Způsob odběru vzorků z výrobků při místním šetření v daňovém
řízení
Milan
Podhrázký
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu z e dne 22. července 2011, čj.
5 Aps 3/2011-101, www.nssoud.cz
K předpisům:
-
§
15 zákona č. 337/1992 Sb., o správě
daní a poplatků
Pokud má osoba při místním šetření poskytnout správci daně potřebnou
součinnost a strpět odběr vzorků vybraných výrobků (a jedná-li se o zásah do majetku této osoby), má
správce daně povinnost informovat o technologii prováděného odběru.
V popisované věci se Nejvyšší správní soud zabýval povinností stanovenou
daňovému subjektu (i dalším přítomným osobám) poskytovat správci daně potřebnou pomoc nebo
součinnost při místním šetření. Daňový subjekt i další osoby jsou povinny strpět případná opatření
správce daně, současně je však stanovena povinnost správce daně postupovat tak, aby byla šetřena
práva povinných osob. V dané konkrétní věci již v průběhu místního šetření pozdější žalobce namítal
nezákonnost provedeného odběru vzorků, resp. neexistenci právního titulu k takovému postupu, a žádal
mimo jiné, aby před samotným odběrem vzorků byl seznámen s veškerými normativy, podle kterých bude
správce daně při odběru vzorků postupovat (s technologií odběru vzorků). Tomuto požadavku však
správce daně nevyhověl s odkazem na skutečnost, že se jedná o interní předpis. Nejvyšší správní soud
však takový postup v popisovaném rozhodnutí označil za nepřípustný. Je-li podle daného rozhodnutí
zasahováno do majetku žalobce za účelem odběru kontrolních vzorků, nelze neposkytnout informace o
způsobu, jakým bude odběr proveden (NSS zde zmiňuje např. informace o množství, počtu odběrů,
technice odběru apod.) s odkazem, že se jedná o interní pokyny. Podle popisovaného rozhodnutí
uplatňuje-li správce daně vůči osobě, která je povinna při místním šetření správci daně poskytnout
potřebnou součinnost a strpět opatření správce daně (v dané věci se mimo jiné jednalo i o odběr
vzorků vybraných výrobků), přitom správce daně zasahuje do majetku této osoby, je správce daně
povinen poskytnout informace o technologii prováděného odběru. Této povinnosti se přitom nelze
zbavit odkazem na interní povahu předpisu, podle kterého je odběr prováděn. Daňový subjekt má podle
Nejvyššího správního soudu právo být seznámen zejména s tím, v jakém rozsahu a jakým způsobem bude
odběr proveden. V opačném případě je mu proti případnému nesprávnému postupu při odběru odepřena
možnost jakékoli obrany. Nejvyšší správní soud tedy uzavřel, že v dané věci se jednalo o procesní
pochybení správce daně, které však, jak dodal, nemá povahu nezákonného zásahu. Pokud by místní
šetření (jeho výsledky) byly dále hodnoceny a použity jako důkaz v daňovém řízení, jehož výsledkem
by bylo stanovení spotřební daně, může žalobce podle odůvodnění popisovaného rozhodnutí procesně
vadný postup při místním šetření (nesprávný postup při odběru vzorků) napadnout v rámci žaloby proti
rozhodnutí o stanovení daně.