Novela zákona o trestní odpovědnosti právnických osob

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob je účinný od 1. 1. 2012. Schválení tohoto zákona znamenalo převratnou změnu v právním řádu České republiky. Došlo totiž k podstatné změně v nahlížení na to, kdo může být pachatelem trestného činu. Do účinnosti tohoto zákona mohla být trestně odpovědná pouze konkrétní fyzická osoba, což se tímto zákonem změnilo. S účinností tohoto zákona mohou být trestně stíhány i osoby právnické, tj. osoby, které fyzicky neexistují, a jejich právní subjektivita vychází z toho, že jsou zapsány v obchodním či jiném rejstříku nebo byly zřízeny zákonem.

Zákon byl od své účinnosti několikrát novelizován, zejména byl rozšiřován okruh trestných činů, za které lze právnické osoby stíhat. Nynější novela však představuje v této oblasti radikální změnu, neboť dosavadní znění zákona ve svém § 7 obsahuje taxativně vyjmenované trestné činy, za které může být právnická osoba odpovědná. Novela zákona o trestní odpovědnosti firem upouští od tohoto pozitivního výčtu trestných činů a přechází k negativnímu výčtu. V zákoně jsou tedy vyjmenovány trestné činy, za které právnická osoba nebude odpovědná, a v celém zbytku zvláštní části trestního zákoníku odpovědná bude. S touto změnou je tedy spojen výrazný nárůst trestných činů, za které může být právnická osoba odpovědná.

Právnická osoba tak nyní bude odpovědná za všechny trestné činy uvedené ve zvláštní části trestního zákoníku, vyjma trestných činů zabití, vraždy novorozeného dítěte matkou, účasti na sebevraždě, rvačky, soulože mezi příbuznými, dvojího manželství, opuštění dítěte nebo svěřené osoby, zanedbání povinné výživy, týrání osoby žijící ve společném obydlí, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, vlastizrady, zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace, spolupráce s nepřítelem, válečné zrady, služby v cizích ozbrojených silách, osvobození vězně, násilného překročení státní hranice, vzpoury vězňů, nebezpečného pronásledování, opilství, vyjma činů proti branné povinnosti, vojenských a použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje.

Takové rozšíření trestných činů, za které může být právnická osoba odpovědná, znamená radikální změnu, neboť doposud účinný zákon o trestní odpovědnosti právnických osob neobsahoval ve svém výčtu např. trestné činy proti životu a zdraví. Nepostihoval tak kupříkladu případy, kdy ve zdravotnickém zařízení došlo k úmyslně zaviněným zásadním pochybením. Dle současného znění může být za trestný čin odpovědná pouze fyzická osoba, tj. zdravotní sestra či lékař. Nově bude tedy moci být odpovědné i samo zdravotnické zařízení.

Další zásadní změnou pro praxi může být i skutečnost, že se právnická osoba bude moci dopustit trestného činu pomluvy, což může mít dopad zejména na oblast medií, zejména pak bulvární žurnalistiky. V krajním případě totiž nemusí být za obsah článku odpovědný jeho autor, ale celé nakladatelství. Což je také důvod, proč se proti této novele postavili zástupci českých médií včetně provozovatelů zpravodajských webů. Podle nich by to vedlo k cenzuře, omezování svobody projevu a k likvidaci neposlušných médií. Neboť trestem za tento trestný čin může být kromě pokuty i zákaz činnosti.

Velkou změnou projde tzv. institut vyvinění právnické osoby, na základě kterého se může právnická osoba své odpovědnosti za protiprávný čin zprostit, pokud vynaloží veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila. Pro zbavení se trestněprávní odpovědnosti tak postačí, pokud právnická osoba prokáže, že měla např. etický , kterým se měly povinnost všechny osoby v jejích strukturách řídit. Pro soudy již tedy není rozhodující, zda etický existuje pouze formálně a není povinnost se jím řídit, neboť pro vyvinění postačí pouhá existence takového kodexu. Naproti tomu podle současného znění zákona takto na oko vytvořený etický totiž pro vyvinění zcela nepostačuje.

Institut vyvinění byl jedním z důvodů, proč byl návrh Senátem zamítnut. Existuje zde totiž důvodná obava, že se kvůli tomuto institutu dostane novela do střetu s právem Evropské unie. Důvodem pro tuto domněnku je zejména fakt, že právo EU nepředpokládá, že by se právnické osoby mohly tímto způsobem zprostit trestněprávní odpovědnosti. V krajním případě tak může České republice hrozit sankční řízení Evropské komise. Dalším problémem může být případný rozpor s Trestněprávní úmluvou o korupci z roku 1999, která předpokládá širokou odpovědnost firem za jejich zaměstnance.

Okruh trestů, které je právnické osobě za spáchání trestného činu možné uložit, zůstal beze změny. I nadále je tak možné uložit trest zrušení právnické osoby, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, zákaz plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí, uveřejnění rozsudku.

Celkově lze na novelu nahlížet pozitivně, a to zejména z důvodu rozšíření počtu skutkových podstat trestných činů. Faktem však je, že institut vyvinění se může ztížit postihování právnických osob za spáchání trestného činu. Bude každopádně velmi zajímavé sledovat, jak k této novele přistoupí soudy a jak se promítne do praxe.