Využití rodného čísla jako identifikátoru poplatníků při vybírání místních poplatků

V současné době zákonnou úpravu představuje zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech (o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZOEO"). Ten však v podobě, v jaké byl v roce 2000 přijat, neobsahoval z hlediska ochrany osobních údajů, důležitá pravidla pro užívání a využívání rodných čísel. Tento nedostatek odstranila až jeho novela (zákon č. 53/2004 Sb.), kterou byla do ZOEO doplněna právní úprava používání a využívání RČ, a také byly doplněny sankce za jeho neoprávněné používání či využití.

Současně to tedy znamená, že při aplikaci ustanovení zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZoOU"), je nezbytné respektovat zvláštní právní úpravu, když vazbu mezi oběma zákony tvoří ustanovení § 5 odst. 2 věta první a písm. a) ZoOU a také ustanovení § 13 odst. 9 a § 13c odst. 1 ZOEO. Tedy, že Citované ustanovení § 5 odst. 2 písm. a) ZoOU stanoví, že správce může zpracovávat osobní údaje i bez souhlasu v případě, jestliže mj. provádí zpracování nezbytné pro dodržení právní povinnosti správce.

Podle ustanovení § 13 odst. 9 ZOEO je oprávněna užívat RČ nebo rozhodovat o jeho využívání v mezích stanovených zákonem (dále také "nakládat s rodným číslem") výlučně fyzická osoba, které bylo RČ přiděleno (dále také "nositel RČ"), nebo její zákonný zástupce; jinak lze RČ využívat jen v případech stanovených v § 13 písm. c) tohoto zákona. Toto ustanovení tak definuje podmínky, za nichž lze nakládat s rodným číslem, principiálně tak, že primárně o nakládání a využívání RČ rozhoduje jeho nositel. Tedy i v případech, kdy právní předpis stanoví nebo uvádí ve výčtu údajů RČ ve variantě s datem narození, je na nositeli RČ právo volby, a to na základě jeho souhlasu, který musí splňovat parametry které na kvalitu souhlasu klade ZoOU v ustanovení § 4 písm. n) a § 5 odst. 4, protože podmínky právní úpravy souhlasu nositele RČ nebo jeho zákonného zástupce se zpracováním RČ stanovené ZOEO se neliší od podmínek, které předpokládá ZoOU, když pro bližší posouzení souhlasu jako právního úkonu je nutné aplikovat ustanovení § 34 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zejména pak § 37 a § 39.

ZOEO v ustanovení § 13c odst. 1 písm. a) taxativně vymezuje okruh subjektů, kterým zákon přiznává oprávnění zpracovávat RČ ve vztahu k okruhu činností (působnosti), z něhož je dovoditelná přípustná účelnost nakládání s osobními údaji, zejména pokud zvláštní zákony upravující působnost těchto subjektů nestanoví podrobné způsoby využívání RČ. Ve všech ostatních případech (například obce při výkonu samosprávy, Policie při výkonu jiné činnosti než státní správy) musí být aplikován požadavek vyplývající z dalších ustanovení § 13c odst. 1 ZOEO.

Další oprávnění zpracovávat RČ plyne z ustanovení § 13c odst. 1 písm. b) ZOEO. Podle názoru autorů přichází v úvahu jedině možný aplikovatelný výklad, totiž že zvláštní zákon bude obsahovat přímo ve svém textu právo či dokonce povinnost zpracovávat RČ, když tento osobní údaj musí být výslovně uveden. V tomto případě může být okruh subjektů, které budou na základě zvláštního zákona zpracovávat RČ, rozšířen nejen na obecně oprávněné správce, kteří jsou uvedeni v písm. a) citovaného ustanovení. Bude se tedy jednat o takové subjekty (správce) jako jsou banky, pojišťovny apod., jimž zvláštní zákonná úprava dává právo ale i povinnost RČ zpracovávat a dokonce od svých klientů požadovat.

Okruh správců, kteří mohou zpracovávat RČ, pak reálně rozšiřuje písm. c) citovaného ustanovení. To dává právo zpracovávat RČ každému správci, který bude disponovat souhlasem subjektu údajů, tedy RČ bude zpracováváno se souhlasem nositele rodného čísla nebo jeho zákonného zástupce. Je přitom zřejmé, vzhledem k tomu, že se jedná o zpracování osobního údaje, který bude v drtivé většině případů zpracováván spolu s řadou dalších, minimálně identifikačních osobních údajů (jako je jméno nebo jména, příjmení a adresa bydliště), že takový souhlas, byť sám ZOEO o jeho kvalitě mlčí, musí splňovat nejen parametry ustanovení §4 písm. n) ZoOU, tedy že souhlasem je svobodný a vědomý projev vůle subjektu údajů, jehož obsahem je svolení subjektu údajů se zpracováním osobních údajů, a také ustanovení § 5 odst. 4 ZoOU, podle něhož musí být subjekt údajů při udělení souhlasu informován o tom, pro jaký účel zpracování a k jakým osobním údajům je souhlas dáván, jakému správci a na jaké období. Souhlas subjektu údajů se zpracováním osobních údajů musí být správce schopen prokázat po celou dobu zpracování.²

Z hlediska ZoOU se problematika týká především ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) ZoOU, tedy rozsahu shromažďovaných údajů odpovídajících stanovenému účelu.

Podle dřívější právní úpravy mohly obce využívat RČ poplatníků při stanovení a vybírání místních poplatků podle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o místních poplatcích"), v souvislosti s ustanovením § 13c odst. 1 písm. b) ZOEO. Zvláštním zákonem v tomto případě byl zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, resp. jeho ustanovení § 33 odst. 6, které stanovilo rozsah osobních údajů při plnění registrační nebo oznamovací povinnosti v případě, že poplatník vykonával činnosti nebo pobíral příjmy podrobené dani nebo poplatku. Jako součást rozsahu osobních údajů v citovaném ustanovení zvláštního zákona bylo také uvedeno RČ poplatníka.

Toto bylo změněno, resp. modifikováno zákonem č. 281/2009 Sb., zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu, kterým byl novelizován i zákon o místních poplatcích. Touto novelou do něj byl vložen nový § 14a, jenž stanoví rozsah osobních údajů, jež poplatník nebo plátce uvede v ohlášení. Jsou to: jméno, popřípadě jména, a příjmení nebo název nebo obchodní firma, obecný identifikátor, byl-li přidělen, místo pobytu nebo sídlo, místo podnikání, popřípadě další adresa pro doručování; právnická osoba uvede též osoby, které jsou jejím jménem oprávněny jednat v poplatkových věcech, čísla všech svých účtů u poskytovatelů platebních služeb, včetně poskytovatelů těchto služeb v zahraničí užívaných v souvislosti s podnikatelskou činností, v případě, že předmět poplatku souvisíš podnikatelskou činností poplatníka nebo plátce, údaje rozhodné pro stanovení výše poplatkové povinnosti. Je třeba zdůraznit, že oním výše zmíněným obecným identifikátorem je podle § 130 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, RČ, neboť je uvedeno, že obecným identifikátorem je u fyzické osoby RČ, popřípadě jiný obecný identifikátor, stanoví-li tak zákon, a u právnické osoby identifikační číslo. Lze tedy uzavřít, že i vlastně jen v souvislosti s oprávněním obecních úřadů a krajských úřadů v souvislosti s využíváním údajů z informačního systému evidence obyvatel a informačního systému cizinců jen pro účely řízení o místních poplatcích tak, že mezi údaji, které je možno z těchto systémů využívat, je i RČ.