V následujícím příspěvku bych se chtěl věnovat problematice zálohy a závdavku, a to nejdříve stručně z právního hlediska a následně také z daňového hlediska.
Zálohy z daňového hlediska
Ing.
Zdeněk
Morávek
Právní úprava zálohy
Pokud začneme nejdříve zálohou, tak potom je možné konstatovat, že
právní úprava zálohy je poměrně stručná a je obsažena pouze v § 1807 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“)
. Podle této úpravy se má za to, že co dala jedna strana druhé před uzavřením smlouvy, je záloha. Záloha vlastně představuje splátku na dohodnuté plnění, jde tedy o částečné splnění povinnosti
. Pokud je smlouva následně uzavřena, dojde k započtení zálohy na úhradu ceny za předmět plnění smlouvy. Stejný postup může být dohodnut i ohledně závdavku (viz dále), ale nemusí tomu tak být, v tom se tedy záloha a závdavek mohou lišit. Ovšem pokud nedojde k uzavření smlouvy, záloha by měla být vrácena, případně vypořádána podle podmínek dohodnutých v příslušné smlouvě.
Na rozdíl od závdavku NOZ výslovně nestanoví, že záloha potvrzuje, že smlouva byla uzavřena. Záloha tedy nemá důkazní funkci a je otázkou, zda je možné konstatovat, že má zajišťovací funkci. Záloha navíc může být poskytnuta také až po uzavření smlouvy. Dále je nutné zdůraznit, že při nesplnění smlouvy by záloha měla být vrácena, narozdíl od závdavku, který při nesplnění smlouvy propadá druhé straně.
Právní úprava závdavku
Nyní tedy blíže k závdavku.
Závdavek je upraven v § 1808 a