Vymáhání dluhů obcí

Obec je právnickou osobou, která má vlastní majetek. Je subjektem samosprávy s autonomním postavením, vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající¹⁾. V soukromoprávních vztazích tedy obec vystupuje jako jakýkoliv jiný subjekt a v rámci sjednávání obsahu smluvního závazku má totožné postavení jako její smluvní partner. Pokud si strany takového smluvního vztahu pro případ porušení smluvních povinností sjednaly smluvní pokutu, je v případě porušení takové povinnosti uplatnění nároku na její zaplacení oprávněním, nikoliv povinností strany. Při plnění svých úkolů obec chrání též veřejný zájem. Při své činnosti je, na rozdíl od jiných subjektů, zároveň povinna respektovat specifická, do jisté míry omezující ustanovení právních předpisů vyplývajících z jejího postavení jako subjektu veřejného práva, v důsledku kterého nakládá s veřejnými prostředky²⁾. Tím se odlišuje od jiných subjektů soukromého práva, které disponují volností při nakládání se svým majetkem. Důvody pro omezení obce jsou dány potřebou větší kontroly veřejnosti při nakládání s veřejnými prostředky, kterými obec disponuje³⁾.

Je žádoucí, aby zákon stanovil určitá pravidla, která jsou pro zachování hospodárnosti při nakládání s veřejnými prostředky klíčová. Tato pravidla legitimním způsobem omezují obec, nejsou však nepřípustným zásahem do jejího autonomního postavení. Obec je vždy oprávněna dle vlastního uvážení rozhodnout o tom, jak naloží se svým majetkem, její omezení spočívá v povinnosti odůvodnit určitý způsob využití majetku. A to zejména tehdy, pokud je pro obec ekonomicky méně výhodné. To nakonec přímo stanoví i zákon o obcích.⁴⁾