Transakce mezi mateřskou a dceřinou společností v DPPO 2024

Tvorba holdingových uskupení za účelem zefektivnění procesů, řízení významných obchodných rizik či finančních toků ve společnosti či v rámci celé skupiny, je v současném podnikatelském prostředí jak v tuzemsku, tak v rámci mezinárodního prostředí, zcela běžnou praxí. Holdingová struktura jakožto struktura více firem s právní subjektivitou zpravidla sestává z jedné hlavní entity (zpravidla mateřské společnosti), která vlastní rozhodující podíl a řídí veškeré ostatní dceřiné společnosti.

Podíly na zisku vyplácené dceřinou společností mateřské společnosti mohou být dle od daně za předpokladu, že jsou naplněny následující skutečnosti:

Mateřskou společností přitom může být rovněž svěřenský fond, rodinná , obec, dobrovolný svazek obcí či kraj.

Uváděné osvobození se dle uplatní rovněž na příjmy z podílů na zisku která je daňovým a sice při splnění podmínek :

Zároveň ve většině případů platí, že dceřiná společnost vyplácející podíl na zisku nesmí být v likvidaci. Výjimkou jsou situace, kdy dceřiná společnost v likvidaci s rezidenturou v České republice vyplácí dividendy mateřské společnosti do EU.

Mateřská společnost při splnění výše uvedených podmínek pro osvobození na

V souvislosti s realizací osvobozeného příjmu mateřskou společností bude nutno dále při stanovení základu daně mateřské společnosti zohlednit náklady, které přímo či nepřímo souvisí s držbou podílu na dceřiné společnosti. Problematika stanovení předmětných nákladů může být v praxi komplikovaná, přičemž vyčíslení souvisejících nákladů (zejména těch nepřímých) vyžaduje mnohdy posouzení s ohledem na detailní znalost konkrétní situace, resp. vztahu a transakcí probíhajících mezi mateřskou a dceřinou společností.

Mezi mateřské společnosti související s držbou podílu na dceřiné společnosti se nicméně řadí standardně zejména následující (viz pokyn GFŘ D-59):

souvisí se skutečností, kdy mateřské společnosti vznikají v průběhu roku náklady vztahující se jak k držbě podílu na dceřiné společnosti, tak i k jiné činnosti mateřské společnosti. Nelze přitom tyto náklady jednoznačně přiřadit pouze jedné ze jmenovaných činností. Z uvedeného důvodu je nezbytné určit výši těchto nepřímých nákladů na základě stanoveného alokačního klíče, který bude založen na vhodném ekonomicky zdůvodnitelném kritériu. Typicky se jedná o činnosti související s provozem účetního či ekonomického oddělení, sekretariátu, režijní náklady spojené s telefonním či internetovým připojením, pronájem prostor pro výkon činnosti mateřské společnosti, náklady na spotřebu energií v prostorách obývaných oběma společnostmi apod., poradenství či jiné služby pro dceřinou společnost, pakliže jí nejsou přeúčtovávány.

V případě, kdy mateřská společnost, resp. její management, nebude schopen takto vyčíslit nepřímé náklady, využívá se zákonná odpovídající Užití vlastního algoritmu výpočtu může být však pro poplatníka výhodné zejména v situacích, kdy by stanovení výše nepřímých nákladů na úrovni 5 % příjmů z podílu na zisku vyplácených dceřinou společností bylo ve vztahu k celkovému objemu nákladů dceřiné společnosti neúměrně vysoké. Pro jednodušší orientaci a rychlejší analýzu na konci zdaňovacího období, resp. zároveň do budoucna pro případnou obhajobu stanovení výše těchto nákladů při jednáních se správcem daně, samozřejmě doporučuji střediskové členění předmětných nákladů dle jednotlivých činností, popř. vést podrobnou analytickou evidenci.

Náklady mateřské společnosti spojené s držbou podílu budou následně s ohledem na ustanovení vyloučeny jako prostřednictvím

Vztah mezi mateřskou a dceřinou společností bude zpravidla představovat vztah mezi Přestože pro kapitálovou propojenost je z hlediska definice spojených osob potřeba disponovat přímým nebo nepřímým podílem 25 % na základním kapitálu jiné společnosti, v mnoha případech bude u entit s nižší kapitálovou účastí připadat v potaz propojení ve smyslu dikce ZDP na základě shodných osob ve vedení (často jednatel mateřské společnosti je zároveň jednatelem či jedním z jednatelů v dceřiné společnosti apod.).

Mezi typické transakce realizované mezi mateřskou a dceřinou společností lze bezesporu zařadit poskytování tzv. back office neboli manažerských služeb, dále poskytnutí úvěru či zápůjčky, licencování nehmotného majetku aj. U jednotlivých transakcí realizovaných mezi mateřskou a dceřinou společností je pak nutno zohlednit pravidlo cen obvyklých. V případě, kdy budou transakce realizovány za tzv. netržní ceny, resp. případná odchylka od ceny obvyklé nebude uspokojivě doložena, daňový subjekt má povinnost provést úpravu základu daně o zjištěný rozdíl.

Mimoúčetní úpravy základu daně v této souvislosti probíhají zpravidla Potenciální úpravy transferových cen prostřednictvím tzv. true-up mechanismů jsou nicméně zpravidla zohledněny již v účetním výsledku hospodaření běžného období zúčastněných stran.

V souvislosti s realizací transakcí mezi mateřskou a dceřinou společností (zejména tedy v případě poskytování služeb, u kterých je v tomto ohledu vzhledem k jejich nehmotné povaze daňové riziko nejvyšší) nutno zároveň s ohledem na obecná ustanovení § 24 odst. 1 ZDP na straně příjemce provést dva stěžejní testy, tzv.

Provedení uvedených testů vede k posouzení, zda byla předmětná transakce resp. jaký předmětného plnění. Poplatníci v roli příjemců služeb by tedy měli mít k dispozici dostatek důkazních prostředků pro účely prokázání daňové účinnosti těchto nákladů (např. smlouvy týkající se poskytování služeb, timesheety pracovníků, detailní rozpis realizovaných činností, v neposlední řadě pak faktické výstupy jakožto důsledek realizace daných činností s ohledem na charakter poskytovaných služeb). Při neprokázání uváděného hrozí poplatníkům, že předmětné náklady budou správcem daně vyhodnoceny jako nedaňové.

Pro uvedené účely je samozřejmě namístě popř. alespoň podrobnou směrnicí v této oblasti, popisující detailně princip cenotvorby v návaznosti na funkční a rizikový profil jednotlivých entit.

Jedním z častých transakcí realizovaných mezi mateřskou a dceřinou společností je poskytnutí zápůjčky/úvěru mezi těmito subjekty, resp. dluhopisů jednou z těchto stran. V této souvislosti je vyjma posouzení obvyklosti sjednané výše úrokové sazby s ohledem na principy uvedené v § 23 odst. 7 ZDP nutno na straně příjemce předmětného úvěrového finančního nástroje (tj. na straně dlužníka) aplikovat tzv. dle § 25 odst. 1 písm. w) ZDP.

Princip testu nízké kapitalizace spočívá v tom, že subjekt v roli dlužníka musí ze svého daňového základu vyloučit úvěrových finančních nástrojů od spojených osob v průběhu zdaňovacího období (u bank a pojišťoven v pozici dlužníka šestinásobek). Zároveň platí, že pokud subjekt v pozici dlužníka vykáže v této souvislosti ve vztahu k přijatému úvěrovému finančnímu nástroji od spojených osob jsou považovány za Detailní postup propočtu lze nalézt v pokynu D-59.

Celková výše finančních nákladů, které nesplní test nízké kapitalizace, bude uvedena na daňového přiznání dlužníka.

Nezřídka nastane v praxi situace, kdy transakce mezi mateřskou a dceřinou společností probíhají přeshraničně, tj. pokud je jeden ze zúčastněných subjektů rezidentem v zahraničí.

Pokud tuzemská společnost vyplácí úroky z poskytnuté zápůjčky/úvěru či např. vyplácí licenční poplatky ve vztahu k užití nehmotného majetku zahraniční entitě, může tuzemské společnosti vzniknout povinnost z příjmů daňového nerezidenta (zahraniční společnosti) odvést srážkovou daň.

V případě výplaty úroků či licenčních poplatků poplatníkům, kteří resp. státu, se kterým má Česká republika nebo mezinárodní smlouvu upravující v daňových záležitostech pro oblast daní z příjmů, je stanovena

Úroky z úvěrového finančního nástroje a licenční poplatky vyplácené tuzemskou mateřskou či dceřinou společností do zahraničí Platí, že pro osvobození je nezbytné splnit současně následující:

Zároveň platí, že příjemci úroků z úvěrového finančního nástroje nebo licenčních poplatků aj. souvisejících zákonných požadavků.

V souvislosti s problematikou kapitálové aj. propojenosti mateřské a dceřiné společnosti je třeba brát v potaz pravidlo cen obvyklých a ideálně disponovat dokumentací k transferovým cenám pro účely doložení sjednaných cen mezi těmito entitami.

EU legislativa: