Daňový řád, 9a. část - Přezkumné řízení a obnova řízení

Jana Jarešová

Vydáno: 07. 12. 2011 41 minut čtení

Daňový řád, část IX., Přezkumné řízení a obnova řízení

JUDr.

Jana

Jarešová,

Ph. D.

1 Přezkumné řízení

Institut přezkumu, který spolu s účinností zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění zákona č. 30/2011 Sb., kterým se mění daňový řád a další související zákony (dále jen „daňový řád“) k 1. lednu letošního roku prodělal malou revoluci. Najdeme v něm celou řadu změn oproti dosavadní úpravě v zákoně č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“).

1.1 Přezkum jako dozorčí prostředek

Hned první významná změna spočívá v možnosti daňového subjektu ovlivnit zahájení řízení o přezkumu. Zatímco zákon o správě daní a poplatků subjektu umožňoval požádat o přezkoumání rozhodnutí správce daně,¹ daňový řád zařadil přezkum mezi dozorčí prostředky, což znamená, že řízení může být zahájeno výhradně jen z moci úřední. Podání ze strany daňového subjektu bude považováno za podnět, který správce daně vyhodnotí, a případný přezkum z úřední moci nařídí, či nikoliv.

Chápání přezkoumání rozhodnutí jakožto prostředku dozorčího práva však není úplně nové a vyslovila se k němu i

judikatura

Nejvyššího správního soudu, když vyjádřila, že není možné institut přezkumného řízení považovat za „nástavbu“ řádných opravných prostředků, neboť by to znamenalo, že by daňový subjekt nebyl nucen dbát svých práv a povinností využívat řádných opravných prostředků, neboť by měl vždy v „záloze“ záruku pro uplatnění institutu přezkoumání rozhodnutí daňového orgánu, čímž by byl smysl řádných opravných prostředků a v rámci nich stanovených lhůt zcela bezúčelný.² Žadateli nevznikal právní nárok na věcné projednání.

S výše uvedeným pak souvisí i samotné zahájení řízení. Zatímco žádostí bylo dle zákona o správě daní a poplatků zahájeno řízení, které vyústilo v procesní rozhodnutí o povolení či nepovolení přezkoumání,³ dle daňového řádu podnět řízení nezahajuje. V § 123 odst. 2 daňového řádu je pak upraven pouze začátek samotného přezkumného řízení tak, že toto řízení je zahájeno vydáním rozhodnutí o nařízení přezkoumání, tedy okamžikem, kdy byl učiněn úkon k doručení rozhodnutí o nařízení přezkoumání.⁴

1.2 Důvody pro nařízení přezkumu

Rovněž důvody, pro které bude nařízen přezkum, jsou textovány odlišně oproti dosavadní úpravě. Zákon o správě daní vázal povolení či nařízení přezkumu na splnění dvou kumulativních podmínek:

rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo se zakládá na podstatných vadách řízení;

okolnosti nasvědčují tomu, že došlo ke stanovení daně v nesprávné výši.

Obě tyto podmínky musely být splněny současně a okruh rozhodnutí, na něž dopadala možnost přezkumu, tím byl značně omezen. Typickým rozhodnutím, které mohlo splňovat obě podmínky, byl platební výměr, kterým byla stanovena daň.

K nutnosti kumulace obou podmínek se opakovaně a konstantně vyjadřovala i

judikatura

.⁵

Daňový řád v § 121 odst. 1 nestanoví podmínku, že musí jít o rozhodnutí, kterým se stanoví daň. Je tedy možné nařídit přezkum jakéhokoliv rozhodnutí, pokud správce daně dojde k závěru, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem. Právě podmínka rozhodnutí vydaného v rozporu s právními předpisy odlišuje přezkum od obnovy řízení. Zatímco cílem přezkumného řízení je napravit nezákonnosti rozhodnutí, obnova řízení slouží k věcnému přezkoumání řízení.

Důvodem pro nařízení přezkumu nemůže být změna výkladu učiněná soudy.⁶ K tomuto problému se vyjádřil i Ústavní soud:

„Jakkoliv by měla být takováto zásadní změna

interpretace

právního předpisu,

nota bene

učiněná Ústavním soudem, jevem v právním státě výjimečným, nelze se takovému jevu vyhnout zcela. Změna právního názoru na určitý výkladový problém není důvodem ke zrušení rozhodnutí v jiných věcech s obdobným předmětem, přijatých na základě výkladu již překonaného. To by nepřiměřeně otřáslo principem právní jistoty.“

⁷

Daňový řád obsahuje i negativní vymezení, tedy pravidlo, při kterém se přezkum nařizovat nebude. Bude tomu tak v případě, kdy vady řízení nejsou významné, a nelze tak mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy.

Oproti obnově řízení daňový řád nestanoví, že by bylo možno přezkoumávat pouze pravomocná rozhodnutí.⁸ Úprava je ostatně obdobná jako v zákoně o správě daní a poplatků.⁹ Je jistě žádoucí, aby správce daně nařídil přezkoumání rozhodnutí bez prodlení, jakmile zjistí možné nezákonnosti rozhodnutí bez ohledu na jeho právní moc. Toto platí samozřejmě za předpokladu, že není otevřeno odvolací řízení, neboť pak by měl správce daně zhojit nezákonnosti v rámci tohoto odvolacího řízení.

Je-li nařízeno přezkoumání pravomocného rozhodnutí, nemá toto nařízení na právní moc rozhodnutí vliv.¹⁰

1.3 Správní přezkoumání

versus

přezkoumání ve správním soudnictví

Daňový řád již neobsahuje absolutní vyloučení přezkoumání rozhodnutí, které bylo předmětem přezkumu ve správním soudnictví, a zákaz zahájení řízení, o kterém již probíhá přezkumné řízení u soudu, které obsahoval zákon o správě daní a poplatků.¹¹

Takto striktně ovšem nebylo ustanovení zákona o správě daní a poplatků vykládáno správními soudy. Soud dovodil, že překážka pro přezkoumání správcem daně platí pouze v případech, kdy by se správního přezkoumání domáhal žadatel na základě důvodů shodných, které už zkoumal soud.¹²

Je otázkou, zda úprava v daňovém řádu, který v § 121 odst. 2 stanoví, že není možné nařídit přezkum rozhodnutí v rozsahu, ve kterém bylo přezkoumáno ve správním soudnictví, je či není totožná s výše uvedeným výkladem soudu. Jazykovým rozborem se dospěje nejspíše k výkladu, že překážka přezkumu platí pro stejný předmět řízení, tj. stejnou vadu, která již byla předmětem soudního přezkoumání. Smyslem daného ustanovení by však spíše měl být výklad obdobný jako je v předchozím odstavci nastíněný soudní výklad, tj. odlišné důvody pro nařízení přezkumu.

V § 124 daňový řád upravuje nový institut, který doplňuje postup správce daně, který je předvídán v § 62 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“), a to uspokojení navrhovatele v průběhu správního soudnictví.

Jedná se o zvláštní, zjednodušený typ přezkumného řízení. Je-li vedeno řízení ve správním soudnictví a správce daně, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno, dospěje k předběžnému závěru, že by mohl návrhu daňového subjektu vyhovět, oznámí svůj závěr uspokojit navrhovatele soudu a předseda senátu správci daně stanoví lhůtu, v které musí nové rozhodnutí vydat. Pokud by tato lhůta uplynula marně, bude soud v řízení pokračovat.¹³

Samotné přezkumné řízení se vede podle standardních pravidel pro správní přezkum s některými výjimkami:

nepoužijí se ustanovení týkající se nařízení přezkoumání (§ 121 a § 122);¹⁴

správní úvahu o důvodnosti uskutečnit tento přezkum vede přímo správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni, a nikoliv nadřízený správce daně (není zde tedy ani žádný závazný právní názor);¹⁵

správce daně nepřihlíží k novým skutečnostem a návrhům na provedení nových důkazních prostředků, které navrhovatel neuvedl ve své žalobě;¹⁶

v tomto přezkumném řízení není možné změnit rozhodnutí v neprospěch navrhovatele;¹⁷

proti rozhodnutí vydanému v rámci tohoto přezkumu nelze uplatnit opravné prostředky.¹⁸

O tom, zda skutečně došlo k uspokojení navrhovatele, rozhoduje sám navrhovatel, potažmo soud.¹⁹ Ve chvíli, kdy je navrhovateli a soudu oznámeno nové rozhodnutí ve věci, se soud dotazuje navrhovatele, zda je postupem správního orgánu uspokojen.²⁰

Soud zastaví řízení v případě, že navrhovatel se cítí uspokojen, anebo v případě, že se navrhovatel nevyjádřil a současně je ze všech okolností případu zřejmé, že k jeho uspokojení došlo.²¹ Není-li navrhovatel uspokojen, soud v řízení pokračuje.

Zajímavá je otázka právní moci nově vydaného rozhodnutí správcem daně. V § 124 daňového řádu žádnou zvláštní úpravu nenajdeme, takže bychom se zřejmě měli držet obecné úpravy v § 103 odst. 1 daňového řádu, tedy, že rozhodnutí je v právní moci tehdy, když je účinné a nelze se proti němu odvolat. Za účinné je považováno rozhodnutí, které je oznámeno příjemcům - tedy typicky doručeno. Protože není odvolání proti rozhodnutí vydanému v tomto typu přezkumu připuštěno, nabylo by právní moci doručením.

V soudním řádu správním je však zvláštní úprava nabytí právní moci rozhodnutí odpůrce, tj. správního orgánu - správce daně, a to tak, že toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem právní moci rozhodnutí soudu o zastavení řízení.²² Podle mého názoru je aplikace tohoto ustanovení na právní moc nového rozhodnutí žádoucí a jediná možná.

1.4 Podnět k přezkoumání

Další ze změn, které zasáhly institut přezkumu, je okruh osob, které mohou podat podnět k zahájení přezkumu.

Podle zákona o správě daní a poplatků mohl podnět podat kterýkoliv správce daně. Žádost o přezkoumání pak pouze daňový subjekt.²³

Podle § 121 odst. 3 a 4 daňového řádu podává podnět k nařízení přezkoumání kterýkoliv správce daně a rovněž kterákoliv osoba zúčastněná na správě daní, tj. daňový subjekt a třetí osoba (§ 5 odst. 3 daňového řádu).

Podnět se podává u správce daně, který rozhodl v řízení v posledním stupni.

Jestliže podnět podává osoba zúčastněná na správě daní, může správce daně požádat, aby jí sdělil, zda shledal podnět důvodným, či nikoliv. Toto sdělení nebude mít formu rozhodnutí, a tudíž není přezkoumatelné ve správním soudnictví. K tomu nutno podotknout, že ani rozhodnutí o nepovolení přezkumu nepodléhalo soudnímu přezkumu, k čemuž se opakovaně vyjádřila

judikatura

.²⁴

Zřejmě si lze představit, že podnět k přezkoumání by mohla dát i osoba mimo výše uvedený okruh - tedy osoba nezúčastněná na správě daní, samozřejmě za předpokladu, že by vůbec byla schopna dostatečným způsobem identifikovat rozhodnutí a jeho vady. Správce daně by se takovým podnětem s ohledem na zásadu oficiality zabýval, ale podle mého názoru by jej nestíhala povinnost výše zmíněná, a to informovat na žádost takovouto osobu, zda je podnět důvodným či nikoliv.

1.5 Nařízení přezkoumání

Přezkoumání rozhodnutí nařídí dle § 122 odst. 1 daňového řádu správce daně nejblíže nadřízený správci daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Půjde-li např. o rozhodnutí o stanovení daně, které vydal finanční úřad, a odvolací řízení vedlo finanční ředitelství, bude přezkum nařizovat Generální finanční ředitelství.

Pokud půjde o nařízení přezkoumání rozhodnutí ústředního správního orgánu (typicky ministerstva) nebo úřední osoby stojící v čele ústředního správního orgánu (ministra), nařídí přezkoumání úřední osoba stojící v čele ústředního správního orgánu (tedy tentýž ministr) na základě návrhu jí ustavené komise.²⁵ Obdobnou úpravu v § 55b odst. 4 obsahoval i zákon o správě daní a poplatků s tím rozdílem, že úprava byla vázána pouze na rozhodování Ministerstva financí, resp. ministra financí.

Zákon neobsahuje pravidla pro složení komise, tj. počet členů a jejich výběr. Je však nutné respektovat nutnost objektivního rozhodování tak, aby osoba zúčastněná na správě daní nemohla podávat oprávněné námitky podjatosti.

Vydáním rozhodnutí je dle § 123 odst. 2 daňového řádu přezkumné řízení zahájeno.

Zákon o správě daní a poplatků nepřipouštěl proti rozhodnutí o povolení nebo nařízení přezkoumání opravné prostředky.²⁶ Podle daňového řádu je možné se proti rozhodnutí o nařízení přezkumu odvolat.²⁷

Daňový řád shodně jako zákon o správě daní a poplatků přiznává vůči přezkoumávanému rozhodnutí (a navazujícím rozhodnutím) odkladný účinek, a to až do doby oznámení rozhodnutí ve věci, vydaného v přezkumném řízení.²⁸ Daňový řád vyjmenovává výjimky, pro které odkladný účinek neplatí. Jsou to:

zajišťovací příkaz - § 167 až 169 daňového řádu;

zástavní právo - § 170 daňového řádu;

zajištění daně ručením nebo bankovní zárukou - § 173 daňového řádu.

Oproti zákonu o správě daní a poplatků daňový řád v § 123 odst. 4 nově stanoví, že po dobu trvání odkladného účinku úroky, které jsou příslušenstvím daně, nevznikají. Bude se jednat jak o úroky z prodlení dle § 252 daňového řádu, tak o úroky z posečkané (odložené) částky dle § 157 daňového řádu. Úrok se tedy po skončeném přezkumném řízení nebude dopočítávat zpětně, ale znovu se rozběhne. To platí samozřejmě za předpokladu, že v přezkumném řízení nebude původní rozhodnutí zrušeno nebo změněno ve prospěch daňového subjektu. Pak by úrok jakožto příslušenství sledoval osud daně.

1.6 Postup při přezkumném řízení

Přezkumné řízení provede ten správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni.²⁹ Výjimka je stanovena v § 122 odst. 4 daňového řádu pro případ změny místní příslušnosti. Dojde-li ke změně místní příslušnosti od právní moci přezkoumávaného rozhodnutí, provede následné přezkumné řízení nově místně příslušný správce daně. Ke změně, ke které dojde po vydání rozhodnutí o nařízení přezkoumání, se nepřihlíží.

PŘÍKLAD:

V posledním stupni rozhodoval Finanční úřad v Pelhřimově.

–

situace A:

Bez změn místní příslušnosti.

Přezkum bude nařizovat Finanční ředitelství v Brně a následné přezkumné řízení povede Finanční úřad v Pelhřimově.

–

situace B: U daňového subjektu

se před vydáním rozhodnutí o nařízení přezkumu a zároveň před nabytím právní moci přezkoumávaného rozhodnutí

změní místní příslušnost na Finanční úřad v Rokycanech. Přezkum bude nařizovat Finanční ředitelství v Brně a následné přezkumné řízení povede Finanční úřad v Pelhřimově.

–

situace C: U daňového subjektu se

před vydáním rozhodnutí o nařízení přezkumu, ale po právní moci přezkoumávaného rozhodnutí

změní místní příslušnost na Finanční úřad v Rokycanech. Přezkum bude nařizovat Finanční ředitelství v Brně, ale následné přezkumné řízení povede Finanční úřad v Rokycanech.

–

situace D: U daňového subjektu se

po vydání rozhodnutí o nařízení přezkumu

změní místní příslušnost na Finanční úřad v Rokycanech. Přezkum nařídilo Finanční ředitelství v Brně a následné přezkumné řízení povede Finanční úřad v Pelhřimově.

Při přezkumném řízení je správce daně vázán důvody, pro které byl přezkum nařízen, a právním názorem vyjádřeným v rozhodnutí o nařízení přezkoumání. V tomto rozsahu může řízení doplňovat a odstraňovat vady.³⁰ Jak vidno z výše uvedeného příkladu, dochází zde k poměrně zajímavé situaci, kdy může být správce daně při přezkumném řízení vázán právním názorem správce daně, který mu není nadřízený.

Výsledkem přezkumného řízení je dle § 123 odst. 5 daňového řádu rozhodnutí, kterým se:

původní rozhodnutí ruší;

původní rozhodnutí mění;

přezkumné řízení zastavuje.³¹

Ke zrušení rozhodnutí dochází v případě, že správce daně shledá, že původní rozhodnutí nemělo být vůbec vydáno.

Třetí z variant nemůže být odrazem neuposlechnutí právního názoru nadřízeného správce daně, který shledal důvody pro nařízení přezkumu. Je ale vyjádřením „dvoufázovosti“ přezkumu, kdy v první -nařizovací fázi nadřízený správce daně předběžně zhodnotí věc a dojde k názoru, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem, ale správce daně, který provádí druhou fázi - samotné přezkumné řízení, na základě průběhu tohoto řízení a dokazování v jeho rámci dojde k závěru opačnému.³²

Podle zákona o správě daní a poplatků bylo možné se proti rozhodnutí o výsledku přezkoumání odvolat do 60 dnů ode dne jeho doručení.³³

Daňový řád rovněž odvolání nevylučuje, takže se použije obecné pravidlo § 109 odst. 1 tj. odvolání bude možné, a to do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí.³⁴

1.7 Lhůty

Odlišným způsobem oproti zákonu o správě daní a poplatků jsou pojaty i lhůty, v nichž je možno přezkum nařídit.

Zákon o správě daní a poplatků ve svém § 55b odst. 2 umožňoval zahájení přezkoumání do dvou let následujících po roce, v němž přezkoumávané rozhodnutí nabylo právní moci, přičemž

judikatura

k tomu dovodila, že tato lhůta není v zásadě vázána na lhůtu pro vyměření daně dle § 47 zákona o správě daní a poplatků. Nejvyšší správní soud se jednoznačně vyjádřil např. v usnesení rozšířeného senátu 7 Afs 20/2007-73:

„Přezkoumání daňového rozhodnutí je tedy možné tehdy, pokud je rozhodnutí o povolení nebo nařízení přezkoumání vydáno (§ 55b odst. 4 daňového řádu) a daňovému subjektu doručeno ve lhůtě dvou let následujících po roce, v němž přezkoumávané rozhodnutí nabylo právní moci (§ 55b odst. 2 daňového řádu), byť by se tak stalo již po uplynutí lhůty podle § 47 odst. 1 daňového řádu. ... I toto řízení musí být dokončeno ve lhůtě deseti let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání (§ 47 odst. 2 daňového řádu), celková délka přezkumného řízení (včetně řízení o odvolání proti výsledku přezkoumání) je tedy omezena částí desetileté lhůty, která z této lhůty zbývá v okamžiku zahájení přezkoumání, přičemž běh této lhůty není možné žádným úkonem v rámci přezkumného řízení přerušit“

?³⁵

Daňový řád s ohledem na to, že je možno nově přezkoumat širší okruh rozhodnutí, stanoví pro jednotlivé typy rozhodnutí lhůty samostatně.

Podle § 122 odst. 3 daňového řádu je možné nařídit přezkum:

rozhodnutí o stanovení daně, pokud neuplynula lhůta pro stanovení daně (§ 148 daňového řádu);

rozhodnutí vydaného v řízení při placení daní, pokud neuplynula lhůta pro placení daně (§ 160 daňového řádu);

jiného rozhodnutí do tří let ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Zahájením přezkumného řízení se dle § 148 odst. 2 písm. c) prodlužuje lhůta pro stanovení daně o jeden rok v případě, že k zahájení přezkumného řízení došlo v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení daně.

Lhůtu, ve které je možné nařídit přezkum, není možné prodloužit ani navrátit v předešlý stav.³⁶

1.8 Přechodná ustanovení

Na žádosti o přezkoumání, které byly správcům daně doručeny do konce loňského roku, tj. do 31. prosince 2010, je nutno aplikovat přechodné ustanovení daňového řádu v § 264 odst. 1 ³⁷

Dle mého názoru je jediným možným postupem žádosti doručené v loňském roce posoudit jako podnět dle § 121 odst. 4 daňového řádu s tím, že by bylo vhodné v těchto případech vyrozumět žadatele o důvodech nenařízení přezkumu i tehdy, pokud o to osoba ve smyslu tohoto ustanovení nepožádala.

1.9 Novela daňového řádu

V aktuální novele daňového řádu, která je momentálně v legislativním procesu,³⁸ je navrženo doplnění dílu 5 (Vztah ke správnímu soudnictví) o § 124a, který řeší

ex lege

neúčinnost rozhodnutí správce daně v případě, kdy dojde k novému rozhodnutí krajského soudu.³⁹

Uvedené ustanovení by mělo řešit situaci, kdy krajský soud zruší rozhodnutí správce daně a správce daně by měl vydat nové rozhodnutí, přičemž je vázán právním názorem krajského soudu. Pokud správce daně podá kasační stížnost, není této stížnosti přiznán odkladný účinek. Správce daně je tak vystaven situaci, kdy věc je stále předmětem soudního přezkumu, nicméně při vyčkávání na výsledek rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se vystavuje možnosti daňového subjektu namítat nečinnost. Pokud tedy správce daně koná a vydá rozhodnutí v souladu s právním názorem krajského soudu, ale rozhodnutí krajského soudu je posléze Nejvyšším správním soudem zrušeno, vznikají v současné době pochybnosti, jakým způsobem „zlikvidovat“ nové rozhodnutí správce daně. Nové ustanovení zakládá neúčinnost tohoto rozhodnutí ze zákona, a to okamžikem nabytí právní moci nového rozhodnutí krajského soudu.

2 Obnova řízení

Oproti přezkumu neprošla obnova řízení s účinností daňového řádu výraznějšími změnami a její současná úprava pouze s drobnými modifikacemi a jednou zásadnější změnou vychází z úpravy zákona o správě daní a poplatků.

2.1 Charakter obnovy řízení

Jak už jsem uvedla výše, cílem obnovy řízení je věcné přezkoumání - odstranění skutkových vad řízení oproti přezkumnému řízení, v kterém se napravují nezákonnosti rozhodnutí. Správce daně tak při povolování nebo nařizování obnovy řízení nezkoumá, zda původní rozhodnutí je v souladu se zákonem, či zda mu předcházelo úplné zjištění skutkového stavu. Správce daně obnovu řízení povolí nebo nařídí v případě, kdy může důvodně předpokládat, že by při znalosti nových skutečností v původním řízení rozhodl jinak.⁴⁰

Obnova řízení může mít dvojí charakter, a to buď je mimořádným opravným prostředkem, kdy o obnovu řízení žádá příjemce rozhodnutí a správce daně rozhoduje o povolení nebo nepovolení obnovy řízení, nebo je dozorčím prostředkem, kdy správce daně nařizuje obnovu řízení z moci úřední.

Pro obnovu řízení je důležitým charakteristickým znakem, že za splnění zákonných podmínek má žadatel na povolení obnovy řízení právní nárok. Stejně tak, pokud zjistí správce daně při své činnosti naplnění zákonných podmínek, je povinen obnovu řízení nařídit.⁴¹

Oproti přezkumu je možné obnovit pouze řízení ukončené rozhodnutím, které již nabylo právní moci.

Obnovit řízení lze i opakovaně.⁴²

Daňový řád obsahuje i výslovnou výjimku, kdy nelze uplatnit obnovu řízení, a to proti zajišťovacímu příkazu.⁴³

2.2 Důvody pro obnovu řízení

V důvodech, pro které se bude povolovat nebo nařizovat obnova řízení, nalezneme první drobný rozdíl oproti zákonu o správě daní a poplatků.

Daňový řád ve svém § 117 odst. 1 stanoví tyto důvody:

vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění příjemce rozhodnutí nebo správce daně uplatněny v řízení již dříve a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí;

rozhodnutí bylo učiněno na základě padělaného nebo pozměněného dokladu anebo dokladu obsahujícího nepravdivé údaje, křivé výpovědi svědka nebo nepravdivého znaleckého posudku;

rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem;

rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky a příslušný orgán veřejné moci o ní dodatečně rozhodl jinak způsobem, který má vliv na toto rozhodnutí a jemu předcházející řízení.

Ad 1. Tento důvod je naprosto totožný s tím, jak jej upravoval zákon o správě daní a poplatků, a proto existuje bohatá

judikatura

, která se vyjádřila k tomu, co znamená nové skutečnosti nebo důkazy, co rozumět vyjitím najevo, jak posuzovat zavinění a jak vnímat podstatný vliv na výrok rozhodnutí.

Novými skutečnostmi nebo důkazy se rozumí takové, které v době původního rozhodování již existovaly a nyní nově vyšly najevo.⁴⁴ Nemohou to tedy být skutečnosti nově vzniklé a stejně jako u přezkumu platí, že v žádném případě nemůže být důvodem pro povolení či nařízení obnovy řízení změna právního názoru učiněná soudy.⁴⁵

Vyjitím najevo se rozumí jakýkoliv způsob, kdy se do dispoziční sféry správce daně dostane nová skutečnost nebo důkaz.⁴⁶

Zavinění je subjektivní kategorie a bude se posuzovat vždy individuálně v konkrétním případě.⁴⁷

Vedle nových skutečností nebo důkazů bez zavinění musí být kumulativně splněna podmínka, že by tyto skutečnosti nebo důkazy mohly mít vliv na výrok rozhodnutí. Je to tedy obdobná podmínka jako u přezkumu, kdy se nepřihlíží k vadám, které nemohly mít vliv na soulad rozhodnutí s právními předpisy. Tato podmínka je odůvodněna tím, že se v případě dozorčích prostředků a mimořádného opravného prostředku jedná o vážný zásah do právní jistoty ukončeného řízení, v případě obnovy dokonce výlučně pravomocně ukončeného řízení. Pro použití těchto prostředků tedy musí být závažný důvod.⁴⁸

Ad 2. Tento důvod je upraven odlišně oproti zákonu o správě daní a poplatků. Kromě drobných jazykových nuancí, které nemění význam uvedených skutečností, spojoval zákon o správě daní a poplatků shledání těchto skutečností trestnými činy.⁴⁹

Z textace tohoto důvodu: „rozhodnutí bylo učiněno na základě...“ je zřejmé a staví se k tomu tak i

judikatura

, že je nutno i v tomto případě hledat vliv skutečností (křivé výpovědi, padělaného dokladu atd.) na výrok rozhodnutí. Musí se tedy jednat o skutečnosti, na nichž je předmětné rozhodnutí postaveno. Jinými slovy, pokud by se sice prokázalo, že např. znalecký posudek byl nepravdivý, ale na výrok neměl žádný vliv, řízení se neobnoví.⁵⁰

Ad 3. Uvedený důvod nikterak nevymezuje, o jaké trestné činy se má jednat. Může se jednat jak o trestný čin správce daně, resp. úřední osoby správce daně (typicky např. zneužití pravomoci úřední osoby),⁵¹ tak o trestný čin osoby zúčastněné na správě daní (vyhrožování s cílem působit na úřední osobu).⁵² V tomto případě je oproti předchozímu bodu nutné, aby skutečnost naplňovala skutkovou podstatu trestného činu a aby odsuzující rozsudek soudu nabyl právní moci.

Textace je obdobná jako v předchozím důvodu, a proto i zde musí existovat příčinná souvislost mezi trestným činem a rozhodnutím, tedy pokud by trestný čin nebyl spáchán, rozhodnutí by nebylo vydáno nebo s jiným výrokem.

Ad 4. Správce daně je dle § 99 daňového řádu oprávněn si učinit předběžný úsudek o otázkách, o kterých jinak rozhoduje jiný orgán veřejné moci s výjimkou úsudku o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek, nebo jiný správní delikt, a kdo za něj odpovídá, a o otázkách osobního stavu.

Pokud se stane, že posléze příslušný orgán o otázce rozhodne jinak, je to důvodem pro obnovu řízení. Opět je nutné posuzovat vliv rozhodnutí příslušného orgánu na původní rozhodnutí správce daně.

2.3 Obnova řízení

versus

dodatečné daňové přiznání

Daňový řád řeší naprosto odlišně vztah obnovy řízení a dodatečného daňového přiznání oproti zákonu o správě daní a poplatků.

Zákon o správě daní a poplatků ve svém § 41 odst. 4 stanovoval:

„Dodatečné daňové přiznání nebo hlášení na daňovou povinnost nižší nebo daňovou ztrátu vyšší proti poslední známé daňové povinnosti, lze platně podat jen tehdy, nejsou-li splněny podmínky pro užití mimořádných opravných prostředků § 54 a 55b (obnova řízení a přezkum)...“

. Byla tak tedy stanovena přednost použití obnovy řízení před podáním dodatečného daňového přiznání na nižší daň.

Naproti tomu daňový řád textuje v § 117 odst. 2

„Nalézací řízení nelze obnovit z důvodů, za kterých lze podat dodatečné přiznání nebo dodatečné vyúčtování“.

V situacích, kdy není možné podat dodatečné daňové přiznání (např. není možné podat dodatečné daňové přiznání na daň nižší, pokud byla daň stanovena podle pomůcek nebo sjednána), by podle výše uvedené textace obnova řízení byla přípustná. K možnosti obnovit řízení, které bylo ukončeno rozhodnutím o stanovení daně podle pomůcek, se vyjádřila i

judikatura

.⁵³

Výše uvedené je jednoznačné v okamžiku, kdy nové skutečnosti nebo důkazy „objeví“ daňový subjekt. Pak, je-li to možné, musí podat dodatečné daňové přiznání, a nikoliv návrh na obnovu řízení. Trochu komplikovanější situace nastává, pokud nové skutečnosti nebo důkazy najde správce daně. Je otázkou, zda je v takovém případě povinen vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného daňového tvrzení podle § 145 odst. 2 daňového řádu. Domnívám se, že bude záležet na kvalitě nových skutečností či důkazů. Pokud by v jejich světle byla naplněna podmínka § 145 odst. 2 daňového řádu, tj. že by se dalo důvodně předpokládat, že daň bude doměřena, pak bude správce daně povinen výzvu vydat. Jinak, za splnění všech zákonných podmínek, nařídí obnovu řízení.

2.4 Obnova řízení

versus

přezkoumání ve správním soudnictví

Pro vztah obnovy řízení a přezkoumání ve správním soudnictví platí obdobně to, co je výše uvedeno pro vztah správního a soudního přezkumu.⁵⁴

2.5 Povolení nebo nařízení obnovy řízení

Obnova řízení se rozpadá do dvou fází.

První fází je řízení o povolení či nařízení obnovy řízení. Jak je výše uvedeno, řízení může být obnoveno jak na návrh příjemce rozhodnutí, tak z moci úřední. V prvním případě se toto řízení zahajuje podáním návrhu na povolení obnovy řízení. Tento návrh se dle § 118 odst. 1 daňového řádu podává u správce daně, který ve věci rozhodl v prvním stupni. I když ne ve všech případech bude tento správce daně zároveň tím, kdo bude rozhodovat o povolení obnovy řízení, je to ten, který má k dispozici spisový materiál a veškeré informace o původním řízení. Může tedy návrh doplnit potřebnými dokumenty a spolu se svým stanoviskem postoupit příslušnému správci daně k rozhodnutí.

V návrhu je žadatel podle § 118 odst. 2 daňového řádu povinen uvést okolnosti svědčící o důvodnosti obnovy řízení a o dodržení lhůt pro podání návrhu. V případě, že návrh nebude obsahovat všechny náležitosti, použije se standardní výzva k odstranění vad podání.⁵⁵

§ 119 odst. 1 daňového řádu stanoví, že o návrhu rozhoduje správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Pokud tedy ve věci proběhlo odvolací řízení, postoupí správce daně přijatý návrh nadřízenému správci daně.

Daňový řád upravuje, stejně jako u přezkumu, pravidla pro případ, kdy v posledním stupni rozhodovala osoba stojící v čele ústředního správního orgánu. V tomto případě povolí obnovu řízení tatáž úřední osoba stojící v čele ústředního správního orgánu na základě návrhu jí ustavené komise.⁵⁶

O návrhu může správce daně rozhodnout dvojím způsobem. Buď návrhu vyhoví, tj. povolí obnovu řízení, anebo pokud neshledá důvody povolení obnovy řízení, návrh zamítne. V obou případech je připuštěno odvolání.⁵⁷

V případě, kdy je obnovení řízení „zvažováno“ správcem daně, samozřejmě odpadá možnost zamítnutí návrhu. Pokud správce daně dospěje po posouzení k tomu, že nejsou splněny důvody pro obnovu řízení, žádné rozhodnutí nevydává. Pokud naopak důvody shledá, vydává rozhodnutí o nařízení obnovy řízení, proti kterému je rovněž připuštěno odvolání.

§ 119 odst. 3 přikazuje správci daně, aby v odůvodnění rozhodnutí, kterým se povoluje nebo nařizuje obnova řízení, vymezil důvody, na základě kterých se obnova řízení povoluje nebo nařizuje. To je důležité zejména pro vlastní obnovené řízení, kterému je tímto rozhodnutím dán rámec, v jakém bude provedeno, a právní názor nadřízeného správce daně.

Ovšem i rozhodnutí, kterým se zamítá návrh na povolení obnovy řízení, musí obsahovat odůvodnění, v kterém se musí správce daně vypořádat s tím, v čem shledává nenaplnění důvodů obnovy řízení.⁵⁸

Judikatura

se mnohokrát, a ne vždy jednotně, vyjadřovala k možnosti přezkoumání rozhodnutí o povolení obnovy řízení a rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení ve správním soudnictví. Tato

judikatura

se sice vyjadřovala k zákonu o správě daní a poplatků, ale s ohledem na stejný princip obnovy řízení v daňovém řádu se domnívám, že je aplikovatelná i na novou úpravu. Sjednocený názor Nejvyššího správního soudu nyní spočívá na připuštění soudního přezkumu obou rozhodnutí.⁵⁹

Stejně jako u přezkumu, stanoví daňový řád pravidla pro případ, kdy dojde ke změně místní příslušnosti. V § 119 odst. 5 daňového řádu je stanoveno, že dojde-li ke změně místní příslušnosti před vydáním rozhodnutí, kterým se povoluje nebo nařizuje obnova řízení, provede řízení o povolení obnovy, jakož i vlastní obnovené řízení nově místně příslušný správce daně. Ke změně místní příslušnosti, ke které došlo po vydání rozhodnutí o povolení či nařízení obnovy řízení, se nepřihlíží.

I když se mohou pravidla zdát jednoznačnější než u přezkumu, zůstává otázkou, zda při změně místní příslušnosti se bude měnit podací místo pro návrh na obnovu řízení. Spíše se domnívám, že i při změně místní příslušnosti se návrh bude podávat u původního správce daně, který ve věci rozhodl v prvním stupni.

PŘÍKLAD:

V prvním stupni rozhodoval Finanční úřad v Pelhřimově, v posledním stupni rozhodovalo Finanční ředitelství v Brně.

–

situace A:

Bez změn místní příslušnosti.

Návrh se bude podávat u Finančního úřadu v Pelhřimově. Obnovu řízení bude povolovat Finanční ředitelství v Brně a vlastní obnovené řízení povede Finanční úřad v Pelhřimově.

–

situace B: U daňového subjektu se

před vydáním rozhodnutí o povolení obnovy řízení

změní místní příslušnost na Finanční úřad v Rokycanech. Návrh se bude podávat u Finančního úřadu v Pelhřimově. Obnovu řízení bude povolovat Finanční ředitelství v Plzni a vlastní obnovené řízení povede Finanční úřad v Rokycanech.

–

situace C: U daňového subjektu se

po vydání rozhodnutí o povolení obnovy řízení

změní místní příslušnost na Finanční úřad v Rokycanech. Návrh byl podán u Finančního úřadu v Pelhřimově. Obnovu řízení povolilo Finanční ředitelství v Brně a vlastní obnovené řízení povede Finanční úřad v Pelhřimově.

2.6 Obnovené řízení

Druhou fází je vlastní obnovené řízení.

Toto řízení se zahajuje vydáním rozhodnutí o povolení nebo nařízení obnovy řízení. Stejně jako u rozhodnutí o nařízení přezkumu, má toto rozhodnutí odkladný účinek, a to až do doby oznámení rozhodnutí ve věci vydaného v obnoveném řízení.⁶⁰

Jsou stanoveny též výjimky, pro které odkladný účinek neplatí. Jsou shodné jako u přezkumu. Důvod tohoto rozdílu není zřejmý.

Naprosto totožně s přezkumem je upraveno, že po dobu trvání odkladného účinku nevznikají úroky, které jsou příslušenstvím daně.⁶¹ Obnovené řízení provádí správce daně, který ve věci rozhodoval v prvním stupni. Výjimku tvoří případy, kdy byla obnova řízení povolena nebo nařízena z důvodu spáchání trestného činu. V tomto případě obnovené řízení provede ten správce daně, v jímž vedeném řízení důvod nastal.⁶² Např. pokud bylo trestným činem dosaženo rozhodnutí o odvolání, povede obnovené řízení správce daně příslušný k rozhodnutí o odvolání.

Výsledkem obnoveného řízení je rozhodnutí, kterým se původní rozhodnutí ruší.⁶³ Původní rozhodnutí se tedy ruší přímo ze zákona a výrok nemusí obsahovat prohlášení o zrušení.

Výrok nového rozhodnutí může být:

totožný s původním rozhodnutím;

odlišný od původního rozhodnutí;

správce daně zjistí, že původní rozhodnutí nemělo být vydáno. I v takovém případě musí dojít k vydání nového rozhodnutí, aby řízení mohlo být ukončeno. Výrok pak může obsahovat pouze zrušení původního rozhodnutí.

Proti novému rozhodnutí budou připuštěny opravné prostředky podle ustanovení příslušných pro to které řízení.

3 Lhůty

Daňový řád upravuje lhůty pro obnovu řízení stejně jako lhůty pro přezkum odlišně oproti zákonu o správě daní a poplatků. Princip úpravy je u obou institutů stejný.

Subjektivní lhůta je daňovým řádem upravena obdobně jako v zákoně o správě daní a poplatků. Podle § 118 odst. 2 daňového řádu je možné návrh na povolení obnovy řízení podat do šesti měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o důvodech obnovy řízení.⁶⁴ Zákon o správě daní a poplatků stanovil, že tuto lhůtu nelze prodloužit ani navrátit v předešlý stav. Daňový řád obsahuje pouze omezení pro prodloužení lhůty, neboť dle § 36 odst. 1 lze zákonnou lhůtu prodloužit pouze, pokud tak zákon stanoví, a u subjektivní lhůty pro podání žádosti o povolení obnovy řízení tak stanoveno není. Navrátit v předešlý stav tuto lhůtu je možné.

U objektivní lhůty pro povolení nebo nařízení obnovy řízení daňový řád rozlišuje, stejně jako u přezkumu, podle druhu řízení, jenž má být obnoveno.

Podle § 118 odst. 4 daňového řádu je možné povolit nebo nařídit obnovu řízení:

nalézacího, pokud neuplynula lhůta pro stanovení daně (§ 148 daňového řádu);

při placení daní, pokud neuplynula lhůta pro placení daně (§ 160 daňového řádu);

v ostatních případech do tří let ode dne právní moci rozhodnutí ukončujícího řízení.

Zahájením řízení o obnově řízení se dle § 148 odst. 2 písm. c) prodlužuje lhůta pro stanovení daně o jeden rok v případě, že k zahájení řízení došlo v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení daně. Dle mého názoru je nutno řízeními o obnově rozumět jak řízení o povolení obnovy, tak vlastní obnovené řízení. Úkony, které prodlužují lhůtu pro stanovení daně, tedy budou jak žádost o povolení obnovy, tak rozhodnutí o povolení či nařízení obnovy řízení. Lhůtu, ve které je možné povolit nebo nařídit obnovu řízení, není možné prodloužit ani navrátit v předešlý stav.⁶⁵

4 Přechodná ustanovení

Poněkud komplikovaná se jeví aplikace přechodného ustanovení daňového řádu v § 264 odst. 166 na žádosti o povolení obnovy řízení, které byly správcům daně doručeny do konce loňského roku, tj. do 31. prosince 2010, a správce daně nestihl v loňském roce o povolení/nepovolení obnovy řízení rozhodnout. Tím, že je daňový řád postaven na zcela opačném principu, než byl zákon o správě daní a poplatků, tedy na přednosti dodatečného daňového přiznání před obnovou řízení, je otázkou, zda je možné i přes ustanovení § 117 odst. 2 daňového řádu obnovu řízení dokončit.

Dle mého názoru ale nejde postupovat jinak a správce daně musí dokončit řízení o povolení obnovy řízení, které bylo zahájeno žádostí doručenou do konce loňského roku.

1 § 55b odst. 1 zákona o správě daní a poplatků: „Na žádost daňového subjektu nebo z úřední povinnosti může být rozhodnutí správce daně.“

2 Např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. prosince 2006, čj. 1 Afs 56/2004-114, ze dne 4. února 2010, čj. 9 Afs 92/2009-67 a nálezy Ústavního soudu 19. prosince 2000, sp. zn. Pl. ÚS-st 12/2000, 13. října 2005, sp. zn. II. ÚS 348/05.

3 Viz § 21 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků.

4 Viz § 101 odst. 2 daňového řádu.

5 Např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. února 2007, čj. 8 Afs 19/2005-66, ze dne 6. prosince 2007, čj. 1 Afs 84/2007-30, ze dne 31. července 2008, čj. 2 Ans 6/2007-101.

6 Viz např. komentář k daňovému řádu, BAXA J. a kol. Daňový řád, Komentář I. díl, Praha : Wolters Kluwer, s. 752.

7 Viz usnesení Ústavního soudu ze dne 13. října 2005, sp. zn. II. ÚS 348/05.

8 Srovnej § 117 odst. 1 daňového řádu a § 121 odst. 1 daňového řádu.

9 Srovnej § 54 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků a § 55b odst. 1 zákona o správě daní a poplatků.

10 Srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. dubna 2007, čj. 1 Afs 129/2006-70 a nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2003, sp. zn. IV. ÚS 195/02.

11 § 56a odst. 2 zákona o správě daní a poplatků: „Použití mimořádného opravného prostředku podle části páté tohoto zákona je nepřípustné vůči těm rozhodnutím správců daně, která byla pravomocně přezkoumána soudem. Řízení o mimořádném opravném prostředku nelze zahájit vůči rozhodnutí tehdy, probíhá-li již o něm přezkumné řízení u soudu.“

12 Např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. září 2006, čj. 2 Afs 221/2005-64, 17. července 2007, čj. 2 Afs 51/2006-58, 27. listopadu 2007, čj. 8 Afs 71/2006-52.

13 Viz § 62 odst. 1 a 2 soudního řádu správního.

14 Viz § 124 odst. 2 daňového řádu, věta za středníkem.

15 Viz § 62 odst. 1 a 2 soudního řádu správního a § 124 odst. 1 a 2 daňového řádu.

16 Viz § 124 odst. 3 daňového řádu.

17 Viz § 124 odst. 4 daňového řádu.

18 Viz § 124 odst. 5 daňového řádu.

19 Srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. února 2004, čj. A 9/2003-33.

20 Viz § 62 odst. 3 soudního řádu správního.

21 Viz § 62 odst. 4 soudního řádu správního.

22 Viz § 62 odst. 5 soudního řádu správního.

23 Viz § 55b odst. 3 zákona o správě daní a poplatků.

24 Srovnej např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13. března 2001, sp. zn. Pl. ÚS 12/2000, rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. března 2006, čj. 2 Afs 67/2005-50, 15. března 2007, čj. 9 Afs 10/2007-72.

25 Viz § 122 odst. 2 daňového řádu.

26 Viz § 55b odst. 5 zákona o správě daní a poplatků.

27 § 109 odst. 1 daňového řádu: „Příjemce rozhodnutí se může odvolat proti rozhodnutí správce daně, pokud zákon nestanoví jinak“.

28 Srovnej § 55b odst. 5 zákona o správě daní a poplatků a § 123 odst. 4 daňového řádu.

29 Viz § 123 odst. 1 daňového řádu.

30 Viz § 123 odst. 3 daňového řádu.

31 Srovnej § 55b odst. 1 poslední věta zákona o správě daní a poplatků: „Shledá-li správce daně po přezkoumání rozhodnutí, že podmínky pro povolení tohoto přezkoumání nebyly splněny, přezkoumávané rozhodnutí potvrdí.“

32 Srovnej např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. dubna 2007, čj. 1 Afs 129/2006-70, 19. srpna 2009, čj. 9 Afs 62/2009-79 a nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2003, sp. zn. IV. ÚS 195/02.

33 Viz § 55b odst. 6 zákona o správě daní a poplatků.

34 Viz § 109 odst. 4 daňového řádu.

35 Obdobně k tomu i usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. března 2010, čj. 1 Afs 97/2008-88.

36 Viz § 36 odst. 5 a § 37 odst. 4 daňového řádu.

37 § 264 odst. 1 daňového řádu: „Řízení nebo postupy, které byly zahájeny podle dosavadních právních předpisů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí a práva a povinnosti z nich plynoucí se posoudí podle ustanovení tohoto zákona, která upravují řízení nebo postupy, které jsou jim svou povahou a účelem nejbližší.“

38 Viz sněmovní tisk 473 v Poslanecké sněmovně Parlamentu (tzv. balík JIM).

39 Navržený text § 124a daňového řádu: „Dojde-li v řízení o kasační stížnosti ve správním soudnictví ke zrušení pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na jehož základě bylo správcem daně vydáno nové rozhodnutí ve věci v souladu s právním názorem krajského soudu, stává se toto rozhodnutí neúčinným dnem nabytí právní moci nového rozhodnutí krajského soudu, kterým je žaloba zamítnuta nebo ve kterém dojde ke změně právního názoru oproti zrušenému pravomocnému rozhodnutí krajského soudu.“

40 Viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. prosince 2006, čj. 1 Afs 36/2006-86, 17. července 2007, čj. 2 Afs 51/2006-58.

41 Viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. srpna 2007, čj. 5 Afs 94/2006-85, ze dne 5. února 2009, čj. 9 Afs 58/2008-97.

42 Viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. července 2008, čj. 2 Ans 6/2007-101.

43 Viz § 168 odst. 2 daňového řádu: „Proti zajišťovacímu příkazu nelze uplatnit obnovu řízení.“

44 Viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. srpna 2006, čj. 2 Afs 149/2005-54, ze dne 15. prosince 2006, čj. 8 Afs 11/2005-60, ze dne 6. prosince 2006, čj. 1 Afs 36/2006-86.

45 Viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. října 2008, čj. 8 As 47/2005-86.

46 Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. ledna 2006, čj. 2 Afs 31/2005-57.

47 Viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. února 2004, čj. 6 A 86/2002-55, ze dne 13. listopadu 2003, čj. 7 A 124/2001-42.

48 Viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. dubna 2006, čj. 8 Afs 70/2005-59.

49 Znění § 54 odst. 1 písm. b) zákona o správě daní a poplatků: „rozhodnutí bylo učiněno na základě podvrženého nebo zfalšovaného dokladu, křivé výpovědi svědka nebo křivého znaleckého posudku nebo rozhodnutí bylo dosaženo jiným trestným činem“.

50 Viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. března 2005, čj. 1 Afs 100/2004-54, ze dne 4. května 2005, čj. 1 Afs 103/2004-62.

51 Viz § 329 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

52 Viz § 324 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

53 Srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. prosince 2006, čj. 1 Afs 36/2006-86.

54 Srovnej též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. července 2007, čj. 2 Afs 51/2006-58.

55 Srovnej § 74 odst. 1 daňového řádu: „Má-li podání vady, pro které není způsobilé k projednání, nebo vady, pro které nemůže mít předpokládané účinky pro správu daní, vyzve správce daně toho, kdo podání učinil, aby označené vady odstranil podle jeho pokynu, a ve lhůtě, kterou stanoví.“

56 Viz § 119 odst. 2 daňového řádu.

57 Viz § 109 odst. 1 daňového řádu.

58 Viz § 102 odst. 2 až 4 daňového řádu.

59 Viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. ledna 2009, čj. 2 Afs 92/2008-123, ze dne 28. května 2008, čj. 1 Afs 59/2008-58.

60 Srovnej § 55 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků a § 120 odst. 3 daňového řádu.

61 Srovnej § 120 odst. 3 a § 123 odst. 4 daňového řádu.

62 Viz § 120 odst. 1 daňového řádu.

63 Srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. ledna 2009, čj. 7 Afs 50/2008-89.

64 Srovnej § 54 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků: „Žádost musí být podána do šesti měsíců ode dne, kdy se žadatel prokazatelně dozvěděl o důvodech obnovy řízení...“

65 Viz § 36 odst. 1 a 5 a § 37 odst. 4 daňového řádu.

Související dokumenty

Zákony

337/1992 Sb., o správě daní a poplatků

30/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, a další související zákony

40/2009 Sb., trestní zákoník

150/2002 Sb., soudní řád správní

Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád