V oblasti sociálního pojištění dochází v roce 2018 k podstatnějším věcným změnám a dále dochází, jako každý rok, ke změnám základních parametrů; všechny tyto změny se týkají nemocenského pojištění, důchodového pojištění a pojistného na sociální pojištění.
Přehled změn v sociálním pojištění v roce 2018
JUDr.
Jan
Přib
působí na Ministerstvu práce a sociálních věcí
Věcné změny přitom nastávají s různou účinností v průběhu roku 2018. Parametrické změny nastávají od 1. ledna 2018 a vyplývají z nově stanovených základních parametrů důchodového pojištění, tj. všeobecného vyměřovacího základu a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto základu. Hodnoty těchto základních parametrů používaných v roce 2018 stanovilo
nařízení vlády č. 343/2017 Sb.,
o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2016, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2016, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2018 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2018 a o zvýšení důchodů v roce 2018. Podle tohoto nařízení všeobecný vyměřovací základ za rok 2016 činí 28 250 Kč a přepočítací koeficient pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu činí 1,0612 (od těchto hodnot se pak na základě daných pravidel v jednotlivých zákonech odvíjí stanovení dalších prvků, například výše redukčních hranic a výše průměrné mzdy, která činí 29 979 Kč).1. Změny v nemocenském pojištění
V oblasti nemocenského pojištění dochází v roce 2018 zejména k zavedení dvou nových dávek, ke změnám sazeb nemocenského a ke stanovení nových redukčních hranic pro stanovení denního vyměřovacího základu.
1.1 Zavedení nových dávek nemocenského pojištění
1.1.1 Dávka otcovské poporodní péče
S účinností
od 1. února 2018
je zavedena nová dávka, a to „dávka otcovské poporodní péče“ (takto zní zákonný název nové dávky). Tato dávka byla zavedena na základě zákona č. 148/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Pro tuto dávku je v zákoně o nemocenském pojištění zavedena legislativní zkratka otcovská,
kterou se v praxi tato nová dávka běžně také označuje (nepřesně se někdy hovoří také o „otcovské dovolené“). Nárok
na otcovskou má pojištěnec, který pečuje o dítě, jehož je otcem, a pojištěnec, který pečuje o dítě, které převzal do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, pokud dítě nedosáhlo 7 let věku. Za otce dítěte se považuje muž zapsaný jako otec dítěte v matrice do knihy narození. U OSVČ je podmínkou nároku dále splnění čekací doby, tj. účast na nemocenském pojištění OSVČ po dobu aspoň 3 měsíců bezprostředně předcházející dni nástupu na otcovskou.Podpůrčí doba
u otcovské činí 1 týden a začíná nástupem na otcovskou, tj. dnem, který určí pojištěnec v období 6 týdnů ode dne narození dítěte nebo ode dne převzetí dítěte do péče. Výše
otcovské činí 70 % denního vyměřovacího základu.Podle přechodného ustanovení (čl. II zákona č. 148/2017 Sb.) nárok na otcovskou vzniká též, pokud se dítě narodilo nebo bylo převzato do péče nahrazující péči rodičů v období 6 týdnů přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 148/2017 Sb., tj. v období od 21. prosince 2017 (při narození dítěte 21. nebo 22. prosince 2017 musí tedy dojít k nástupu na otcovskou v období 6 týdnů, tj. jen od 1. února 2018).
Zaměstnanci budou v době pobírání otcovské čerpat rodičovskou dovolenou podle § 196 zákoníku práce (případně tzv. neplacené volno po dohodě se zaměstnavatelem). Zvláštní „otcovská dovolená“ jako typ překážky v práci není zavedena.
1.1.2 Dlouhodobé ošetřovné
S účinností
od 1. června 2018
je zavedena další dávka nemocenského pojištění, a to „dlouhodobé ošetřovné“. Tato dávka byla zavedena na základě zákona č. 310/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Jedná se o odlišnou dávku od dosavadního ošetřovného (v praxi se hovoří o tzv. krátkodobém ošetřovném), které zůstává beze změny.Nárok
na dlouhodobé ošetřovné má pojištěnec, který je v daném vztahu (jedná se o poměrně široce vymezený okruh příbuzenských vztahů včetně vztahu druh a družka) k ošetřované osobě a který pečuje o osobu potřebující poskytování dlouhodobé péče v domácím prostředí, pokud nevykonává v zaměstnání práci, jde-li o zaměstnance, nebo osobně samostatnou výdělečnou činnost, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou. U ošetřované osoby musí dojít k závažné poruše zdraví, která si vyžádala hospitalizaci po dobu aspoň 7 kalendářních dnů, a je zároveň předpoklad, že po propuštění z hospitalizace do domácího prostředí její zdravotní stav bude vyžadovat poskytování dlouhodobé péče po dobu aspoň 30 kalendářních dnů. Ošetřovaná osoba musí dát písemný souhlas k poskytování dlouhodobé péče, a to konkrétní osobě. Podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné bude splnění čekací doby. U zaměstnanců je touto čekací dobou účast na nemocenském pojištění aspoň po dobu 90 kalendářních dnů v posledních 4 měsících bezprostředně předcházející dni vzniku potřeby dlouhodobé péče. U OSVČ je touto čekací dobou účast na nemocenském pojištění OSVČ aspoň po dobu 3 měsíců bezprostředně předcházející dni vzniku potřeby dlouhodobé péče. Nárok na další dlouhodobé ošetřovné může vzniknout až po uplynutí 12 měsíců ode dne, za který měl pojištěnec naposledy nárok na výplatu dlouhodobého ošetřovného.Podpůrčí doba
začíná prvním dnem vzniku potřeby dlouhodobé péče, tj. dnem propuštění ošetřované osoby z hospitalizace, a trvá nejdéle 90 kalendářních dnů. Výše dlouhodobého ošetřovného činí 60 % denního vyměřovacího základu.U zaměstnanců, kteří budou pobírat dlouhodobé ošetřovné, se bude jednat o důležitou osobní překážku v práci; podle nového ustanovení § 191a zákoníku práce (ve znění zákona č. 310/2017 Sb.) zaměstnavatel není povinen udělit písemně souhlas s nepřítomností zaměstnance v práci po dobu poskytování dlouhodobé péče při pobírání dlouhodobého ošetřovného jen v případě, že prokáže, že tomu brání vážné provozní důvody.
1.2 Změny sazeb nemocenského
1.2.1 Diferenciace sazeb podle délky trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény
S účinností od
1. ledna 2018
došlo k diferenciaci sazeb nemocenského v závislosti na délce trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény. Tato změna nastala na základě zákona č. 259/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.Výše nemocenského za kalendářní den činí:
–
60 % denního vyměřovacího základu od 15. kalendářního dne
do 30.
kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény,–
66 % denního vyměřovacího základu
od 31. do 60.
kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény,–
72 % denního vyměřovacího základu
od 61.
kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény.Podle přechodného ustanovení (čl. VIII bod 2 zákona č. 259/2017 Sb.) vznikl-li nárok na výplatu nemocenského před 1. lednem 2018 a tento nárok trvá aspoň dne 1. ledna 2018, stanoví se od 1. ledna 2018 nemocenské podle právní úpravy účinné od 1. ledna 2018. To znamená, že od 1. ledna 2018 se přepočte bez žádosti výše nemocenského podle nových sazeb 66 % a 72 % v závislosti na délce trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, pokud před 1. lednem 2018 již uběhlo 30 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény.
1.2.2 Sazba ve výši 100 % denního vyměřovacího základu
S účinností od
1. února 2018
došlo k zavedení ještě další sazby výše nemocenského, a to sazby ve výši 100 % denního vyměřovacího základu za kalendářní den. Tato změna nastala na základě zákona č. 148/2017 Sb. Tato sazba ve výši 100 % denního vyměřovacího základu však
neplatí obecně
a týká se jen případů, kdy byl pojištěnec uznán dočasně práce neschopným nebo mu byla nařízena karanténa v důsledku toho, že se prokazatelně podílel v obecném zájmu na hašení požáru, na provádění záchranných nebo likvidačních prací anebo na plnění úkolů ochrany obyvatelstva jako člen jednotky sboru dobrovolných hasičů obce
povolané operačním a informačním střediskem integrovaného záchranného systému; to platí obdobně též pro člena ostatní složky integrovaného záchranného systému,
který k této složce není v pracovněprávním vztahu nebo ve služebním poměru. Tato úprava neznamená, že uvedený dobrovolný hasič nebo člen ostatní složky integrovaného záchranného systému (k tomu srov. zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému) má v uvedených případech nárok na nemocenské. Podmínkou pro stanovení výše nemocenského v sazbě 100 % denního vyměřovacího základu je, že tento hasič nebo člen ostatní složky integrovaného záchranného systému je pojištěncem z jiného důvodu (například pojištěnec je zaměstnancem v pracovním poměru k výrobní firmě a zároveň je dobrovolným hasičem). Pokud tento hasič nebo člen ostatní složky není účasten nemocenského pojištění z titulu svého zaměstnání nebo výkonu samostatné výdělečné činnosti, nárok na nemocenské nevznikne. V případě, že splní uvedené podmínky, bude mít nárok na zvýšené nemocenské v sazbě 100 %, a to již od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény.
Podmínkou pro stanovení nemocenského v sazbě 100 % je, že pojištěnec prokáže stanovené skutečnosti, tj. předloží potvrzení operačního a informačního střediska integrovaného záchranného systému, že je členem jednotky sboru dobrovolných hasičů obce nebo členem ostatní složky integrovaného záchranného systému a že k dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízení karantény došlo v souvislosti s uvedenými skutečnostmi. Pokud toto potvrzení nebude předloženo současně s žádostí o nemocenské, ale až později (například až po měsíci trvání dočasné pracovní neschopnosti), bude výše nemocenského nově stanovena vzhledem k tomuto potvrzení, a to zpětně již od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény.
Podle přechodného ustanovení (čl. II bod 3 zákona č. 148/2017 Sb.) vznikl-li nárok na výplatu nemocenského před 1. únorem 2018 a tento nárok trvá aspoň v tento den, stanoví se od tohoto dne výše nemocenského v sazbě 100 % denního vyměřovacího základu, pokud pojištěnec předloží příslušnému orgánu nemocenského pojištění uvedené potvrzení operačního a informačního střediska integrovaného záchranného systému.
1.3 Nová výše redukčních hranic
Pro výpočet dávek nemocenského pojištění slouží denní vyměřovací základ (tj. průměr příjmů zahrnovaných do vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení, který připadá v rámci rozhodného období na jeden kalendářní den).
Denní vyměřovací základ
se pro výpočet dávek nemocenského pojištění stanoveným způsobem upravuje prostřednictvím tří redukčních hranic. Redukční hranice nejsou stanoveny v zákoně o nemocenském pojištění pevnými částkami, nýbrž zákon stanoví princip jejich výpočtu prostřednictvím parametrů používaných v důchodovém pojištění. Aktuální částky redukčních hranic se vyhlašují sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí; pro rok 2018 se jedná o sdělení MPSV č. 349/2017 Sb.
Od 1. ledna 2018
–
první redukční hranice
činí 1 000 Kč,
–
druhá redukční hranice
činí 1 499 Kč,
–
třetí redukční hranice
činí 2 998 Kč.
Podle těchto nových redukčních hranic se přepočte výše všech dávek nemocenského pojištění, na které vznikl nárok ještě v roce 2017 a tento nárok trvá ještě aspoň dne 1. ledna 2018, a to bez žádosti. Vedle tohoto přepočtu se zároveň provede od 1. ledna 2018 též přepočet nemocenského podle nových sazeb, pokud trvá dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa příslušnou dobu. Může tedy u nemocenského dojít od 1. ledna 2018 k přepočtu z dvojího důvodu.
Poznamenává se, že v roce 2018 nedochází ke změně rozhodného příjmu pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění, tj. i v roce 2018 částka rozhodného příjmu za kalendářní měsíc činí 2 500 Kč (ke změně této částky rozhodného příjmu dojde s největší pravděpodobností až od roku 2019).
Redukční hranice
používané pro zjištění denního vyměřovacího základu v nemocenském pojištění mají význam též pro výpočet náhrady mzdy, platu nebo odměny,
která náleží v období prvních 14 kalendářních dnů podle zákoníku práce
(srov. § 192 až 194 zákoníku práce). Tato náhrada přísluší ve výši 60 % průměrného výdělku. Pro účely stanovení této náhrady mzdy nebo platu se zjištěný průměrný výdělek upraví stejným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění, s tím, že pro účely této úpravy se příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského pojištění vynásobí koeficientem 0,175, a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. Výpočtem vychází, že v roce 2018 pro účely této úpravy průměrného výdělku
–
upravená první redukční hranice činí
175,00 Kč,
–
upravená druhá redukční hranice činí
262,33 Kč,
–
upravená třetí redukční hranice činí
524,65 Kč.
1.4 Upozornění na další změny v nemocenském pojištění (tzv. e-neschopenky)
Zákon č. 259/2017 Sb. s účinností až od
1. ledna 2019
zavádí v nemocenském pojištění vystavování rozhodnutí ve věcech dočasné pracovní neschopnosti včetně potvrzení o době trvání dočasné pracovní neschopnosti v elektronické podobě
(v praxi se hovoří o tzv. e-neschopenkách). Ošetřující lékaři si však budou moci vybrat, zda zvolí elektronickou formu nebo listinou formu; elektronická forma tedy nebude povinná. Důsledkem bude též zjednodušení tiskopisů včetně snížení počtu dílů (a to i v případě listinné podoby) a to, že zaměstnavatelé již nebudou přijímat žádosti svých zaměstnanců o nemocenské; zaměstnavatelé budou jen zasílat OSSZ podklady pro výpočet nemocenského a údaje o způsobu výplaty. Žádostí o nemocenské bude rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, které bude ošetřující lékař zasílat přímo OSSZ s tím, že podpis osoby, která uplatňuje nárok na nemocenské, se nebude vyžadovat a odesláním tohoto rozhodnutí se bude mít za to, že pojištěnec o výplatu nemocenského požádal. Pojištěnec pak bude povinen informovat neprodleně svého zaměstnavatele o rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti včetně čísla nebo identifikátoru tohoto rozhodnutí. Zaměstnavatel bude mít též přístup do registru pojištěnců nemocenského pojištění, pokud jde o údaje týkající se dočasné pracovní neschopnosti jeho zaměstnanců (s výjimkou statistické značky diagnózy), pokud splnil svou povinnost oznámit nástup zaměstnance do zaměstnání; zaměstnavatel si tak bude moci ověřit skutečnost, že zaměstnanec je dočasně práce neschopný. Orgány nemocenského pojištění budou mít též povinnost sdělovat zaměstnavatelům na jejich žádost, že obdržely rozhodnutí o tom, že zaměstnanec byl uznán dočasně práce neschopným, a dobu trvání této neschopnosti.
2. Změny v důchodovém pojištění
2.1 Stanovení důchodového věku
S účinností
od 1. ledna 2018
se upravuje důchodový věk, a to na základě zákona č. 203/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Dochází k tzv. zastropování důchodového věku na hranici 65 let. U pojištěnců narozených po roce 1971 důchodový věk činí jednotně 65 let a u pojištěnců narozených před rokem 1972 je důchodový věk stanoven v novém znění přílohy k zákonu o důchodovém pojištění. Pro účely starobního důchodu tato změna bude praktická až od roku 2030; nově stanovený důchodový věk má však význam u invalidních důchodů při stanovení tzv. dopočtené doby (tj. doby ode dne vzniku nároku na invalidní důchod do dosažení důchodového věku) a u vdovských a vdoveckých důchodů při stanovení trvalého nároku na tento důchod při dosažení věku aspoň o 4 roky nižšího než je důchodový věk stanovený pro muže stejného data narození.2.2 Výpočet důchodů
Důchody starobní a invalidní se vyměřují příslušnou procentní sazbou podle získané doby pojištění
z výpočtového základu.
Při stanovení výpočtového základu se používá osobní vyměřovací základ, který se omezuje prostřednictvím redukčních hranic.
Podle zákona o důchodovém pojištění slouží všeobecný vyměřovací základ a přepočítací koeficient též ke stanovení koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu,
jímž se při zjišťování osobního vyměřovacího základu násobí úhrn vyměřovacích základů v jednotlivých kalendářních letech rozhodného období. Po zjištění osobního vyměřovacího základu se provádí jeho úprava prostřednictvím dvou redukčních hranic a stanoveného rozsahu zápočtu mezi jednotlivými redukčními hranicemi. Výše redukčních hranic a rozsah zápočtu mezi jednotlivými redukčními hranicemi vyplývá z § 15 zákona o důchodovém pojištění; první redukční hranice činí 44 % průměrné mzdy a druhá redukční hranice činí 400 % průměrné mzdy.V roce 2018 se
výpočtový základ,
z něhož se příslušnou procentní sazbou vyměřují procentní výměry starobních a invalidních důchodů, stanoví tak, že z osobního vyměřovacího základu -
do částky první redukční hranice se počítá
100 %,
-
z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá
26 %,
-
k částce nad druhou redukční hranici se nepřihlíží.
V návaznosti na tato zákonná pravidla určení výše redukčních hranic nařízení vlády č. 343/2017 Sb. stanovilo, že pro rok 2018
-
první redukční hranice
činí 13 191 Kč,
-
druhá redukční hranice
činí 119 916 Kč.
Základní výměra
důchodu se u všech druhů důchodů stanoví ve výši 9 % průměrné mzdy po zaokrouhlení na celé desetikoruny směrem nahoru. Výše základní výměry se tedy vždy od počátku každého kalendářního roku mění v závislosti na výši průměrné mzdy. V návaznosti na tato pravidla určení výše
základní výměry důchodu vychází výpočtem pro rok 2018 částka základní výměry ve výši 2 700 Kč měsíčně;
tuto výši také stanovilo nařízení vlády č. 343/2017 Sb. 2.3 Účast OSVČ na důchodovém pojištění
Osoba samostatně výdělečně činná vykonávající
hlavní
samostatnou výdělečnou činnost je vždy účastna důchodového pojištění, a to bez ohledu na výši dosaženého příjmu.Osoba samostatně výdělečně činná vykonávající
vedlejší
samostatnou výdělečnou činnost je v kalendářním roce účastna důchodového pojištění po dobu, po kterou vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud její příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti dosáhl v kalendářním roce aspoň rozhodné částky.
Pokud je tato OSVČ účastna důchodového pojištění, platí i pojistné. Příjmem ze samostatné výdělečné činnosti se rozumí daňový základ osoby samostatně výdělečně činné určený podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Rozhodná částka je upravena v § 10 zákona o důchodovém pojištění a činí 2,4násobek částky, která se stanoví jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, za který se posuzuje účast na důchodovém pojištění, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Rozhodná částka se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Pro rok 2018
je rozhodnou částkou částka 71 950 Kč.
Tato částka se snižuje o jednu dvanáctinu (zaokrouhlenou směrem nahoru) za každý kalendářní měsíc, v němž OSVČ nevykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, a za kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc měla nárok na výplatu dávek nemocenského pojištění z nemocenského pojištění OSVČ, tj. tato jedna dvanáctina činí 5 996 Kč.2.4 Zvýšení důchodů
S účinností od 1. srpna 2017 byla na základě zákona č. 203/2017 Sb. pozměněna pravidla pro zvyšování důchodů; hlavní změnou je, že se při stanovení výše zvýšení přihlíží k polovině růstu reálné mzdy místo dosavadní třetiny tohoto růstu. Tato změna je promítnuta již do zvýšení důchodů v lednu 2018 na základě nařízení vlády č. 343/2017 Sb.
V roce 2018
se důchody zvyšují od splátky důchodu splatné po 31. prosinci 2017 na základě nařízení vlády č. 343/2017 Sb.
Podle tohoto nařízení se zvyšují
všechny vyplácené důchody,
tj. důchody starobní včetně předčasných starobních důchodů, invalidní (pro invaliditu všech tří stupňů), vdovské, vdovecké a sirotčí přiznané před 1. lednem 2018, tak, že:-
základní výměra důchodu se zvyšuje o 150 Kč měsíčně;
základní výměra tak činí 2 700 Kč měsíčně,-
procentní výměra důchodu se zvyšuje o 3,5 %
procentní výměry důchodu, která náleží ke dni, od něhož se procentní výměra zvyšuje. 3. Změny v pojistném na sociální pojištění
3.1 Pojistné na důchodové pojištění u OSVČ
Nové základní parametry důchodového pojištění (tj. všeobecný vyměřovací základ za rok 2016 a přepočítací koeficient pro jeho úpravu podle nařízení vlády č. 343/2017 Sb.) mají na základě pravidel obsažených v zákoně o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti vliv na stanovení nových vyměřovacích základů a pojistného na důchodové pojištění u OSVČ v roce 2018.
3.1.1 OSVČ vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost
OSVČ vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost musí platit měsíční zálohy na pojistné a za kalendářní rok pojistné.
Minimální vyměřovací základ pro pojistné
na důchodové pojištění za rok 2018 činí 89 940 Kč. Minimální pojistné
za rok 2018 tedy bude činit 26 263 Kč.
Měsíční vyměřovací základ pro zálohy
na pojistné na důchodové pojištění (od podání přehledu v roce 2018 vzhledem k příjmům a výdajům v roce 2017) činí nejméně 7 495 Kč; minimální záloha
tedy činí 2 189 Kč
za kalendářní měsíc.3.1.2 OSVČ vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost
OSVČ vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost platí zálohy na pojistné, pokud v předchozím kalendářním roce byla účastna jako OSVČ vedlejší důchodového pojištění, popřípadě pokud se OSVČ vedlejší přihlásila k účasti na důchodovém pojištění [srov. § 13a odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 589/1992 Sb., v platném znění]. V případě účasti na důchodovém pojištění v kalendářním roce při výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti se za tento rok platí pojistné na důchodové pojištění.
Minimální vyměřovací základ pro pojistné
na důchodové pojištění za rok 2018 činí 35 976 Kč. Minimální pojistné
za rok 2018 tedy bude činit 10 505 Kč.
Měsíční vyměřovací základ pro zálohy
na pojistné na důchodové pojištění (od podání přehledu v roce 2018 vzhledem k příjmům a výdajům v roce 2017) činí nejméně 2 998 Kč; minimální záloha
tedy činí 876 Kč
za kalendářní měsíc. 3.1.3 Pojistné OSVČ na nemocenské pojištění
Výše pojistného na nemocenské pojištění, které je dobrovolné, se v roce 2018 nemění, tj. minimální pojistné na nemocenské pojištění za kalendářní měsíc činí nadále 115 Kč.
3.2 Maximální vyměřovací základ
Maximální vyměřovací základ zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné činí 48násobek průměrné mzdy. V
roce 2018
maximální vyměřovací základ činí částku 1 438 992 Kč.
V roce 2017 činil maximální vyměřovací základ 1 355 136 Kč.3.3 Pravděpodobná výše pojistného
Průměrná mzda se používá dále pro stanovení
pravděpodobné výše pojistného.
V případě, že zaměstnavatel nebo osoba samostatně výdělečně činná nepodali stanovený přehled o pojistném, OSSZ stanoví rozhodnutím pravděpodobnou výši pojistného. OSSZ přitom vychází, nemůže-li výši příjmů zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných stanovit jinak, z fiktivního měsíčního příjmu, kterým je 1,5násobek průměrné mzdy, tedy pro rok 2018 částka 44 969 Kč.
Penále se bude tedy stanovovat z této částky. 3.4 Dílčí věcné změny v pojistném na sociální pojištění
Zákon č. 259/2017 Sb. přinesl s účinností
od 1. února 2018
některé dílčí změny v pojistném na sociální pojištění; s účinností až od 1. ledna 2019 pak přinesl významnější změny v placení pojistného u OSVČ zejména pokud jde o lhůty pro placení záloh na pojistné na důchodové pojištění a na nemocenské pojištění a stanovení výše záloh pojistného na důchodové pojištění.Od 1. února 2018 platí, že za
den platby pojistného
se považuje v případě provádění
též den, kdy dojde k připsání dlužného pojistného na účet soudního exekutora vedeného u peněžního ústavu. Touto úpravou se zabraňuje tomu, aby v případě, kdy byl dluh uhrazen zaměstnavatelem nebo OSVČ v rámci exekučního řízení, avšak exekutor vymožené pojistné neodvedl na účet OSSZ, dluh vůči OSSZ stále trval a byl ze strany OSSZ dále vymáhán na tomto plátci pojistného.exekuce
soudním exekutoremOd 1. února 2018 dále platí, že
přeplatek na pojistném nižší než 100 Kč
bude OSSZ vracen jen ve výjimečných případech s ohledem na zásadu hospodárnosti. Dále platí, že v případě vracení přeplatku v hotovosti prostřednictvím držitele poštovní licence hradí náklady na doručení přeplatku příjemce přeplatku, pokud o tento způsob vrácení přeplatku požádal.