Zastupování obecním úřadem obce s rozšířenou působností při uzavírání smluv

Od 1.1.2014 zastupuje OÚ ORP při uzavírání těchto dvou typů smluv:

Oba typy smluv, i když se mohou zdát podobné, jsou velmi rozdílné co do obsahu, povinných náležitostí, tak i smluvních stran.

Pro uzavírání obou typů smluv vždy platí:

OÚ ORP by tedy měl zkoumat/zjišťovat, zda před žádostí o uzavření smlouvy výše uvedeným způsobem byly dané možnosti vyčerpány vzhledem k typu uzavírané smlouvy (u smlouvy o poskytování sociální služby i k druhu a formě poskytování dané služby), případně důvody proč je nebylo možné využít; ustanovení § 91 odst. 6 zákona o sociálních službách je možné využít pouze v kdy z časových důvodů není možné realizovat zavedení výše uvedených institutů (například pokud je osoba propouštěna z nemocnice a je třeba ji zajistit potřebnou péči); jednání OÚ ORP tedy vychází především z využití daného ustanovení vzhledem k nezbytné potřebě poskytování pomoci a podpory a zároveň z časových důvodů není možné realizovat a zavést výše uvedené instituty (například vzhledem k potřebě schvalování soudu).

Zastupování OÚ ORP v tomto případě je novou povinností, která byla stanovena novelou zákona o sociálních službách s účinností od 1.1.2014 (zákonem č. 313/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Smluvními stranami v tomto případě jsou:

Institut (dále jen „asistent“) byl do zákona o sociálních službách zaveden již dříve a určitým způsobem specifikoval poskytování péče fyzickou osobou jinou než blízkou (například „sousedkou/sousedem“, „známou/známým“). Asistent je tedy jednou z možností, kterou může být osobě, jež je závislá na péči jiné fyzické osoby (je poživatelem příspěvku na péči), potřebná péče zajištěna a k jejíž úhradě může být využit také příspěvek na péči (nebo jeho část, pokud je péče poskytována vícero subjekty)⁶⁾. Ustanovení § 83 odst. 2 zákona o sociálních službách dále specifikuje podmínky pro to, aby osoba mohla být asistentem sociální péče. Těmito podmínkami je, že se jedná o fyzickou osobu⁷⁾, která je starší 18 let a je zdravotně způsobilá⁸⁾.

Zákonem o sociálních službách je dále určena písemná forma uzavření smlouvy o poskytování pomoci. Není tedy přípustná smlouva uzavřená pouze ve formě ústní. Důležité je také zmínit, že asistent se dopustí přestupku tím, že neuzavře písemnou smlouvu o poskytnutí pomoci. Za tento přestupek může být udělena pokuta až do výše 20 000 Kč; v prvním stupni tento přestupek projednává místně příslušná krajská pobočka Úřadu práce.⁹⁾ Samotný způsob poskytované pomoci je též předměte kontroly krajské pobočky Úřadu práce.

Ustanovení § 83 odst. 3 zákona o sociálních službách uvádí povinné náležitosti dané smlouvy, kterými jsou:

Označení smluvních stran musí být dostatečně specifické tak, aby bylo bezpochyby zřejmé, o jaké smluvní strany se jedná (tedy aby nemohlo dojít k záměně) - toto samozřejmě platí pro jakoukoli smlouvu (nepostačuje pouhé jméno a příjmení osoby, která pomoc bude přijímat, nebo poskytovatele, ale vhodné je třeba datum a místo narození, nebo jejich trvalé bydliště).

Za rozsah pomoci lze považovat úkony/činnosti, které budou osobě vyžadující pomoc poskytovány. Mimo jiné je zde vyžadováno také místo a čas poskytování daných činností asistentem sociální péče. Obvykle budou jednotlivé činnosti poskytovány v domácnosti dané osoby, případně v jiném běžném prostředí (například při doprovodu k lékaři, do školy nebo školského zařízení). Zákon o sociálních službách nestanovuje maximální výši úhrady za poskytování pomoci, kterou lze sjednat (a hradit), jako tomu je například u některých sociálních služeb (můžeme zmínit osobní asistenci). Avšak výše úhrady by neměla odporovat „dobrým mravům“.

Smlouva o poskytování sociálních služeb je zakotvena především v ustanoveních § 91 zákona o sociálních službách. Zmíněné ustanovení zákona o sociálních službách předepisuje nejen povinnost smlouvu o poskytování sociálních služeb uzavřít, ale také formu, v které má (nebo na žádost jedné ze smluvních stran) být uzavřena. Uzavřením smlouvy o poskytování sociální služby začíná její samotné poskytování; bez jejího uzavření není možné sociální službu počít poskytovat. Dále zde jsou specifikovány povinné náležitosti smlouvy o poskytování sociální služby, které jsou mnohem širší než ve smlouvě o poskytování pomoci, jedná o¹⁰⁾:

Za velmi důležitá jsou považována ustanovení týkající se především jednotlivých práv a povinností uživatele, vzhledem k „režimu“, který má sociální služba nastavena, výši úhrady a jejím složkám, zda jsou v souladu se zákonem o sociálních službách. Na výpovědní důvody (včetně lhůt) je třeba hledět především z perspektivy jejich legitimity a možnosti zabezpečení jiné péče uživateli v případě, kdy bylo poskytování sociální služby ukončeno (samozřejmě situace bude jiná u terénní a jiná u pobytové sociální služby).

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR vydalo Doporučený postup č. 1/2014, který nahrazuje a ruší původní Doporučený postup č. 1/2011, k zastupování osob, které podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem zdravotních služeb nejsou schopny samy jednat a nemají zákonného zástupce podle § 91 odst. 6 zákona o sociálních službách, který zakotvuje konkrétní postup OÚ ORP při uzavírání smlouvy o poskytování sociálních služeb a také povoluje ve vymezených případech uzavírat dodatky těchto smluv.

Pokud v procesu uzavírání smlouvy o poskytování sociálních služeb zjistí zástupce OÚ ORP skutečnosti svědčící o protiprávním postupu poskytovatele, případně skutečnosti svědčící o omezování práv zájemců/uživatelů, může se se svým podnětem obrátit jak na samotného poskytovatele, tak i na inspekci poskytování sociální sociálních služeb¹¹⁾ (v současné době sídlí na jednotlivých krajských pobočkách Úřadu práce).

Je důležité ještě zmínit, že každá sociální služba musí být registrována (tzn. mít příslušné oprávnění k poskytování sociální služby). To, zda je služba registrována, je možné zjistit ve veřejném registru poskytovatelů sociálních služeb (webová aplikace - naleznete na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí ČR; www.mpsv.cz). Poskytování sociální služby bez registrace nejen že naplňuje skutkovou podstatu správního deliktu podle zákona o sociálních službách (za který je možné udělit pokutu až do výše 1 mil. Kč), ale tato služba není primárně pod systémem kontroly kvality poskytování sociální služby (což může ohrozit naplňování práv jednotlivých uživatelů).

Skutečnosti porušování práv v neregistrovaných pobytových sociálních službách byly zjištěny například při návštěvách veřejné ochránkyně práv (práva uživatelů sociálních služeb byla porušována v mnoha oblastech; například právo na svobodu/volný pohyb bylo narušováno: uzamykáním uživatelů v pokojích bez možnosti přivolání pracovníka prostřednictvím jakékoli signalizace, uzamykání uživatelů ve službě v době nepřítomnosti personálu; povinnost být v určených hodinách na pokojích - pokud se uživatelé pohybovali v těchto hodinách po zařízení, byli navraceni zpět na pokoj; přivazování klienta k posteli amatérsky vyrobenými fixačními pásy; „vycházky“ mimo zařízení do 20:00 - výjimky po těchto hodinách byly povolovány personálem¹²⁾ ).

Jak bylo výše uvedeno, NOZ buď převzal, nebo nově definoval instituty, které mají podpořit osoby při rozhodování nebo zastupování (případně ošetřit nějakou situaci do budoucna), a mají zároveň předcházet omezení svéprávnosti osoby. NOZ také aplikuje ustanovení Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (především článku 12). Níže zmíníme pouze několik základních faktů o daných institutech včetně odkazů na právní úpravu, kde je možno nalézt širší informace o aplikaci, stanovení daných institutů.

Jedním z těchto institutů je v očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat může projevit vůli, aby byly jeho záležitosti spravovány určitým způsobem, nebo aby je spravovala určitá osoba, nebo aby se určitá osoba stala jeho opatrovníkem¹⁴⁾. Osoba si ve svém důsledku může takto do budoucna upravit jakoukoli legitimní záležitost, například i projevit vůli, že chce nebo nechce, aby ji byla poskytnuta určitá sociální služba (uzavřena smlouva o ni). Z tohoto důvodu je třeba, aby aktivně OÚ ORP zjišťoval, zda takové prohlášení osoba neučinila ve vztahu k jejímu zastupování.

Výše uvedený institut není možností, jak uzavřít smlouvu o poskytování sociální služby, ale spíše institutem, který je nutné zohlednit z pohledu samotné možnosti uzavřít smlouvy o poskytování pomoci nebo poskytování sociální služby. ¹⁵⁾ je také novým institutem, který je možné při podpoře osoby v jejím právním jednání využít. Je důležité uvést, že podpůrce (tedy osoba, která poskytuje danou podporu) právně nejedná za danou osobu, pouze jí poskytuje podporu potřebnou pro učinění samotného rozhodnutí (například ji informuje o kladech, záporech nebo rizicích plynoucích z rozhodnutí); avšak osoba, ne zástupce, rozhoduje o podobě daného právního jednání, tedy v našem případě, zda bude smlouva uzavřena či ne. Smlouva je pak podepisována samotnou osobou a jak uvádí ustanovení § 47 NOZ:

Předposledním z institutů, který zde zmíníme, je ¹⁶⁾. NOZ v ustanovení § 49 specifikuje využití na situaci, kdy: . Dále vymezuje okruh osob, které mohou dané zastupování vykonávat. Avšak zástupce člena domácnosti nezastupuje osobu ve všech záležitostech, ale vztahuje se pouze na záležitosti obvyklé, jak to odpovídá životním poměrům zastoupeného¹⁷⁾. Bohužel v současné době není zcela zřejmé, co je považováno za běžné záležitosti a co již ne. Lze však vycházet také například z ustanovení § 52 odst. 2 NOZ, které uvádí: K 1.9.2014 je částka životního minima jednotlivce stanovena ve výši 3 410 Kč na měsíc¹⁸⁾. Důvodová zpráva k NOZ k oblastem zastupování uvádí následující: ¹⁹⁾ Z tohoto lze dovodit, že tento institut nelze využít pro uzavření smlouvy o poskytování pobytové sociální služby a již vůbec nepřichází v úvahu pobytová služba sociální péče (například domov pro seniory, domov se zvláštním režimem, domov pro osoby se zdravotním postižením, sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče, týdenní stacionář), neboť: