Dotazy a odpovědi: Ke správě daní

Pokud daňový subjekt tvrdí daň v takové výši, že mu vznikne vratitelný přeplatek, je obvyklé podat současně na formuláři Vámi zmiňovaného daňového přiznání i případnou žádost o vrácení předpokládaného vratitelného přeplatku. Rozhodující pro vrácení přeplatku je tedy vyřízení žádosti, tj. druhého podání obsaženého na formuláři daňového přiznání, při naplnění podmínek daných § 149 až § 155 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen "DŘ").

Pravidla pro vyřízení žádosti, tedy souběžného podání při tvrzení daně daňovým přiznáním, stanoví správci daně povinnost posoudit, zda jsou splněny zákonné podmínky pro vrácení či převedení vratitelného přeplatku. Vratitelným přeplatkem se stává přeplatek na libovolném osobním daňovém účtu daňového subjektu, pokud na účtech téhož daňového subjektu neexistuje nedoplatek, který by měl být přeplatkem uhrazen. Je zde ještě jistá ochranná lhůta pro platby, které dojdou na účet těsně před splatností daně, tj. 10 dní podle § 154 odst. 2 DŘ, tedy doba, po kterou se přeplatek na úhradu nedoplatku na jiném osobním daňovém účtu nepoužije, neboť je zde předpoklad, že v této době vznikne předpis daňové povinnosti na kreditní straně osobního daňového účtu, na němž je přeplatek evidován. Vratitelný přeplatek, není-li zde jiná dispozice s ním, zůstává jako platba na dosud neuhrazenou daň na tom účtu, na němž vznikl. Existuje zde však ještě možnost, že si takový přeplatek přednostně vyžádá jiný správce daně, u něhož je daňový nedoplatek stejného daňového subjektu evidován. V takovém případě je podle § 154 odst. 4 DŘ správce daně povinen vyžádání vyhovět, pokud bylo učiněno ještě před tím, než vyhotovil příkaz k vrácení vratitelného přeplatku daňovému subjektu či jeho použití podle dispozice uvedené v žádosti.

Daňový subjekt totiž kromě žádosti o vrácení vratitelného přeplatku nejčastěji na svůj bankovní účet (na účet poskytovatele platebních služeb), který uvedl u správce daně při registraci, pokud takový účet není, tak na účet, ze kterého jsou placeny většinou jeho daňové povinnosti,

Je asi nadbytečné zdůrazňovat, že za daň ve smyslu evidence daní se považuje i případné zajištění daně ať již zajišťovacím příkazem či zálohou na daň.

Teď tedy víme, co je vratitelný přeplatek, o jehož vrácení v žádosti podané spolu s daňovým přiznáním daňový subjekt žádá. Správce daně musí postupovat striktně podle zákonných pravidel a zjistit, zda požadovaný vratitelný přeplatek existuje či nikoliv. O svém zjištění pak vydá kladné či zamítavé rozhodnutí. Je-li žádosti plně vyhověno, tak takové rozhodnutí se nedoručuje, pokud daňový subjekt v žádosti doručení i tohoto rozhodnutí nepožaduje. Je třeba ještě zmínit, že proti tomuto rozhodnutí nemá daňový subjekt možnost žádného řádného opravného prostředku. Lze se tedy domnívat, že vzhledem k tomu, že se jedná o část platební, může daňový subjekt případné pochybení správce daně napadnout námitkou podle § 159 DŘ.¹⁾

Zákonná pravidla správci daně ukládají, aby vratitelný přeplatek, pokud existuje v době podání žádosti, vrátil do 30 dnů. Pokud vratitelný přeplatek neexistuje, trvá žádost v podobě do 60 dnů od podání. Vznikne-li vratitelný přeplatek v této době, je správce daně povinen žádosti vyhovět. I když to text zákona neřeší, lze se domnívat, že správce daně je povinen tak učinit i v případě, že vznikne vratitelný přeplatek, který nedosáhne výše požadované částky. Naopak, pokud je přeplatek nižší než 100 Kč, je zde přípustná volná úvaha (správní uvážení) správce daně, zda je vhodné přeplatek vrátit. Klasickým případem je daňový subjekt, jehož daňová povinnost na daném účtu již evidentně končí, např. daň z nemovitostí, když předmětný dům byl prodán, pak je zřejmé, že udržovat byť stokorunový přeplatek je zcela zbytečné. Pokud by takový přeplatek trval dál, postupovalo by se podle § 155 odst. 7 DŘ a přeplatek by zanikl ve prospěch rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost správce daně. Za den poukázání vratitelného přeplatku se považuje den, kdy došlo k jeho odepsání z účtu správce daně (§ 155 odst. 6 DŘ).

2.

Řešení o žádosti vychází z evidence daní vedené podle § 149 až 153 DŘ. se evidují výsledky nalézacích řízení a případné odpisy nedoplatků. Daňové přiznání k dani za určité zdaňovací období je nejčastější způsob zahájení daňového řízení za ono zdaňovací období. První fází je vyměřovací řízení zahajované tzv. řádným daňovým přiznáním, jehož účelem je stanovení daně. Nejjednodušším a také nejkratším průběhem tohoto řízení je správcem daně částky tvrzené daňovým subjektem. Touto akceptací dojde ke konkludentnímu vyměření a ohledně rozhodnutí se uplatní postup podle § 140 DŘ. Takto správcem daně stanovená částka, což je v souladu s jeho veřejnoprávní pravomocí, se zapíše do evidence daní na straně osobního daňového účtu jako povinnost k úhradě.

, kde se evidují platby a vratky (§ 2 odst. 1 DŘ) se zaúčtuje částka, kterou daňový subjekt většinou současně s podaným daňovým přiznáním uhradil, případně jako ve Vašem dotazu se uvede částka započtených záloh. To vše proběhne k datu vycházejícímu z posledního dne lhůty stanovené pro podání řádného daňového tvrzení.

Jiná je ovšem situace, kdy správce daně nalezne určité nesrovnalosti v daňovém tvrzení a využije některý ze způsobů objasnění nejasností. Ve Vašem případě se jednalo o zahájení postupu k odstranění pochybností podle § 89 a 90 DŘ. Jedná se o obvyklý postup směřující ke správnému zjištění a stanovení daňové povinnosti, tedy k naplnění cíle správy daní ve smyslu § 2 odst. 1 DŘ, pro který je charakteristické například na rozdíl od daňové kontroly, že je proveden v rámci dílčího nalézacího řízení, ať již se jedná o řízení vyměřovací či doměřovací. Je tedy zřejmé, že pokud není ukončen postup k odstranění pochybností, nemůže dojít ke stanovení daně. I když právní úprava tohoto postupu klade důraz na jeho rychlost a ukládá v § 89 odst. 6 DŘ správci daně povinnost tento postup zahájit v pořádkové lhůtě do 30 dnů, pokud vyplývá z podaného daňového tvrzení, že má daňovému subjektu vzniknout daňový odpočet, předpokládejme, že analogicky by měla lhůta platit i v případě, že je z daňového tvrzení patrno, že by měl daňovému subjektu vzniknou nárok na vrácení vratitelného přeplatku, tak jsou zde i jiné okolnosti, které nasvědčují tomu, že v bodě 1 zmíněnou maximální 60denní lhůtu pro vyřízení žádosti o vrácení není reálné stihnout.

Jedná se o to, že správce daně musí k zahájení tohoto postupu zpracovat výzvu, ve které uvede své pochybnosti způsobem, který umožní daňovému subjektu, aby se k nim vyjádřil, neúplné údaje doplnil, nejasnosti vysvětlil, nepravdivé údaje opravil nebo pravdivost údajů prokázal a předložil důkazní prostředky tak, aby došlo k odstranění takto vyjádřených pochybností. Takto zpracovaná výzva smí pro splnění vyzývané povinnosti stanovit lhůtu, která naopak nesmí být kratší než 15 dnů. Dejme tomu, že správce daně dodrží pořádkovou 30 denní lhůtu a poslední den, protože dříve nemohl zpracovat kvalitní výzvu, odešle toto rozhodnutí, kterým ukládá daňovému subjektu povinnost. Toto rozhodnutí je účinné, opomeneme-li jiné způsoby oznámení rozhodnutí, dnem doručení. Pokud by byla použita doručení podle § 47 odst. 2 DŘ, tak se tak stane za 10 dnů. To je již 40 dnů od podání daňového tvrzení. I kdyby daňový subjekt využil minimální lhůtu 15 dnů, stanovenou ve výzvě, tak než dojde doručení vyjádření daňového subjektu správci daně a k jeho posouzení celé věci (resp. ukončení průběhu postupu k odstranění pochybností protokolem, k němuž je přizván daňový subjekt či úředním záznamem, pokud považuje daňovým subjektem zpracovanou odpověď za vyhovující), tak při vší úctě k nezbytnosti rychlosti správy daní, stane se tak až po lhůtě 60 dnů k vyřízení žádosti o vrácení vratitelného přeplatku. Pokud má správce daně povinnost správy daní mnoha daňových subjektů, je situace pochopitelně ještě komplikovanější.

Z uvedených důvodů je na místě, v situaci uvedené v dotazu, při překročení 60denní lhůty pro vyřízení žádosti o vrácení vratitelného přeplatku, tuto žádost zamítnout. Poté je na daňovém subjektu, aby podal žádost novou, odpovídající výsledku stanovení daně po proběhlém postupu k odstranění pochybností. Samostatnou kapitolou by byla situace, kdy postup k odstranění pochybností přechází v déle trvající daňovou kontrolu. I zde by však muselo dojít k zamítnutí původní žádosti o vrácení vratitelného přeplatku a případnému podání žádosti nové.