Bez existence obou režimů by se dodavatelé museli registrovat ve státě skladu nebo ve státě, kam bylo zboží přepraveno, aby bylo následně v tomto státě dodáno. Užití obou režimů sice není povinné, ale výhodné. Pozor je potřeba si však dát na podmínky, které musí být k užití režimů splněny.
Zjednodušující režimy – režim skladu a třístranný obchod
Ing.
Petr
Vondraš,
daňový poradce BDO Czech Republic
Režim skladu
Obchodním smyslem tohoto režimu je dodat zákazníkovi zboží v okamžiku, kdy jej potřebuje. Bez časové prodlevy s dopravou. Typické využití režimu skladu je v průmyslu, kdy výrobce potřebuje mít zboží k okamžitému odběru do výroby, ale nechce je mít jako vlastní skladovou zásobu. Jde v zásadě o zboží, které je rezervované pro konkrétního odběratele. A v čem je ono zjednodušení? Při prodeji zboží zákazníkovi v jiném členském státě ze skladu v daném státě se prodávající nemusí registrovat ve státě dodání k dani z přidané hodnoty. Použití režimu skladu není povinné, a proto si na úvod popíšeme dodání zboží mezi českým plátcem A a německým zákazníkem B bez použití režimu skladu a poté mezi českým plátcem C a německým zákazníkem B s použitím režimu skladu.
Příklad 1
Bez použití režimu skladu: Český plátce A uzavře s odběratelem B v Německu, osobou registrovanou k dani, dohodu o udržování minimálního množství materiálu používaného německým odběratelem pro výrobu, a to v prostorách tohoto odběratele. Český dodavatel tak průběžně doplňuje skladové zásoby a německý zákazník si materiál odkupuje dle své výrobní potřeby. Z pohledu zákona o dani z přidané hodnoty český plátce přemisťuje zboží do Německa k následnému dodání v Německu. Z pohledu německého zákona by pořízení zboží formou přemístění mělo znamenat povinnost registrace k DPH v Německu a následné prodeje ze skladu by byly dodáním v rámci Německa, a tedy pravd&