V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. června 2024 se spisovou značkou 1 Afs 80/2023-58 šlo o doměření daně kvůli chybné ceně obvyklé se spojenou osobou. Oceňovací rozdíl společnosti vzniklé odštěpením tato společnost nepromítla do výpočtu srovnávací základny, z níž vycházely její jednotlivé „obvyklé“ prodejní ceny. Správce daně měl naopak za to, že i tyto „startovací“ náklady – tj. účetní odpisy oceňovacího rozdílu – je nutno započítat při určování převodních cen rádoby obvyklých. Přičemž účelovým snížením nákladové základny s. r. o. uměle snížila obvyklou cenu výrobků, a tím i daňový zisk.
Do ceny obvyklé u spojených osob patří i startovací náklady – prověřeno soudem
Ing.
Martin
Děrgel
Kdo jsou spojené osoby?
Přívlastek „spojené“ zde zákonodárci zvolili dosti nepřesně, příhodnější by bylo hovořit o „vlivných“ osobách. Protože je to právě možnost efektivně ovlivnit jinou osobu, která pak „skáče, jak pískáme“, čehož se ministerstva financí – a to všude po světě – oprávněně obávají. A kvůli tomu se zejména v Praze i Bruselu vymýšlí bezpočet regulací snažících lavírovat mezi svobodou volby jednotlivce a veřejným zájmem na „spravedlivé zdanění“…
Daně z příjmů mají ten „problém“, že výši daně přímo předurčuje (hlavně prodejní) cena. Jenže máte-li vliv na dodavatele/odběratele a zájem o co nejnižší daň, lehce díky účelově sjednaným nereálným cenám můžete platit daň, jakou chcete – hlavně nižší. Příklad z praxe… Česká dceřiná společnost ušije sadu koberečků do auta, které dobrovolně povinně prodá své německé mateřské společnosti za 500 Kč, načež tuto sadu automobilka prodává do svých vozů za 100 eur. Ovšem smluvní ceny nejsou zdaleka jediným daňovým specifikem spojených osob…
Je jasné, že pokud spolu jednají osoby vzájemně ekonomicky, personálně či jinak provázané, dohodnou si smluvní – zvláště pak cenové – podmínky i hodně jinak, než by tomu bylo mezi nezávislými (cizími) osobami. Nejde o nic nezákonného, ale o přirozený stav, ostatně z lidského hlediska je zcela pochopitelné a normální, že řemeslník bude požadovat za stejnou práci pro příbuzného jinou (nižší) úplatu, nežli pro nespřízněného „cizího“ zákazníka. V praxi ovšem zdaleka nejde o „nadstandardní slevy“ pouze pro příbuzné živnostníka (OSVČ). Takto cenově zvýhodněny totiž často bývají také obchodní
korporace
, zejména s.r.o., jejichž společníkem nebo členem výkonného orgánu je právě dotyčný živnostník. Takže díky účelově dohodnutým nestandardním cenám se může podle zájmů a potřeb takto sladěných aktérů ze slušně ziskového obchodu (= velká daň) lehce stát ztrátová akce (= malá daň) nebo naopak. Přičemž hlavním důvodem často bývá úprava základů daně z příjmů jednajících osob.Termín „spojené osoby“ je coby legislativní zkratka vymezen pouze pro účely zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „
“), a to v poměrně známém ustanovení § 23 odst. 7. Přičemž má daňové souvislosti nejen nepříjemné (cenová restrikce, na což se zaměříme, dále je to třeba tzv. test nízké kapitalizace u zápůjček a úvěrů aj.), ale také příznivé (např. osvoboz