Nejvyšší správní soud se s tímto názorem 5. senátu plně ztotožňuje. Zákon sice neumožňuje správnímu orgánu žádné uvážení při rozhodování o výši pokuty, tedy při vydávání platebního výměru na pokutu. Možnost předejít nepřiměřeným dopadům pokuty však nastává v rámci řízení o prominutí pokuty. Je to právě v rámci řízení o prominutí pokuty, kde se správní orgány musí zabývat námitkami daňového subjektu, že výše uložené pokuty je pro něj likvidační. Správní orgán musí vzít v potaz i kritéria, která § 38w odst. 6 zákona o daních z příjmů neobsahuje, ale vyplývají z ústavního pořádku. V každém případě je třeba totiž zajistit, aby individuální rozhodnutí neporušilo základní práva daňového subjektu. Konkrétně důvodem pro částečné nebo úplné prominutí pokuty za neoznámení osvobozeného příjmu není pouze neoznámení z ospravedlnitelných důvodů, ale také osobní a majetkové poměry pachatele, aby pokuta pro něj nebyla likvidační.