1 Nesprávný výpočet výše pojistného placeného za zaměstnance

Při výpočtu výše pojistného vychází zaměstnavatel ze zúčtované hrubé mzdy zaměstnance včetně případného započtení dalších složek příjmu podle zákona, kdy je současně jeho další zákonnou povinností správně vypočtené pojistné zdravotní pojišťovně v zákonné lhůtě uhradit. 

Jak se vypočítá výše pojistného a jak se zaokrouhlují srážky zaměstnance a zaměstnavatele?

Výše pojistného činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období, kdy tímto rozhodným obdobím je u zaměstnance kalendářní měsíc. Vypočtené pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Takto vypočtená výše pojistného představuje částku, kterou zaměstnavatel za zaměstnance odvádí. To znamená, že zdravotní pojišťovně musí být poukázáno pojistné ve výši 13,5 % z úhrnu příjmů zaměstnance, započitatelných v příslušném kalendářním měsíci do vyměřovacího základu, zaokrouhleno na celou korunu směrem nahoru. Jakýkoliv jiný výpočet není přesně v duchu zákona.

 

Příklad č. 1

Hrubý příjem zaměstnance – vyměřovací základ pro výpočet pojistného           =  27 000 Kč

zaměstnavatel po zaokrouhlení odvede pojistné      0,135 × 27 000                   =    3 645 Kč

zaměstnanci strhne z platu                                                      3 645 : 3               =    1 215 Kč

zaměstnavatel uhradí ze svých prostředků               3 645  – 1 215                     =    2 430 Kč

 

Tento postup lze však použít pouze u zaměstnance dosahujícího alespoň minimálního vyměřovacího základu. Je-li zaměstnanci zúčtován příjem nižší než minimální vyměřovací základ 18 900 Kč, provádí zaměstnavatel dopočet a následný doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části, za předpokladu, že se na zaměstnance (a tedy i na zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň ze zákonného minima.

 

2 Neprovedení dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu (nebo do jeho poměrné části), ale odvod pojistného ze skutečně zúčtované hrubé mzdy

Z pohledu zaměstnavatele je placení pojistného na zdravotní pojištění složitější v případech, kdy je příjem zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ nebo jeho poměrná část, přičemž se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného stanovené minimum.

Jak má zaměstnavatel řešit odvod pojistného v návaznosti na minimální vyměřovací základ zaměstnance?

V takových případech musí zaměstnavatel správně posoudit, zda pro zaměstnanou osobu platí ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, či nikoli. Pokud má zaměstnavatel k dispozici doklad, na jehož základ nemusí při odvodu pojistného dodržet minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 zákon č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pak je vyměřovacím základem dosažený příjem a žádný dopočet se neprovádí. Takovým dokladem je například rozhodnutí o přiznání důchodu, o pobírání rodičovského příspěvku nebo potvrzení o studiu, a tento doklad předloží zaměstnavatel i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny. Vždy je však potřebné dbát na to, aby příslušný doklad svojí platností pokryl celé období trvání zaměstnání – například potvrzení o studiu bývá časově omezeno. 

Pokud zaměstnavatel zjistí, že nedodržel při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ nebo jeho poměrnou část, musí neprodleně vypočítat a uhradit scházející pojistné a za příslušný kalendářní měsíc/měsíce podává zdravotní pojišťovně opravné Přehledy o platbě pojistného zaměstnavatele.

 

2.1 Minimum nemusí být dodrženo

Obecně platí, že pojistné na zdravotní pojištění musí být zaměstnavatelem odvedeno alespoň z minimálního vyměřovacího základu, kdy z této povinnosti jsou taxativním výčtem vyňaty tyto osoby – zaměstnanci:

a) s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, kteří jsou držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu,

b) kteří dosáhli věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání,

c) kteří celodenně osobně a řádně pečují alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku,

d) kteří současně vedle zaměstnání vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a odvádějí jako OSVČ zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (tj. od ledna 2024 nejméně v částce 2 968 Kč), e) za které je plátcem pojistného stát,

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). Vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců jejich skutečný příjem, případně může být vyměřovací základ i v nulové hodnotě.

Zákonem č. 363/2021 Sb. se s účinností od 1. ledna 2022 rozšířil okruh osob, pro které v souladu s ustanovením § 3 odst. 8 zákon č. 592/1992 Sb. neplatí ustanovení o odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

V písmenu f) se pojistné z odměny pěstouna, vyplácené Úřadem práce ČR, provádí při výplatě dávky pěstounské péče ze skutečné výše odměny, tedy bez dopočtu do minimálního vyměřovacího základu. Důvodem pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že pěstounská péče je výkonem společensky prospěšné aktivity, nahrazující do určité míry úkoly státu vůči ohroženým dětem.

 

2.2 Poměrná část minimálního vyměřovacího základu

Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. pak taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. Konkrétně se jedná o tyto případy:

• zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období kalendářního měsíce (zaměstnanec do zaměstnání nastoupil nebo toto ukončil v průběhu měsíce),
• zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (např. nemoc),
• zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu měsíce;

a) osobou, za kterou platí pojistné stát,

b) osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu,

c) osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

d) osobou, která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku.

 

Základní zásady platné při odvodu pojistného v návaznosti na minimální vyměřovací základ zaměstnance:

• pokud se na zaměstnance ze zákona (§ 3 odst. 4 a odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb.) vztahuje povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění nejméně z minimálního vyměřovacího základu, musí být zajištěn odvod pojistného alespoň v minimální povinné výši zaměstnavatelem, který je plátcem pojistného za zaměstnance;
• nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, provádí zaměstnavatel dopočet (a následný doplatek) pojistného do minimálního vyměřovacího základu, v případě příjmů z více zaměstnání provádí tento dopočet a doplatek tehdy, je-li zaměstnancem pro tento účel pověřen;
• tento doplatek hradí zaměstnanec (veškeré platby probíhají zásadně prostřednictvím zaměstnavatele). Pokud by byl vyměřovací základ nižší než minimální mzda zapříčiněn z důvodu překážek v práci na straně organizace (§ 207 až § 209 zákoníku práce), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele;
• má-li zaměstnanec ve více zaměstnáních příjmy nižší než minimální mzda (zakládající účast na zdravotním pojištění), pak se tyto pro účely placení pojistného sčítají. Je-li součet hrubých příjmů (vyměřovacích základů) zaměstnance v daném kalendářním měsíci nižší než minimální vyměřovací základ (minimální mzda), pověřuje zaměstnanec za účelem doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu toho zaměstnavatele, kterého si zvolí. V případě posuzování (sčítání) příjmů z více zaměstnání je nutná spolupráce příslušných zaměstnavatelů. Pro účel dodržení zákonného minima tedy nelze brát v úvahu příjmy na základě dohody o pracovní činnosti nižší než 4 000 Kč nebo příjmy na dohodu o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč;
• pokud je za zaměstnance v jednom zaměstnání odváděno pojistné alespoň v minimální zákonné výši, neprovádí již zaměstnavatel u příjmu u jiného zaměstnavatele dopočet a doplatek do minimálního vyměřovacího základu;
• odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu musí být zabezpečen i v případech, kdy zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek;
• pokud se ze zákonných důvodů (§ 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb.) snižuje minimální vyměřovací základ na poměrnou část, musí být odvedeno pojistné z tohoto sníženého vyměřovacího základu, tedy i včetně případného dopočtu a doplatku pojistného do této poměrné části;
• doplatky do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části, nemůže hradit sám pojištěnec, tyto se platí zásadně prostřednictvím zaměstnavatele;
• minimální vyměřovací základ musí být dodržen i v případě pracovněprávního vztahu uzavřeného podle cizích právních předpisů;
• minimální vyměřovací základ nemusí být dodržen u příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání, tedy v situaci, kdy osoba již není zaměstnancem;
• dopočet do minima nebo do jeho poměrné části se provádí u dohody o pracovní činnosti při příjmu alespoň 4 000 Kč (a současně nižším než 18 900 Kč);
• dopočet do minima nebo do jeho poměrné části se provádí u dohody o provedení práce při příjmu vyšším než 10 000 Kč (a současně nižším než 18 900 Kč);
• v případě uzavřené pracovní smlouvy se dopočet a doplatek pojistného provádí vždy, pokud zúčtovaný hrubý příjem nedosahuje 18 900 Kč;
• jestliže se na zaměstnance naopak nevztahuje povinnost placení pojistného alespoň ze zákonného minima (viz výše uvedené výjimky dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu bez ohledu na minimální mzdu, přitom se nebere v úvahu např. období nemoci, rozsah neplaceného volna, délka trvání zaměstnání v daném kalendářním měsíci, souběžný výkon jiného zaměstnání nebo podnikatelské činnosti apod.

 

2.3 Kdy se ve zdravotním pojištění provádí dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu zaměstnance?

Dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu (případně do poměrné části minimálního vyměřovacího základu) provádějí zaměstnavatelé zejména v těchto situacích:

 

Při zaměstnání na základě pracovní smlouvy

Příjmy z pracovní smlouvy vždy podléhají povinnosti placení pojistného, neboť se jedná o příjmy ze závislé činnosti, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 zákona o daních z příjmů, ovšem mimo výjimek vyjmenovaných právní úpravou – jako výjimky jsou plnění vyjmenovaná v § 6 odst. 7 a odst. 9 zákona o daních z příjmů. Dalšími výjimkami jsou zejména příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance podle § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. nebo příjmy osob, které se nepovažují z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) bodů 1–7 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Ve zdravotním pojištění se nepracuje s pojmem tzv. zaměstnání malého rozsahu. Pokud je však na základě pracovní smlouvy zúčtován za rozhodné období kalendářního měsíce jakýkoliv příjem (tedy například i nižší než 4 000 Kč), pojistné se odvádí, případně i s ohledem na minimální vyměřovací základ zaměstnance.

 

Pokud je úhrn příjmů zaměstnance u jednoho zaměstnavatele nebo z více zaměstnání nižší než 18 900 Kč

Dopočet a doplatek pojistného do minima 18 900 Kč se provádí v případě zaměstnání trvajícího po celý kalendářní měsíc.

 

Příklad č. 2

Hrubý příjem zaměstnance pracujícího na dohodu o pracovní činnosti (jako jediné zaměstnání) činí 16 600 Kč.           

Ve vazbě na výši minimální mzdy od 1. 1. 2024 odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky:

(18 900 – 16 600) × 0,135 = 311 Kč

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 x 18 900 = 2 552 Kč

Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:

(16 600 × 0,135) : 3 = 747 Kč

a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 747 + 311 = 1 058 Kč

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 2 552 – 1 058 = 1 494 Kč

Dle ustanovení § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb. platí tento doplatek prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec, což je v praxi drtivá většina případů. Na zaměstnavatele přechází povinnost úhrady tohoto doplatku pouze v situacích vyjmenovaných v § 207 až 209 zákoníku práce, kdy se jedná o překážky v práci na straně zaměstnavatele.

Stejným způsobem by zaměstnavatel postupoval i tehdy, kdyby jediným pracovněprávním vztahem byla pracovní smlouva nebo dohoda o provedení práce.

 

U odměn členů statutárních orgánů

Odměny členů statutárního orgánu jsou příjmy ze závislé činnosti dle § 6 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o daních z příjmů. Ani u odměn členů statutárních orgánů nehraje částka 4 000 Kč žádnou roli. Jediná výjimka, kdy se pojistné z odměn za výkon funkce neplatí, je výkon funkce v orgánu družstva za podmínek, že funkcionář – člen družstva – bez pracovněprávního vztahu k družstvu je členem orgánu družstva (vykonává v tomto orgánu práci – funkci), je tímto družstvem odměňován a jeho příjem nedosáhl 4 000 Kč.

 

Pokud se jedná o plnění charakteru funkčních požitků

Funkčními požitky rozumíme odměnu za výkon funkce, a to od poslanců a členů vlády až po odměny za výkon funkce v orgánech obcí, státních orgánech, spolcích a zájmových sdruženích, komorách apod.

Funkční požitky již sice nejsou od 1. 1. 2014 postaveny na roveň příjmům ze závislé činnosti (jsou takzvaně podřazeny režimu příjmů ze závislé činnosti), nicméně jejich specifikace zůstává i nadále v § 6 odst. 10 zákona o daních z příjmů.

Povinnosti placení pojistného podléhají i velmi nízké zúčtované příjmy povahy funkčních požitků, zdaňované podle § 6 zákona o daních z příjmů, tedy i příjmy například nižší než 4 000 Kč.

 

U dohody o pracovní činnosti při příjmu alespoň 4 000 Kč

Z pohledu zdravotního pojištění se zaměstnavatelé u dohody o pracovní činnosti nezabývají problematikou placení pojistného tehdy, nedosáhne-li zúčtovaný hrubý příjem zaměstnance částky 4 000 Kč. Naopak, činí-li tento příjem alespoň 4 000 Kč, považuje se tato osoba ve zdravotním pojištění za zaměstnance se všemi souvisejícími důsledky, vyplývajícími z této skutečnosti pro zaměstnavatele.

Z dosažené výše zúčtovaného hrubého příjmu (tedy alespoň 4 000 Kč a současně nižšího než 18 900 Kč) odvede zaměstnavatel pojistné v těchto situacích:

• má k dispozici potvrzení od jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu (případně je v úhrnu příjmů od všech zaměstnavatelů částky 18 900 Kč v rozhodném období kalendářního měsíce dosaženo – nutno mezi zaměstnavateli navzájem dokladovat) nebo
• je zaměstnanec současně OSVČ s placením alespoň minimálních záloh 2 968 Kč (v roce 2024), což zaměstnavateli dokládá čestným prohlášením anebo
• zaměstnanec patří mezi osoby, pro které neplatí minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., například se jedná o osoby, za které platí pojistné stát.

V opačném případě, tedy při příjmu nižším než minimální mzda 18 900 Kč (a zároveň nesplnění některé z uvedených podmínek), provádí zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do povinného minima 18 900 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc dle výše uvedeného příkladu č. 2.

Obdobné podmínky platí pro zaměstnavatele u dohody o provedení práce ve vazbě na rozhodnou částku příjmu 10 000 Kč. 

Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Pokud se jedná u téhož zaměstnavatele o stejný typ dohody, pak se sčítají všechny příjmy.

Jestliže příjem zaměstnance při trvající dohodě o pracovní činnosti poklesne pod 4 000 Kč nebo u dohody o provedení práce nepřevýší 10 000 Kč, musí být tato osoba jako zaměstnanec na příslušný kalendářní měsíc odhlášena.

 

U příjmu společníka s. r. o. a komanditisty komanditní společnosti za práci pro společnost

Pro společníky společnosti s ručením omezeným (a komanditisty komanditní společnosti) platí ve zdravotním pojištění obecná pravidla pro účast na zdravotním pojištění. Pokud jsou těmto osobám zúčtovány příjmy zdaňované podle § 6 zákona o daních z příjmů, považují se z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance, a to bez ohledu na charakter tohoto příjmu – příjem za práci pro společnost na základě pracovněprávního vztahu nebo i bez něho, funkční požitek apod. Jestliže tato osoba vykonává práci pro společnost a je jí zúčtován příjem, který je předmětem daně z příjmů podle § 6 zákona o daních z příjmů, považují se tyto osoby z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance se všemi povinnostmi zaměstnavatele, tedy zejména přihlásit tuto osobu u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance a odvádět pojistné podle zákona.

 

Při souběhu zaměstnání s podnikáním, pokud je zaměstnání hlavním zdrojem příjmů pojištěnce

Jak se ve zdravotním pojištění posuzuje v daném souběhu pro účely placení pojistného hlavní a vedlejší zdroj příjmů? V podstatě záleží na skutečnosti a individuálním posouzení pojištěnce, kdy hlavním zdrojem příjmů mohou být buď příjmy ze zaměstnání (případně společně s dalšími příjmy), nebo příjmy ze samostatné výdělečné činnosti. Tyto důležité skutečnosti uvádí pojištěnec jednak při plnění oznamovací povinnosti (při zahajování podnikání a při případné další komunikaci se zdravotní pojišťovnou), jednak je sděluje na titulní straně Přehledu o výši daňového základu každoročně podávaného OSVČ, a to se zatržením měsíců, ve kterých pro něj nebyl stanoven minimální vyměřovací základ.

Při souběhu zaměstnání s podnikáním převažuje varianta, ve které je podnikatelská činnost vedlejším zdrojem příjmů. Za této situace musí být v zaměstnání odvedeno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu 18 900 Kč, tedy nejméně v částce 2 552 Kč, přičemž zaměstnání musí trvat po celý kalendářní měsíc. V samostatné výdělečné činnosti nemusí být zákonné minimum dodrženo, není povinností pojištěnce (zaměstnance) platit zálohy na pojistné.

Zaměstnavatele tak začíná samostatná výdělečná činnost jeho zaměstnance fakticky zajímat až tehdy, pokud příjem v zaměstnání poklesne pod 18 900 Kč, případně je při souběhu zaměstnání s podnikáním takový příjem sjednán. Zaměstnavatel odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy bez povinnosti dopočtu do minima při vyměřovacím základu nižším než 18 900 Kč tehdy, pokud mu zaměstnanec vystaví čestné prohlášení o tom, že platí alespoň minimální zálohy jako OSVČ. Nemá-li zaměstnavatel takové prohlášení, provádí příslušný dopočet.

Podotýkáme, že z titulu všech svých činností musí být občan pojištěn u jedné zdravotní pojišťovny.

 

Při zaměstnávání osob podle koordinačních nařízení Evropské unie

U osob ze států Evropské unie a dále z Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska a případně také ze Spojeného království (u těchto států budeme v dalším textu používat pojem „členský stát“) se při jejich zaměstnávání postupuje podle koordinačních nařízení EU č. 883/2004 a 987/2009. Jednou ze základních zásad této nadnárodní právní úpravy je princip pojištění ve státě výkonu výdělečné činnosti, který spočívá ve skutečnosti, že osoba je pojištěna (účastna všech systémů sociálního zabezpečení) ve státě, na jehož území vykonává zaměstnání, případně podniká. Pokud je taková osoba zaměstnána v České republice a zaměstnání u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území ČR je jediným zaměstnáním této osoby ve smyslu výše uvedených koordinačních nařízení EU, je z tohoto důvodu účastna všech systémů sociálního zabezpečení (a tedy i zdravotního pojištění) v ČR. Je vhodné, aby dotyčná osoba potvrdila českému zaměstnavateli čestným prohlášením skutečnost, že toto její zaměstnání je jediným zaměstnáním podle koordinačních nařízení EU.

Je-li osobě z členského státu, například zaměstnanému Polákovi, zúčtován na základě pracovní smlouvy příjem 17 000 Kč, musí český zaměstnavatel zajistit odvod pojistného z minima 18 900 Kč z toho důvodu, že tato osoba podléhá českým právním předpisům platným ve zdravotním pojištění.

 

U zaměstnanců ze „třetích zemí“

Osoby z tzv. třetích zemí, tedy mimo členské státy, jsou účastny českého systému veřejného zdravotního pojištění pouze po dobu zaměstnání u českého zaměstnavatele. Pokud například moldavský občan pracuje na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 12 000 Kč, provádí zaměstnavatel příslušný dopočet.

Na rozdíl od podmínek platných podle koordinačních nařízení Evropské unie:

• nejsou s těmito zaměstnanými osobami pojištěni jejich nezaopatření rodinní příslušníci,
• ukončením zaměstnání končí i účast těchto osob v českém systému veřejného zdravotního pojištění, což znamená, že takové osobě nevznikají po skončení zaměstnání žádné další nároky (například při onemocnění v ochranné lhůtě nebo při pobírání podpory v nezaměstnanosti apod.).

 

3 Zaměstnávání v pracovněprávním vztahu nezakládajícím účast na zdravotním pojištění

Z titulu zaměstnávání na dohodu o provedení práce při příjmu maximálně 10 000 Kč a při příjmu na základě dohody o pracovní činnosti nedosahující 4 000 Kč nevznikají zaměstnavateli povinnosti vůči zdravotní pojišťovně, pojistné se neodvádí, oznamovací povinnost se neplní. Zaměstnavatel může případně tohoto pojištěnce upozornit, aby měl v daném měsíci (alespoň jeden den) řešen svůj pojistný vztah některou z těchto tří variant: jiné zaměstnání zakládající účast na zdravotním pojištění [§ 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb.], nebo osoba samostatně výdělečně činná, anebo osoba, za kterou platí pojistné stát. V opačném případě se pojištěnec stává v příslušném měsíci ve zdravotním pojištění osobou bez zdanitelných příjmů, což si musí vyřešit sám. 

 

Musí zaměstnavatel u dohod průběžně přihlašovat a odhlašovat osobu jako zaměstnance, když je jeho příjem někdy vyšší a někdy nižší než částka rozhodná pro posouzení osoby jako zaměstnance ve zdravotním pojištění?

Příjem zaměstnance, sjednaný na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, je zpravidla buď pevný (tj. v určité výši), nebo se může měnit s ohledem na kvalitu a množství práce odvedené podle požadavku zaměstnavatele. Proto může při trvající dohodě o pracovní činnosti dojít například k tomu, kdy je za některý kalendářní měsíc zúčtován zaměstnanci příjem nižší než 4 000 Kč. V takové situaci přestává být tato osoba z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem a zaměstnavatel musí zaměstnance na příslušný kalendářní měsíc odhlásit. Zaměstnavateli je výše zúčtovaného hrubého příjmu známa až po skončení příslušného měsíce, tedy na počátku měsíce následujícího. Za těchto okolností plní zaměstnavatel oznamovací povinnost do osmi dnů po skončení takového měsíce. Obdobně se postupuje i při příjmu na dohodu o provedení práce nepřevyšujícím 10 000 Kč.

 

4 Nepřihlášení zaměstnance u zdravotní pojišťovny

Kromě řádného placení pojistného podle zákona je jednou z nejdůležitějších povinností subjektů působících v oblasti zdravotního pojištění řádné plnění oznamovací povinnosti. Sdělování nových skutečností, resp. oznamování změn má význam z hlediska validity dat v informačních systémech zdravotních pojišťoven. Relevantnost těchto údajů ovlivňuje jak povinnost platit pojistné nebo platby pojistného od státu, tak garantuje nárok na úhradu hrazených služeb podle podmínek stanovených zákonem č. 48/1997 Sb. Případné evidenční nesrovnalosti mohou mít, a mnohdy i reálně mají, negativní dopady jak na zaměstnavatele nebo jejich zaměstnance, tak i na občany jako fyzické osoby, kdy problémové situace musejí řešit pracovníci zdravotních pojišťoven v přímé součinnosti s těmi, jichž se dotýkají.

V souvislosti s placením pojistného na zdravotní pojištění se na zaměstnavatele vztahuje povinnost sdělovat zdravotní pojišťovně v zákonné osmidenní lhůtě například nástup zaměstnance do zaměstnání a ukončení zaměstnání.

 

4.1 Přihlašování a odhlašování zaměstnanců

K plnění oznamovací povinnosti slouží ve zdravotním pojištění formulář Hromadné oznámení zaměstnavatele (včetně Poučení k tomuto formuláři), jehož prostřednictvím oznamuje zaměstnavatel příslušné změny, některé za předpokladu, že mu tyto zaměstnanec řádně oznámí.

Z obecného pohledu lze konstatovat, že u pracovního poměru (včetně pracovního poměru sjednaného podle cizích právních předpisů) se za den nástupu zaměstnance do zaměstnání považuje den, ve kterém zaměstnanec nastoupil do práce, a za den ukončení zaměstnání se považuje den skončení pracovního poměru.

 

Příklad č. 3

Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem pracovní smlouvu od středy 1. května, přičemž zaměstnanec nastoupil do zaměstnání ve čtvrtek dne 2. května.

V návaznosti na ustanovení § 34 odst. 1 písm. c) a § 36 zákoníku práce se v případě pracovního poměru považuje za den nástupu zaměstnance do zaměstnání den, který je takto uveden v pracovní smlouvě. Jelikož lze jako den nástupu do práce sjednat i den pracovního klidu, považuje se pro účely zdravotního pojištění za den nástupu zaměstnance do zaměstnání den vzniku pracovního poměru, uvedený v pracovní smlouvě. V souvislosti s plněním oznamovací povinnosti přihlásí zaměstnavatel tohoto zaměstnance v rámci osmidenní lhůty u jeho zdravotní pojišťovny k datu 1. 5. 2024.

 

Zpravidla nemusí být důvodem pro uložení pokuty zaměstnavateli za nesplnění oznamovací povinnosti například tato situace: Zaměstnavatel uzavře se zaměstnancem pracovněprávní vztah zakládající účast na zdravotním pojištění, je tedy povinen přihlásit tohoto zaměstnance v zákonné osmidenní lhůtě prostřednictvím formuláře Hromadné oznámení zaměstnavatele k placení pojistného té zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn. Zaměstnavatel však tuto povinnost nesplní (například zapomene), nicméně pojistné za tohoto zaměstnance řádně odvádí. Třebaže byl porušen zákon, nevznikla zdravotní pojišťovně finanční újma, proto lze v takovém případě očekávat benevolentnější postoj zdravotní pojišťovny, samozřejmě s přihlédnutím ke skutečnosti, zda se jedná o první (nebo již několikáté) nesplnění zákonné povinnosti.

 

4.2 Evropská unie a oznamovací povinnost ve zdravotním pojištění 

Pokud se zaměstnavatel se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky rozhodne zaměstnávat zaměstnance ze zahraničí, pak musí prioritně vycházet ze skutečnosti, zda se jedná o osobu z některého ze států, na které se vztahuje působnost výše uvedených koordinačních nařízení Evropské unie, nebo bude zaměstnávat cizince z tzv. třetí země. 

Zakládá-li pracovněprávní vztah osoby bez trvalého pobytu na území ČR účast na zdravotním pojištění, považuje se tato osoba za zaměstnance. Za této situace se zaměstnanec stává pojištěncem veřejného zdravotního pojištění v ČR a na jeho zaměstnavatele se vztahují stanovené zákonné povinnosti, zejména pak oznamování veškerých změn a povinnost odvádět za tohoto zaměstnance pojistné. Pokud si zaměstnanec sám nezvolil zdravotní pojišťovnu, na což má z titulu zaměstnání u českého zaměstnavatele jako účastník našeho systému právo, plní zaměstnavatel oznamovací povinnost u místně příslušných úřadoven VZP ČR. Každý zahraniční zaměstnanec obdrží bezplatně od zvolené zdravotní pojišťovny průkaz pojištěnce, a to prostřednictvím zaměstnavatele, který odpovídá za správnost údajů na tomto průkazu. Tímto průkazem se pak prokazuje při čerpání zdravotní péče v České republice nebo v jiných členských státech.

 

V souvislosti se členstvím ČR v Evropské unii platí ve vazbě na zaměstnávání osob při použití kódů „A“, „E“ a „C“ následující:

kód „A“ – v podmínkách VZP ČR (u ostatních zdravotních pojišťoven se postupuje obdobně) se prostřednictvím tohoto kódu přihlašuje zaměstnavatel k platbě pojistného za svého zaměstnance – občana členského státu. Tento kód se však použije při druhém a dalším nástupu do zaměstnání u zaměstnance z členského státu s již přiděleným číslem pojištěnce. Pro první přihlášení takového zaměstnance se použije kód „E“ (viz dále).

kód „E“ – použije zaměstnavatel namísto kódu „P“ pro první přihlášení zaměstnance bez trvalého pobytu – občana členského státu. Do kolonky číslo pojištěnce se uvede pohlaví M (muž), Z (žena) a datum narození. Má-li zaměstnanec nezaopatřené rodinné příslušníky, upozorní jej zaměstnavatel, že je musí přihlásit ke zdravotnímu pojištění.

kód „C“ – použije zaměstnavatel namísto kódu „P“ pro první přihlášení zaměstnance bez trvalého pobytu z jiných zemí než ze členského státu (tzv. třetí země). Do kolonky pro číslo pojištěnce se uvede pohlaví M (muž), Z (žena) a datum narození.

Při skončení pracovněprávního vztahu je zaměstnanec z členského státu i ze „třetí země“ odhlašován kódem „O“ stejně jako ostatní zaměstnanci.

Netrvá-li účast zaměstnance ze státu podléhajícího režimu koordinace na veřejném zdravotním pojištění z jiného důvodu (například z titulu pobírání nemocenských dávek z důvodu onemocnění v ochranné lhůtě), je povinen odevzdat buď přímo zdravotní pojišťovně, nebo prostřednictvím zaměstnavatele český evropský průkaz zdravotního pojištění. Současně s ukončením zdravotního pojištění živitele (výdělečně činné osoby) zaniká i účast na veřejném zdravotním pojištění pro jeho nezaopatřené rodinné příslušníky. Ti se taktéž zpravidla následně vracejí do systému zdravotního pojištění v místě bydliště a rovněž vracejí vystavené evropské průkazy zdravotního pojištění.

U osob ze „třetích zemí“ zaniká účast na zdravotním pojištění dnem skončení zaměstnání u českého zaměstnavatele.

 

Příklad č. 4

Moldavský zaměstnanec pracoval na základě pracovní smlouvy na dobu určitou, která skončila dnem 31. 5. Dne 23. 5. onemocněl a nemoc pokračovala i v měsíci červnu.

Zaměstnavatel odhlásí zaměstnance dnem skončení pracovního poměru, tedy k datu 31. 5. 2024, současně se vrací zelený průkaz pojištěnce. Počínaje dnem 1. 6. již nemá tento bývalý moldavský zaměstnanec nárok na rozsah hrazených služeb podle zákona o veřejném zdravotním pojištění.

 

5 Neoznámení skutečnosti rozhodné pro platbu pojistného státem

Skutečnosti rozhodné pro vznik (zánik) povinnosti státu platit za pojištěnce pojistné jsou velmi důležité, neboť za každého takového pojištěnce obdrží zdravotní pojišťovna v roce 2024 měsíční platbu pojistného od státu ve výši 2 085 Kč. Kdo plní tuto důležitou povinnost?

Zaměstnavatel oznamuje příslušné skutečnosti tehdy, jsou-li mu známy. To znamená, že pokud je pojištěnec zaměstnán a sdělí a dokladuje tuto informaci svému zaměstnavateli, ten ji pak dále oznamuje zdravotní pojišťovně prostřednictvím příslušných kódů. Na zaměstnance (pojištěnce) přechází tato povinnost tehdy, pokud danou skutečnost svému zaměstnavateli nesdělil nebo pokud zjistí, že zaměstnavatel zaměstnancem oznámenou změnu dále nepostoupil zdravotní pojišťovně.

Pokud však není zdravotní pojišťovně vznik tohoto nároku oznámen, nemůže platbu od státu zpětně obdržet, takže nenávratně přichází o prostředky, na které má ze zákona nárok, což může vůči provinilci „kompenzovat“ uložením pokuty. Každou takovou skutečnost je zapotřebí zdravotní pojišťovně okamžitě (tedy i se zpožděním) sdělit.

Neoznámení nebo opožděné oznámení takové skutečnosti je pod sankcí, proto je potřebné oznámení provést bezprostředně poté, jakmile je zaměstnavateli daná informace známa a příslušným dokladem doložena.

 

5.1 Používání více kódů současně

Přijímá-li zaměstnavatel zaměstnance s nárokem na zařazení do „státní kategorie“, oznamuje zdravotní pojišťovně nejen nástup zaměstnance do zaměstnání, ale i skutečnost, že za tohoto zaměstnance je současně plátcem pojistného i stát. Kupříkladu se jedná o nástup studenta během studia na brigádu v období prázdnin (kódy „P“ a „G“), nebo zaměstnávání poživatele důchodu (kódy „P“ a „D“), případně ženy na rodičovské dovolené (kódy „P“ a „M“). K nástupu zaměstnance vedeného u úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání použije zaměstnavatel současně kódy „P“ a „I“. Jestliže zaměstnanec skončí zaměstnání a zároveň je vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání, použije zaměstnavatel k příslušnému datu kódy „O“ a „J“.

Pokud žena nastupuje na mateřskou dovolenou a zároveň končí pracovní poměr, použijí se současně kódy „M“ a „O“. V případě pokračování pracovního poměru oznámí zaměstnavatel pouze nástup na mateřskou dovolenou kódem „M“.

Je-li zaměstnanci přiznán důchod a současně rozváže pracovní poměr, použije zaměstnavatel k oznámení ukončení zaměstnání kód „O“ a na dalším řádku oznámí kódem „D“ začátek povinnosti státu platit pojistné.

 

5.2 Mateřská a rodičovská dovolená

V případě, že žena ukončí mateřskou dovolenou, rodičovskou dovolenou nebo pobírání rodičovského příspěvku a zůstane nadále zaměstnancem (nastupuje do práce), oznámí zaměstnavatel pouze kódem „U“ ukončení povinnosti státu platit pojistné. Kód „P“ při návratu do zaměstnání nepoužije, neboť žena byla kódem „P“ přihlášena již dříve.

Jestliže na skončení mateřské dovolené (pobírání peněžité pomoci v mateřství) bezprostředně navazuje výplata rodičovského příspěvku nebo rodičovská dovolená, nemusí zaměstnavatel v této souvislosti oznámení provádět. Oznámí kódem „U“ až ukončení buď pobírání rodičovského příspěvku, nebo ukončení rodičovské dovolené podle toho, která kategorie končí později, neboť v obou případech je za osobu plátcem pojistného stát.

Pokud se však v daném časovém období objeví „mezera“, musí zaměstnavatel na tuto situaci průběžně reagovat použitím kódů „U“ (například ukončení mateřské dovolené) a „M“ (například nástup na rodičovskou dovolenou), třeba v situaci, kdy není pobírán rodičovský příspěvek. 

 

5.3 Celodenní osobní a řádná péče

Přijme-li zaměstnavatel do zaměstnání osobu celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku a zúčtuje-li jí příjem zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění, provede u příslušné zdravotní pojišťovny prostřednictvím formuláře Hromadné oznámení zaměstnavatele následující:

• přihlásí se k platbě pojistného za tohoto zaměstnance kódem „P“ ke dni nástupu do zaměstnání;
• současně může na dalším řádku oznámit zdravotní pojišťovně ztrátu nároku na platbu pojistného státem (kódem „T“) ke dni předcházejícímu dni nástupu do zaměstnání – za předpokladu, že tato osoba byla jako „pečující“ u zdravotní pojišťovny do dne zahájení zaměstnání registrována – sama se přihlásila. Použití kódu „T“ však není povinností zaměstnavatele, protože v tento den osoba ještě není jeho zaměstnancem, takže by se primárně měla z této kategorie odhlásit sama;
• ke dni skončení zaměstnání se zaměstnavatel odhlásí od platby pojistného za tohoto zaměstnance kódem „O“.

Při nástupu zaměstnance do zaměstnání neoznamuje zaměstnavatel zdravotní pojišťovně skutečnost, že se jedná o osobu splňující podmínky celodenní osobní a řádné péče. Aby však mohl v případě příjmu nižšího než minimální vyměřovací základ (minimální mzda) 18 900 Kč odvádět pojistné bez dopočtu a doplatku pojistného do tohoto zákonného minima, musí mu zaměstnanec vystavit čestné prohlášení o tom, že podmínky celodenní osobní a řádné péče splňuje.

 

5.4 Ukončení studentské brigády

Pokud student například končí brigádu (anebo i zaměstnání) a nadále pokračuje ve studiu, oznámí zaměstnavatel zdravotní pojišťovně ukončení pracovního poměru kódem „O“. V těchto případech nepoužívá kód „F“, kterým by de facto ukončil evidenci pojištěnce v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát. Z praktického hlediska slouží kód „F“ k oznámení ukončení nezaopatřenosti, například v souvislosti s tzv. posledními prázdninami. Kdyby student úspěšně maturoval v květnu, v dalším studiu by již nepokračoval a následně by nastoupil do zaměstnání od 1. července, použil by zaměstnavatel kód „P“ k datu 1. 7. a případně kód „F“ k datu 30. 6. (jelikož pojištěnec není 30. 6. zaměstnancem, měl by splnit oznamovací povinnost sám). Při nástupu do zaměstnání v měsíci červenci kdykoli po datu 1. 7. by byl zdravotní pojišťovně kromě kódu „P“ oznámen kód „F“ k 31. 7. – jelikož zaměstnání netrvalo po celý kalendářní měsíc červenec, je bývalý student do 31. 7. ještě nezaopatřeným dítětem neboli osobou, za kterou platí pojistné stát.

 

6 Neoznámení změny některých původně ohlášených skutečností

Základní povinností zaměstnavatele je sdělit v rámci plnění oznamovací povinnosti zdravotní pojišťovně, jejíž pojištěnce zaměstnává, obchodní název, právní formu právnické osoby, sídlo, identifikační číslo organizace a číslo bankovního účtu, pokud z něj bude provádět platby pojistného. Je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, doplňuje též jméno, příjmení, rodné číslo a adresu trvalého bydliště. Pro tento účel vyplňuje zaměstnavatel formulář „Přihláška a evidenční list zaměstnavatele“.

Poměrně často však zaměstnavatelé zapomínají na nutnost oznamování změny některého z ohlášených údajů. Nové údaje jsou důležité například pro další bezproblémovou komunikaci mezi zaměstnavatelem a zdravotní pojišťovnou. Mimoto jsou rovněž zaměstnavatelé povinni oznamovat ukončení činnosti, zrušení organizace nebo její vstup do likvidace. Nezbytností je taktéž vedení průkazné evidence o zúčtovaném hrubém příjmu (vyměřovacím základu) zaměstnanců pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny (rekapitulace výplatních listin, mzdové listy) a o uskutečněných platbách pojistného. Pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny je zaměstnavatel – hromadný plátce povinen výše uvedené skutečnosti doložit.

 

7 Neoznámení změny zdravotní pojišťovny provedené zaměstnancem v průběhu zaměstnání

V praxi dochází k případům, kdy zaměstnanec neoznámí (nebo opožděně oznámí) svému zaměstnavateli změnu zdravotní pojišťovny, v důsledku čehož zaměstnavatel po určitou dobu odvádí pojistné nesprávné zdravotní pojišťovně.

Mezi základní povinnosti zaměstnance patří sdělit v den nástupu do zaměstnání svému zaměstnavateli, u které zdravotní pojišťovny je pojištěn. Zejména s ohledem na placení pojistného se jedná o záležitost veskrze zásadní. Zaměstnanci si mnohdy neuvědomují, že změní-li v průběhu zaměstnání zdravotní pojišťovnu, jsou povinni oznámit zaměstnavateli tuto skutečnost od osmi dnů ode dne změny zdravotní pojišťovny. Zaměstnanec tímto sdělením dává zaměstnavateli signál k přesměrování plateb pojistného od příslušného kalendářního měsíce ve prospěch té zdravotní pojišťovny, ke které se rozhodl přestoupit.

V důsledku chybného placení (přesněji neplacení) pojistného zaměstnavatelem eviduje zdravotní pojišťovna, které měla platba správně náležet, pohledávku na pojistném včetně nároku na penále. Naopak, u zdravotní pojišťovny, které platba nepatří, vzniká takto přeplatek na pojistném. Vzniklou situaci nelze vyřešit tím způsobem, že by si pojišťovny příslušnou částku pojistného mezi sebou navzájem převedly, neboť pojistné se odvádí ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které je pojištěnec (zaměstnanec) pojištěn.

Jak má zaměstnavatel reagovat, když mu zaměstnanec oznámí změnu zdravotní pojišťovny opožděně, anebo když sám takovou skutečnost zjistí?

Zaměstnavatel by měl učinit následující:

• velmi vhodné je urychleně doplatit pojistné správné zdravotní pojišťovně (dnem úhrady dlužného pojistného v plné výši přestává běžet penále),
• přihlásit a odhlásit zaměstnance u dotčených zdravotních pojišťoven,
• požádat o vrácení přeplatku na pojistném se zdůvodněním,
• podat opravné Přehledy – oběma zdravotním pojišťovnám,
• může požádat o prominutí vyměřeného penále.

Ačkoliv je v této souvislosti v postoji zdravotních pojišťoven při posuzování žádosti o prominutí takto vzniklého penále určitá benevolence (peníze fakticky byly v systému veřejného zdravotního pojištění, avšak u nesprávné zdravotní pojišťovny), zdůrazňuji nutnost postupu zaměstnavatele podle dikce zákona, nehledě na pracnost spojenou s následným řešením takové situace.

V této souvislosti zdůrazňuji důležitou povinnost zaměstnavatele. Při nástupu do pracovního poměru (zaměstnání) má zaměstnanec povinnost sdělit zaměstnavateli zdravotní pojišťovnu, u které je pojištěn. Stejnou povinnost má i tehdy, stane-li se pojištěncem jiné zdravotní pojišťovny v době trvání zaměstnání, kdy tuto povinnost splní do 8 dnů ode dne změny zdravotní pojišťovny. Přijetí sdělení podle předchozích dvou vět je zaměstnavatel povinen pojištěnci (zaměstnanci) písemně potvrdit.