Dne 1. ledna 2012 nabyl účinnosti zákon č. 418/2011 Sb. , o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále také jen „zákon“). Tímto zákonem byly nově upraveny podmínky trestní odpovědnosti právnických osob, tresty a ochranná opatření, které lze za spáchání stanovených trestných činů právnickým osobám uložit a v neposlední řadě také postup v trestním řízení vedeném proti právnickým osobám. Uvedený zákon v současné podobě vychází v zásadě z toho, že právnické osoby mohou být postihovány pouze za jednání, k jejichž postihu Českou republiku zavazují mezinárodní smlouvy nebo právo Evropské unie - v zákoně jsou tedy taxativně vyjmenovány trestné činy (kterých je přes 80), za něž může být právnická osoba stíhána. Podle dostupných informací bylo za dobu účinnosti odsouzeno již více než deset společností a trestní řízení běží v několika desítkách dalších případů. Nejčastěji jsou společnosti stíhány právě za provinění se proti daňovým předpisům; jedné byl dokonce udělen „trest nejvyšší“, tedy její zrušení.
JUDr.
Ondřej
Trubač,
Ph. D., LL. M.
partner v advokátní kanceláři Bříza & Trubač
V legislativním procesu je nyní návrh zásadní novely zákona (Sněmovní tisk č. 304), která by uvedený přístup, kdy jsou taxativně vyjmenovány trestné činy, za které může být právnická osoba stíhána, otočila. Právnické osoby by tak měly být zásadně odpovědné za veškeré trestné činy uvedené v trestním zákoníku s výjimkou těch, u kterých to bude zákonem výslovně vyloučeno (tj. místo pozitivního výčtu trestných činů, za které může být právnická osoba trestně stíhána, bude zákon obsahovat negativní výčet trestných činů, jejichž spáchání nebude možné právnické osobě přičítat). Nově by tak bylo možné právnickou osobu stíhat například za trestné činy zneužití informace a postavení v obchodním styku, poškozování spotřebitele či dopravní trestné činy.
Bude-li tato novela přijata, lze očekávat, že značně vzroste počet společností, které budou podle tohoto zákona stíhány. Současně pak vzroste, resp. bude kladen ještě větší důraz na všechny interní kontrolní předpisy a mechanismy, které by měly mít nastaveny všechny společnosti. S tím počítá i důvodová zpráva k uvedené novele, kde je u bodu „Dopady na podnikatelské subjekty“ pouze stručně uvedeno: „Náklady lze očekávat s rozšířením compliance programů“. I nadále bude totiž platit, že právnické osoby se budou moci v případě spáchání trestného činu svými zaměstnanci „vyvinit“, pokud prokáží, že se jedná o
exces
zaměstnance (za který je trestně odpovědný pouze on) a že naopak provedly taková opatření, „která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat.“Bude se tedy jednat například o pravidelnou kontrolu a školení zaměstnanců. Uvedená možnost „vyvinění“ se však i nadále vztahuje primárně na trestné činy spáchané zaměstnanci (resp. osobami v obdobném postavení), jelikož v zákoně stále zůstává zakotvena úprava, ze které vyplývá, že v případě spáchání trestného činu statutárními orgány a řídícími pracovníky se společnost „vyvinit“ prakticky nemůže.
Účinná lítost
Pro úplnost je dobré připomenout, že v zákoně zůstává také ustanovení týkající se účinne lítosti, což je zejména v souvislosti s trestnými činy daňovými (za které mohou být stíhány podle tohoto zákona právě i právnické osoby) mimořádně důležitý institut. Například v Německu se v letošním roce strhla lavina (ne)dobrovolných doplatků daně, kdy se německým finančním úřadům začaly hlásit tisíce daňových nepoctivců, které začal trápit strach a špatné svědomí, že nepřiznali své příjmy ve správné výši, zkrátili daň, za což jim hrozí několikaletý trest odnětí svobody. Jen v dubnu letošního roku se německým finančním úřadům takto přihlásily téměř 4 000 osob. Německý státní rozpočet si tak pravděpodobně přijde na několik set milionů až miliard eur navíc. Například jen v Bavorsku se od roku 2010 [kdy se prvně zvedla podobná vlna (ne)dobrovolného doplacení daně] do dubna 2014 vybrala od daňových nepoctivců téměř miliarda eur.
Tuto lavinu strhl v letošním roce proces s prezidentem fotbalového klubu Bayern Mnichov Uli Hoeneßem, který byl následně odsouzen k 3,5 letům odnětí svobody za zkrácení daně. Potvrzuje se tak trend, který lze v posledních letech pozorovat nejen u našich německých a rakouských sousedů, ale v celé západní Evropě, a to je zpřísnění postihu daňových deliktů. Německé trestní právo - stejně jako české - umožňuje (nejen) u daňových deliktů uplatnění účinné lítosti, kdy je za splnění zákonných podmínek pachateli garantována beztrestnost. Obecně lze ve zkratce uvést, že se musí jednat o dobrovolné jednání a odstranění škodlivého následku, tj. doplacení zkrácené daně. Pokud je zkrácená daň doplacena až ve chvíli, kdy už je daňovému subjektu/pachateli např. sděleno obvinění, tak se o dobrovolné jednání nejedná a výhody účinné lítosti už nemohou být využity. V případě účinné lítosti se zánikem trestní odpovědnosti sleduje ochrana zvlášť důležitých společenských zájmů před škodlivými následky. Ochraně těchto zájmů dává zákonodárce přednost před zájmem na potrestání pachatele - v případě zkrácení daně je to zájem na správném vyměření daně a plnění daňové povinnosti. Účinná lítost je vlastně druh určitého „výměnného obchodu“, kdy stát získá finanční prostředky, které mu náleží a které by jinak musel složitě dohledávat pomocí berních úředníků a orgánů činných v trestním řízení (a je otázka, zda by je vůbec dohledal). Smyslem účinné lítosti tedy je, aby pachatel dostal možnost svým aktivním jednáním svůj dřívější - pro společnost nebezpečný - čin dobrovolně odčinit. Tím, že za stanovených podmínek uhradí zkrácenou daň, mu bude garantována beztrestnost a daná situace bude výhodná i pro stát, který tak obdrží finanční prostředky.
Jak již bylo uvedeno, se změnou přístupu, resp. značným rozšířením počtu trestných činů, za které bude možné právnické osoby stíhat, je třeba počítat s tím, že značně vzroste počet společností, které budou podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob stíhány. Zákon klade velký důraz na prevenci, a proto lze více než doporučit, aby každá společnost provedla (a nebrala na lehkou váhu) audit svých vnitřních kontrolních předpisů, mechanismů a compliance programů. Ty by měly vyhovovat ustanovením tohoto zákona v tom smyslu, že společnosti by měly být schopné prokázat, že provedly v rámci trestněprávní prevence vše, co po nich lze „spravedlivě požadovat“.