Rozhodčí komise spolku

Úkolem rozhodčí komise je zejména rozhodování sporných záležitostí náležejících do spolkové samosprávy. Zákonodárce tak v souladu s principem oddělenosti spolků od státu a co nejmenšího zasahování státní moci do spolkové autonomie deklaruje, že sporné záležitosti uvnitř spolku by měly být primárně řešeny právě uvnitř spolku orgány k tomu povolanými, a soudní praxe konstatuje, že soudy by měly být zdrženlivé ve věcech zásahu do spolkové samosprávy.¹⁾ Předpokládá se, že sami členové spolku budou znát problémy spolkové samosprávy lépe než soud.

Zákon koncipuje rozhodčí komisi jako nepovinný orgán spolku; je tudíž věcí stanov, zda bude zřízena. Obč. zák. však v případě jejího zřízení stanoví pravidla pro ustavení členů a pro vymezení její působnosti. Zřídí-li tedy spolek rozhodčí komisi, bude nutné respektovat minimální pravidla daná zákonem (tato ustanovení jsou , lze se od nich odchýlit, ale pouze v „přísnějším“ směru).

Rozhodčí komise je koncipována jako orgán určený k rozhodování sporných záležitostí v oblasti spolkové samosprávy. Rozsah záležitostí, které budou rozhodčí komisi svěřeny k rozhodování, určí stanovy. Neobsahují-li stanovy nic, užije se zákonného vymezení dle § 265 obč. zák. Stanovy mohou tento rozsah i zúžit.

V praxi mohou být rozhodčí komisi svěřeny tyto otázky:

Ani pravomoc rozhodčí komise však nemůže být ne­omezená. Obč. zák. vychází z koncepce, že působnost je dána pouze v záležitostech vzešlých ze spolkového poměru. Tato koncepce vychází z prvorepublikové rozhodovací praxe soudů. ³⁾

Pojmenování „rozhodčí komise“ je druhovým označením, stanovy mohou zvolit jiné označení (rozhodčí rada, kárná komise, smírčí rada, arbitrážní komise, disciplinární komise apod.), avšak takové, které nebude klamavé. Nebude tak přípustné, aby název zněl např. „kontrolní komise“ nebo „výkonný výbor“.

V praxi spolků je běžné, že spory vzniklé ze spolkového života řeší některý z orgánů spolku. Rozhodnutím těchto orgánů však v minulosti nebyla přiznána vykonatelnost a tyto nemohly být samostatným exekučním titulem. V platné právní úpravě zákonodárce připustil změnu a nově přiznává rozhodnutí rozhodčí komise vlastnosti exekučního titulu. Znamená to tedy, že spolek nebude muset vymáhat např. dlužný členský příspěvek prostřednictvím soudu, ale není-li rozhodnutí akceptováno (příspěvek zaplacen), spolek může toto rozhodnutí jako exekuční titul postoupit soudnímu exekutorovi k nucenému vymožení povinnosti. Zákon tak vychází z principu rozšířené spolkové samosprávy a dává prostor k tomu, aby sporné záležitosti vzniklé z činnosti spolku byly řešeny primárně orgánem spolku. Koncepce je projevem ústavního principu odluky státu a omezené státu do záležitostí spolků. Zákon však nepředpokládá absolutní autonomii spolkových orgánů a možnost zásahu nezávislého soudu v podobě přezkumu nálezů rozhodčí komise zůstává zachována.

Stanovy mohou určit, že rozhodnutí příslušného orgánu o vyloučení člena ze spolku přezkoumává rozhodčí komise, případně jiný orgán spolku (§ 241 odst. 1 obč. zák.). Je-li taková pravomoc rozhodčí komisi dána, je podání návrhu na přezkum tohoto rozhodnutí vyloučeným členem podmínkou k následnému podání návrhu na vyslovení neplatnosti takového rozhodnutí soudem. V případě, že by návrh na přezkum rozhodčí komisi nebyl podán a vyloučený člen by se obrátil přímo na soud, soud by takový návrh meritorně neprojednával a žalobu by zamítl z důvodu nevyužití vnitrospolkových „opravných“ prostředků.

Zákon stanoví minimální počet členů na tři. Je věcí stanov, kterak (vyšším počtem) počet členů vymezí (ten není omezen). Nižší počet členů však tento orgán nemůže mít. Zákon také nestanoví, že by rozhodčí komise musela mít nutně sudý nebo lichý počet členů.

S ohledem na skutečnost, že rozhodčí komise není povinně zřizovaným orgánem, může spolek v rámci rozsáhlé autonomie a dispozitivnosti právní úpravy zřídit např. funkci rozhodce jako individuálního orgánu spolku či jiný arbitrární orgán, který nebude splňovat minimální podmínky stanovené obč. zák. Půjde tedy o jakýsi mezistupeň ( rozhodčí orgán). Takovýto orgán zřízený spolkem bude mít povahu rozhodčího (arbitrárního) orgánu, spolek mu však nepřizná postavení rozhodčí komise ve smyslu § 265 obč. zák. V tomto směru tedy nepůjde o rozhodčí komisi dle zákona (rozhodnutí tohoto orgánu bude možné vynucovat pouze mechanismy uvnitř spolku) a působnost tohoto orgánu bude nutné upravit v plném rozsahu ve stanovách. Takový orgán, resp. jeho členové, se pak nebude zapisovat do spolkového rejstříku.

S ohledem na právní jistotu se doporučuje, aby spolek ve svých stanovách výslovně uvedl, zda příslušný orgán je rozhodčí komisí ve smyslu § 265 obč. zák.

Ust. § 266 odst. 2 obč. zák. stanoví čtyři speciální podmínky pro členství v rozhodčí komisi:

Kromě těchto se samozřejmě aplikují i obecné požadavky na člena voleného orgánu právnické osoby dle § 159 obč. zák.

Koncepce členství je založena na osobním principu, čímž je vyloučeno, aby se členy rozhodčí komise staly právnické osoby. Neaplikuje se tak § 152 odst. 2 obč. zák., který připouští, aby se členem orgánu právnické osoby stala právnická osoba, kterou bude při výkonu funkce zastupovat konkrétní fyzická osoba. Není však vyloučeno, aby členem rozhodčí komise byla osoba, která není členem spolku (opět pouze fyzická osoba).

Členem rozhodčí komise může být pouze bezúhonná osoba. Pojem bezúhonnost však není definován, a tak je otázkou, jak bude pro účely kvalifikačních požadavků pro členy rozhodčí komise vykládán. Právní řád obsahuje několik desítek zákonů,⁴⁾ které bezúhonnost vymezují, nicméně v obč. zák. legální definice chybí. Obecně lze bezúhonnost definovat tak, že fyzická osoba nebyla v minulosti odsouzena za trestný čin; bezúhonnost může být koncipována úžeji, např. pouze ve vztahu k úmyslným trestným činům, trestným činům vztahujícím se k určité činnosti apod. Jeden z názorů⁵⁾ říká, že neobsahuje-li příslušné ustanovení definici bezúhonnosti, analogicky se uplatní § 1205 odst. 2 obč. zák., podle kterého se za bezúhonnou považuje osoba bezúhonná ve smyslu živnostenského zákona.⁶⁾

Členem rozhodčí komise může být zletilá a plně svéprávná osoba. Dle § 30 odst. 1 obč. zák. se plně svéprávným stává člověk zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. Toto pravidlo vylučuje aplikaci § 152 odst. 3 obč. zák., které v obecné rovině stanoví, že Zákonné pravidlo rovněž vylučuje, že by se členem rozhodčí komise mohla stát osoba, která nabude plné svéprávnosti před dosažením zletilosti postupem podle § 30 odst. 2 nebo § 37 obč. zák. (přiznáním svéprávnosti nebo uzavřením manželství).

Omezení svéprávnosti nebo pozbytí bezúhonnosti (nabytím právní moci rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci) znamená ztrátu způsobilosti být členem rozhodčí komise a jeho funkce tak zaniká.

Zákon stanoví neslučitelnost funkce člena rozhodčí komise s funkcí člena statutárního orgánu a člena kontrolní komise. Toto ustanovení je projevem nutnosti nezávislosti člena rozhodčí komise na dalších orgánech spolku, o kterých v rámci své rozhodčí činnosti může rozhodovat. Jde o minimální požadavek, který může být stanovami rozšířen na další orgány spolku (např. výkonný orgán apod.). V případě, že bude člen rozhodčí komise zvolen za člena výše uvedeného orgánu, členství v rozhodčí komisi touto volbou zaniká, a naopak.

Zákon klade na členy rozhodčí komise minimální požadavky, ty však mohou být dále rozšířeny ve stanovách či vnitřním předpise (např. volebním řádu). Může se jednat o požadavek na minimální věk, vzdělání či praxi v určitém oboru, působení po stanovenou dobu v určitých ­orgánech spolku apod.

Je-li rozhodčí komise zřízena, údaje o jejích členech se na základě § 29 odst. 1 písm. c) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rejstříkový zákona“), zapíší do spolkového rejstříku. Spolu s nimi se zde zapíše i adresa pro doručování podání v řízení před rozhodčí komisí. Do spolkového rejstříku se tak dle mého názoru budou zapisovat pouze údaje o rozhodčí komisi zřízené ve smyslu § 265 obč. zák. Jiný orgán arbitrárního typu (viz výše) se zapisovat do spolkového rejstříku nebude.

Dva názory existují v případě odpovědi na otázku, zda rozhodčí komisí ve smyslu § 265 obč. zák. je pouze ta, která je zapsána ve spolkovém rejstříku. Jeden názor tvrdí, že pouze rozhodčí komisi, která toto (zápis údajů do spolkového rejstříku) splňuje, ⁷⁾ Autoři opačného výkladu tento názor odmítají s argumentem, že zápis členů rozhodčí komise do spolkového rejstříku má pouze (osvědčující) charakter.⁸⁾

Jsem toho názoru, že povahu rozhodčí komise ve smyslu obč. zák. bude mít i orgán, který nebude zapsán do spolkového rejstříku, byť tato povinnost vyplývá z příslušného ustanovení rejstříkového zákona. Rozhodčí komise je zřizována stanovami a volena nejvyšším orgánem spolku, přičemž volba nabývá účinnosti (kandidáti se stávají členy) okamžikem zvolení (ukončením hlasování, vyhlášením výsledků voleb, potvrzením nejvyšším orgánem) či jiným určeným dnem, nikoliv až zápisem do spolkového rejstříku. Zápis tak má pouze účinky, což znamená, že pouze osvědčuje vznik, změnu nebo zánik právní skutečnosti. Není dle mého názoru myslitelné, že v případě prodlevy mezi volbou rozhodčí komise a jejím zápisem do spolkového rejstříku (např. v řádu měsíců) bude rozhodčí komise od svého zvolení do okamžiku zápisu považována za rozhodčí orgán spolku bez statusu dle § 265 obč. zák. (byť všechny zákonné požadavky na rozhodčí komisi jinak splňuje), a následně po provedení zápisu tento „status“ získá. Nedokážu si představit, jak by se postupovalo v okamžiku, kdy by tento orgán v uvedeném mezidobí zahájil a vedl řízení o sporné záležitosti náležející do její působnosti a v průběhu řízení by byl proveden zápis do spolkového rejstříku. Tato situace je v rozporu s principem právní jistoty účastníků řízení i samotného spolku, a proto nemůže tento výklad obstát.

Výše uvedené pak dle mého názoru nevylučuje aplikaci § 104 a 105 rejstříkového zákona. V případě prvého ustanovení může být zapisované osobě udělena pořádková pokuta až do výše 100.000 Kč v případě, že V případě druhého ustanovení zákon stanoví:

Spolkům tak lze doporučit, aby v případě zřízení a obsazení rozhodčí komise dle § 265 obč. zák. bez zbytečného odkladu podaly návrh na její zápis do spolkového rejstříku. Nezapsání takto zřízené rozhodčí komisi může mít pro spolek negativní důsledky stanovené v rejstříkovém zákoně, nemá však vliv na rozhodčí komise dle obč. zák.

Samotnou vnitřní strukturu rozhodčí komise kromě minimálního počtu členů obč. zák. neupravuje. Tuto problematiku budou obsahovat stanovy spolku.

Pravomoc volit a odvolávat členy rozhodčí komise je dána do rukou nejvyššího zastupitelského orgánu spolku, tedy členské schůze nebo jí naroveň postavenému orgánu (dílčí členská schůze, shromáždění delegátů), neurčí-li stanovy jinak. Ze slov „shromáždění členů spolku“ je možno dovodit, že rozhodčí komisi může volit i (pro tento konkrétní účel) svolané shromáždění tvořené členy spolku, které však nebude vykonávat pravomoci „standardního“ orgánu spolku.⁹⁾ Na rozdíl od kontrolní komise (§ 262 odst. 1 věta třetí obč. zák.) v této části chybí zákaz volby a odvolávání jejích členů statutárním orgánem spolku. Takové nastavení je z toho důvodu, že rozhodčí komise může rozhodovat spory vzniklé z dispozice jakéhokoliv orgánu a podmínka nezávislosti vůči kterémukoliv orgánu by se zde stanovila těžko.

Stanovy či jiný vnitřní předpis mohou omezit počet volebních období členů rozhodčí komise, např. pouze dvakrát za sebou apod.

Dle § 246 odst. 1 obč. zák., neurčí-li stanovy funkční období členů volených orgánů spolku, je toto období pětileté. Bude možné, připustí-li to stanovy, aby se i na rozhodčí komisi spolku aplikovalo pravidlo kooptace. Znamená to, že členové orgánu, jehož počet neklesl pod polovinu (je tedy nadále schopen usnášení), mohou kooptovat (tzn. sami zvolit) náhradní (chybějící) členy tohoto orgánu, jejichž bude trvat až do nejbližšího zasedání orgánu příslušného k volbě. Tento institut je praktický v případě, že nejvyšší orgán (např. členská schůze) spolku se schází v dlouhých intervalech a svolávat mimořádné zasedání jen pro účely dovolby chybějících členů by bylo neefektivní a nehospodárné. Takto kooptovaní členové mají stejný jako řádně ­zvolení členové.

Zákon neurčuje, kdo rozhodčí komisi řídí. Z toho lze soudit, že tato záležitost je plně v dispozici stanov, případně vnitřního předpisu. Jeví se praktickým předsedu rozhodčí komise určit, neboť tak bude jasně vymezeno, kdo její činnost řídí, svolává zasedání apod. Předsedovi rozhodčí komise může být např. dána pravomoc účastnit se jednání statutárních či výkonných orgánů s poradním hlasem. Ustavení předsedy může proběhnout tak, že jej členové rozhodčí komise zvolí mezi sebou, anebo bude předseda zvolen přímo orgánem, který je povolán k volbě „řadových“ členů rozhodčí komise.

Zákon řeší situaci, kdy je člen rozhodčí komise ve střetu zájmů, tedy je-li se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům důvod pochybovat o jeho nepodjatosti při rozhodování konkrétní věci. V takovém případě je vyloučen z činnosti rozhodčí komise. Neznamená to však zánik funkce, člen se nadále nepodílí na řešení konkrétní věci, v níž je ohrožena jeho nepodjatost. Není-li člen komise vyloučen, rozhodne o návrhu strany na jeho vyloučení rozhodčí komise.

Pro případ, že o věci bude rozhodovat člen komise, který nesplňuje zákonné kvalifikační požadavky na členství, případně bude rozhodovat podjatý člen, který nebyl z rozhodování vyloučen, upravuje zákon postup, na jehož konci soud zruší na základě žaloby podané kteroukoliv stranou sporu rozhodnutí rozhodčí komise.

Dle § 267 obč. zák. upravuje řízení před rozhodčí komisí spolku jiný právní předpis. Tím je zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZRŘ“), konkrétně § 40e až 40k tohoto zákona. Důvodem této zákonné úpravy je skutečnost, že rozhodnutí (nálezy) rozhodčí komise jsou vykonatelná. Proto jsou stanovena procesní pravidla pro řízení před tímto spolkovým orgánem, která zaručují základní práva pro účastníky řízení před rozhodčí komisí, a předpokládají přezkum a možné zrušení jejích rozhodnutí soudem. Promítnutí zásady spolkové autonomie lze spatřovat v § 40f odst. 2 ZRŘ, podle kterého mohou stanovy, vnitřní předpis ve stanovách výslovně označený nebo písemně uzavřená dohoda stran upravit postup, kterým má komise řízení vést, odchylně od zákona.

Řízení je zahájeno dnem, kdy je žaloba doručena na adresu uvedenou ve stanovách spolku. Strany mají v řízení rovné postavení a musí jim být dána plná příležitost k uplatnění jejich práv.

Rozhodčí komise může záležitost projednat a rozhodnout jen za přítomnosti většiny svých členů, nejméně však tří (toto ustanovení ZRŘ je a nelze se od něj odchýlit). Klesne-li počet členů komise, kteří jsou způsobilí věc rozhodnout, pod minimální počet členů (vyžadovaný zákonem nebo stanovami), komise řízení zastaví.

Zákonem č. 230/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, byl s účinnosti od 1. 1. 2017 doplněn odst. 3 v § 40g ZRŘ, který reagoval na možnost, že stanovami bude rozhodčí komisi dána možnost zřídit senáty pro rozhodování jednotlivých věcí. Podle důvodové zprávy k návrhu zákona dosavadní ustanovení § 40g ZRŘ značně komplikovalo rozhodování rozhodčích komisí tam, kde jsou tyto komise tvořeny větším počtem členů. Proto se navrhuje zákonem upravit, že se požadavek na členů vztahuje obdobně na senát komise, nikoli na komisi jako celek.

Stanovy mohou upravit problematiku rozhodování rozhodčí komise tak, že záležitosti spadající do její působnosti mohou být projednávány v plénu (všemi členy rozhodčí komise) nebo určenými členy (senátem), případně že senát bude pro určité řízení doplněn i dalšími členy. Stanovy mohou pro rozhodování určit jinou většinu, popřípadě, že k rozhodnutí je zapotřebí souhlasu všech členů. Vždy však musí jít minimálně o tři členy v konkrétním případě. Nutno dodat, že byl-li by počet členů rozhodčí komise stanoven právě na tři, pak by v případě, že by byl některých z nich vyloučen z rozhodování ve věci, nemohla rozhodčí komise vůbec rozhodovat. Na druhou stranu, pokud by rozhodčí komise měla příliš vysoký počet členů, mohlo by to v praxi způsobovat problémy při koordinaci jednotlivých členů tak, aby byla přítomna alespoň prostá většina. Pravidla stanovená ZRŘ pro rozhodčí komisi jako celek (plénum) platí i pro jí zřízené senáty.

Rozhodčí komise spolku, je-li zřízena, funguje jako stálý orgán, kterému je svěřena v rámci spolkové samosprávy pravomoc rozhodovat spory. Podmínka přítomnosti pak znamená, že nepřipadá v úvahu projednávání věci, natož pak rozhodování věci členy rozhodčí komise spolku („korespondenční rozhodování“). Nutnost fyzické přítomnosti členů komise je dána zejména nároky na procesní kvalitu řízení před rozhodčí komisí spolku.¹⁰⁾

Jako praktické se jeví upravit procesní postupy jednání rozhodčí komise ve vnitřním předpise spolku, který může být pojmenován jako jednací řád rozhodčí komise, disciplinární řád, arbitrážní řád, rozhodčí řád, smírčí řád, statut rozhodčí komise apod. Tento by měl upravit alespoň následující otázky:

Pokud rozhodčí komise dle § 40h ZRŘ ve lhůtě tří měsíců nerozhodne ve věci samé, může strana uplatnit své právo u soudu. Stanovy, vnitřní předpis ve stanovách výslovně označený nebo písemně uzavřená dohoda stran mohou tuto lhůtu prodloužit, avšak ne na déle než devět měsíců.

Rozhodnutí rozhodčí komise (rozhodčí nález) má obdobné účinky jako soudní rozhodnutí. Tím je posílen prvek samosprávy spolku, neboť o věcech, o kterých rozhodne rozhodčí komise, nebude moci (až na určité výjimky) již rozhodovat soud. Rozhodnutí rozhodčí komise mají vykonatelný charakter (jsou exekučním titulem), což znamená, že přímo na jejich základě lze dosáhnout nuceného vymožení splnění povinnosti. Rozhodnutí rozhodčí komise má tudíž stejné účinky jako pravomocný a vykonatelný rozsudek soudu nebo rozhodčí nález.

I přestože byla do právního řádu zakotvena tato pravomoc rozhodčí komise, není vyloučen přezkum rozhodčího nálezu soudem. Kromě obecných důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu soud může přezkoumat a zrušit rozhodčí nález vydaný rozhodčí komisí i v případě, že komise rozhodovala spor ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem.

Je nepochybně pozitivem právní úpravy, že zákonodárce reguluje možnost spolků zřizovat rozhodčí orgány nadané kvazisoudní pravomocí (přímou vykonatelností nálezů). Nicméně i k tomuto orgánu je třeba přistupovat obezřetně. Na jednu stranu právě členové spolku znají lépe než soudy spolkovou problematiku a záležitosti týkající se činnosti daného spolku, tudíž jejich rozhodnutí mohou být věcně erudovanější a „spravedlivější“. Na druhou stranu zejména spolky s menší členskou základnou a jednoduchou organizační strukturou v mnoha případech nebudou mít dostatek osob odborně natolik zdatných, aby byly schopny zabezpečit řádné fungování rozhodčí komise a její bezvadné rozhodování. ¹¹⁾ Mnohé spolky ani nebudou mít zájem rozhodčí komisi ve smyslu obč. zák. zřizovat, buď proto, že jim postačí tradiční úprava jejich „arbitrárních“ orgánů (bez možnosti přímé vykonatelnosti jejích rozhodnutí), jelikož nemají dostatek osob, které by dané funkce mohly vykonávat, anebo proto, že chtějí ponechat případný spor k řešení soudem, aniž by byly zatěžovány spolkové orgány. Zřizování rozhodčích komisí tak bude spíše pravidlem u velkých spolků s celostátní působností, rozsáhlou členskou základnou a složitější organizační strukturou, které dokážou rozhodčí komise obsadit odborně znalými osobami.