Zákonné opravné položky jsou tvořeny a rozpouštěny podle podmínek, které stanoví zákon č. 593/1992 Sb. , o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoR “). Jejich daňová účinnost je pak podložena § 24 odst. 2 písm. i) zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “). Na rozdíl od účetních opravných položek, které jsou ve vztahu k zásadě věrného zobrazení v účetnictví povinně tvořeny ke všem pohledávkám, jejichž hodnota prodlužováním doby po splatnosti klesá, zákonné opravné položky jsou nástrojem v rukou daňového subjektu, který je v souladu se ZoR užívá dle svého uvážení. Základním důvodem tvorby zákonné opravné položky k pohledávce je samozřejmě vznik daňově účinného nákladu a snížení základu daně, nicméně možnost tvorby zákonné opravné položky je nutné zkoumat i pro úspěšný daňově účinný odpis pohledávky (odpis pohledávky rozebereme ve třetím dílu).
Zákonné opravné položky k pohledávkám - 2. část
Vydáno:
19 minut čtení
Zákonné opravné položky k pohledávkám – 2. část
Ing.
Ivana
Pilařová
Zákonné opravné položky jsou léta užívaným nástrojem daňové optimalizace, není proto účelné citovat základní notoricky známá pravidla. I přesto, že se jedná o problematiku diskutovanou a známou, chyby v této oblasti se stále objevují. Soustředíme se tedy na obecnou orientaci v ZoR a kombinaci pravidel, na základě kterých je možné tvořit zákonné opravné položky.
Jen pro pořádek je třeba podtrhnout, že zákonné opravné položky nemohou existovat ani v daňové evidenci fyzických osob, ani v jednoduchém účetnictví (§13b zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ZÚ“) kromě jiného také proto, že se v daňové evidenci ani jednoduchém účetnictví neúčtuje. To platí i pro pohledávky vzniklé v době vedení daňové evidence, či jednoduchého účetnictví, přestože daňový subjekt se následně stal účetní jednotkou.
Je nutné vždy tvořit zákonné opravné položky?
Pravděpodobně otázku vnímáme jako zbytečnou, Kdo by nechtěl snížit svůj základ daně. Přesto se najde situace, kdy to vhodné není. Nemusíme tohoto nástroje využít za každou cenu a zrovna v tomto zdaňovacím období. Pokud směřujeme k daňové ztrátě, případně máme „v záloze“ řadu daňových ztrát z minulých let, které je třeba jako odčitatelné položky použít, aby nepropadly, stojí opravdu za úvahu zkoumat, zda chceme dále snižovat základ daně či dále prohlubovat daňovou ztrátu. Ano, je nezbytné tvořit opravné položky, které by se již příští rok tvořit nemohly, a o jejich daňový dopad bychom nenávratně přišli. Jedná se například o:
–
Opravné položky k pohledávkám za dlužníky v insolvenčním řízení. Jejich daňové ošetření prostřednictvím tvorby zákonné opravné položky podle § 8 ZoR je možné jen v roce včasného přihlášení pohledávky insolvenčnímu soudu. Pokud tuto možnost nevyužijeme, další možnost již nemáme.
–
Opravné položky k pohledávkám, u kterých uplyne promlčecí lhůta, neboť promlčenou pohledávku není možné daňově optimalizovat ani tvorbou opravné položky, ani následným daňově účinným odpisem.
–
Opravné položky podle § 8c ZoR, kde opakovaně nabíhá pro každé zdaňovací období nový limit 30 000 Kč pro tvorbu zákonných opravných položek vůči jednomu dlužníkovi. Pokud jeden rok tento limit nevyužijeme, není možné v roce následujícím uplatňovat limit dvojnásobný.
Je pohledávka vhodná k tvorbě