V zájmu poplatníka daně z příjmů fyzických osob je v daňovém přiznání v plné míře využít všech nezdanitelných částí základů daně (odpočtů) umožněných ustanovením § 15 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), všech položek odčitatelných od základu daně specifikovaných v § 34 ZDP a všech slev na dani umožněných v ustanovení § 35 až 35bb ZDP . Neuplatněné odpočty od základu daně dle § 15 ZDP a neuplatněné slevy na dani v příslušném zdaňovacím období již nelze uplatnit v dalších zdaňovacích obdobích.
Jak daňově optimalizovat u poplatníka daně z příjmů fyzických osob za rok 2017
Ing.
Ivan
Macháček
daňový poradce
Přehled odpočtů od základu daně, které nelze převést do následujících zdaňovacích období
1.
odpočet hodnoty bezúplatného plnění
(dary) dle § 15 odst. 1 ZDP – v úhrnu lze odečíst nejvýše 15 % ze základu daně,,2.
odpočet úroků z úvěrů ze stavebního spoření a z hypotečních úvěrů
použitých na financování bytových potřeb dle § 15 odst. 3 a 4 ZDP – úhrnná částka úroků, o které se snižuje základ daně ze všech úvěrů poplatníků v téže společně hospodařící domácnosti, nesmí překročit 300 000 Kč,3.
odpočet příspěvků na penzijní připojištění se státním příspěvkem, na penzijní pojištění a na doplňkové penzijní spoření
dle § 15 odst. 5 ZDP – v celkovém úhrnu lze odečíst nejvýše 24 000 Kč zaplacených příspěvků poplatníkem,4.
odpočet příspěvků na soukromé životní pojištění dle § 15 odst. 6 ZDP
– maximální částka, kterou lze odečíst ve zdaňovacím období, činí v úhrnu 24 000 Kč,5.
odpočet zaplacených členských příspěvků
členem odborové organizace této odborové organizaci dle § 15 odst. 7 ZDP – odečíst lze částku do výše 1,5 % zdanitelných příjmů podle § 6 ZDP, maximálně však do výše 3 000 Kč za zdaňovací období,6.
odpočet úhrady za zkoušky
ověřující výsledky dalšího vzdělávání dle § 15 odst. 8 ZDP – nejvýše lze uplatnit částku 10 000 Kč, u osoby se zdravotním postižením až 13 000 Kč a u osoby s těžším zdravotním postižením až 15 000 Kč.Přehled slev na dani, které nelze převést do následujících zdaňovacích období
Každá fyzická osoba, tedy jak zaměstnanec, tak poplatník s příjmy ze samostatné činnosti, poplatník s příjmy z kapitálového majetku, z nájmu nebo poplatník, který má pouze ostatní příjmy podléhající zdanění dle § 10 ZDP, může uplatnit za zdaňovací období roku 2015 slevy na dani specifikované v § 35ba odst. 1 ZDP v následující výši:
| Slevy na dani dle § 35ba odst. 1 ZDP | Sleva na dani v Kč v roce 2017 |
| základní sleva na poplatníka [písm. a)] sleva na manžela [písm. b)] základní sleva na invaliditu [písm. c)] rozšířená sleva na invaliditu [písm. d)] sleva na držitele průkazu ZTP/P [písm. e)] sleva na studenta [písm. f)] sleva za umístění dítěte [písm. g) a § 35bb] sleva na evidenci tržeb [písm. h) a § 35bc] | 24 840 24 840 2 520 5 040 16 140 4 020 maximálně 11 000 maximálně 5 000 |
Slevy na dani dle § 35ba odst. 1 písm. a), g) a h) jsou roční slevou na dani, slevy na dani dle § 35ba odst. 1 písm. b) až f) lze uplatnit ve výši jedné dvanáctiny roční slevy za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly splněny podmínky pro uplatnění nároku na snížení daně. Připomínáme zde ještě další speciální slevy na dani:
-
sleva na dani z titulu zaměstnání osob se zdravotním postižením a s těžším zdravotním postižením dle § 35 ZDP (nelze převést do dalšího zdaňovacího období),
Využití daňové ztráty k optimalizaci
Daňová ztráta může vzniknout pouze u dílčího základu daně ze samostatné činnosti (poplatník s příjmy dle § 7 ZDP), a u dílčího základu daně z nájmu (poplatník s příjmy dle § 9 ZDP). V ustanovení § 5 odst. 3 ZDP se uvádí, že
o ztrátu upravenou podle § 23 ZDP se sníží úhrn dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů uvedených v § 7 až 10 zákona
v příslušném zdaňovacím období. Nelze však daňovou ztrátu ze samostatné činnosti anebo z nájmu odečíst od dílčího základu daně ze závislé činnosti
. Podle znění pokynu GFŘ D-22 k § 5 odst. 3 ZDP se ztrátou rozumějí i případy, kdy poplatník při výkonu činnosti, z níž mohou plynout příjmy uvedené v § 7 nebo 9 zákona, nedosáhl ve zdaňovacím období příjmů, ale měl pouze výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Rozhodné je, že poplatník samostatnou činnost vykonává nebo majetek pronajímá.
Pokud daňovou ztrátu vyčíslenou v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob nelze uplatnit v běžném zdaňovacím období v plné výši, ustanovení § 34 odst. 1 a 2 ZDP umožňuje odečíst daňovou ztrátu, která vznikla a byla vyměřena za předchozí zdaňovací období nebo jeho část, a to nejdéle v 5 zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které se daňová ztráta vyměřuje.
Zákon o daních z příjmů nestanoví způsob odpočtu daňové ztráty v jednotlivých následujících zdaňovacích obdobích, a proto
lze odpočet daňové ztráty využít v pěti zdaňovacích obdobích následujících po období, za které byla daňová ztráta vyměřena, k optimalizaci daňové povinnosti poplatníka
. Pro poplatníka daně z příjmů fyzických osob je z hlediska optimalizace daňové povinnosti výhodné uplatnit vždy jen takový odpočet dosud neuplatněné daňové ztráty z předchozích zdaňovacích období, aby poplatník mohl uplatnit všechny nezdanitelné částky dle § 15 a slevy na dani dle § 35 a 35ba zákona, které by jinak při jejich neuplatnění v daném zdaňovacím období propadly. V daňovém přiznání za rok 2017 lze uplatnit daňovou ztrátu vzniklou a vyměřenou za zdaňovací období 2012, 2013, 2014, 2015 a 2016. Dosud neuplatněnou část daňové ztráty z roku 2012 lze uplatnit v daňovém přiznání za rok 2017 již naposled, proto snahou poplatníka by mělo být, aby v daňovém přiznání za rok 2017 vytvořil optimalizační podmínky pro uplatnění této daňové ztráty z roku 2012, protože jinak tato daňová ztráta propadá.
Optimalizace s využitím daňových odpisů
Optimalizace prostřednictvím daňových odpisů můžeme využít jak v případě, že poplatník dosáhne vysoký základ daně z příjmů, který chceme v příslušném zdaňovacím období snížit, tak v případě, že poplatník dosáhne nižší základ daně z příjmů, který mu s uplatněnými odpisy neumožní uplatnit veškeré odpočty od základu daně a veškeré slevy na dani v plné zákonné výši v rámci daňového přiznání za rok 2017.
Pokud
poplatník dosáhne vysoký základ daně z příjmů,
může využít následující optimalizační možnosti u hmotného majetku, nově pořízeného ve zdaňovacím období 2017, které povedou ke snížení základu daně:a)
uplatnění zrychleného odpisování namísto rovnoměrného odpisování
b)
zvýšení odpisů v 1. roce rovnoměrného odpisování
Poplatník, který je prvním odpisovatelem, může maximální roční odpisové sazby podle jednotlivých odpisových skupin stanovené v § 31 odst. 1 písm. a) ZDP v 1. roce rovnoměrného odpisování zvýšit:
-
o 20 % dle písm. b) u poplatníka s převážně zemědělskou a lesní výrobou, který je prvním odpisovatelem stroje pro zemědělství a lesnictví,
-
o 15 % dle písm. c) u poplatníka, který je prvním odpisovatelem zařízení pro čištění a úpravu vod a pro třídicí a úpravárenské zařízení na zhodnocení druhotných surovin,
-
o 10 % dle písm. d) u poplatníka, který je prvním odpisovatelem hmotného majetku zatříděného v odpisových skupinách 1 až 3 s výjimkou hmotného majetku uvedeného pod písm. b) a c). Omezení zvýšení odpisové sazby v 1. roce rovnoměrného odpisování platí pro letadla, motocykly a osobní automobily ve smyslu znění § 31 odst. 5 ZDP.
c)
zvýšení odpisů v 1. roce zrychleného odpisování
Poplatník, který je prvním odpisovatelem, může vypočtený odpis v 1. roce zrychleného odpisování zvýšit podle § 32 odst. 2 písm. a) ZDP o:
-
20 % vstupní ceny stroje pro zemědělství a lesnictví u poplatníka s převážně zemědělskou a lesní výrobou,
-
15 % vstupní ceny zařízení pro čištění a úpravu vod a pro třídící a úpravárenské zařízení na zhodnocení druhotných surovin,
-
10 % vstupní ceny hmotného majetku zatříděného podle tohoto zákona v odpisových skupinách 1 až 3 s výjimkou hmotného majetku uvedeného v předešlých bodech a v § 31 odst. 5 zákona.
Pokud
poplatník dosáhne nízký základ daně z příjmů,
může využít následující optimalizační možnosti:a)
nezahájení daňového odpisování u nově pořízeného hmotného majetku ve zdaňovacím období 2017 –
v ustanovení § 26 odst. 8 ZDP se uvádí, že poplatník není povinen daňové odpisy pro účely zákona o daních z příjmů uplatnit,b)
přerušení daňového odpisování u stávajícího již odpisovaného hmotného majetku –
z § 26 odst. 8 ZDP vyplývá, že poplatník může přerušit odpisování majetku jak při rovnoměrném tak i zrychleném způsobu odpisování, a to na jakoukoliv dobu, přičemž při dalším odpisování je nutné pokračovat způsobem, jako by odpisování nebylo přerušeno a o dobu přerušení se prodlouží celková doba odpisování hmotného majetku,c)
použití nižší odpisové sazby u rovnoměrného odpisování u stávajícího již odpisovaného hmotného majetku –
poplatník může v souladu se zněním ustanovení § 31 odst. 7 ZDP na základě svého rozhodnutí použít i sazby nižší než maximální sazby. Této možnosti nemůže využít poplatník, který uplatňuje výdaje procentem z příjmů a poplatník, který používá hmotný majetek pouze zčásti k zajištění zdanitelného příjmu a do výdajů k zajištění zdanitelného příjmu zahrnuje poměrnou část odpisů podle § 28 odst. 6 ZDP.Příklady využití daňového odpisování k daňové optimalizaci u poplatníka daně z příjmů fyzických osob jsme se blíže zabývali v DHK č. 23/2016.
Uplatnění paušálních výdajů na dopravu
Paušální výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem lze ve smyslu § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP uplatnit, pokud nebyl uplatněn výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem podle § 24 odst. 2 písm. k),
a to -
ve výši 5 000 Kč
na jedno silniční motorové vozidlo
za každý celý kalendářní měsíc zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém poplatník využíval příslušné silniční motorové vozidlo k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů, a současně toto silniční motorové vozidlo nepřenechal ani po část příslušného kalendářního měsíce k užívání jiné osobě (za přenechání silničního motorového vozidla k užívání jiné osobě se nepovažuje uskutečnění pracovní cesty silničním motorovým vozidlem spolupracující osobou nebo zaměstnancem, který silniční motorové vozidlo nevyužívá i pro soukromé účely),-
krácený paušální výdaj ve výši 4 000 Kč
za každý celý kalendářní měsíc zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, pokud poplatník používá silniční motorové vozidlo pouze zčásti k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů. Paušální výdaj na dopravu lze uplatnit nejvýše za 3 vlastní silniční motorová vozidla zahrnutá nebo nezahrnutá do obchodního majetku nebo v nájmu.
Paušální výdaj na dopravu nelze aplikovat na vozidla v režimu finančního leasingu a v režimu smlouvy o výpůjčce vozidla.Poplatník daně z příjmů fyzických se může rozhodnout, zda uplatní u silničního motorového vozidla paušální výdaj na dopravu ve výši 5 000 Kč na měsíc, případně krácený paušální výdaj na dopravu ve výši 4 000 Kč na měsíc, anebo uplatní:
-
u silničního motorového vozidla zahrnutého v obchodním majetku nebo u vozidla v nájmu výdaje na dopravu v prokázané výši podle § 24 odst. 2 písm. k) ZDP,
-
u silničního motorového vozidla nezahrnutého v obchodním majetku výdaje na dopravu ve výši sazby základní náhrady a náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty.
Optimalizační rozhodnutí poplatníka o volbě způsobu uplatnění výdajů na dopravu bude záviset na počtu ujetých kilometrů.
Pokud poplatník najede s vozidlem zahrnutým nebo nezahrnutým v obchodním majetku za příslušné zdaňovací období málo kilometrů v rámci pracovních cest, bude pro něho výhodnější uplatnit v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2017 paušální výdaj na dopravu resp. krácený paušální výdaj na dopravu. Pokud však najede pro podnikatelské účely více kilometrů, může být pro něho výhodnější u vozidla vloženého do obchodního majetku uplatnit výdaje za pohonné hmoty prokazatelným způsobem, a u vozidla nevloženého do obchodního majetku uplatnit náhrady za spotřebované PHM pro rok 2017 dle vyhlášky MPSV č. 440/2016 Sb. V průběhu zdaňovacího období nelze měnit způsob uplatnění paušálního výdaje na dopravu na způsob uplatnění výdajů podle § 24 odst. 2 písm. k) a naopak;
kombinace paušálního výdaje na dopravu a prokázaných výdajů na dopravu v průběhu zdaňovacího období není možná. Poplatník se musí rozhodnout, který způsob pro zdaňovací období u příslušného silničního motorového vozidla použije. Může však u jednoho vozidla po celé zdaňovací období uplatňovat paušální výdaj na dopravu a u jiného vozidla uplatnit prokázané výdaje na dopravu.Pokud poplatník u některého vozidla uplatní krácený paušální výdaj na dopravu, potom podle znění § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP platí, že ostatní vozidla, u nichž poplatník uplatní paušální výdaje na dopravu, užívá výlučně k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.
Při uplatnění kráceného paušálního výdaje na dopravu z titulu používání automobilu i pro soukromé účely, se nepřihlíží k tomu, v jakém poměru je příslušné silniční motorové vozidlo používáno k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů a k soukromým účelům.
Krácený paušální výdaj ve výši 4 000 Kč za kalendářní měsíc se použije pro jakýkoliv poměr využívání automobilu k podnikání a k soukromým účelům.
Při uplatnění paušálních výdajů na dopravu jsou
u vozidel zahrnutých do obchodního majetku
nebo u vozidel v nájmu daňově uznatelnými kromě paušálních výdajů na dopravu rovněž výdaje (náklady) na opravy a údržbu vozidla, daňové odpisy, nájemné, pojistné, silniční daň, dálniční poplatky ad. Tyto výdaje může poplatník uplatnit i vedle paušálního výdaje na dopravu.Z ustanovení § 25 odst. 1 písm. x) ZDP vyplývá, že
daňově uznatelnými nejsou u vozidla, u kterého poplatník uplatní paušální výdaje na dopravu, následující výdaje:
-
výdaje (náklady) na spotřebované pohonné hmoty a parkovné při pracovní cestě vynaložené v souvislosti s užíváním silničního motorového vozidla, u kterého poplatník uplatní paušální výdaj na dopravu,
-
20 % ostatních výdajů (nákladů) s výjimkou odpisů vynaložených v souvislosti se silničním motorovým vozidlem, u kterého je poplatník povinen uplatnit krácený paušální výdaj na dopravu,
-
u silničního motorového vozidla, u kterého poplatník uplatní paušální výdaj na dopravu, nelze uplatnit náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty a sazbu základní náhrady.
Při odpisování silničního motorového vozidla, u kterého je poplatník povinen uplatnit krácený paušální výdaj na dopravu, se podle znění § 28 odst. 6 ZDP poměrnou částí odpisů rozumí 80 % odpisů.
Paušální výdaj na dopravu je daňovou kategorií
, a protoPříklad
Podnikatel používá k pracovním cestám svůj soukromý automobil nezahrnutý v obchodním majetku. Pro podnikatelské účely najede za rok 2017 celkem 5 500 km. V technickém průkazu vozidla je uvedena spotřeba benzinu pro kombinovaný provoz 5,6 l na 100 km. Pracovní cesty uskutečnil ve všech měsících roku 2017.
Pokud podnikatel bude postupovat podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 ZDP, může si v roce 2017 uplatnit za najetý kilometr k podnikatelským účelům soukromým vozidlem sazbu základní náhrady 3,90 Kč/km a náhradu za spotřebované PHM dle vyhlášky MPSV č. 440/2016 Sb. Při ujetí 5 500 km za rok pro podnikatelské účely si podnikatel může uplatnit do daňových výdajů součet sazby základní náhrady a náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty:
5 500 km x 3,90 Kč/km + 5,6 : 100 x 5 500 km x 29,50 Kč/l = 30 536 Kč
Pro podnikatele je výhodnější, když si po celý rok uplatní krácený paušální výdaj na dopravu ve výši 4 000 Kč x 12 měsíců = 48 000 Kč, a to bez ohledu na skutečně ujeté kilometry soukromým vozidlem pro podnikatelské účely.
Příklad
Podnikatel používá k pracovním cestám svůj soukromý automobil nezahrnutý v obchodním majetku. Pro podnikatelské účely najede za rok 2017 celkem 9 500 km. V technickém průkazu vozidla je uvedena spotřeba benzinu pro kombinovaný provoz 5,6 l na 100 km. Pracovní cesty uskutečnil ve všech měsících roku 2017.
Pokud podnikatel bude postupovat podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 ZDP, může si v roce 2017 uplatnit za najetý kilometr k podnikatelským účelům soukromým vozidlem sazbu základní náhrady 3,90 Kč/km a náhradu za spotřebované PHM dle vyhlášky MPSV č. 440/2016 Sb. Při ujetí 9 500 km za rok pro podnikatelské účely může si podnikatel uplatnit do daňových výdajů součet sazby základní náhrady a náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty:
9 500 km x 3,90 Kč/km + 5,6 : 100 x 9 500 km x 29,50 Kč/l = 52 744 Kč
Při uplatnění kráceného paušálního výdaje na dopravu by si mohl uplatnit podnikatel jako daňový výdaj částku 4 000 Kč x 12 měsíců = 48 000 Kč. Pro podnikatele je v daném případě výhodnější postupovat podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 ZDP a v daňovém přiznání za rok 2017 uplatňovat jako daňový výdaj sazbu základní náhrady a náhradu za spotřebované PHM v návaznosti na evidenci pracovních cest a ujetých kilometrů pro podnikatelské účely.
Využití spolupráce osob k daňové optimalizaci
Příjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení dosažené při samostatné činnosti dle § 7 ZDP, s výjimkou podílu společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti, mohou být rozděleny ve smyslu § 13 ZDP mezi poplatníka a s ním spolupracující osoby, kterými se rozumí
a)
spolupracující manžel,
b)
spolupracující osoba žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti
(nevyžaduje se příbuzenský vztah spolupracující osoby k poplatníkovi),c)
člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu
(nemusí jít o osobu žijící ve společně hospodařící domácnosti s poplatníkem).Spolupracující osoba přejímá do svého základu daně určitý podíl příjmů a výdajů poplatníka, a proto není rozhodující při rozdělení výdajů poplatníka, jakým způsobem uplatňuje poplatník výdaje – zda ve skutečně prokázané výši nebo procentem z příjmů dle § 7 odst. 7 ZDP. Příjmy dosažené při společně vykonávané samostatné činnosti se rozdělují na spolupracující osoby i v případě, že spolupracující osoba má kromě těchto příjmů i jiné příjmy podléhající dani z příjmů.
Způsob uplatnění daňových výdajů u těchto jiných zdanitelných příjmů spolupracující osoby není vázán (nemusí být shodný) na způsob uplatnění daňových výdajů rozdělovaných na spolupracující osobu
.Na spolupracující osobu lze rozdělit i ztrátu ze samostatné činnosti poplatníka (z podnikání). Jak vyplývá ze znění § 13 odst. 2 ZDP u spolupracujících osob musí být výše podílu na příjmech a výdajích stejná.
Příjmy a výdaje se rozdělují tak, aby
a)
podíl příjmů a výdajů připadající na spolupracující osoby nečinil v úhrnu více než 30 % a
b)
částka, o kterou příjmy převyšují výdaje, činila za zdaňovací období nejvýše 180 000 Kč a za každý započatý kalendářní měsíc spolupráce nejvýše 15 000 Kč.
V případě, že spolupracující osobou je pouze manžel, pak se příjmy a výdaje rozdělují tak, aby
a)
podíl příjmů a výdajů připadající na manžela nečinil více než 50 % a
b)
částka, o kterou příjmy převyšují výdaje, činila za zdaňovací období nejvýše 540 000 Kč a za každý započatý kalendářní měsíc spolupráce nejvýše 45 000 Kč.
K daňové optimalizaci lze využít spolupráce osob zejména v následujících situacích:
-
spolupracující osoba nemá vlastní zdanitelné příjmy
, takže nemůže uplatnit slevy na dani a odpočty od základu daně dle § 15 ZDP,-
spolupracující osoba sice má zdanitelné příjmy, ale
vypočtený základ daně neumožní fyzické osobě uplatnit v plné výši slevy na dani a odpočty
od základu daně dle § 15 ZDP,-
převedení podílu daňové ztráty podnikatele
na spolupracující osobu, která má vyšší základ daně, sníží daňové zatížení této spolupracující osoby,-
podnikatel s ohledem na dosažený základ daně z příjmů je nucen uplatnit solidární zvýšení daně
dle § 16a ZDP; pokud OSVČ využije pro své podnikání spolupracujících osob podle § 13 ZDP, provádí se výpočet solidárního zvýšení daně dle § 16a ZDP až po rozdělení příjmů a výdajů na tyto spolupracující osoby. U spolupracující osoby se solidární zvýšení daně vypočítá dle § 16a ZDP včetně příjmů a výdajů, které na ni byly převedeny od OSVČ,-
podnikatel má vyšší základ daně, ale spolupracující osoba je v daňové ztrátě
ze svého podnikání, takže převedení podílu příjmů a výdajů podnikatele na spolupracující osobu sníží celkové daňové zatížení obou osob,-
úspora na odvodu pojistného na sociální pojištění u podnikatele
v případě, že u spolupracující osoby je převedení rozdílu příjmů a výdajů podnikatele (základu daně) vedlejší činností nezakládající povinnou účast na důchodovém pojištění OSVČ
. Výhodou spolupráce osob je skutečnost, že poměr rozdělení příjmů a výdajů na spolupracující osobu nemusí odpovídat reálné spolupráci spolupracující osoby s podnikatelem.
I při minimální reálné spolupráci je možné rozdělit na spolupracující osobu plnou výši maximální možné částky dle § 13 zákona, přičemž poměr převedených příjmů a výdajů na spolupracující osobu je možné stanovit až podle výše daňového základu daně podnikatele při sestavování daňového přiznání za příslušné zdaňovací období (kalendářní rok).Zákon o daních z příjmů stanoví, že na spolupracující osobu se rozdělují příjmy a výdaje při samostatné činnosti poplatníka. Jedná se přitom o rozdělení veškerých daňově uznatelných výdajů poplatníka, tedy i odpisy hmotného majetku, úplata hrazená leasingové společnosti v rámci finančního leasingu, nájemné a další výdaje dle daňové evidence podnikatele. Na spolupracující osobu se však nerozděluje nezbytná úprava základu daně podnikatele vyplývající z § 23 ZDP (úpravy základu daně prováděné v tabulce E přílohy č. 1 formuláře daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob).
Využití institutu spolupráce osob však neovlivní negativní důsledky stanovených limitů výše paušálních výdajů dle § 7 odst. 7 ZDP
, protože při uplatnění institutu spolupracujících osob se dle § 13 ZDP na spolupracující osobu převádějí příjmy a výdaje, tedy paušální výdaje podnikatele stanovené s ohledem na jejich maximální limitní výši dle § 7 odst. 7 ZDP.Příklad
Podnikatel s příjmy ze živnostenského podnikání (řemeslná živnost) dosáhne za rok 2017 zdanitelné příjmy ve výši 3 100 000 Kč. K těmto příjmům uplatňuje paušální výdaje ve výši 80 %, a to do výše stanoveného limitu 1 600 000 Kč. Jeho manželka má jednak své zdanitelné příjmy z provozování živnosti ve výši 560 000 Kč za rok 2017, ke kterým uplatňuje prokazatelné výdaje ve výši 370 000 Kč (včetně nájmu pronajatých prostor k provozování živnosti), a jednak vypomáhá manželovi jako spolupracující osoba.
Pokud by s podnikatelem nespolupracovala manželka, byl by jeho základ daně 1 500 000 Kč a podnikatel by musel uplatnit solidární zvýšení daně ve výši:
(1 500 000 Kč – 1 355 136 Kč) x 0,07 = 10 140,48 Kč
V případě spolupráce manželky na ní může převést limitní výši 540 000 Kč rozdílu příjmů a výdajů, tj. 36 % svých příjmů a výdajů. Zdanění obou osob bude v roce 2017 následující:
| Subjekt | Příjmy v Kč | Výdaje v Kč |
| Podnikatel | 1 984 000 | 1 024 000 |
| Manželka – ze spolupráce – z vlastního podnikání – celkem | 1 116 000 560 000 1 676 000 | 576 000 370 000 946 000 |
Ani manžel ani manželka nemusí v daňovém přiznání k dani z příjmů za rok 2017 uplatnit solidární zvýšení daně, protože jejich základ daně z podnikání je nižší než 1 355 136 Kč.