Možnost člena zastupitelstva publikovat v periodickém tisku územně samosprávného celku

Důvodem, proč byl tento zákon vydán, bylo, že dosavadní znění zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění pozdějších předpisů, vydávání periodik územními samosprávnými celky vůbec neupravovalo. Docházelo tak k situacím, kdy se periodikum vydávané z rozpočtu obce nebo kraje stávalo doménou „vládnoucích zastupitelů“, kteří zamezovali přístupu k publikování opozičním zastupitelům opozičním. Nebylo tak možné, aby byly veřejnosti předestřeny nesouhlasné názory, protinávrhy při řešení různých záležitostí či polemika nad zvolným postupem.

Veřejnost zpravidla není informována o tom, že na zasedáních těchto volených a jejich poradních orgánů zaznívají také názory jiných členů či návrhy jiných řešení daných záležitostí, nad nimiž se vede polemika. Výsledná řešení jsou pak prezentována jako jediná možná a správná, čímž se trvale a dlouhodobě poškozuje veřejné vědomí o politickém procesu jako dialogu, v němž se v rámci soutěže politických sil střetávají různé názory.¹⁾

Po nabytí účinnosti se v souvislosti s tímto zákonem objevila celá řada pochybností. V následujících letech se objevilo několik rozsudků soudů, které vnesly alespoň částečně jasno do některých otázek.

Podle § 3 písm. f) tiskového zákona se periodickým tiskem územního samosprávného celku rozumí periodický tisk, jehož vydavatelem je obec, kraj nebo hlavní město Praha nebo jeho městská část nebo právnická osoba zřízená či založená územním samosprávným celkem či společně více územními samosprávnými celky nebo právnická osoba, kterou územní samosprávný celek sám nebo spolu s dalšími územními samosprávnými celky ovládá podle zvláštního právního předpisu, anebo periodický tisk, jehož obsah, vydání a veřejné šíření zajišťuje jiný vydavatel na základě smlouvy s územním samosprávným celkem či společně s více územními samosprávnými celky.

Podle § 4a téhož zákona vydavatel periodického tisku územního samosprávného celku je povinen poskytovat objektivní a vyvážené informace o územním samosprávném celku a poskytnout přiměřený prostor pro uveřejnění sdělení, které vyjadřuje názory členů zastupitelstva územního samosprávného celku, týkající se tohoto územního samosprávného celku.

Jeden z otazníků se vznáší nad výše citovaným ustanovením. Pojem „přiměřený prostor“ není definován, což přineslo velmi odlišné chápání obsahu tohoto pojmu jak ze strany zastupitelů domáhajících se svého práva na poskytnutí přiměřeného prostoru, tak vydavatelů radničního periodika.

Důvodová zpráva uvádí, že „v tomto ustanovení se vzhledem ke specifičnosti periodických tiskovin územních samosprávných celků navrhuje stanovit povinnost vydavatele zajistit přiměřený prostor pro vyjádření různých politických názorů...

... Povinnost vydavatele poskytnout objektivní a vyvážené informace o územním samosprávném celku stejně tak jako přiměřený prostor pro sdělení posilující názorovou pluralitu daného územního samosprávného celku, resp. jeho části, má své meze a měla by být uplatňována přiměřeně. Je třeba respektovat právo vydavatele na redakční úpravu jím vydávaného periodického tisku. Stanovení těchto povinností neznamená automatické otisknutí celého sdělení, které požaduje uveřejnit člen zastupitelstva územního samosprávného celku. Toto ustanovení nastoluje rovnováhu mezi zájmem na posílení práva na vyjádření všech členů zastupitelstva, zejména zájmem na ochranu jejich práva projevu, a rolí vydavatele, který je zodpovědný za obsah periodického tisku. Požadavek na vyváženost obsahu a rovný přístup do veřejnoprávních médií stanovil již NSS ve svém rozsudku čj. Vol 15/2006-20: Vyváženost a rovný přístup do veřejnoprávních médií nelze chápat mechanicky jako absolutní rovnost kandidujících subjektů, nýbrž pohledem tzv. odstupňované rovnosti. To znamená, že jednak musí každý kandidující subjekt dostat alespoň určitou minimální šanci ke své prezentaci tak, aby byl naplněn požadavek jejich plurality; nad tuto minimální úroveň musí být zastoupení kandidujících subjektů ve vysílání, zejména v pořadech zpravodajských či v publicistických debatách, přiměřené jejich politickému a společenskému významu. Navrhované ustanovení vychází z principů obsažených v citovaném rozsudku a současně respektuje režim tiskového zákona, kdy za obsah periodika odpovídá vydavatel, a ten by tudíž měl přiměřený a vyvážený prostor nejprve zhodnotit“.²⁾

Lze tedy dovodit, že ke splnění povinnosti „poskytnout objektivní a vyvážené informace“ není nutné uveřejnit vždy celé sdělení, tak jak je zastupitelem zasláno. Redaktor má s ohledem na obsah a formu periodika právo rozhodnout o potřebě zkrácení textu. Vhodné však je na nutnost zkrácení upozornit autora, nikoli krátit text samostatně, a domluvit se na možnostech úpravy textu.

Opoziční texty bývají často odmítnuty s tím, že by jejich zveřejnění mohlo být správním deliktem nebo by dokonce mohlo naplnit skutkovou podstatu trestného činu pomluvy podle § 184 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.³⁾

K tomu se vyjádřil obvodní soud pro Prahu 6 ve svém rozhodnutí ze dne 15. března 2016, čj. 28 C 102/2015, v němž uvedl, že „soud je toho názoru, že i na lokální úrovni nemůže být omezována svobodná soutěž politických sil, nemohou být v těchto prostředcích prosazovány pouze názory rady obce resp. politických sil v ní zasedajících a tvrdě zamezujících přístupu jiných stanovisek než,vládnoucích zastupitelů‘. Není možné, aby nepohodlné příspěvky zastupitelů a čtenářů redakcí těchto tiskovin byly odmítány, resp. nebyly vůbec publikovány. Vydavatel je povinen uveřejňovat alternativní názory, a to včetně kontroverzí a emocionality, a že vydavatel nemá poskytovat pouze bezbarvý a opatrnický obsah“ (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR čj. 7 As 23/2010-73 ze dne 5.5.2010). Pokud se jedná o obranu žalovaného, že by zveřejněním sdělení žalobce byly spáchány trestné činy a poškozování cizích práv a pomluvy, zde je nutno odkázat na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2246/12 ze dne 17.4.2014: „Stěžovatelka byla tedy nepochybně osobou veřejně značně známou a rozhodně se nestavěla do pozadí; musí proto snést větší rozsah kritiky než občané veřejně nevystupující.“

Z textu zákona také vyplývá, že „vydavatel periodického tisku územního samosprávného celku je povinen poskytovat objektivní a vyvážené informace o územním samosprávném celku“. Text se tedy musí vztahovat k území konkrétního samosprávného celku, který periodikum vydává.

K této otázce se vyjádřil Okresní soud v Litoměřicích ve svém rozhodnutí ze dne 10. března 2016, čj.: 17 C 333/2015-49, když uvedl, že „dle ustanovení § zákona č. 46/2000 Sb., tiskový zákon, ve znění pozdějších předpisů, musí sdělení zastupitele obsahovat informace o daném územně samosprávném celku ... Pokud se požadovaná doplňující informace netýká územního samosprávného celku, a to ani z místního, a ani z věcného, musel zamítnout žalobu v plném rozsahu“.

Zároveň je třeba uvést, že byť má člen zastupitelstva právo zveřejňovat svá sdělení v periodickém tisku územního samosprávného celku, nemůže zneužívat výše uvedené oprávnění za účelem sdělování informací soukromého rázu, které nesouvisí s územně samosprávným celkem.

Další otázkou, v níž nedochází ke shodě, je, zda vydavatel musí poskytnout prostor pouze v případě, že jsou vyjadřovány názory více zastupitelů, nebo zda je ke zveřejnění názoru oprávněn i jediný člen zastupitelstva.

Ustanovení § 4a tiskového zákona uvádí: „vydavatel je povinen ... poskytnout přiměřený prostor pro uveřejnění sdělení, které vyjadřuje názory členů zastupitelstva“.

Kvůli použití množného čísla je možné dojít k závěru, že vydavatel musí otiskovat názorové texty k tématům veřejné debaty, pokud vyjadřují názor více zastupitelů, a názory jediného zastupitele otiskovat nemusí.

Text ustanovení § 4a výše uvedeného zákona sice používá množné číslo, ale důvodová zpráva již mluví o členu zastupitelstva v jednotném čísle. Ustanovení § 11a téhož zákona, které upravuje zveřejnění doplňující informace, již jednoznačně uvádí, že „Dotčený člen zastupitelstva územního samosprávného celku může požadovat na vydavateli uveřejnění doplňující informace, pokud vydavatel periodického tisku územního samosprávného celku ....“ Tedy opět používá jednotné číslo.

Shora uvedené judikáty konstatují, že vydavatel periodika je povinen umožnit prezentovat v zákonném rozsahu a za podmínek stanovených zákonem názory všech členů zastupitelstva, což potvrzuje i rozhodnutí okresního soudu v Teplicích ze dne 17. února 2016, čj.: 9 C 151/2014. V tomto rozhodnutí soud uvedl, že „právní úprava vydávání periodického tisku územního samosprávného celku vyšla právě z potřeby uplatnění názorové plurality a umožnění všem členům zastupitelstva územně samosprávného celku publikovat svůj názor v periodiku, které je financováno z veřejných prostředků - tedy rozpočtu územně samosprávného celku. Žalovaný nemá povinnost takovéto periodikum vydávat. Vydávání je výlučně otázkou spadající do samosprávné působnosti základního územního samosprávného celku. Jestliže se však pro vydávání periodika rozhodl, je povinen umožnit prezentovat v zákonném rozsahu a za podmínek stanovených zákonem názory všech členů zastupitelstva územně samosprávného celku bez ohledu na to, zda jsou v současné době stranou či uskupením koaličním či opozičním“.

Vzhledem k tomu, že je podána celá řada dalších žalob týkajících se této oblasti, lze očekávat v následujících měsících další zpřesnění povinností vyplývajících z tiskového zákona.