Právní úprava státní služby - práva a povinnosti státních zaměstnanců

Státní zaměstnanci mají právo, aby jim služební úřad, v němž vykonávají službu, poskytoval podporu při výkonu služby. Bude-li vůči státnímu zaměstnanci podána stížnost, že porušil povinnosti, které státním zaměstnancům vyplývají ze zákona, musí služební orgán záležitost, která je předmětem stížnosti, řádně přezkoumat, včas vyřídit a státního zaměstnance o výsledku jejího vyřízení vyrozumět.

Konkrétní příklady zmíněné „podpory při výkonu služby“ jsou jako jednotlivá práva státních zaměstnanců demonstrativně vyjmenovány v ustanovení § 79 odst. 2 zákona o státní službě.

Státní zaměstnanec má především právo na vytvoření podmínek pro řádný výkon služby. Podmínky výkonu služby jsou blíže definovány v ustanovení § 98 a násl. zákona o státní službě. V řadě případů se v této souvislosti odkazuje na úplné či obdobné použití příslušných ustanovení zákoníku práce. U státních zaměstnanců ve služebním poměru se např. obdobně použijí ustanovení zákoníku práce o zákazu diskriminace a rovném zacházení. Stejně tak služební doba a přestávka ve službě se řídí příslušnými ustanoveními zákoníku práce²⁾ o pracovní době a přestávkách v práci. Služební orgán může povolit pružnou služební dobu a může státnímu zaměstnanci písemně nařídit služební pohotovost nebo službu přesčas. Dovolená státních zaměstnanců činí 5 týdnů v kalendářním roce, její čerpání nařizuje písemně služební orgán a za dobu čerpání dovolené a dodatkové dovolené přísluší státnímu zaměstnanci náhrada platu ve výši průměrného výdělku. Překážky ve službě na straně státního zaměstnance z důvodu důležité osobní překážky nebo z důvodu obecného zájmu se řídí příslušnými ustanoveními zákoníku práce a nařízením vlády, kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci. Státnímu zaměstnanci může na jeho žádost služební orgán povolit čerpání neplaceného služebního volna. Za dobu, po kterou nemohl státní zaměstnanec konat službu pro přechodnou závadu způsobenou dodávkou energie, chybnými podklady nebo jinými provozními příčinami či z důvodu jiných překážek na straně služebního úřadu, mu přísluší plat. Státnímu zaměstnanci přísluší plat také za dobu, po kterou nemohl konat službu v důsledku nepříznivých povětrnostních vlivů.

Podle ustanovení § 114 zákona o státní službě vytváří služební úřad, v němž státní zaměstnanec vykonává službu, podmínky pro řádný a bezpečný výkon služby; za tím účelem zajišťuje informace potřebné k řádnému výkonu služby a pracovnělékařské služby. Služební úřad vytváří podmínky pro stravování státních zaměstnanců a bývalých státních zaměstnanců - důchodců. Ve služebním úřadu konají na vhodných služebních místech službu státní zaměstnanci, kteří jsou osobami se zdravotním postižením; zákon o zaměstnanosti se použije obdobně. Služební úřad má také povinnost zajišťovat bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které státní zaměstnanci obvykle nosí do služby. Státnímu zaměstnanci přísluší od služebního úřadu při skončení služebního poměru z důvodu dlouhodobého neplnění předpokladu zdravotní způsobilosti, k němuž došlo v souvislosti s výkonem služby, odchodné ve výši dvanáctinásobku měsíčního platu. Hovoříme-li o právu státních zaměstnanců na vytváření podmínek pro řádný výkon služby, je třeba zmínit povinnost služebního úřadu vytvářet podmínky pro sladění rodinného a osobního života státních zaměstnanců s výkonem služby, zejména rozvržením služební doby včetně stanovení začátku a konce služební doby a pružného rozvržení služební doby, povolováním kratší služební doby, sjednáváním možnosti vykonávat službu z jiného místa a zřizováním školských zařízení za účelem předškolního vzdělávání nebo poskytováním péče o dítě v dětské skupině podle jiného zákona.

Zákon o státní službě výslovně zakotvuje právo státního zaměstnance na to, aby mu byla ve služebním úřadu k dispozici odborná literatura vztahující se k jím vykonávanému oboru služby, a především jeho právo na prohlubování vzdělání. Prohlubováním vzdělání je dle ustanovení § 107 zákona o státní službě vstupní vzdělávání, průběžné vzdělávání, vzdělávání představených a jazykové vzdělávání. Prohlubování vzdělání státního zaměstnance se zaměřuje na jeho další odborný růst v jím vykonávaném oboru služby včetně zdokonalování nebo získávání jazykových znalostí. Prohlubování vzdělání státního zaměstnance se považuje za výkon služby, za který přísluší státnímu zaměstnanci plat. Rozsah prohlubování vzdělání státního zaměstnance určuje služební orgán, přitom vychází z výsledku služebního hodnocení státního zaměstnance. Náklady vynaložené na prohlubování vzdělání nese služební úřad. Státnímu zaměstnanci přísluší v kalendářním roce služební volno k individuálním studijním účelům v rozsahu 6 dnů výkonu služby. Čerpání služebního volna k individuálním studijním účelům nařizuje písemně služební orgán a stanovuje individuální vzdělávací cíl tohoto služebního volna. Za dobu čerpání služebního volna k individuálním studijním účelům se státnímu zaměstnanci nekrátí plat. Od prohlubování vzdělání je třeba odlišovat zvýšení vzdělání, kdy ke zvýšení vzdělání státního zaměstnance na náklady služebního úřadu včetně služebního volna k tomuto vzdělání je zásadně třeba povolení služebního orgánu. Státní zaměstnanec, kterému bylo povoleno zvýšení vzdělání na náklady služebního úřadu studiem na vyšší odborné škole nebo vysoké škole, je povinen setrvat po ukončení studia ve služebním poměru po dobu odpovídající době trvání studia (bližší podmínky stanoví zákon o státní službě v ustanovení § 110).

Dalšími právy státních zaměstnanců jsou právo na veřejné užívání služebního označení státního zaměstnance včetně služebního označení představeného nebo právo na plat a platový postup. Státní zaměstnanci mohou odmítnout vyřizovat služební úkoly, které nepatří do oboru služby, v němž vykonávají službu, a rovněž mají právo odmítnout splnit služební úkol, který má podle jiného právního předpisu, služebního předpisu nebo příkazu, splnit osobně přímo představený.

Výslovně je v zákoně o státní službě zakotveno i právo podat ve věcech výkonu služby a služebních vztahů stížnost a domáhat se zákonným způsobem svých práv vyplývajících ze služebního poměru. Stížnost státního zaměstnance vyřizuje podle jejího obsahu představený, který je státnímu zaměstnanci bezprostředně nadřízen, nebo služební orgán. Stížnost státního zaměstnance nesmí vyřizovat představený nebo služební orgán, vůči kterému stížnost směřuje; vyřizuje ji nadřízený představený nebo nadřízený služební orgán představeného nebo služebního orgánu, vůči kterému směřuje. Stížnost státního zaměstnance, který je služebním orgánem, vyřizuje nadřízený služební orgán. Stížnost státního zaměstnance musí být vyřízena písemně nejpozději do 30 dnů od jejího podání. Státní zaměstnanec je oprávněn požádat o pomoc s řešením své stížnosti odborovou organizaci, radu státních zaměstnanců a ve věcech týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby.

Služební orgán může státnímu zaměstnanci přiznat ocenění za příkladný výkon služby, a to formou písemné pochvaly nebo věcného daru. Záznam o přiznání ocenění za příkladnou službu se založí do osobního spisu státního zaměstnance. Hodnota věcného daru nesmí překročit v kalendářním roce částku 5 000 Kč. Služební orgán může státnímu zaměstnanci poskytnout peněžitou odměnu, kterou ocení významný skutek s projevem osobní odvahy a statečnosti nebo poskytnutí pomoci při předcházení, likvidaci nebo odstraňování událostí, při nichž může být ohrožen majetek, zdraví nebo život. Odměnu lze dále poskytnout i při životním nebo pracovním jubileu a při prvním skončení služebního poměru po přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nebo po nabytí nároku na starobní důchod.

Kromě výše uvedených oprávnění státních zaměstnanců je jim zákonem o státní službě ukládána celá řada povinností, které jsou vyjmenovány zejména v ustanovení § 77 zákona. Některé z těchto povinností korespondují se zněním služebního slibu, který státní zaměstnanci skládají v den vzniku služebního poměru. Státní zaměstnanec je povinen zachovávat při výkonu služby věrnost České republice, vykonávat službu nestranně, v mezích svého oprávnění a zdržet se při výkonu služby všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v jeho nestrannost. Při výkonu služby musí dodržovat právní předpisy vztahující se k jejímu výkonu, služební předpisy a příkazy k výkonu služby. Státní zaměstnanec je také povinen zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem služby ve prospěch vlastní nebo jiného, jakož i nezneužívat postavení státního zaměstnance. Při úředním ústním nebo písemném jednání s fyzickými osobami nebo právnickými osobami je povinností státního zaměstnance sdělit své jméno a příjmení, služební označení a název organizačního útvaru služebního úřadu, v němž je zařazen. S tím souvisí také povinnost zachovávat pravidla slušnosti vůči představeným, ostatním státním zaměstnancům a zaměstnancům ve správním úřadu a při úředním jednání.

Za průlomovou lze považovat povinnost státních zaměstnanců nepřijímat v souvislosti s výkonem služby dary nebo jiné výhody v hodnotě přesahující částku 300 Kč, s výjimkou darů nebo výhod poskytovaných služebním orgánem.³⁾ Poprvé se zde stanoví jednoznačná finanční hranice určující to, jaký dar či výhoda se z hlediska práva považuje za přijatelný. Takto zakotvené pravidlo nelze samozřejmě v žádném případě obracet do roviny oprávnění státního zaměstnance jakkoli vyžadovat dar či výhodu do hodnoty 300 Kč. Takový výklad by jistě byl v rozporu se záměrem zákonodárce i s povinností státního zaměstnance nezneužívat postavení státního zaměstnance a dodržovat pravidla etiky včetně těch vydaných služebním předpisem.⁴⁾ Na druhou stranu může nová právní úprava u mnoha státních zaměstnanců rozptýlit dosavadní obavy z toho přijmout od spokojeného klienta drobný dárek či pozornost typu bonboniéry, čokolády, květiny nebo kalendáře. Obecně platí povinnost státního zaměstnance oznámit služebnímu orgánu, že je proti němu zahájeno trestní stíhání a v jaké věci.

Státní zaměstnanec je povinen plnit služební úkoly osobně, řádně a včas, dodržovat služební kázeň, plně využívat služební dobu k výkonu služby a prohlubovat si vzdělání podle pokynů služebního orgánu. Je také povinen zastupovat představeného nebo státního zaměstnance na služebním místě zařazeném ve vyšší platové třídě a vykonávat službu ve výběrové komisi, zkušební komisi, při smírčím řízení, v kárné komisi a v dalších orgánech zřizovaných služebním orgánem podle služebního předpisu. Při výkonu služby z jiného místa je povinen vykonávat službu pouze na místě sjednaném v dohodě o výkonu služby z jiného místa a dodržovat podmínky sjednané v této dohodě. Je mu uloženo řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu služebním úřadem a střežit a ochraňovat majetek, který mu byl svěřen, před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím. Zcela specifickou povinností je povinnost státních zaměstnanců vykonávat službu při odvracení živelní pohromy nebo jiného hrozícího nebezpečí anebo se podílet na zmírnění jejich bezprostředních následků.

Výslovně zákon ukládá státnímu zaměstnanci povinnost poskytovat informace o činnosti služebního úřadu podle zákona o svobodném přístupu k informacím⁵⁾, jestliže to patří k jeho služebním úkolům. Obsahově opačnou povinností je pak povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se státní zaměstnanec dozvěděl při výkonu služby, a které v zájmu služebního úřadu nelze sdělovat jiným osobám; to neplatí, pokud byl této povinnosti zproštěn. Povinnosti zachovávat mlčenlivost o služebních věcech může státního zaměstnance zprostit služební orgán; vedoucího služebního úřadu může této povinnosti zprostit vedoucí nadřízeného služebního úřadu. Nemá-li služební úřad nadřízený služební úřad, může vedoucího služebního úřadu zprostit povinnosti zachovávat mlčenlivost náměstek pro státní službu. Povinnosti zachovávat mlčenlivost o služebních věcech může náměstka pro státní službu zprostit vláda nebo ministr vnitra na základě pověření vlády.

Představený je kromě výše uvedených povinností platných pro všechny státní zaměstnance také povinen řídit a kontrolovat výkon služby podřízenými státními zaměstnanci, průběžně hodnotit výkon služby státních zaměstnanců a podílet se na jejich služebním hodnocení. Vůči podřízeným zaměstnancům plní představený povinnosti vedoucího zaměstnance podle zákoníku práce a poskytuje jim informace potřebné pro řádný výkon jejich služby. Ve vztahu k podřízeným státním zaměstnancům a zaměstnancům je povinen zachovávat pravidla slušnosti.

Státní zaměstnanec nesmí být členem řídících nebo kontrolních orgánů obchodních korporací provozujících podnikatelskou činnost, s výjimkou případů, kdy byl do těchto orgánů vyslán služebním orgánem; vyslaný státní zaměstnanec jedná v těchto orgánech jako zástupce státu, je povinen prosazovat jeho zájmy a nesmí od příslušné obchodní pobírat odměnu, nestanoví-li zákon jinak. Zákaz pobírat odměnu trvá i v době po skončení služebního poměru.⁶⁾ Představený nesmí po dobu trvání služebního poměru vykonávat žádnou funkci v politické straně nebo v politickém hnutí. Představenému nepřísluší vykonávat právo na stávku.

Státní zaměstnanec může vykonávat jinou výdělečnou činnost než službu pouze s předchozím písemným souhlasem služebního orgánu; toto omezení neplatí v případech podle § 64 a 65 zákona o státní službě (zařazení mimo výkon služby z důvodu mateřské nebo rodičovské dovolené a pro výkon funkce v odborové organizaci) a při výkonu vazby. Toto omezení se rovněž nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou, na činnost znalce nebo tlumočníka vykonávanou podle jiného zákona pro soud nebo jiný správní úřad než ten, ve kterém vykonává službu, na činnost v poradních orgánech vlády a jejich orgánech, činnost v poradních nebo jiných orgánech ústředního správního úřadu nebo ve zvláštních orgánech, které podle jiného zákona vykonávají státní správu, a na správu vlastního majetku.

Vláda může v rámci systemizace stanovit služební místa představených, pro která lze stanovit nebo sjednat zákaz konkurence. Vláda může v rámci systemizace dále stanovit služební místa státních zaměstnanců, na kterých se rozhoduje o zadávání veřejných zakázek nebo při výkonu práv a povinností zprostředkovatele při realizaci dotační politiky, pro která lze stanovit nebo sjednat (dohodou) zákaz konkurence. Zákaz konkurence lze státnímu zaměstnanci stanovit při jmenování na služební místo představeného, a to jen na určitou dobu počínající dnem skončení služebního poměru, nejdéle však na dobu 1 roku ode dne odvolání ze služebního místa představeného nebo ode dne uplynutí doby jmenování na služební místo představeného na dobu určitou. Po dobu trvání zákazu konkurence přísluší bývalému státnímu zaměstnanci peněžité vyrovnání ve výši průměrného výdělku, kterého dosahoval na služebním místě; toto peněžité vyrovnání je splatné pozadu za měsíční období. Osoba, která zákaz konkurence poruší, je povinna vrátit služebnímu úřadu dvojnásobek poměrné části peněžitého vyrovnání, která se určí počtem dnů od počátku porušení zákazu konkurence do konce jeho trvání. Zákaz konkurence se nevztahuje na podnikatelskou činnost vykonávanou jako svobodné povolání podle jiného zákona.⁷⁾

Služební úkoly ukládá a jejich plnění řídí a kontroluje příslušný člen vlády, vedoucí Úřadu vlády a představený. Člen vlády může státním zaměstnancům zařazeným v příslušném útvaru Úřadu vlády ukládat služební úkoly a jejich plnění řídit a kontrolovat, pokud jej vláda pověřila zabezpečováním úkolů, které jinak spadají do působnosti Úřadu vlády. Je-li takovým útvarem sekce, považuje se náměstek pro řízení sekce za náměstka tohoto člena vlády. Příkazy k výkonu služby jsou oprávněny dávat státnímu zaměstnanci osoby uvedené v předchozích větách, nebo ti, o němž tak stanoví jiný zákon. Představený je oprávněn státním zaměstnancům dávat tyto příkazy v rozsahu stanoveném služebním předpisem. Nikdo není oprávněn přikázat podřízenému státnímu zaměstnanci, aby plnil služební úkol, který má podle jiného právního předpisu, služebního předpisu nebo příkazu, splnit osobně sám. To neplatí v případě zastupování. Má-li státní zaměstnanec za to, že příkaz je v rozporu s právním předpisem nebo služebním předpisem, je povinen na to upozornit bezprostředně nadřízeného představeného, vyššího představeného, vedoucího služebního úřadu, příslušného člena vlády nebo vedoucího Úřadu vlády dříve, než tento příkaz začne plnit. Nedojde-li k nápravě, je státní zaměstnanec povinen na tento rozpor písemně upozornit. Trvá-li bezprostředně nadřízený představený, vyšší představený, vedoucí služebního úřadu, příslušný člen vlády nebo vedoucí Úřadu vlády přes písemné upozornění na splnění příkazu, je povinen vydat příkaz státnímu zaměstnanci písemně. Písemné upozornění a písemný příkaz se založí do osobního spisu státního zaměstnance; o tomto postupu se neprodleně písemně vyrozumí náměstek pro státní službu. Státní zaměstnanec nesmí splnit příkaz, spáchal-li by jeho splněním trestný čin nebo správní delikt. Obdobně se postupuje i v případě, má-li státní zaměstnanec za to, že služební předpis je v rozporu s právním předpisem.

Služební kázní se rozumí řádné plnění povinností státního zaměstnance vyplývajících mu z právních předpisů, které se vztahují ke službě v jím vykonávaném oboru služby, ze služebních předpisů a z příkazů. Zaviněné porušení služební kázně je kárným proviněním. Státní zaměstnanec odpovídá za kárné provinění. Za kárné provinění neodpovídá náměstek pro státní službu. Drobné nedostatky ve službě může představený nebo služební orgán vyřídit tak, že je státnímu zaměstnanci ústně nebo písemně vytkne. Písemná výtka se založí do osobního spisu státního zaměstnance na dobu 1 roku; po uplynutí této doby se z osobního spisu státního zaměstnance vyřadí.

Za kárné provinění lze uložit státnímu zaměstnanci kárné opatření. Kárným opatřením je písemná důtka, snížení platu až o 15% na dobu až 3 kalendářních měsíců, odvolání ze služebního místa představeného, nebo propuštění ze služebního poměru. Při určení druhu kárného opatření se přihlédne k závažnosti kárného provinění, zejména ke způsobu jeho spáchání, k významu a rozsahu jeho následků, k okolnostem, za nichž bylo spácháno, k míře zavinění, pohnutkám, dosavadnímu přístupu státního zaměstnance k dodržování služební kázně a k tomu, zda mu již za kárné provinění bylo v minulosti uloženo kárné opatření. Kárné opatření odvolání ze služebního místa představeného nebo propuštění ze služebního poměru lze uložit jen za zvlášť závažné kárné provinění, zejména pokud státní zaměstnanec porušoval služební kázeň dlouhodobě, svým jednáním způsobil zvlášť závažný následek nebo jednal ze zavrženíhodných pohnutek. Za více kárných provinění státního zaměstnance projednaných ve společném řízení se uloží kárné opatření podle nejzávažnějšího kárného provinění. Kárné opatření nelze uložit, byl-li státní zaměstnanec za týž skutek pravomocně potrestán soudem nebo jiným správním orgánem. Od uložení kárného opatření lze v rozhodnutí o kárném provinění upustit, jestliže k nápravě státního zaměstnance postačí samotné projednání kárného provinění. Rozhodnutí o uložení kárného opatření, které je v právní moci, se založí do osobního spisu státního zaměstnance. Kárná odpovědnost státního zaměstnance za kárné provinění zaniká, jestliže do 1 roku od jeho spáchání nebylo zahájeno kárné řízení.

Kárnou pravomoc vykonávají kárné komise prvního stupně a kárné komise druhého stupně. Členy kárné komise složené ze státních zaměstnanců jmenuje a odvolává příslušný služební orgán; komise má 3 členy. Nejméně jeden člen kárné komise musí mít vysokoškolské vzdělání v oboru právo v magisterském studijním programu. Členem kárné komise nemůže být státní zaměstnanec, kterému bylo pravomocně uloženo kárné opatření, pokud nebylo zahlazeno, nebo který byl pravomocně odsouzen pro trestný čin, který nezakládá ztrátu bezúhonnosti podle tohoto zákona, pokud odsouzení nebylo zahlazeno nebo se na státního zaměstnance nehledí, jako by nebyl odsouzen. Kárná komise je usnášeníschopná za přítomnosti všech svých členů a usnesení přijímá většinou hlasů. Člen kárné komise se nesmí zdržet hlasování. Člen kárné komise se při svém rozhodování v kárném řízení neřídí příkazy představených a činnost v kárné komisi mu nesmí být na újmu. Jednotlivými úkony v kárném řízení, s výjimkou vydání rozhodnutí, mohou být pověřeni státní zaměstnanci zařazení ve služebním úřadu, kteří nejsou členy komise. Kárná komise prvního stupně se zřizuje ve služebním úřadu, jestliže v něm službu vykonává alespoň 25 státních zaměstnanců. Nelze-li ve služebním úřadu zřídit kárnou komisi prvního stupně, je příslušná kárná komise prvního stupně zřízená u nadřízeného služebního úřadu. Nemá-li služební úřad nadřízený služební úřad, je příslušná kárná komise prvního stupně zřízená v Ministerstvu vnitra ČR. Kárnou pravomoc vůči vedoucímu služebního úřadu vykonává kárná komise prvního stupně zřízená u nadřízeného služebního úřadu. Nemá-li služební úřad nadřízený služební úřad, vykonává kárnou pravomoc kárná komise prvního stupně zřízená v Ministerstvu vnitra ČR. Kárná komise druhého stupně se zřizuje v Ministerstvu vnitra ČR.

Kárné řízení zahajuje z moci úřední kárná komise na základě podnětu služebního orgánu, a to i služebního orgánu v nadřízeném služebním úřadu, nebo náměstka pro státní službu anebo představeného, a to i vyššího představeného. Jde-li o kárné provinění vedoucího služebního úřadu, zahajuje se řízení na základě podnětu služebního orgánu v nadřízeném služebním úřadu, a nemá-li služební úřad nadřízený služební úřad, na základě podnětu náměstka pro státní službu. Podnět k zahájení kárného řízení z moci úřední, jde-li o kárné provinění státního tajemníka nebo náměstka pro řízení sekce, může podat i příslušný člen vlády nebo vedoucí Úřadu vlády. Podnět k zahájení kárného řízení kromě údajů potřebných k identifikaci státního zaměstnance obsahuje označení služebního úřadu, v němž státní zaměstnanec vykonává službu, popis skutku, kterým měla být porušena služební kázeň, a označení důkazů. Jestliže se státní zaměstnanec dopustil více kárných provinění, projednávají se ve společném řízení. Na státního zaměstnance se do doby, než je o jeho vině pravomocně rozhodnuto, hledí, jako by byl nevinen. Kárná komise se nejprve usnáší o tom, zda státní zaměstnanec spáchal kárné provinění, a posléze o tom, jaké kárné opatření se mu uloží. V případech stanovených zákonem může kárná komise zastavit řízení o kárném provinění. Po uplynutí zákonem stanovené doby od uložení kárného opatření se na státního zaměstnance hledí jako by nebyl za kárné provinění postižen. Rozhodnutí o uložení kárného opatření po zahlazení kárného opatření přestávají být součástí osobního spisu státního zaměstnance; to neplatí v případě propuštění ze služebního poměru.

V tomto článku jsem se zaměřil na výklad právní úpravy práv a povinností státních zaměstnanců. Věnoval jsem se i souvisejícím otázkám služební kázně a kárné odpovědnosti včetně procesních otázek řízení o kárné odpovědnosti. V dalším článku, který již bude posledním na téma zákona o státní službě, podáme výklad k některým zbývajícím pasážím zákona o státní službě, např. k otázkám odměňování a služebního hodnocení státních zaměstnanců.