Novela zákona o auditorech

Předmět úpravy a vymezení pojmů zůstává prakticky beze změny. Za zmínku snad stojí doplnění textu v § 2 písm. b) zákona, kde se uvádí, že ověření výroční zprávy nebo konsolidované výroční zprávy nezahrnuje ověření účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky a zprávu auditora o jejich ověření.

Tato část zákona je nejrozsáhlejší s poměrně dost velkými úpravami buď v již existujících paragrafech, nebo přidáním nových. Pro přehlednost se pokusíme rozdělit tyto úpravy z hlediska obsahu zákona.

V oblasti (§ 4), kde je podmínkou ukončené vysokoškolské vzdělání bakalářského nebo magisterského studijního programu, bylo doplněno uznávání srovnatelného zahraničního vysokoškolského studijního programu na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána. Zpřesněna byla i podmínka neexistence nedoplatků u orgánů Finanční správy ČR a orgánů Celní správy, stejně jako nedoplatků na pojistném veřejného zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení. Podobné zpřesnění podmínek týkající se uvedených nedoplatků se týká i (§ 5).

Úpravy doznalo i ustanovení týkající se (§ 7), kde je uvedeno, že statutární nesmí vykonávat auditorskou činnost, pokud mu byl pravomocným rozhodnutím uložen zákaz výkonu auditorské činnosti v řízení podle § 26, který upravuje kárná a jiná řízení. Dále je zrušeno ustanovení týkající se výkonu auditorské činnosti (§ 7a). Pojem „trvalého zákazu“ je odstraněn i v dalších ustanoveních (§ 7c). Ostatní úpravy týkající se pozastavení, zákazu výkonu auditorské činnosti nebo zániku oprávnění k výkonu auditorské činnosti jsou víceméně formálního charakteru.

Zcela nově je formulováno ustanovení týkající se (§ 8). Především je zpřesněno ustanovení o tom, že auditorská zkouška je složená z dílčích částí, které musí být všechny úspěšně vykonány. Písemná forma a povinnost vykonávat zkoušku v českém jazyce zůstaly zachovány, stejně jako možnosti osvobození od některé z dílčích částí v případě složení státní vysokoškolské zkoušky nebo srovnatelné profesní zkoušky v členském státě, která nesmí být starší než 5 let ode dne konání první dílčí auditorské zkoušky. Obsah auditorské zkoušky se v podstatě nezměnil. Zcela nově jsou vloženy další paragrafy v této oblasti, které původní zákon sice upravoval, ale velmi stručně a nepřesně. Týká se to (§ 8a), kterou musí složit ten, kdo má auditorské oprávnění v jiném členském státě, a touto zkouškou se ověřuje úroveň přiměřených znalostí právního řádu ČR v rozsahu, v jakém se vztahují k povinnému auditu. Rozdílová zkouška se rovněž skládá z dílčích částí, jejichž obsah určí Komora při zohlednění doporučení Rady pro veřejný dohled nad auditem (dále jen „Rada“), skládá se v českém jazyce a je písemná. Nový paragraf upravuje obsah vydávaný Komorou (§ 8b) a další nový paragraf stanoví složení a činnost (§ 8c), jejíž členy stejně jako dříve jmenuje a odvolává Rada. Zpřesněná jsou i pravidla pro odvolání uchazeče ke Komoře týkající se přezkoumání hodnocení výsledku dílčí části auditorské zkoušky a jejího případného opakování.

Zcela nově jsou formulovány úvodní odstavce paragrafu týkající se a volného poskytování služeb (§ 10). Na žádost vydá Komora auditorské oprávnění auditorovi z jiného členského státu, pokud nemá pozastaven nebo zakázán výkon povinného auditu v domovském členském státě a složí rozdílovou zkoušku. Komora dokonce nemusí vyžadovat složení rozdílové zkoušky, pokud u tohoto auditora je úroveň znalostí právního řádu ČR, týkající se povinného auditu, srovnatelná s úrovní znalostí požadovanou tímto zákonem v § 8. upravuje § 10a, kde je povinnost složení rozdílové zkoušky. Podrobnosti tohoto schvalování pak upravuje nový § 10b. O všech skutečnostech týkajících se vydání auditorského oprávnění nebo o jeho zániku má Komora povinnost informovat Radu.

(§ 11), který vede Komora, obsahuje údaje týkající se statutárních auditorů jak fyzických, tak právnických osob. V obou případech se tyto údaje doplňují o podle zákona upravujícího elektronické úkony u fyzických osob (§ 12) a stejně tak u právnických osob (§ 12a). To v podstatě znamená povinnost auditorů zřídit tuto datovou schránku. (Na základě oznámení Komory auditorům na jejích webových stránkách tuto povinnost Komora pro všechny auditory zařídí.)

má při provádění auditorské činnosti povinnost dodržovat (§ 13). Ten vychází z etického kodexu Mezinárodního výboru pro etické standardy účetních a vydává ho Komora jako svůj vnitřní předpis. Etický stanoví podmínky dodržování zásad bezúhonnosti, nezávislosti, nestrannosti, odborné způsobilosti a náležité péče. Kromě těchto zásad byla oblast etického chování doplněna o nový paragraf týkající se (§ 13a). Ten zdůrazňuje, že statutární má při provádění povinného auditu zastávat postoj, který obnáší kritické myšlení, všímavost a citlivost na okolnosti, které by mohly ukazovat na možnou nesprávnost způsobenou chybou nebo podvodným jednáním.

Jeden z hlavních požadavků na statutární auditory je jejich nezávislost. Původní zákon již uváděl povinnost (§ 14), novela tuto podmínku rozvádí, upřesňuje a uvádí příklady, kdy není nezávislý, a v kterých případech nesmí u účetní jednotky provádět povinný audit. Celou tuto oblast následně doplňují nové paragrafy (§ 14a-14i). Situaci, kdy pro auditorskou společnost nebo pro jiného statutárního auditora, upravuje § 14a. Zákon uvádí, že v tomto případě nesmí , pro kterého je auditorská činnost prováděna, zasahovat do provádění auditorské činnosti způsobem, který by ohrožoval nezávislost a nestrannost statutárního auditora. a posuzování rizika ohrožení nezávislosti obsahuje další nový paragraf (§ 14b). Podle tohoto ustanovení musí před přijetím auditorské zakázky posoudit, zda splňuje požadavky nezávislosti, případně zda existují rizika, která by ji ohrozila.

Povinnost zavést řídicí a kontrolní systém auditora nařizuje auditorské společnosti § 14c. Uvádí, jaké jsou předpoklady řádné správy a řízení společnosti a jak má vypadat systém řízení rizik. Auditorská společnost musí zavést řídicí a kontrolní systém, který zahrnuje zásady a postupy řízení, organizační uspořádání s vymezením pravomoci, postupy pro zamezení vzniku možného střetu zájmu nebo ohrožení nezávislosti, řádné administrativní a účetní postupy a systém odměňování statutárních auditorů a zaměstnanců. Součástí toho je i systém řízení rizik, jehož součástí jsou postupy rozpoznávání, vyhodnocování, měření a sledování rizik a postupy přijímání opatření vedoucích k jejich omezení. V trochu menším rozsahu musí zavést řídicí a kontrolní systém i statutární vykonávající auditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, pokud provádí auditorskou činnost pouze u mikro nebo malých účetních jednotek.

S tím souvisí další povinnost týkající se (§ 14d). Kromě zavedení vhodných organizačních opatření a postupů přezkoumávajících vnitřní systém řízení kvality se to týká také postupů pro řádné vedení spisů auditora, včetně stanovení jejich struktury. Auditorská společnost zavede postupy týkající se (§ 14e) při provádění auditorské činnosti statutárním auditorem. Tyto postupy musí být přiměřené a úměrné rozsahu a složitosti vykonávané auditorské činnosti. S tím souvisejí další postupy týkající se (§ 14f) mezi statutárním auditorem a jeho zaměstnanci upravující specifické požadavky na povinný audit subjektů veřejného zájmu prostřednictvím zvláštního, nezávislého a samostatného komunikačního kanálu.

Paragraf týkající se (§ 14g) stanoví auditorské společnosti povinnost určit alespoň jednoho klíčového auditorského partnera jako osobu odpovědnou za provedení povinného auditu jménem auditorské společnosti. Tomuto klíčovému partnerovi musí auditorská společnost zajistit dostatečný časový rámec, vyčlenit vhodné zdroje a vytvořit vhodný auditorský tým. Na to navazuje povinnost vést záznamy týkající se změn vnitřního systému řízení kvality a všech souvisejících opatření (§ 14h). Tyto a všechny ostatní dokumenty o případných písemných stížnostech v souvislosti s prováděním povinných auditů je nutno uchovávat nejméně po dobu 10 let od prvního dne kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém byly vyhotoveny. (§ 14i) stanoví omezení, že statutární nesmí přijmout pozici zaměstnance s významným vlivem nebo odpovědností v účetní jednotce, u níž provedl povinný audit nebo se podílel na činnostech s ním souvisejících, neuplynul-li od ukončení činnosti na povinném auditu nejméně jeden rok.

S etikou souvisí další povinnost auditora o všech skutečnostech týkajících se účetní jednotky, zjištěných při provádění povinného auditu (§ 15). Tuto povinnost nový zákon zpřesňuje a doplňuje o nová ustanovení týkající se (§ 15a). Této povinnosti může auditora zprostit účetní jednotka, nebo v případě zániku účetní jednotky její právní nástupce. Dále pak Komora, pokud je to nezbytné pro ochranu práv nebo právem chráněných zájmů auditora. Povinností zachovávat mlčenlivost není dále vázán v rozsahu nezbytném pro řízení před soudem nebo jiným orgánem, je-li předmětem řízení spor mezi ním a účetní jednotkou, ve které provádí nebo prováděl auditorskou činnost. Stejná pravidla týkající se mlčenlivosti se týkají zaměstnanců, společníků a členů orgánů auditorské společnosti a také fyzických osob, jejichž služeb využívá v souvislosti s výkonem auditorské činnosti. upravuje další nový § 15b a týká se také členů orgánů Rady, členů orgánů Komory, zaměstnanců Komory, zaměstnanců Rady a osob pověřených k výkonu činnosti Komory a Rady. Opět jsou zde uvedena ustanovení, co se u těchto osob nepovažuje za porušení mlčenlivosti. Jedná se o poskytnutí informací o skutečnostech, které nejsou veřejně známy, Radě, Komoře, příslušným orgánům členských států nebo třetích zemí nebo Výboru evropských orgánů dohledu nad auditem.

Poslední ustanovení této části související s etikou se týká (§ 16). Již dřívější zákon uváděl, že tato odměna nesmí být ovlivněna poskytováním doplňkových služeb auditované osobě ani skutečnostmi, které ohrožují nezávislost, nestrannost nebo kvalitu provedení povinného auditu. Novela doplňuje, že nesmí být ani vypočítána podle předem daných pravidel v závislosti na výsledku povinného auditu.

(§ 17) zůstává v pravomoci nejvyššího orgánu účetní jednotky. Novela zpřesňuje ustanovení týkající se situace, kdy účetní jednotka nemá nejvyšší orgán. V tom případě určí auditorskou společnost nebo statutárního auditora její kontrolní orgán, nejsou-li členové kontrolního orgánu členy řídicího orgánu. Osoba, která je oprávněna právně jednat za účetní jednotku, je oprávněna uzavřít smlouvu o povinném auditu pouze takto určeným auditorem nebo auditorskou společností. Nově je vložen samostatný paragraf upravující (§ 17a), který zpřesňuje a rozvádí již dříve stručně v původním paragrafu uvedené podmínky, za jakých může účetní jednotka závazek ze smlouvy o povinném auditu vypovědět nebo od smlouvy odstoupit. V případě povinného auditu prováděného podle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, může určeného auditora odmítnout nebo nařídit jeho změnu Česká národní banka. Výpověď závazku ze smlouvy o povinném auditu nebo odstoupení od smlouvy, ať už ze strany účetní jednotky, nebo ze strany statutárního auditora, oznámí účetní jednotka, auditorská společnost nebo statutární neprodleně Radě s uvedením důvodů, pro které k výpovědi nebo odstoupení došlo. Nový je i další paragraf týkající se (§ 17b). Ten uvádí, že se nepřihlíží ke smluvnímu ujednání mezi účetní jednotkou a třetí stranou, kterým je určení auditorské společnosti nebo statutárního auditora omezeno na určité kategorie nebo seznamy statutárních auditorů nebo auditorských společností.

Ustanovení, že postupuje při provádění auditorské činnosti v souladu s (§ 18) upravenými právem EU a auditorskými standardy vydanými Komorou, se nezměnilo, ani nedoplnilo. Naproti tomu dost úprav doznal (§ 19). Jsou doplněny povinnosti pro auditora skupiny, který pro účely povinného auditu konsolidované účetní závěrky posoudí a písemně zdokumentuje povahu, časové rozpětí a rozsah činnosti provedené auditorem části skupiny a přezkoumá a písemně zdokumentuje způsob jejího provedení. Tuto dokumentaci je povinen na žádost Komory nebo Rady zpřístupnit pro účely systému zajištění kvality auditu. Řadu formálních a zpřesňujících formulačních úprav doznal další paragraf upravující (§ 20). Týká se to zejména povinných auditů u subjektů veřejného zájmu a dále pak pravidel pro (§ 20a), který vede o průběhu auditorské činnosti a který musí být uzavřen nejpozději do 60 dní ode dne následujícího po dni data vyhotovení zprávy auditora. Novým paragrafem je možnost (§ 20c), který upravuje situaci, kdy audit provádějí společně dva auditoři a vydávají společnou zprávu. Další paragrafy týkající se (§ 21), (§ 22) a (§ 23) se nezměnily.

Oblast kontroly kvality rozpracovává novela zákona velmi podrobně v několika nových paragrafech a týká se jak kontroly kvality ze strany Komory, tak ze strany Rady. (§ 24) má za úkol kontrolovat, zda postupuje při provádění auditorské činnosti v souladu se zákonem, auditorskými standardy, etickým kodexem a vnitřními předpisy Komory. Podléhají mu všichni auditoři a musí splňovat zákonem určená kritéria, zejména je nezávislý na kontrolovaných auditorech a podléhá veřejnému dohledu. Jednou ročně zpracovává Komora dílčí zprávu o výsledcích kontrol kvality prováděných Komorou, kterou předává Radě. Také Rada vydává jednou ročně souhrnnou zprávu o systému řízení kvality, v níž uvádí podstatná zjištění a opakované nedostatky u auditorů, které vyplývají z provedených kontrol kvality. Podrobně je rozpracována (§ 24a). Organizuje a řídí ji dozorčí komise v souladu s dozorčím řádem a (§ 24b), předkládaným Radě v každém kalendářním pololetí.

Kontrolu kvality provádějí (§ 24c), kterými mohou být fyzické osoby splňující podmínky stanovené zákonem (vysokoškolské vzdělání, tříleté praktické zkušenosti, absolvent školení organizovaného Radou). Zákon dále uvádí řadu omezení pro (§ 24d), která nesmí být provedena kontrolorem kvality, který je s kontrolovaným auditorem ve střetu zájmů, ve smluvním vztahu, je osobou blízkou, osobou ovládající, členem řídicího nebo kontrolního orgánu, nebo byl nejméně před třemi roky kontrolovaným auditorem. Další nový paragraf upravuje (§ 24e). Uvádí, na co se kontrolor zaměřuje především a jakým způsobem prověřuje kvalitu spisu auditora. Kontrolor vyhotovuje (§ 24f), případná zjištění a navrhovaná opatření spočívající v nápravě nedostatků projedná s kontrolovaným auditorem. po dobu 10 let (§ 24g). Rada je oprávněna provést (§ 24i) u auditora, která se vztahuje k jím provedenému povinnému auditu společnosti, která vydala cenné papíry v třetí zemi nebo která je součástí skupiny zveřejňující konsolidovanou účetní závěrku v třetí zemi s příslušným orgánem této třetí země. Zákon velmi podrobně uvádí, jaké požadavky musí společná kontrola kvality splňovat.

(§ 25) jsou věnována takovým opatřením, které jsou důsledkem porušení povinnosti stanovené tímto zákonem nebo jiným předpisem upravujícím výkon auditorské činnosti (etický , vnitřní předpisy Komory nebo auditorské standardy). Kromě již existujících opatření (napomenutí, veřejné napomenutí, pokuta do výše 1 mil. Kč, zákaz výkonu auditorské činnosti na dobu nejdéle 5 let) dochází k nahrazení „trvalého zákazu výkonu auditorské činnosti“ (trvalý zákaz byl novelou zrušen) opatřením „vyloučení z výkonu funkce člena řídicího orgánu auditorské činnosti na dobu nejdéle 3 let“. Komora může udělit za porušení uvedených povinností pokutu 10 mil. Kč (původní výše byla 5 mil. Kč). Rozhodnutí o uložení opatření veřejného napomenutí vykoná Komora zveřejněním na svých internetových stránkách.

Za § 25a týkající se které musí být spácháno úmyslně nebo z nedbalosti a kde nedochází k žádným změnám, je vložen nový § 25b týkající se Zánik této funkce oznámí Komora nebo Rada soudu, který vede obchodní rejstřík. Další paragraf týkající se (§ 26) upravuje pravomoci kárné komise Komory. Zákon doplňuje, že odpovědnost za kárné provinění zaniká, uplynula-li ode dne, kdy ke kárnému provinění došlo, doba 6 let a uvádí, ve kterých případech tato lhůta neběží. Na to navazuje paragraf týkající se (§ 27). Původní lhůty pro zahlazení kárného postihu v závislosti na jeho druhu (1 rok, 2 roky, 4 roky) se nahrazují lhůtou 7 let po uplynutí ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení kárného postihu. Po této době se kárný postih považuje za zahlazený. Nově vložený paragraf týkající se (§ 27a) upravuje podrobně pravidla, jakým způsobem a kde zveřejní Komora rozhodnutí o kárném provinění. Obsahem tohoto zveřejnění nesmějí být údaje umožňující identifikaci jiné osoby než auditora, o jehož kárném provinění bylo rozhodnuto.

Podmínky, za kterých se fyzická osoba může stát upravuje § 28 (svéprávnost, bezúhonnost, středoškolské vzdělání) a v podstatě se nezměnily. Totéž se týká odborné praxe asistenta auditora (§ 29), kde bylo pouze doplněno, že způsob řízení této praxe a její vykazování stanoví Komora vnitřním předpisem.

Postavení Komory a jejích orgánů se novelou rovněž příliš nezměnilo. Pokud novela obsahuje určité změny, pak se to týká především podmínek pro provádění kontrol kvality organizovaných a řízených dozorčí komisí [§ 31 odst. 2 písm. a)]. Dále se zpřesňuje formulace týkající se podaných přihlášek k auditorským zkouškám [§ 31 odst. 2 písm. g)]. Oblast týkající se otázek veřejného dohledu a spolupráce Rady s příslušnými orgány v ostatních členských státech nově upravuje § 31 odst. 4 písm. h). Přidaným odstavcem tohoto paragrafu se upravuje povinnost Komory zavést určitý mechanismus k hlášení porušení zákona nebo jiného právního předpisu upravujícího výkon auditorské činnosti (§ 31 odst. 6).

Paragrafy týkající se (§ 32) zůstávají též prakticky beze změny s výjimkou drobných formálních úprav. Termín „trvalý zákaz“ se nahrazuje slovy „zánik oprávnění“ [§ 32 odst. 4 písm. e)], slova „auditorská zkouška“ se nahrazují slovy „části auditorské zkoušky“ [§ 32 odst. 2 písm. e)] a případně další drobné úpravy, které nezměnily obsah povinností orgánů Komory, kterými je sněm (§ 33), výkonný výbor (§ 34), dozorčí komise (§ 35) a kárná komise (§ 36). U kárné komise se nově doplnila povinnost informovat nejméně jednou za 6 měsíců Komoru a Radu o výsledcích své činnosti (§ 36 odst. 3) a poskytnout Radě pravidelně čtvrtletně informace o uložených kárných opatřeních (§ 36 odst. 4).

Rada pro veřejný dohled nad auditem, zřízená od počátku platnosti tohoto zákona, získala novelou výrazně větší pravomoci. Proto také tato část zákona doznala poměrně rozsáhlých změn. V paragrafu upravujícím (§ 37) se uvádí, že je určeným příslušným orgánem podle čl. 20 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 537/2014. Vykonává působnost příslušného orgánu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný audit subjektů veřejného zájmu. Novým paragrafem se upravuje rozpočet rady (§ 37a), který předkládá ve lhůtách stanovených pro sestavování státního rozpočtu ČR a státního závěrečného účtu ČR Ministerstvu financí s uvedením finančních zdrojů ( ze SR, úroky z vkladů, penále, pojistná plnění, výnosy z prodeje majetku Rady a ostatní příjmy z činnosti Rady). Finanční prostředky Rady lze použít pouze k úhradě nákladů spojených se správou a činností Rady schválených v rámci rozpočtu Rady.

Činnost rady (§ 38) je zaměřená na výkon veřejného dohledu spočívající zejména v kontrole kvality auditů u auditorů nebo auditorských společností, které provádějí povinné audity u subjektů veřejného zájmu. Poměrně rozsáhlé povinnosti vyjmenované v tomto paragrafu se doplňují o orgány, s nimiž Rada spolupracuje. Kromě Ministerstva financí a České národní banky je to Komora, Výbor evropských orgánů dohledu nad auditem a příslušné orgány jiných členských států za účelem sjednocování požadavků na teoretickou přípravu a odbornou praxi a požadavků na rozdílovou zkoušku. S Komorou projednává návrhy vnitřních předpisů nebo jejich změn před jejich schvalování sněmem, na kterém mají právo účastnit se členové Rady bez hlasovacího práva, schvaluje souhrnnou zprávu o systému zajištění kvality a plán kontrol kvality. Významně se rozšiřuje působnost Rady v oblasti vývoje na trhu provádění povinného auditu subjektů veřejného zájmu a ve sjednávání a uzavírání dohod s příslušnými orgány třetích zemí za podmínek stanovených předpisem EU. Rada zveřejňuje svoji účetní závěrku za předcházející účetní období na svých internetových stránkách. České národní bance sdělí na požádání výsledek kontroly kvality u auditora, který provádí povinný audit účetní jednotky, jenž podléhá dohledu České národní banky, stejně jako o výpovědi závazku ze smlouvy o povinném auditu nebo o odstoupení od smlouvy u těchto účetních jednotek.

(§ 38a) jsou prezidium, prezident Rady, disciplinární výbor a kontrolní výbor. Rada může zřizovat poradní komise; podrobnosti o činnosti, vnitřní organizaci Rady, jejích orgánů a jejích vnitřních útvarů stanoví statut Rady. (§ 39) je šestičlenné a funkce člena Prezidia je výkonem veřejné funkce. Zcela nový odstavec upravuje (§ 39a). Uvádí, za jakých podmínek může být jmenována fyzická osoba členem Prezidia a za jakých podmínek výkon funkce člena Prezidia končí. Staronovým orgánem je (§ 39b), který má pět členů jmenovaných prezidentem Rady na návrh Prezidia a který vykonává v prvním stupni působnost Rady řízení o sankcích. Novým orgánem je pak (§ 39c), který má rovněž pět členů. Členové jsou jmenováni prezidentem Rady na návrh Prezidia. Kontrolní výbor organizuje a řídí kontroly kvality u auditora provádějícího povinný audit alespoň jednoho subjektu veřejného zájmu, předkládá návrh souhrnné zprávy o systému zajištění kvality a návrh plánu kontrol kvality Prezidiu ke schválení. (§ 40) se koná minimálně jednou za tři měsíce a je neveřejné. Nově jsou vložené další odstavce týkající se zásad (§ 40a), na které mají členové Rady nárok, šetření prováděná Radou (§ 40b) pro účely veřejného dohledu u auditora provádějícího povinný audit subjektu veřejného zájmu nebo člena sítě, do níž patří tento se sídlem na území ČR. Dále pak (§ 40c) po dobu 10 let ode dne ukončení šetření, (§ 40d) a tohoto zákona nebo jiného právního předpisu upravujícího výkon auditorské činnosti (§ 40e).

Rada má povinnost (§ 41), kdykoliv je to pro účely provádění veřejného dohledu podle tohoto zákona a přímo použitelného předpisu EU upravujícího specifické požadavky na povinný audit subjektů veřejného zájmu nutné nebo žádoucí. Paragraf upravující (§ 42) se nezměnil, pouze se text opět odvolává kromě na tohoto zákona ještě na přímo použitelný předpis EU upravující specifické požadavky na povinný audit subjektů veřejného zájmu.

Tato část zákona doznala významných změn a rozšíření. Původní název § 43 „Zpráva o průhlednosti“ se změnil na název Určení auditorské společnosti nebo statutárního auditora navrhuje tomu, kdo je určuje (tj. nejvyšší orgán), kontrolní orgán; přitom zohlední doporučení výboru pro audit. Pokud k tomuto doporučení nepřihlédne, je třeba to řádně zdůvodnit. Nemá-li subjekt veřejného zájmu kontrolní orgán, navrhuje auditorskou společnost nebo statutárního auditora tomu, kdo je určuje, výbor pro audit. Subjekt veřejného zájmu může určit pro provedení povinného auditu auditorskou společnost nebo statutárního auditora nejdéle na dobu 20 let. To platí za podmínky, že nejdéle po uplynutí 10 let od tohoto určení před uplynutím doby trvání zakázky uskuteční subjekt veřejného zájmu na provedení povinného auditu na období bezprostředně následující výběrové řízení. O určení auditora informuje subjekt veřejného zájmu neprodleně Radu.

Dále jsou vloženy nové paragrafy. (§ 43a) se týká zákazu statutárního auditora přijmout v subjektu veřejného zájmu, u kterého provádí povinný audit nebo se podílí na činnostech s ním souvisejících, pozici osoby v klíčové funkci, funkci člena výboru pro audit nebo nevýkonného člena řídicího nebo kontrolního orgánu před uplynutím dvou let poté, co provedl povinný audit této účetní jednotky, nebo se podílel na činnostech souvisejících s povinným auditem. Dalším novým paragrafem je úprava týkající se poskytování některých neauditorských služeb (§ 43b) auditorem, který provádí povinný audit u subjektu veřejného zájmu. Ten může v období provádění auditu, za které je účetní závěrka nebo konsolidovaná účetní závěrka ověřována, a dále do vydání zprávy auditora poskytovat tyto neauditorské služby za podmínky, že nemají přímý vliv nebo mají v souhrnu nevýznamný vliv na ověřovanou účetní závěrku, a tento vliv je auditorem zdokumentován. Poskytování těchto služeb musí schválit kontrolní orgán.

(§ 43c) upravuje další nový paragraf. nesmí provést povinný audit, rozhodne-li tak výbor pro audit. Zákon se odvolává na příslušnou úpravu nařízení Evropského parlamentu a Rady. (§ 43d) upravuje povinnost auditorské společnosti nebo statutárního auditora oznámit uzavření smlouvy o povinném auditu se subjektem veřejného zájmu do 30 dnů Radě a Komoře.

Nový nadpis má § 44, který upravuje povinnost subjektu veřejného zájmu tento výbor zřídit. Vzhledem k tomu, že tato část zákona byla nově upravena již minulou novelou v roce 2015, jsou změny současné novely spíše upřesňujícího nebo formálního charakteru. Předsedu výboru pro audit volí a odvolávají členové výboru pro audit; předseda musí být nezávislý. Další paragraf určuje dodatečné povinnosti výboru (§ 44a), například projednává s auditorem rizika ohrožující jeho nezávislost a přijatá ochranná opatření tato rizika zmírnit. Dále se vyjadřuje k výpovědi závazku ze smlouvy o povinném auditu nebo odstoupení od smlouvy, posuzuje, zda bude auditorská zakázka předmětem přezkumu řízení kvality jiným statutárním auditorem, informuje kontrolní orgán o výsledku povinného auditu, rozhoduje o pokračování provádění povinného auditu stávajícím auditorem, schvaluje poskytování jiných neauditorských služeb, zprávu o závěrech výběrového řízení a vykonává další působnosti podle tohoto zákona. Vložený nový paragraf týkající se (§ 44aa) tuto výše uvedenou působnost ještě doplňuje o další povinnosti. Mimo jiné jednou ročně vyhotoví zprávu o činnosti, ve které zhodnotí svoji činnost a poskytne ji Radě.

Další paragraf v této části zákona (§ 44b) původně bez nadpisu má vložený nadpis Týká se to subjektů veřejného zájmu, které jsou bankou, spořitelním a úvěrovým družstvem, pojišťovnou nebo zajišťovnou nebo penzijní společností a které za určitých podmínek nemusí mít výbor pro audit. Upravený původní paragraf precizuje podmínky pro (§ 44c), které nejsou subjekty veřejného zájmu. Na to navazuje doplněný paragraf upravující (§ 45).

V této části zákona nedošlo k zásadním obsahovým změnám. (§ 47) upravuje pravidla, za jakých Komora zaregistruje v rejstříku auditora ze třetí země. (§ 48) se týkají postupu v předchozím paragrafu, který nemusí být použit v případě, že uvedené osoby podléhají systémům veřejného dohledu, kontroly kvality a sankcí ve třetí zemi, které splňují požadavky rovnocenné požadavkům na kontrolu kvality v tomto zákoně. Poslední ustanovení této části se týká (§ 49). Ustanovení se týká možnosti Rady poskytnout spis auditora nebo jiné dokumenty v držení auditorů příslušným orgánům třetí země za určitých uvedených předpokladů. Je doplněna podmínka, aby nedošlo k narušení práva ochrany obchodního tajemství, bankovního tajemství nebo ochrany průmyslového a duševního vlastnictví účetní jednotky, u které provádí nebo prováděl auditorskou činnost.

(§ 49a) se týkají fyzických osob, které poruší některá ustanovení tohoto zákona. Doplňuje se odstavec, kdy se statutární dopustí jako klíčový auditorský partner přestupku tím, že v rozporu s přímo použitelným předpisem EU upravujícím specifické požadavky na povinný audit subjektů veřejného zájmu neukončí účast na provádění povinného auditu subjektu veřejného zájmu nejpozději do 7 let od svého jmenování klíčovým partnerem nebo provede povinný audit subjektu veřejného zájmu před uplynutím 3 let poté, co v něm ukončil účast na provádění povinného auditu jako klíčový partner. Dále se doplňuje, že statutární se jako osoba pověřená přezkumem řízení kvality auditorské zakázky dopustí přestupku tím, že v rozporu s výše uvedeným předpisem EU nevede záznamy o výsledcích přezkumu řízení kvality zakázky.

Nový paragraf týkající se (§ 49b) odsunul původní paragraf s tímto označením. Velmi podrobně vyjmenovává situace u auditů subjektu veřejného zájmu, za kterých se statutární , auditorská společnost nebo účetní jednotka dopustí správního deliktu. Uložená pokuta může činit podle stupně provinění s odkazem na příslušná ustanovení zákona 1 mil., 5 mil., 10 mil. Kč. (§ 49c) zase vyjmenovávají situace, kdy se Komora dopustí správního deliktu. Může jí za to být uložena pokuta do 300 000 Kč. (§ 49d) uvádějí příklady, kdy se tento auditovaný subjekt veřejného zájmu dopustí deliktu tím, že v rozporu s tímto zákonem nebo s předpisem EU nesplní určité požadavky kladené na tyto subjekty. Poslední nové čtyři paragrafy v této části zákona nejprve upravují (§ 49e), uvádějí, že právnická osoba a podnikající fyzická osoba za správní delikt neodpovídají, jestliže vynaložily veškeré možné úsilí, aby porušení právní povinnosti zabránily. Při určení výše sankce se přihlíží k závažnosti správního deliktu. Na to navazuje (§ 49f), které zajišťuje Rada ve spolupráci s Komorou. (§ 49g) je možné po uplynutí 7 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce. Poté již nelze na auditora nebo na jinou osobu pohlížet, jako by se správního deliktu dopustila. (§ 50) uvádí, že na postupy a řízení se použijí ustanovení správního řádu, pokud zákon nestanoví jinak, případně se postupuje podle kontrolního řádu. Nakonec zákon (§ 50a) vydat vyhlášku k § 40a týkající se zásad odměňování a poskytování cestovních náhrad členů Prezídia.

Zákon zde uvádí, která ustanovení této novely se použijí ode dne účinnosti tohoto zákona a která ve znění účinném před tímto dnem.