přepočet daně a jednotný kurz současně.

Sazba daně je podle § 16 zákona většinou 15 %, případně 23 % pro část základu daně přesahující 48násobek průměrné mzdy. V roce 2023 byla průměrná mzda stanovená nařízením vlády č. 290/22 na 40 324 Kč. Znamená to, že příjem přesahující 1 935 552 Kč je zdaňovaný zvýšenou sazbou 23 % (více k tomu viz kapitola varianta 2).

V případě, že byly dividendové příjmy zdaněny v souladu se SZDZ i v zahraničí, lze uplatnit metodu popsanou výše podle SZDZ a § 38f ZDP. Pokud je tento příjem nižší než 20 000 Kč (viz kapitola a poplatník nemá jiné příjmy s výjimkou příjmů ze závislé činnosti (tzn. ze zaměstnání), povinnost podat daňové přiznání mu nevznikla.

Smlouvy o zamezení dvojího zdanění (dále také „SZDZ“) jsou pramenem mezinárodního práva. Při jejich sjednávání vystupují státy jako suverénní subjekty. Cílem SZDZ je zajištění optimálního rozdělení daňové povinnosti, tedy rozdělit výnos mezi stát zdroje a stát rezidence, a zamezují dvojímu zdanění téhož příjmu. Význam smluv spočívá mimo jiné v tom, že určují stát, který má pravomoc daný příjem zdanit. Smlouvy o zamezení dvojího zdanění nestanovují nové daně a rovněž nesmí stanovit vyšší sazbu daně, než jaká je určena legislativou smluvního státu. SZDZ zpravidla určují maximální možné hranice sazby daně pro daný smluvní stát.

Mezinárodní smlouvy jsou dle článku 10 Ústavy ČR svojí významností nadřazené zákonům. Stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.

Faktickým důsledkem je, že ke správnému zdanění se postupuje přednostně dle SZDZ před zákonem, případně podle SZDZ v kombinaci se zákonem. Bez existence SZDZ by docházelo k nežádoucímu dvojímu zdanění téhož příjmu ve více státech, tj. ve státě zdroje a ve státě příjemce.

V jednotlivých smlouvách se můžeme setkat se třemi možnými alternativami metod opatření k zamezení dvojího zdanění. Jedná se o:

Metoda úplného vynětí příjmů ze zahraničí nemá vliv na výpočet daně z příjmů ve státě daňové rezidence. Vynětí s výhradou progrese má význam pouze v případě, že sazba daně ve státě rezidence poplatníka je progresivní. Nejkomplikovanější je metoda prostého zápočtu.

Pravidelné informace o podpisech, vstupu v platnost a účinnost smluv o zamezení dvojímu zdanění a protokolů k nim a další informace z této oblasti zveřejňuje Ministerstvo financí ČR na webových stránkách. Seznam platných SZDZ lze nalézt na webu Ministerstva financí České republiky: Smlouvy o zamezení dvojímu zdanění | Ministerstvo financí ČR (mfcr.cz).

I když se smlouvy a použitá terminologie v čase mění a nahrazuje, jsou SZDZ uzavírány na základě Modelové smlouvy o zamezení dvojímu zdanění, kterou přijalo OECD již v roce 1963. K této Modelové smlouvě využívá „Komentář“, který není pramenem práva, ale je pro svoji uznávanou kvalitu často využívaný.

Z důvodu použití Modelové smlouvy jsou jednotlivé SZDZ rozděleny na jednotlivé články smlouvy obdobně a zjednodušují způsob dohledání klíčové informace, kterou daňový subjekt a správce daně potřebují v praktickém příkladu použít. Článek 10 pojednává o výplatě dividend a důležité jsou také články 22 a 23, které se zpravidla věnují metodice vylučující dvojí zdanění.

Česká republika má uzavřené smlouvy o zamezení dvojího zdanění téměř se všemi státy světa. Pokud dojde k situaci, že podíly na zisku plynou poplatníkovi ze státu, se kterým nemá Česká republika uzavřenou smlouvu o zamezení dvojího zdanění, poplatník zahrne příjem do základu daně v České republice a příjem zde bude zdaněn. Ustanovení § 24 odst. 2 písm. ch) zákona však dává poplatníkovi možnost přiznat daň zaplacenou v zahraničí jako daňově uznatelný náklad, který se zahrnuje do základu daně, avšak pouze v rozsahu, ve kterém byla daň započtena na daňovou povinnost v tuzemsku. Tento výdaj je možné uplatnit ve zdaňovacím období, následujícím po zdaňovacím období, jehož se týká zahraniční daň, která nebyla započtena na daňovou povinnost v tuzemsku.

Pro povinnost poplatníka – fyzické osoby podat daňové přiznání platí následující ustanovení zákona:

Podle § 38g odst. 1 zákona se daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob podává pouze tehdy, jestliže roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 50 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou.

Dividendy vyplácené akciovými společnostmi, které jsou daňovými nerezidenty, podléhají dani v ČR ve výši 15 %. Je tedy povinnost akcionáře tento příjem přiznat v daňovém přiznání.

Příjem z dividend patří do dílčího základu daně z kapitálového majetku a ve formuláři daňového přiznání se uvádí na řádek 38. Do příjmů se uvádí hrubá (brutto) hodnota vyplacené dividendy. To znamená hodnota před snížením o srážkovou daň. Jiné výdaje, např. poplatky spojené se správou majetku, jsou nepřípustné a v daňovém přiznání se neuvádějí.

Aby dividenda nebyla zdaněna dvakrát, je možno uplatnit snížení české daně o daň sraženou v zahraničí. To je možné provést tak, že se v daňovém přiznání vyplní i Příloha č. 3 „Výpočet daně z příjmů ze zdrojů v zahraničí (§ 38f zákona)“. V ní se vyčíslí stanoveným způsobem částka, o kterou je možné snížit českou daň, sraženou zahraničním plátcem.

S obnovením progresivní dvojí sazby daně z příjmů občanů je od roku 2021 umožněno samostatné zdanění vybraných příjmů ze zahraničí jednotnou sazbou daně 15 % (§ 10 odst. 10 a § 16a zákona). Tato možnost se týká i výplaty podílů na zisku obchodních korporací čili dividend.

Při rozhodování, jak dividendu zdanit, je důležité zohledňovat celkovou situaci poplatníka, který se svými celkovými příjmy (tedy nejen příjmy z dividend, ale i ostatní příjmy) pohybuje nad hranicí 48násobku průměrné mzdy. Pokud by se vyjmutím příjmu z dividend ze součtu dílčích základů daně a zahrnutím tohoto příjmu do samostatného základu daně dostal pod hranici 48násobku průměrné mzdy, vyhne se zdanění 23 % té části příjmu, která tuto hranici překračuje.

Naopak to může být nevýhodné v případě, kdy tyto celkové příjmy jsou nízké. K součtu dílčích základů se totiž uplatňují odčitatelné položky ze základu daně (poskytnutí daru, odečet úroků, penzijní připojištění, resp. doplňkové penzijní spoření, soukromé životní pojištění), slevy na dani a daňová zvýhodnění (na poplatníka, na manžela/manželku, na děti) a mohlo by dojít k situaci, že z důvodu nízkého celkového příjmu nepůjde všechny tyto možnosti uplatnit (zjednodušeně řečeno, nebude od čeho snižovat a odečítat).

Samostatné zdanění se v daňovém přiznání uplatňuje v Příloze č. 4 „Výpočet daně ze samostatného základu daně podle § 16a zákona“ a důvodem k zavedení samostatného základu daně je srovnání zdanění těchto zahraničních příjmů se situací, že by plynuly ze zdrojů v ČR, kdy podléhají také jednotné „srážkové“ dani 15 %.

Při vyplňování zvolené varianty je vždy vhodné řídit se pokyny, které jsou součástí každé přílohy, popř. využít na Portálu MOJE daně (www.mojedane.cz) Online finanční úřad (DIS+). Zde lze po přihlášení se například prostřednictvím bankovní identity využít při vyplňování daňového přiznání průvodce. V tomto případě je vyplňování jednoduché, protože ke každému řádku lze vyvolat nápovědu, probíhají kontroly správnosti vyplnění, hodnoty se dopočítávají a správně vyplněný formulář lze elektronicky přímo odeslat s lhůtou pro podání prodlouženou o jeden měsíc.

Pokud jsou dividendy vyplácené americkými akciovými společnostmi (tzn. zdrojem příjmu jsou USA), vyplnění formuláře W-8BEN by mělo být jedním z prvních kroků investora pro minimalizaci daní z akciového investování.

Tento formulář je dokumentem amerického daňového úřadu potvrzující daňový (rezidenci) vlastníků cenných papírů. Používá se pro zahraniční osoby ke zdokumentování, že mají entity mimo USA a k čerpání příslušných smluvních výhod pro daňové účely při zdanění z výnosu cenných papírů amerických společností nebo společností nakoupených na americkém trhu.

Vyplněný formulář W-8BEN tedy potvrzuje, že investor není rezidentem Spojených států a že je vlastníkem příjmů, kterých se formulář týká.

Při pořizování amerických cenných papírů umožňuje většina brokerů podepsání tohoto formuláře osobně nebo prostřednictvím příslušné obchodní platformy brokera. Je dobré také vědět, že tento formulář má omezenou platnost, a je tak potřeba jej včas aktualizovat, na což seriózní broker svého klienta včas upozorní.