Novela zákona o zdravotních službách od 1. 7. 2016

Do doby přijetí novely mohl být informační systém spravován různými subjekty, tj. jeho správa mohla být roztříštěná mezi více subjektů. Dosud bylo hlavním správcem Ministerstvo zdravotnictví, jež však mohlo správou pověřit i další subjekty. Po přijetí novely se stává a žádné další subjekty správu v zásadě neprovádějí¹⁾. Centrální správa znamená odborné, organizační, ekonomické i kapacitní výhody při sběru dat, jejich analýzy i tvorbě výstupů.

Stávající vymezení účelu sběru dat do informačního systému nebylo dostatečné. Chyběla zmínka například o nebo . Generování a analýza indikátorů kvality a bezpečnosti zdravotních služeb přitom musí být jedním z hlavních důvodů existence registrů, neboť jde o účel, jenž přináší významný benefit občanům (pacientům) v podobě kvalitní a kontrolované zdravotní péče.

Na základě výše uvedeného bude možné provádět analýzu zaměřenou na vyhledávání informací, ze kterých by bylo možno činit závěry o úrovni kvality a bezpečnosti zdravotních služeb u jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb.

Dále byl doplněn účel týkající se získávání potřebných údajů pro zajištění kvality a udržitelnosti systému úhrad zdravotních služeb z veřejného zdravotního pojištění, což souvisí se zřízením Národního registru zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění²⁾.

Taktéž byl doplněn účel spočívající v získávání potřebných údajů pro sledování demografického vývoje, reprodukčního zdraví a důsledků stárnutí obyvatelstva na poskytování zdravotních služeb. Uvedené oblasti sledování se dle odborných poznatků dlouhodobě jeví jako klíčové pro správné nastavení organizace zdravotnictví a zdravotních služeb tak, aby plnily své cíle.

Zákon o zdravotních službách v ustanovení § 76 a násl. vymezoval Národní registr zdravotnických pracovníků. Tento registr však byl s účinností ode dne 10. prosince 2012 zrušen nálezem Ústavního soudu publikovaným pod č. 437/2012 Sb. Jako hlavní důvod pro zrušení uvedl Ústavní soud neoprávněný zásah do soukromí zdravotnických pracovníků, resp. do jejich práva na informační sebeurčení.

Zrušení registru pak znamenalo nejen nenaplnění zákonné úpravy, ale i z hlediska faktického chybějící jednotný celostátní registr zdravotních pracovníků. V důsledku této situace nebylo možné monitorovat demografický a kapacitní vývoj populace zdravotnických profesionálů, analyzovat dostupnost jejich služeb apod.

Novela tedy zavádí ve formě neveřejného systému sloužícího pouze výše uvedeným účelům.

Proti právní úpravě zrušené nálezem Ústavního soudu představuje úprava obsažená v novele výrazné omezení informací, jež budou v registru obsaženy.

V novele jsou taktéž detailně určeny subjekty, které budou mít přístup k záznamům registru, a také subjekty, které budou údaje do registru hlásit.

Podle přechodných ustanovení novely má být registr zřízen Ministerstvem zdravotnictví do 12 měsíců od účinnosti zákona, tj. .

Do doby přijetí novely nebyly k dispozici údaje o úhradách zdravotních služeb z veřejného zdravotního pojištění. Bez těchto dat však stát, resp. Ministerstvo zdravotnictví, není schopen správně stanovovat pravidla pro tyto úhrady. Podmínkou optimalizace celého systému veřejného zdravotního pojištění je existence přehledu o poskytovaných zdravotních službách a jejich úhradách z veřejného zdravotního pojištění.

Výše uvedené řeší . Vznik tohoto registru pak zajistí zpětnou vazbu i pro zdravotní pojišťovny, jimž je navíc nově umožněn přímý kontakt s registry.

Výše uvedené údaje poskytují do registru zdravotní pojišťovny.

Podle přechodných ustanovení novely má být registr zřízen Ministerstvem zdravotnictví do 6 měsíců od účinnosti zákona, tj. .

V případě některých závažných diagnóz dosud neexistují žádné registry, které by státu mohly poskytovat potřebná data. Tato data mohou sloužit k přijímání opatření za účelem zlepšení zdravotního stavu populace či za účelem zvýšení kvality a bezpečnosti zdravotních služeb. Z tohoto důvodu jsou nově navrženy . Podle přechodných ustanovení novely mají být registry zřízeny Ministerstvem zdravotnictví do 12 měsíců od účinnosti zákona, tj. .

Novela zavádí samozřejmě i , z nichž lze například uvést zpřístupnění Národního registru poskytovatelů zdravotních služeb profesním samosprávným orgánům, tj. lékařským komorám.

Alternativní řešení sporů o domény nejvyššího řádu .EU

Registrace doménového jména na doméně nejvyššího řádu .eu není složitá věc. Stačí si otev¬řít stránky evropského doménového registru EURid, projít několik jednoduchých kroků a je hotovo. Zní to snadně a snadné to také je. Pokud je vámi požadované doménové jméno k dis¬pozici, můžete si jej směle zaregistrovat a nikdo se vás nebude ptát, zdali na to máte právo. Registrace doménových jmen totiž funguje na principu „kdo dřív přijde, ten dřív mele“ (v ang-ličtině zvaném „first come, first served“). Jinými slovy, pokud jsem první, kdo o dané domé¬nové jméno projevil zájem, mám vyhráno. Alespoň prozatím.

Může se totiž stát (a v posledních letech se tak stává stále častěji), že o doménové jméno, které si někdo již dříve zaregistroval, projeví zájem někdo jiný. Představme si například situa¬ci, kdy si společnost A nechá zaregistrovat doménu „XYZ.eu“. O tři roky později je pak kon-taktována společností B, která požaduje převedení domény právě na ni, neboť její název zní taktéž „XYZ“. To se však společnosti A samozřejmě nelíbí a tento požadavek odmítne. Spo-lečnost má v takovém případě několik možností. Jednou z nich je alternativní (mimosoudní) řešení takového sporu prostřednictvím speciálního řízení vedeného pod záštitou Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR (dále jen „CAC“).

Lze říci, že mimosoudní řešení sporů o domény .eu se do určité míry inspiruje systémem mimosoudního řešení sporů o generické domény nejvyšší úrovně (tj. např. „,com“, „,org“, „,info“, atp.), který je známý pod zkratkou UDPR (Uniform Domain-Name Dispute-Resolution Policy). V příštím čísle DHK proto přiblížíme základní nastavení této problematiky a části dosa-vadní rozhodovací praxe CAC, včetně některých sporných či překvapivých rozhodnutí.

Více v článku Mgr. Ladislava Mádla „Alternativní řešení sporů o domény nejvyššího řádu .EU“ v DHK č 14 - 15/2016.