Zásoby jsou z účetního pohledu považovány za tzv. oběžný majetek a mohou být pořízeny buď dodavatelsky, nebo vytvořené vlastní činností. Od chvíle jejich pořízení až do jejich využití by o nich měla účetní jednotka vést evidenci a sledovat stav jednotlivých druhů zásob. Postup účtování zásob upravuje zákon č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, zákon č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, vyhláška č. 500/2002 Sb. a český účetní standard pro podnikatele č. 015 Zásoby. Zachycení zásob v účetnictví nesprávným způsobem může mít pro účetní jednotky nepříjemné účetní a daňové dopady.
Účtování zásob způsoby A a B
Bc.
Michaela
Hauzarová
je účetní a ekonomickou poradkyní
Za zásoby se považují:
-
materiál (například suroviny, pomocné látky, provozovací látky, obaly, náhradní díly, movité věci s dobou použití kratší než jeden rok, které nejsou dlouhodobým majetkem),
-
zásoby vlastní výroby (nedokončená výroba, polotovary a vlastní výrobky),
-
výrobky,
-
zvířata,
-
zboží.
Oceňování při pořízení zásob
Před samotným zaúčtováním zásob je nutné je správně ocenit, neboli vyjádřit jejich hodnotu v peněžních jednotkách. Nakupované zásoby se oceňují k okamžiku jejich pořízení a zásoby vytvořené vlastní činností se oceňují k okamžiku jejich vytvoření.
Nakoupené zásoby se zpravidla oceňují tzv. pořizovací cenou. Tato cena se skládá z kupní ceny (ceny pořízení) a z nákladů souvisejících s pořízením (například přepravné, clo, provize či pojistné při přepravě). Součástí pořizovací ceny naopak nejsou úroky z úvěrů a půjček poskytnutých na pořízení zásob, sankční úroky, penále ani kurzové rozdíly.
Zásoby vytvořené vlastní činností se oceňují tzv. vlastními náklady, které se mohou být přímo spojené s danou výrobou (například spotřebovaný materiál) nebo se k dané činnosti mohou vztahovat i nepřímo (například náklady na spotřebované energie).
Zásoby získané darem, dědictvím, přebytkem z inventarizace nebo například vložené společníky či individuálním podnikatelem do společnosti se oceňují tzv. reprodukční cenou. Reprodukční cenou lze ocenit i zásoby vytvořené vlastní činností, pokud nelze zjistit vlastní náklady na vytvoření těchto zásob.
V souladu se zákonem o účetnictví lze o zásobách účtovat dvěma metodami - „způsobem A“, nebo „způsobem B“. Účetní jednotka si může sama zvolit, pro jaký způsob účtování zásob se rozhodne (způsob B nesmí používat účetní jednotky, které mají povinnost ověřit účetní závěrku auditorem).
Oceňování při úbytku zásob
-
FIFO (First In, First Out) Z první do skladu, první ze skladu - tuto metodu lze použít při pořízení zásob skutečnou pořizovací cenou. Jde o to, že výdeje ze skladu se oceňují postupně cenami od nejstarší přijaté zásoby k zásobě nejnovější.
-
Vážený aritmetický průměr z pořizovacích cen - podstatou této metody je výpočet individuálních cen a množství zboží na skladě. Výpočet se provádí k poslednímu dni v měsíci a používá se pro oceňování úbytků v následujícím měsíci.
Vážený aritmetický průměr může být:
a)
proměnlivý - po každém novém přírůstku se zjišťuje nový průměr, který se používá pro ocenění výdejů do příštího nákupu; pro správný výpočet je potřeba znát celkové množství materiálu na skladě a celkovou hodnotu posledního stavu skladu; skladová evidence se tedy musí vést v hmotném i peněžním vyjádření;
b)
periodický - vypočítá se jediný průměr za určité období, které není delší jak měsíc.
Zvolený způsob ocenění se nesmí během účetního období měnit.
Účtování zásob způsobem A
Při účtování způsobem A účetní jednotka postupuje tak, že eviduje v účetnictví zásoby od okamžiku jejich pořízení a přijetí na sklad, až do okamžiku k jejich výdeji do spotřeby, k použití, k prodeji apod. Zásoby se do okamžiku jejich výdeje evidují na majetkových účtech účtové třídy 1 a účetnictví účetní jednotky tak během celého účetního období poskytuje průběžné informace o skutečnému stavu zásob.
Příklad účtování:
Účtování zásob způsobem B
Při účtování zásob způsobem B účetní jednotka účtuje veškeré pořízené zásoby přímo do nákladů do účtové třídy 5. V souladu se zákonem o účetnictví provede účetní jednotka na základě provedené inventarizace ke konci účetního období převod zásob na skladě z nákladových účtů na účty majetkové (účt. třída 1).
Příklad účtování:
Konečný zůstatek zásob na skladě je počátečním zůstatkem zásob na skladě po otevření účetních knih na začátku následujícího zdaňovacího období, během kterého bude účetní jednotka opět účtovat pořízení zásob způsobem B (do nákladů). Překvapivě jednodušší postup účtování o zásobách způsobem B často způsobuje účetním jednotkám ke konci zdaňovacího období problémy, proto si princip účtování ukážeme podrobněji v následujícím příkladu.
Příklad:
Účetní jednotka - neplátce DPH účtuje pořízení zboží způsobem B. Na konci účetního období bylo inventarizací zjištěno, že část zboží nebyla prodána a zůstala na skladě.
I účetní jednotka účtující způsobem B musí být schopna kdykoliv během roku prokázat stav zásob a složky pořizovací ceny zásob, proto musí vést skladovou evidenci tak, aby bylo možné dané informace získat. Obvykle se i u způsobu B vede skladová evidence, pouze se o skladových příjemkách a výdejkách během roku neúčtuje.
Způsob účtování A i B v jedné účetní jednotce
Účetní jednotka může o určitých druzích zásob účtovat různými způsoby (způsobem A i B). Obvykle se pořízení zásob účtuje přímo do nákladů (způsobem B) u tohoto materiálu:
-
kancelářské potřeby,
-
pohonné hmoty, náplně do strojů a zařízení,
-
náhradní díly,
-
ochranné pomůcky,
-
obaly,
-
náplně do tiskáren apod.
Zvolený postup účtování materiálu přímo do nákladů (způsobem B) nebrání účetní jednotce účtovat o jiném druhu materiálu prostřednictvím účtové třídy 1 (způsobem A) - například materiál určený k výrobě se obvykle pořizuje na sklad (MD 112) a do nákladů se zúčtuje až při jeho vyskladnění.
Každá účetní jednotka by však měla mít vždy vypracovanou vnitřní účetní směrnici, ze které by bylo zřejmé, jaký způsob účtování bude použit při pořízení zásob. Ve vnitropodnikové směrnici musí být také v souladu s platnými předpisy uveden zvolený způsob oceňování jednotlivých zásob.