Souvislost žalobních námitek týkajících se daňového řízení

Vydáno: 3 minuty čtení
Souvislost žalobních námitek týkajících se daňového řízení
Milan
Podhrázký
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. července 2011, čj. 1 Afs 41/2011-178, www.nssoud.cz
K předpisům:
-
§ 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků
Pokud byla žalobní námitka týkající se způsobu stanovení daně vznesená po uplynutí zákonné lhůty, soud k ní nepřihlédne, neboť je námitkou zcela odlišnou od námitky sice včas uplatněné, která se však týkala jednotlivých důkazních prostředků užitých v daňovém řízení při stanovení daňové povinnosti.
Stěžejní sporná otázka, kterou se v tomto rozhodnutí Nejvyšší správní soud zabýval, spočívala v posouzení argumentační souvislosti námitek týkajících se daňového řízení, a tedy i s tím souvisejícím určením, zda taková námitka byla v důsledku své argumentační blízkosti s námitkou předchozí podána ve lhůtě stanovené pro podání žaloby proti rozhodnutí příslušného správního orgánu, či nikoliv. V popisované věci stěžovatelka v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem konkrétně tvrdila, že její pozdější podání učiněné v řízení o žalobě je pouze rozšířením argumentace ke včas uplatněnému žalobnímu bodu spočívajícímu ve výtkách k postupu správce daně při dokazování její daňové povinnosti. V podání pozdějším uvedla, že si dovoluje doplnit tento žalobní bod s tím, že daň neměla být stanovena dokazováním, nýbrž za použití pomůcek. Posoudil-li krajský soud takové podání za opožděné, postupoval podle Nejvyššího správního soudu správně. Uvedená nově vznesená námitka týkající se způsobu stanovení daně je totiž kvalitativně zcela odlišnou od námitky původní, a nemůže být proto pouhým rozvinutím argumentace k námitce již dříve uplatněné.
Stanovit daň tímto náhradním způsobem by bylo podle Nejvyššího správního soudu možné pouze za situace, vyhodnotil-li by správce daně původně užitý způsob stanovení daně jako nezákonný. Jak odůvodnění popisovaného rozhodnutí připomíná, pomůckami lze totiž stanovit daň pouze v případě, který stanoví § 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb.
Tento způsob však správními orgány v dané věci užit nebyl, v průběhu daňového řízení nebyl zvažován ani navrhován stěžovatelkou, popř. jejím právním zástupcem. Rovněž při jeho použití jsou nastolena odlišná kritéria pro přezkoumávání rozhodnutí o takto stanovené dani; přezkoumáván je pouze způsob jejího stanovení a výše daně je pak zkoumána pouze ve vztahu k její dostatečné spolehlivosti (§ 31 odst. 7 citovaného zákona). Nejvyšší správní soud tedy uzavřel, že se jedná o námitku svojí kvalitou, a tedy obsahem zcela odlišnou, nežli je žalobní námitka mířící proti nesprávným postupům při dokazování a nevyhovění provedení stěžovatelkou navržených důkazů ze strany správních orgánů.

Související dokumenty

Zákony

337/1992 Sb., o správě daní a poplatků