Společnost ABC, s. r. o., nevyplatila svému řadovému pracovníkovi čistou mzdu za měsíce červen a červenec 2009 ve výši 53 820 Kč z důvodu špatné ekonomické situace společnosti. Záloha na daň z příjmů, sociální i zdravotní pojištění jak za zaměstnance, tak za zaměstnavatele, byly v obou měsících řádně a včas odvedeny. Pracovník následně rozvázal se společností pracovní poměr. Výše zmiňovaný zaměstnanec se pak v roce 2013 stal jediným společníkem a jednatelem společnosti (dříve byl pouze řadovým zaměstnancem). Tento závazek za bývalým zaměstnancem, současným společníkem a jednatelem, nebyl při převodu společnosti vypořádán a společnost jej dosud vykazuje na účtu 331. Je možné tuto téměř 10 let nevyplacenou mzdu stávajícímu společníkovi (bývalému zaměstnanci) zpětně vyplatit? Bude to spojeno s daňovými dopady? V případě, že mzdu již vyplatit nelze, jak správně účetně a daňově postupovat, aby tento závazek již neovlivňoval výši závazků společnosti? Nebo lze tento závazek z nevyplacené mzdy přeúčtovat na půjčku společníka?
Otázky a odpovědi: Nevyplacená mzda a její daňové dopady
Vydáno:
3 minuty čtení
Otázky a odpovědi: Nevyplacená mzda a její daňové dopady
Ing.
Martin
Děrgel
Obecně platí, že právo, resp. nárok zaměstnance na mzdu se promlčí v základní promlčecí lhůtě tří let ode dne její splatnosti. Promlčení může oddálit aktivně jak zaměstnavatel (například uznáním svého dluhu), tak i dotyčný zaměstnanec (především soudním vymáháním). Nicméně „promlčení“ představuje pouze oslabení práva věřitele, nejde o zánik práva (prekluzi). Což prakticky řečeno znamená, že po promlčení sice zaměstnanec obvykle neuspěje s požadavkem na uhrazení dlužné mzdy u soudu (dlužník totiž může jednoduše vznést námitku promlčení a tím proces končí), ale zaměstnavatel může i promlčený dluh dodatečně splnit, aniž by tímto vznikl zaměstnanci tzv. bezdůvodný majetkový prospěch, který by musel vracet.
Účetně nejsnazší i finančně nejméně vysilující pro zaměstnavatele tedy bude využít promlčení svého dluhu, resp. práva zaměstnance na dlužnou mzdu a interním rozhodnutím pak vypustit promlčený dluh z účetní rozvahy. Postupuje obdobně jako u právně zaniklých dluhů (závazků), tedy jeho zaúčtováním do ostatních provozních výnosů (které jsou pro zaměstnavatel zdanitelné coby majetkový prospěch) např. MD 331.AÚ/D 648. Ovšem jelikož byť oslabené, tak toto právo i protisměrný dluh trvá, zaeviduje dluh do podrozvahové evidence (což by u právně zaniklých dluhů samozřejmě již nemusel), a při zániku tohoto dluhu (např. úmrtím dotyčného zaměstnance nebo když on sám aktivně promine dlužníkovi dluh), jej vypustí i z podrozvahy.
Převést stávající dluh z titulu nevyplacené čisté mzdy zaměstnance na dluh z titulu od něj přijaté zápůjčky podle mne není právně možný. Jde o to, že zápůjčka je tzv. naturálním obchodem, který právně vzniká až skutečným poskytnutím zapůjčené částky (jistiny) věřitelem (zaměstnancem) dlužníkovi, k čemuž nedošlo.
Obecně k tématu můžeme připomenout, že jedním ze specifik zdanění mezd (resp. příjmů ze závislé činnosti) je měsíční posun související se zažitou praxí, že mzdy za příslušný kalendářní měsíc jsou obvykle vypláceny (zúčtovány) až v následujícím měsíci. Proto v souladu s § 5 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, příjmy ze závislé činnosti vyplacené poplatníkovi nejdéle do 31 dnů po skončení zdaňovacího období (kalendářního roku), za které byly dosaženy, se považují za příjmy vyplacené ještě v tomto „starém“ roce. Později vyplacené mzdy (části mezd) jsou pak ale již zdanitelným příjmem roku, ve kterém byly vyplaceny, což platí obdobně pro povinné pojistné hrazené zaměstnavatelem zahrnované do tzv. superhrubého základu daně i pro zálohy na daň sražené z těchto mezd. A dodejme, že nazlobený zaměstnanec může (nemusí) za prodlení s výplatou mzdy požadovat úroky z prodlení.