Podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009 postupují občané a instituce ze států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko), ze Švýcarska a případně také ze Spojeného království (u všech těchto států budeme v dalším textu používat pojem „členský stát“). Při zaměstnávání osob ze členského státu je aplikován jeden z důležitých principů těchto nařízení, a sice pojištění ve státě výkonu výdělečné činnosti.
Zaměstnávání osob ze zahraničí a zdravotní pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Pro vznik účasti v českém systému veřejného zdravotního pojištění u osob (zaměstnanců) z členských států je důležité, zda zaměstnání zakládá povinnost českého zaměstnavatele platit pojistné a plnit vůči příslušné zdravotní pojišťovně související zákonné povinnosti.
Za účastníky českého systému veřejného zdravotního pojištění se mj. považují osoby bez trvalého pobytu na území České republiky, které jsou zaměstnány u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území ČR.
Podle § 2 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), se zaměstnáním pro tento účel rozumí výkon činností podle § 5 písm. a) cit. zákona za předpokladu, že zaměstnanci plynou, nebo by měly plynout, příjmy ze závislé činnosti, zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Za těchto podmínek je zaměstnaná osoba účastna zdravotního pojištění, to znamená, že je z pohledu zdravotního pojištění považována za zaměstnance, přičemž pracovněprávní vztah může být uzavřen podle českých, příp. cizích právních předpisů.
Zakládá-li pracovněprávní vztah osoby bez trvalého pobytu na