Řádné daňové tvrzení je podle § 135 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “ nebo „DŘ “) povinen podat každý daňový subjekt, kterému to ukládá zákon nebo který je k tomu vyzván správcem daně. Zákon č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o daních z příjmů “ nebo „ZDP “) ukládá poplatníkům daně z příjmů právnických osob v § 38m odst. 1 povinnost podat daňové přiznání. Pokud se na poplatníka nevztahuje dále uvedená zákonná výjimka z tohoto pravidla, pak se povinnost podání daňového přiznání vztahuje i na případy, kdy poplatník vykáže daň ve výši nula nebo daňovou ztrátu. Proto ani v případě, kdy nevznikne poplatníkovi daňová povinnost, nelze využít postupu podle § 136 odst. 6 DŘ a nahradit podání daňového přiznání sdělením správci daně.
Z povinnosti podat daňové přiznání je však podle § 38mb ZDP zcela vyjmuta veřejná obchodní společnost a dále též společenství vlastníků jednotek, pokud má pouze příjmy, které nejsou předmětem daně, příjmy od daně osvobozené nebo příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Za stejných podmínek nemá povinnost podat daňové přiznání ani veřejně prospěšný poplatník1), pokud současně nemá povinnost uplatnit postup podle § 23 odst. 3 písm. a) bod 8 ZDP, tj. pokud mu nevznikla povinnost zvýšit výsledek hospodaření z titulu porušení podmínek pro využití úspory na dani.