Členské příspěvky ve spolku

Spolek podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), je právnickou osobou – korporací, jejímž základním pojmovým prvkem je existence členů, členské základny. Dle § 210 odst. 1 obč. zák. korporaci vytváří jako právnickou osobu společenství osob. Jednou z obligatorních náležitostí základního dokumentu spolku – stanov – je určení práv a povinností členů, popřípadě určení způsobu, jak jim budou práva a povinnosti vznikat.

Prostřednictvím práv a povinností členů dochází k naplňování účelu spolku. Zákon neříká, jaká práva a povinnosti členové spolku mají mít. Vymezení členských práv a povinností je věcí stanov, proto je jejich úprava v zákoně velice stručná.

Práva členů je možné rozdělit do třech kategorií:

Povinnosti členů lze dělit do dvou kategorií:²⁾

Povinnost platit členské příspěvky lze vnímat jako majetkovou povinnost členů podílet se příspěvky na materiálním zabezpečení činnosti spolku. Na rozdíl od chápání prvorepublikové judikatury³⁾ nepojímá současné právo výběr členských příspěvků jako výdělečnou činnost, ale jako možný základ pro financování činnosti spolku, který se nevymyká z „neziskového“ účelu spolku. Nelze než souhlasit s konstatováním uvedeným v tomto soudním rozhodnutí:⁴⁾ Lze uzavřít, že členské příspěvky jsou vybírány v rámci hlavní činnosti spolku.

Zákonný základ pro možnost stanovení členských příspěvků ve spolku poskytuje § 235 obč. zák. Toto ustanovení říká, že Záleží tedy na spolku, zda povinnost platit členské příspěvky vůbec zakotví, nejedná se o povinnost vyplývající ze zákona. Spolku samozřejmě ale nic nebrání, aby své členy nezatěžoval touto povinností a zajišťoval finanční prostředky na realizaci svých aktivit jinými cestami, např. získáváním dotací, darů, grantů, provozováním vedlejší hospodářské činnosti formou podnikání, využíváním (pronajímáním) svého majetku, poskytováním reklamy apod.

Zakotvení povinnosti platit členské příspěvky má pro spolek i daňové dopady, resp. výhody. Dle § 18a odst. 2 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), jsou členské příspěvky u veřejně prospěšného poplatníka⁵⁾ předmětem daně z příjmů vždy. Členské příspěvky podle stanov přijaté spolkem jsou však dle § 19 odst. 1 písm. a) bodu 2 ZDP od daně z příjmů osvobozeny. ⁶⁾Osvobození členských příspěvků spolku od daně z příjmů nevylučuje, je-li v plném rozsahu pravomoc stanovit výši a splatnost členských příspěvků delegována na příslušný spolkový orgán.

Jednou ze základních zásad spolkového práva je neexistence vkladové povinnosti členů na rozdíl od vkladové povinnosti společníka obchodní . Členský příspěvek tak nelze chápat jako vklad člena do spolku s tím, že by mu vznikalo právo na jeho vrácení v případě zániku členství. Není však vyloučeno (zákon to nezakazuje), aby příslušný orgán spolku rozhodl o vrácení již přijatého členského příspěvku, případně jeho poměrné části v souvislosti se zánikem členství.

Placení členského příspěvku nelze vnímat tak, že by členům spolku vznikal z tohoto titulu nárok na podíl na výnosech vzniklých z činnosti spolku. Členský příspěvek je spolku poskytnut nenávratně k zajištění jeho fungování a naplňování stanoveného nevýdělečného cíle.⁷⁾

Zákon nestanoví formu ani splatnost členského příspěvku. Spolek tak může využít několik modifikací: od stanovení fixní výše a termínu splatnosti přímo ve stanovách přes určení způsobu výpočtu ve stanovách až po určení spolkového orgánu, který o těchto záležitostech bude v plném rozsahu rozhodovat. Členské příspěvky nelze vnímat pouze jako pravidelné (např. každoroční) platby. Může se jednat o rozhodnutí příslušného orgánu motivované nutností zajistit financování spolku (např. uspořádání finančně náročné akce). Příspěvky mohou mít mimořádnou povahu v souvislosti s mimořádnými nenadálými událostmi (např. poškození či zničení majetku spolku, povinnost k úhradě sankce za protiprávní jednání apod.). Lze si také představit zakotvení vstupního příspěvku v souvislosti s nabytím členství ve spolku (jeho zaplacení může být podmínkou pro vznik členství jako takového). V tomto případě se opět nejedná o plnění vkladové povinnosti. Zákon nestanoví, že by členský příspěvek musel být poskytován pouze v peněžní formě. Lze si tak představit i poskytnutí příspěvku spolku v materiální formě.

Jednou ze zásad spolkového práva je, že zisk se nerozděluje členům. Proto členové nemohou očekávat z tohoto titulu od spolku finanční plnění. Právní úprava vychází ze zásady oddělení majetku spolku a majetku jeho členů; členové proto nemají vkladovou povinnost a neručí za dluhy spolku.⁸⁾

Povinnost platit členské příspěvky vyplývá přímo ze stanov; v nich může být kromě ní stanovena i částka (fixní či způsob jejího určení) a splatnost, avšak s ohledem na fungování spolku, které by si v případě nutnosti provedení změn vyžádalo změnu stanov, se toto řešení nejeví praktickým a účelným. Lze tak doporučit řešení spočívající v tom, že stanovy spolku určí orgán, který o těchto záležitostech bude rozhodovat. Může jím být členská schůze jako nejvyšší orgán spolku, statutární orgán či jiný výkonný orgán spolku (např. výbor, rada, grémium apod.).

Stanovy mohou určit různé typy členství a v návaznosti na to mohou být stanovami či příslušným orgánem spolku diferencovány různé výše členských příspěvků pro různé skupiny členů. Může se jednat např. o:

Je-li organizační struktura spolku složitější, např. s ohledem na existenci pobočných spolků, může být členský příspěvek vybírán každou „úrovní“, tj. hlavním i pobočnými spolky. Vždy bude záležet na vymezení ve stanovách či rozhodnutí příslušného spolkového orgánu.

Stanovy či rozhodnutí příslušného spolkového orgánu také mohou při stanovení povinnosti platit členské příspěvky a určení jejich výše a splatnosti zohledňovat i okamžik vstupu zájemce do spolku a vznik jeho členského poměru. Může tak být zakotvena např. povinnost člena uhradit poměrnou část ročního členského příspěvku v případě vstupu do spolku v průběhu kalendářního roku.

Členský příspěvek může být stanoven opakovaně na danou periodu (např. kalendářní rok), může být stanoven i na období delší.

Splatnost členského příspěvku (termín, v němž má být příspěvek spolku uhrazen) může být stanovena konkrétním datem (např. do 31. 3. daného kalendářního roku) nebo jinak určeným způsobem (např. do 30 dnů po schválení výroční zprávy či uzávěrky registrace členů pro daný kalendářní rok). Členský příspěvek může být placen v konkrétní periodě (jednou ročně, pololetně, čtvrtletně, měsíčně).

Spolek však musí při stanovení povinnosti platit členské příspěvky respektovat ustanovení § 212 odst. 1 obč. zák., které hovoří o tom, že . Je proto vhodné, aby stanovami či rozhodnutím příslušného spolkového orgánu byly nastaveny objektivní podmínky, které musí člen spolku splnit, aby bylo možné stanovit, zda na něj povinnost platit členský příspěvek dopadá, a do jaké kategorie pro placení členských příspěvků jej případně zařadit.

Existuje-li povinnost členské příspěvky spolku platit, vzniká tím spolku pohledávka za daným členem a dluh člena vůči spolku. Neuhrazený členský příspěvek může být spolkem následně, po uplynutí lhůty splatnosti, vymáhán jako dluh. Obč. zák. veden zásadou spolkové autonomie a primárního nevměšování se státu do záležitostí spolku obsahuje speciální pravidlo v § 265. Je-li zřízena rozhodčí komise (jedná se o orgán zřizovaný fakultativně), rozhoduje sporné záležitosti náležející do spolkové samosprávy v rozsahu určeném stanovami; neurčí-li stanovy působnost rozhodčí komise, rozhoduje spory mezi členem a spolkem o placení členských příspěvků a přezkoumává rozhodnutí o vyloučení člena ze spolku. Výsledek řízení tohoto orgánu (rozhodčí nález) má účinky rozhodčího nálezu dle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, jde o exekuční titul nahrazující soudní rozhodnutí a je základem pro výkon rozhodnutí. se již za platnosti předchozí právní úpravy vyjádřila k otázce vztahu mezi občanským sdružením a jejím členem ohledně placení členských příspěvků.⁹⁾

Obč. zák. v souvislosti s neplacením členských přípěvků konstruuje jeden z důvodů pro zánik členství ve spolku. Ust. § 238 stanoví: Zákon tak stanoví sankci za nesplnění povinnosti k úhradě stanoveného členského příspěvku ve formě zániku jeho členského poměru ke spolku. Jedná se v tomto případě o jeden ze zákonných způsobů zániku členství, přičemž se v tomto případě nevyžaduje jakékoliv další formální rozhodnutí některého z orgánů spolku. Zánik členství nastane přímo ze zákona po splnění zákonem stanovených podmínek:

Členství ve spolku zanikne dnem následujícím po marném uplynutí stanovené lhůty. O této skutečnosti spolek nemá povinnost dotyčného informovat. Členství ve spolku zaniká ze zákona splněním výše uvedených podmínek. Nedoprovází jej tedy žádné rozhodnutí spolkového orgánu, proti kterému by mohla osoba, které členství ve spolku zaniklo, podat opravný prostředek v rámci vnitřní organizace spolku nebo návrh soudu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami. V takovém případě je k dispozici žaloba o určení členství ve spolku.

Zákonná kritéria jsou kogentního charakteru, tudíž se od nich nelze odchýlit. Nelze např. ve stanovách zaslání výzvy s určením dodatečné přiměřené lhůty vyloučit; takové ustanovení stanov by bylo pro hrubý rozpor se zákonem absolutně neplatné.

Nebude-li člen prodlévající s úhradou příspěvku ve výzvě poučen o důsledku neuhrazení příspěvku, tedy o zániku členství, členský poměr v případě dodatečného neuhrazení příspěvku nezanikne. „ ¹⁰⁾

Obč. zák. neobsahuje výslovné ustanovení o délce přiměřené dodatečné lhůty. Záleží vždy na okolnostech konkrétního případu. ¹¹⁾ S ohledem na výše uvedené lze učinit závěr, že jako přiměřená dostatečná lhůta by mělo být stanoveno alespoň sedm dnů ode dne doručení této výzvy meškajícímu členovi. Lze dovodit, že i v případě, že by lhůta stanovená ve výzvě členovi spolku byla nepřiměřeně krátká, by zákonem stanovený důvod pro zánik členství nemohl být uplatněn.

S ohledem na znění zákona „, může spolek aplikaci tohoto pravidla vyloučit, resp. nemusí nezaplacení členského příspěvku vázat na zánik členství ve spolku. Stanovy mohou zakotvit důvod pro vyloučení člena pro neplacení (např. až v případě opakovaného) členského příspěvku k tomu určeným spolkovým orgánem.

S ohledem na jednoduchou skutkovou podstatu při nezaplacení členského příspěvku lze zákonný zánik členství ve spolku vnímat jako zjednodušení postupu při ukončení členství, a lze tedy tuto právní úpravu shledat jako pozitivní.

Existují dva názory na problematiku, zda spolek může jako pohledávku vymáhat nezaplacený členský příspěvek po osobě, které zaniklo členství ve spolku, tedy po bývalém členovi. První názor vyslovuje myšlenku, že pohledávka z titulu nezaplaceného příspěvku vznikla spolku v době trvání členského poměru a nezaniká ukončením členství ve spolku. Spolek ji tedy může uplatňovat, případně soudně vymáhat i po zániku členství. Na dluh tohoto typu se bude vztahovat obecná zákonná promlčecí lhůta.

Opačný názor konstatuje, že ánik.12

Je-li platba členských příspěvků uložena v souladu s obč. zák. a stanovami, jde o pohledávku, kterou lze proti členovi uplatnit před soudy a následně případně i exekučně vymáhat. V případě, že člen spolku příspěvek neuhradí a jeho členství za splnění podmínek stanovených v § 238 obč. zák. zanikne, je tento dluh vůči tomuto (již bývalému) členovi vymahatelným nárokem i po zániku jeho členství, samozřejmě jen za období, ve kterém byla daná osoba členem spolku a členovi vznikla povinnost příspěvek v dané lhůtě splatnosti uhradit. Důvodem je, že pohledávka za členem spolku vznikla z smluvního vztahu v podobě členství ve spolku za dobu trvání členství ve spolku. náležitostí stanov je i stanovení povinností členů spolku. Bylo-li jednou z povinností člena placení příspěvků, přičemž uchazeč o členství se zavázal při přijetí za člena dodržovat stanovy jako takové, tzn. i povinnosti člena v nich stanovené, jedná se v případě nezaplacení příspěvku ve své podstatě o porušení povinností člena, se kterou obč. zák. po splnění stanovených podmínek spojuje zánik členství ve spolku . Navíc v době trvání členství spolek, aby mohl být aplikován zákonný důvod zániku členství, musel meškajícího člena upozornit kvalifikovanou výzvou na neplnění povinností a s tím spojené následky, tedy uplatňoval zaplacení pohledávky vůči tomuto členovi již v době trvání jeho členství ve spolku. Vznikla-li a existovala-li pohledávka za tímto členem v době trvání členství ve spolku, nemá na existenci této pohledávky vliv zánik jeho členství v důsledku aplikace § 238 obč. zák. Jedná se o pohledávku, která vznikla v době trvání členského poměru a o peněžitý nárok související s členstvím (plněním povinností člena dle stanov) a pouze za dobu trvání členství ve spolku.

Spolek totiž již v době trvání členství meškajícího člena mohl tomuto členovi zaslat předžalobní výzvu k úhradě dluhu a následně dluh uplatňovat a vymáhat prostřednictvím rozhodčí komise dle § 265 obč. zák., resp. u soudu, případně v následném exekučním řízení. V případě, že by spolek postupoval tímto způsobem, neuplatnil by kvalifikovanou výzvu dle § 238 obč. zák., a dluh by byl v konečném důsledku (ať už tímto členem dobrovolně, či vymožením v exekučním řízení) uhrazen, členství tohoto člena ve spolku by nadále trvalo, i když fakticky po určitou dobu povinnosti člena porušoval.

Z výše uvedeného vyplývá, že pohledávka spolku z titulu neuhrazeného členského příspěvku existuje nejen v průběhu trvání členského poměru, ale i po jeho zániku ze zákonem či stanovami stanoveného důvodu. Zánik členství nemá na existenci pohledávky žádný vliv. Pravděpodobně však situace, kdy by spolek vymáhal po již bývalém členovi dlužný členský příspěvek, nebude příliš častá.

Pro úplnost zbývá jen dodat poznámku k promlčecí lhůtě. Obecná délka promlčecí lhůty je zákonem stanovena na tři roky. Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci (což tato peněžitá pohledávka je), počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. V případě pohledávky z titulu nezaplaceného členského příspěvku jím bude den následující po dni, který byl stanovami či příslušným spolkovým orgánem stanoven jako den splatnosti členských příspěvků. Promlčecí lhůta tedy nebude běžet až ode dne následujícího po uplynutí lhůty dodatečně stanovené ve výzvě spolku meškajícímu členovi dle § 238 obč. zák.