Zdanění příjmu komitenta

Nejvyšší správní soud v dané věci posuzoval správnost závěru, podle něhož kupní cena, kterou jako fyzická osoba získá na účet komitenta prodejem nemovitosti, je zdanitelným příjmem komisionáře podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů, nejedná-li se o některý z případů osvobození od daně podle § 4 zákona o daních z příjmů. V tomto ohledu odůvodnění popisovaného rozhodnutí nejprve připomíná, že podle § 577 obchodního zákoníku se smlouvou komisionářskou zavazuje , že zařídí vlastním jménem pro komitenta na jeho účet určitou obchodní záležitost, a se zavazuje zaplatit mu úplatu. Pojmové znaky tohoto smluvního typu přitom tvoří zařízení určité obchodní záležitosti, komisionářovo jednání vlastním jménem na účet komitenta, úplatnost a skutečnost, že oba subjekty smlouvy jsou podnikateli. Jak odůvodnění popisovaného rozhodnutí dodává, v praxi se zpravidla jedná o koupi a prodej věcí movitých, obchodní zákoník ovšem nevylučuje ani možnost uzavření komisionářské smlouvy, jejímž předmětem je závazek komisionáře zařídit na účet komitenta koupi a prodej věcí nemovitých za předpokladu, že se jedná o smlouvu uzavřenou mezi podnikateli při výkonu jejich podnikatelské činnosti. Obchodní záležitostí ve smyslu § 577 obchodního zákoníku může být nejen uzavření smlouvy upravené jako zvláštní smluvní typ v obchodním zákoníku, ale i uzavření smluv, které se řídí primárně občanským zákoníkem nebo dalšími zvláštními předpisy (např. pojistná smlouva, smlouva o nájmu movité věci, vyjma podniku či dopravního prostředku atd.). Pro posouzení, zda se jedná o komisionářskou smlouvu či jiný smluvní typ, je proto podle Nejvyššího správního soudu rozhodující toliko skutečnost, zda jsou splněny uvedené pojmové znaky komisionářské smlouvy, nikoliv právní režim, jímž se řídí právní úkon, jehož uskutečnění je předmětem komisionářské smlouvy. Jedním z pojmových znaků komisionářské smlouvy je to, že jedná při zařízení obchodní záležitosti vlastním jménem, ovšem na účet komitenta. V případě, že předmětem závazku komisionáře je uskutečnění určitého právního úkonu, jedná se o tzv. nepřímé zastoupení, při němž jedná vlastním jménem, z jeho jednání tedy nevznikají komitentovi ve vztahu k třetím osobám ani práva, ani povinnosti. Skutečnost, že jedná na účet komitenta, ovšem znamená, že hospodářský výsledek spojený s uskutečněním obchodní záležitosti se přičítá komitentovi. Případný zisk nebo ztráta z uskutečnění obchodní záležitosti tudíž jdou podle odůvodnění popisovaného rozhodnutí zcela ve prospěch komitenta nebo na jeho vrub. má v případě splnění závazku právo pouze na sjednanou úplatu, a pokud nebyla úplata sjednána, pak na úplatu přiměřenou. Je-li předmětem závazku komisionáře nabytí nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru, nabývá vlastnického práva vkladem do katastru nemovitostí . Jak odůvodnění rozhodnutí připomíná, po nabytí je povinen převést vlastnické právo k nemovitosti na komitenta a současně mu nemovitost, byt nebo nebytový prostor vydat. tak až převodem od komisionáře nabývá vlastnické právo. Jinak tomu ovšem bylo v popisované věci, kde předmětem závazku komisionáře je nabytí i následný prodej nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru třetí osobě. V takovém případě je podle Nejvyššího správního soudu po nabytí nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru povinen zajistit jejich následný prodej a převod vlastnického práva na třetí osobu. tedy během uskutečňování obchodní záležitosti vlastnické právo vůbec nenabývá. Nicméně vyloučení komitenta z řetězu vlastníků a skutečnost, že při převodu vlastnického práva na třetí osobu vystupuje jako vlastník a převodce, ještě neznamená, že kupní cena získaná prodejem nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru, je příjmem náležejícím komisionáři. Nebylo-li mezi účastníky sjednáno něco jiného, náleží hospodářský prospěch získaný prodejem zcela komitentovi. Tento závěr má podle popisovaného rozhodnutí zásadní význam pro posouzení příjmu z hlediska zákona o daních z příjmů. Jak uvádí dané rozhodnutí, při aplikaci § 10 odst. 1 tohoto zákona je třeba v prvé řadě zkoumat, zda při uskutečněném příjmu dochází taktéž ke zvýšení majetku daňového subjektu. Příjmem podléhajícím dani z příjmů fyzických osob je zvýšení majetku daňového poplatníka. Takové zvýšení majetku musí u daňového poplatníka reálně projevit, a to tak, aby bylo skutečně využitelné. Pokud jde o příjem získaný prodejem nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru komisionářem při zařizování obchodní záležitosti, která je předmětem komisionářské smlouvy, je podle soudu zřejmé, že bez ohledu na vlastnické vztahy náleží veškerý dosažený hospodářský prospěch komitentovi, stejně tak jde k jeho tíži i případná ztráta. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že z hlediska zákona o daních z příjmů je třeba posuzovat příjem získaný prodejem nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru komisionářem na účet komitenta jako zdanitelný příjem komitenta, ledaže by z obsahu komisionářské smlouvy vyplývalo, že příjem nebo jeho část náleží komisionáři. Zdanitelným příjmem komisionáře je naopak obvykle pouze odměna (úplata) za zařízení dané obchodní záležitosti pro komitenta.