Tak tohle asi leckterou pečlivou účetní nadzvedne ze židle. Přece není možné daňově uplatňovat výdaje zaplacené obvykle hotově za podivných okolností bez řádného dokladu kdovíkomu. Vždyť na každém školení slyší, že pravdou je v daních je pouze to, co se poplatníkovi podaří hodnověrně prokázat. A že by berňák uznal fakturu či pouhý výdajový doklad neznámého (neexistujícího) dodavatele podepsaný nečitelným klikyhákem, no to snad ne! Jenže… Naštěstí podnikatelé mohou rozhodnutí správce daně nechat přezkoumat správním soudem. A soudci věc obvykle nevidí pro-fiskálně a formálně, ani poplatníka coby „sprostého podezřelého“, ale posuzují širší paletu okolností, zvažují smysl a účel daňových ustanovení, zkrátka hledají spravedlnost. Takže skutečně někdy postačí prokázat, že výdaj byl vynaložen za účelem podnikání a osoba dodavatele není až tak podstatná.
Lze uplatnit daňový výdaj bez prokázání dodavatele?
Vydáno:
26 minut čtení
Lze uplatnit daňový výdaj bez prokázání dodavatele?
Ing.
Martin
Děrgel
Jde skutečně o daň z „příjmů“?
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), nemá tak docela pravdu v tom, že jde o daň z příjmů. Ve skutečnosti se totiž jedná o
daň ze základu daně
, a ještě přesněji řečeno ze základu daně sníženého o odpočty a patřičně zaokrouhleného. O čemž se lze přesvědčit nahlédnutím do § 16, resp. § 21 odst. 1 ZDP, kde je stanoven výpočet daně z příjmů osob fyzických, resp. právnických:–
Daň ze základu daně
sníženého o nezdanitelnou část základu daně (§ 15) a o odčitatelné položky od základu daně (§ 34) zaokrouhleného na celá sta Kč dolů činí 15 %
.–
Daň se vypočte jako součin základu daně
sníženého o položky snižující základ daně a o odčitatelné položky od základu daně zaokrouhleného na celé tisíce Kč dolů a sazby daně
.Nicméně
předmětem zdanění je skutečně „příjem“
– jak se dočteme v § 3 odst. 1 ZDP, resp. § 18 odst. 1 ZDP – a od něj odvozený základ daně slouží pouze pro potřeby zvoleného technického způsobu výpočtu daně. Paradoxně však ZDP svůj ústřední pojem – příjem – nijak blíže nedefinuje, neboť „je přece jasné, o co se jedná“. Pouze se dozvíme, že se zdaňují příjmy peněžní i nepeněžní, dosažené i směnou, a v jednotlivých ustanoveních zákona jsou uvedeny početné příklady konkrétních druhů příjmů, které jednoznačně jsou nebo naopak nejsou zdanitelné. Bohužel jde jenom o příklady a nikoli o úplný výčet předmětu daně, jak vyplývá z velmi obecného vymezení rozsahu „příjmů“ například stylem „z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem“
a podobně. Nás ale bude zajímat příznivější složka výpočtu základu daně, která
zdanitelné příjmy snižuje, a tím i samotnou daň z příjmů
. Tímto menšitelem, který aktivně zmenšuje, resp. se odečítá od příjmů, jsou – výdaje
. Tato poplatníkům milá položka až na malé výjimky (zejména příjmy podléhající „srážkové dani“) dokáže snížit obecně každý zdanitelný (dílčí) základ daně z příjmů. Jak potvrdí např. § 5 odst. 1 ZDP, respektive § 23 odst. 1 ZDP:–
„Základem daně je částka, o kterou příjmy
plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období
přesahují výdaje
prokazatelně vynaložené na jejic