Zánik zastoupení v daňovém řízení

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23.10.2014, čj. 9 Afs 38/2014-59, www.nssoud.cz

K předpisům:

Zánik plné moci zmocněnce osoby zúčastněné na správě daní se analogicky posuzuje podle občanského soudního řádu.

V tomto rozsudku se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, kdy a jakým způsobem se stane zánik zastoupení (výpověď plné moci) účinným vůči správci daně a zda může nabýt účinků vůči správci daně, aniž by došlo k řádnému zániku zastoupení podle občanského zákoníku. Daňový řád z roku 1992 (č. 337/1992 Sb.) ani z roku 2009 (č. 280/2009 Sb.) neposkytují odpověď na otázku, kdy je výpověď plné moci účinná vůči správci daně. Tuto otázku daňový řád z roku 1992 vůbec neupravuje, daňový řád z roku 2009 pak pouze v souvislosti se specifickým případem doručení nové plné moci správci daně (§ 28 odst. 4). Jak v tomto ohledu Nejvyšší správní soud připomněl, v případě chybějící právní úpravy v právním předpise je třeba přistoupit k využití metod, kterými lze chybějící pravidlo dovodit. Jednou z takových přípustných metod je analogie. Přestože má své místo především v právu soukromém, v případě nedostatků ve veřejnoprávních předpisech je nutno přistoupit k jejímu využití i v právu veřejném. Jak Nejvyšší správní soud dodal, v procesních otázkách bude ve většině případů analogie přípustná. Výjimky nastoupí všude tam, kde z povahy konkrétního ustanovení vyplývá nepřípustnost použití analogie (jde o ustanovení umožňující zásah do ústavně zaručených základních práv a svobod fyzických osob, nebo tam, kde jsou zákonem vymezeny možnosti využití daného ustanovení). Nejvyšší správní soud pak dále výslovně uvedl, že pokud i trestní právo procesní připouští využití institutu analogie, tím spíše je možné ji použít v daňovém řízení. Citovaný soud se pak v této souvislosti dále zabýval tím, zda se připouští analogie i v neprospěch účastníků řízení. Dospěl k závěru, že šlo o „doplnění“ procesního pravidla, které vymezuje účinky zániku zastoupení vůči správci daně. Podle Nejvyššího správního soudu nelze dovodit, že by se jednalo o analogii v neprospěch účastníků. Odůvodnění popisovaného rozhodnutí dále připomíná, že z důvodu absence právní úpravy řešené otázky není možné využít ani nejbližšího procesního předpisu (správního řádu) a ani soudní řád správní nenabízí přímé řešení, pouze v § 64 umožňuje přiměřené použití občanského soudního řádu. Ten v § 28 odst. 2 zavedl pravidlo, které je dle Nejvyššího správního soudu svým obsahem nejbližší řešenému problému. Nejvyšší správní soud dále připomněl, že analogickou aplikaci zmíněného ustanovení občanského soudního řádu na daňové řízení předpokládá i odborná literatura a ve vztahu ke správnímu řádu její přípustnost již dovodila i tohoto soudu. Jak odůvodnění popisovaného rozhodnutí dodává, i z logiky věci plyne, že nejen soudy, ale i správní orgány (daňové orgány) nemají možnost vždy nade vší pochybnost ověřit, zda skutečně k vypovězení nebo odvolání plné moci došlo a musí spoléhat na svědomitost účastníků řízení a na pravdivost jimi sdělených údajů. Ostatně pokud by se měla i v řízeních použít úprava občanského zákoníku (z roku 1964), vedlo by to k vysoké míře nejistoty, neboť i zpětně by bylo možné tvrdit, že plná moc zanikla podle občanského práva již dříve a je tak neúčinné jakékoliv pozdější doručování zástupci. Jak tedy Nejvyšší správní soud shrnul, v občanském soudním řádu bylo stanoveno pravidlo, které je aplikovatelné i pro správní řízení, pokud speciální právní předpisy nestanoví vlastní úpravu. Daňový řád z roku 1992 ani daňový řád z roku 2009 úpravu nastolené otázky neobsahují, proto i vůči správci daně je výpověď plné moci účinná, jakmile mu byla účastníkem řízení nebo jeho zástupcem oznámena. Použití analogie není v neprospěch účastníků, neboť pokud je zcela zřejmé, že zástupce nechce či nemůže se správcem daně komunikovat, protože už nechce účastníka zastupovat, je vhodnější, aby správce daně jednal přímo s účastníkem. Obdobně pokud nechce být účastník řízení dále zastupován, je v jeho prospěch, aby zástupce nebyl oprávněn činit za něj úkony, i pokud by odvolání plné moci ještě samotnému zástupci nebylo známo. Pokud by přesto vznikla účastníkovi řízení postupem zástupce škoda, je namístě využít institutu odpovědnosti zástupce, stejně jako v jakýchkoliv jiných případech, kdy zmocněnec svým jednáním poškodí v rozporu s jeho závazky zmocnitele.