Změny služebního poměru představují široký okruh různých situací. S řadou z nich se setká každý státní zaměstnanec, některé se objevují spíše výjimečně. Co ukazují praktické zkušenosti se zákonem č. 234/2014 Sb. , o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě “), pět let po jeho účinnosti? I tím se zabývá první z článků na toto téma.
Vybrané změny služebního poměru ve světle aplikační praxe – 1. část
Mgr.
Šárka
Homfray
Vstup do služebního poměru je velmi formální a jeho základní charakteristiky jsou obsaženy v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru a navazujících rozhodnutích – zejména o zařazení na služební místo, případně jmenování na služební místo představeného, a rozhodnutí, kterým se stanoví plat. Na rozdíl od pracovní smlouvy, jejíž obsah a charakteristika pracovního poměru, mohou být primárně měněny pouze po dohodě obou smluvních stran, je autonomie státního zaměstnance ve služebním poměru značně omezena. K naprosté většině změn dochází rozhodnutím nebo jiným úkonem služebního úřadu, často bez souhlasu státního zaměstnance. Z tohoto důvodu je potřeba ke změnám přistupovat obezřetně. Nejčastěji jsou prováděny rozhodnutím vydaným v řízení ve věcech služby, nebo jiným formalizovaným postupem.
Právní úprava
Nejzákladnější přehled toho, s jakými změnami služebního poměru je možné se setkat, poskytuje pochopitelně samotný zákon o státní službě, a to v hlavě IV, ustanoveních § 44 a následujících. Z procesního hlediska jsou pak zásadní ustanovení § 159 a následujících zákona o státní službě, která upravují řízení ve věcech služby a vymezují rozhodování, na která se tato ustanovení vztáhnou, a na která nikoli. Je důležité zde upozornit, že i v těch případech, kde se podle