Otázky a odpovědi: Příspěvek do garančního fondu České kanceláře pojistitelů

V souladu s ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), musí být (nestanoví-li tento zákon jinak) v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích, povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel (s určitými výjimkami).

Pokud výše uvedená povinnost není splněna, jsou podle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla osoby povinné k zaplacení příspěvku (vlastník vozidla a jeho provozovatel) povinni společně a nerozdílně zaplatit České kanceláři pojistitelů příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno).

Podle mého názoru je možné příspěvek hrazený na základě § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla obecně považovat za výdaj snižující základ daně z příjmů podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. p) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého jsou daňovými výdaji výdaje (náklady), k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů.

Z účetního pohledu je souvztažnost navržená v dotazu správná, jen připomínám, že je třeba i u tohoto nákladu dodržet zásadu časové a věcné souvislosti.