Dnešní soudnička nepotěší právníky, poradce, konzultanty, experty, a podobné poradenské profese, ale zejména jejich firemní zákazníky. Finanční správa a posléze ani soudní instance se totiž nespokojili s pouhou fakturou za „poradenství“, ale trvali na prokázání konkrétní věcné náplně, podstaty a účelu. Přičemž neobstojí námitka právní mlčenlivosti, důvěrnosti údajů ani obchodního tajemství. Nečekanou komplikací mohou být také svědci prokazující obsah jednání, u nichž sice byli osobně, protože firmě nemůže svědčit její člen orgánu. A jak je známo, ohledně daňových výdajů obecně platí rovnice: neprokážeš = neuplatníš; a tedy více zaplatíš na dani.
Prokazování účelu daňových výdajů – prověřeno soudem
Ing.
Martin
Děrgel
Účel světí prostředky
Asi každá externí účetní s delší praxí potvrdí, že velikost firmy lze obvykle jednoznačně odvodit podle typů jejich výdajů. Naprostá většina drobných a malých podnikatelů pečlivě zvažuje vydání každé (tisíci)koruny, jestli pro ně bude mít ekonomický přínos, potažmo přispěje k dosažení, zajištění a udržení jejich příjmů. Což je zcela v souladu s obecnou podmínkou jejich daňové uznatelnosti napsanou v § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Naproti tomu u mnoha výdajů středních a velkých firem již takto přehledný přímý vliv na jejich příjmy nebývá zjevný. Značné prostředky totiž vynakládá na udržení samotného chodu velkého byrokratického aparátu, který „jen řeší papíry“ a nevydělává ani korunu. A na rozdíl od menších firem ty větší vynakládají daleko více peněz za externí poradenství nejrůznějšího typu.
Když bych měl vypíchnout nejdiskutovanější daňový problém uplynulých 30 let, asi by to bylo dilema opravy
versus
technická zhodnocení staveb. Je totiž podstatný rozdíl mezi jednorázovým daňovým uznáním výdaje a jeho rozprostření do „nekonečných“ 30 let postupných odpisů, a navíc jde z podstaty obvykle o statisíce až miliony korun. Díky mnoha střetům se správci daně a tříbení názorů judikaturou soudů už jsou tak firemní ekonomové a účetní natolik bdělí, aby se vyhnuli obecným a neurčitým výrazům na fakturách typu „Stavební práce“, ale po dodavatelích požadovali konkrétnější popis. U větších částek navíc bývá pravidlem důkladná související dokumentace prokazující často i fotografiemi a videi původní stav, postup prací i konečný výsledek.A zdá se, že dalších X let se budeme učit podobně hodnověrně prokazovat výdaje za nejrůznější typy poradenských služeb, u nichž v praxi ani ostřílení účetní nemívají problém s přijatou fakturou „
Za právní služby … nebo za poradenství anebo za konzultaci … podle požadavků objednatele
“. Což evidentně přestává berňákům postačovat, a upřímně řečeno se jim není co divit. Pod „poradenstvím“ se totiž může ve skutečnosti skrývat velmi pestrá paleta informací, jejichž účelem vždy nutně nemusí být „