Skončení zaměstnání z pohledu pracovního práva a zdravotního pojištěni

V přímé návaznosti na skončení (případně přerušení) zaměstnání jsou ze strany zaměstnance i zaměstna vatele řešeny především tyto nároky:

Jaké postupy uplatňuje v této souvislosti zaměstnavatel a jak se jednotlivé skutečnosti projevují v oblasti zdravotního pojištění u zaměstnavatele, případně u pojištěnce?

Odstupné jako forma za rozvázání pracovního poměru přísluší ze zákona zaměstnanci pouze v případech rozvázání pracovního poměru dohodou nebo výpovědí z organizačních důvodů [§ 52 písm. a) až c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZP")] nebo ze zdravotních důvodů [§ 52 písm. d) ZP]. Odstupné má pomoci zaměstnanci překlenout období od skončení pracovního poměru do doby, než si bude moci zajistit další zdroj příjmů. Odstupné se zaměstnanci obvykle vyplácí v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru, pokud se strany nedohodnou jinak.

Zákonný nárok na výši odstupného je kodifikován v ustanovení § 67 ZP, a to ve vazbě na dobu trvání zaměstnání. Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) ZP nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně:

V těchto případech se jedná o situace, kdy se zaměst navatel ruší či přemístlije anebo se stal zaměstnanec nadbytečným. Je-li obdobným způsobem ukončen pra covní poměr podle § 52 písm. d) ZP (pracovník nesmí konat práci z důvodu pracovního úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání), přísluší zaměstnanci odstupné ve výši nejméně 12násobku průměrného výdělku.

V takových případech se jedná o odstupné vyplacené podle ZP, proto se pojistné na zdravotní pojištění neodvede [viz § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 592/1992 Sb.")]. Naopak, pokud by zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci plnění jako odstupné podle § 52 písm. e) ZP (zaměstnanec pozbyl způsobilosti dlouhodobě vykonávat dosavadní práci), nejedná se o odstupné vyplacené podle ZP a jeho výše podléhá povinnosti placení pojistného.

Pokud nebylo zaměstnavatelem nařízeno čerpání zbylé dovolené, přísluší zaměstnanci při skončení pracovního poměru náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou. Tato náhrada mzdy musí být zaměstnanci vyplacena nejpozději v den splatnosti poslední mzdy, vyplácené zaměstnanci zaměstnavatelem.

Zúčtovaná náhrada mzdy představuje příjem zdaňovaný podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, proto se zahrne do vyměřovacího základu zaměstnance.

Zaměstnanec má při skončení pracovního poměru nárok na vydání potvrzení o zaměstnání, a to i za situace, když o vydání této písemnosti nepožádá. Jedná se o dokument se základními údaji o zaměstnání za účelem jejich využití při dalším zaměstnání. V potvrzení se uvádějí údaje o zaměstnání, druhu práce, dosažené kvalifikaci a další skutečnosti podle § 313 ZP. Zaměstnavatel není oprávněn uvádět do tohoto potvrzení nejrůznější varování pro budoucího zaměstnavatele.

Pojištěnci, kteří v důsledku ukončení zaměstnání přestali být (v tomto případě konkrétně z hlediska zdravotního pojištění) zaměstnanci, mají podle právních předpisů platných ve zdravotním pojištění bezproblémově řešen svůj pojistný vztah ještě v tom měsíci, ve kterém došlo k rozvázání pracovního poměru (zániku účasti na zdravotním pojištění). Jestliže byl pracovněprávní vztah ukončen například k datu 10. 5., má pojištěnec za této situace ve zdravotním pojištění "vyřešen" měsíc květen, za období 11. 5.-31. 5. není povinen platit žádné pojistné ani oznamovat vzniklou skutečnost zdravotní pojišťovně. Nicméně od 1. 6. se již musí začít zajímat o to, aby byl v rámci měsíce června (a samozřejmě i měsíců následujících) registrován u zdravotní pojišťovny alespoň jeden kalendářní den v některé z těchto tří kategorií:

Pokud pojištěnec v průběhu měsíce června nenastoupí do zaměstnání nebo nezačne podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná, může být veden u zdravotní pojišťovny jako "státní" pojištěnec (například uchazeč o zaměstnání). Jestliže by však nebyl v rámci celého kalendářního měsíce června ani jeden den evidován u zdravotní pojištbvny v některé ze tří výše uvedených kategorií, musel by se (v zákonné osmidenní lhůtě) přihlásit k placení pojistného jako tzv. osoba bez zdanitelných příjmů a platit pojistné v aktuální výši 1 080 Kč měsíčně.

V této souvislosti upozorňuji, že se na základě rozhodnutí vlády České republiky s účinností od .

Dalšími možnostmi řešení pojistného vztahu je vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění buď:

Po návratu však musí pojištěnec průkazně dokladovat zdravotní pojišťovně dobu pojištění, zaměstnání nebo bydlení v cizině tak, aby po něm nemohlo být požadováno doplacení pojistného (a penále) za dobu pojištěním v zahraničí nepokrytou.

Doba poskytování podpory v nezaměstnanosti se odvíjí od věku jejího příjemce. Lidé do 50 let mohou dostávat podporu pět měsíců, lidé od 50 do 55 let ji mohou pobírat osm měsíců a lidé nad 55 let pak nejvýše jedenáct měsíců. Maximální výše podpory je omezená a v roce 2013 činí 14 157 Kč měsíčně. Nárok na podporu vznikne jen uchazeči, který pracoval alespoň 12 měsíců během posledních dvou let. Do konce roku 2010 si mohl uchazeč o zaměstnání výkonem činnosti na základě nekolidujícího pracovněprávního vztahu "přivydělat" k podpoře v nezaměstnanosti, to znamená, že byl možný souběh pobírání příjmu z takového vztahu a podpory v nezaměstnanosti. Od 1. ledna 2011 však byla možnost legálního přivýdělku k podpoře v nezaměstnanosti v tzv. nekolidujícím zaměstnání zrušena. Podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. d) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 435/1997 Sb."), nárok na podporu v nezaměstnanosti nemá uchazeč o zaměstnání, který ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, vykonává některou z činností podle § 25 odst. 3 cit. zákona.

Po dobu trvání nekolidujícího zaměstnání tedy nenáleží uchazeči o zaměstnání podpora v nezaměstnanosti. Doba, po kterou uchazeč o zaměstnání vykonává nekolidující zaměstnání a z tohoto důvodu mu není vyplácena podpora v nezaměstnanosti, se nezapočítává do podpůrci doby, a její běh se přerušuje. Po ukončení nekolidujícího zaměstnání tak může být uchazeči o zaměstnání nadále vyplácena podpora v nezaměstnanosti.

Registrace na úřadě práce je jednou z možností pojištěnce, jak vyřešit touto "státní" kategorií jeho pojistný vztah. Od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění nepřicházelo v úvahu, aby mohly tyto osoby současně vykonávat výdělečnou činnost. Vpravdě průlomovou změnu však v této souvislosti přinesl ve sféře placení pojistného na zdravotní pojištění zákon č. 435/2004 Sb. Podle aktuálně platného ustanovení § 25 odst. 3 tohoto zákona je od 1. 10. 2004 u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát - uchazeč o zaměstnání. Ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nebrání zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání:

V případě výkonu více činností se pro účely splnění podmínky měsíčního výdělku jednotlivé měsíční výdělky (odměny) sčítají. Pokud zaměstnavatel přijímá do zaměstnání osobou evidovanou na úřadě práce, oznamuje na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele zdravotní pojištbvně (kódem "P"), že se přihlašuje k platbě pojistného za tohoto zaměstnance. Současně zaměstnavatel sděluje zdravotní pojištbvně skutečnost rozhodnou pro vznik povinnosti státu platit za tohoto zaměstnance pojistné, a to kódem "I". K ukončení této kategorie se pak používá kód "J".

Základní podmínkou nároku na peněžitou pomoc v mateřství (mateřskou) je trvání zaměstnání v době nástupu na mateřskou. Nástupem se rozumí den, jenž si zaměstnankyně sama určí v období od počátku 8. až 6. týdne před očekávaným dnem porodu, případně den porodu, ke kterému došlo před nástupem na mateřskou. Jestliže si zaměstnankyně tento den v tomto období neurčí, rozumí se dnem nástupu na mateřskou počátek 6. týdne před očekávaným dnem porodu. Nárok na dávku má i žena, která nastoupí na mateřskou po skončení zaměstnání v ochranné lhůtě 180 kalendářních dnů. Pokud zaměstnání trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů zaměstnání trvalo. Další podmínkou nároku na mateřskou je také zaměstnání alespoň po dobu 270 kalendářních dnů v posledních dvou letech přede dnem nástupu na mateřskou.

K nástupu zaměstnankyně na mateřskou dovolenou slouží ve zdravotním pojištění kód "M", kdy zaměstnavatel v zákonné osmidenní lhůtě oznamuje zdravotní pojišťovně její nárok na platbu pojistného státem za tuto osobu.

Na rozdíl od potvrzení o zaměstnání se pracovní posudek nevydává automaticky, ale na žádost zaměstnance. ZP stanoví pro vydání pracovního posudku lhůtu 15 dnů ode dne, kdy zaměstnanec o pracovní posudek požádal. V pracovním posudku se uvádějí údaje týkající se hodnocení práce zaměstnance, kvalifikace, schopnosti, skutečnosti ve vazbě na vykonávanou práci a jiné informace po dohodě se zaměstnavatelem. Zaměstnanec se může domáhat opravy tohoto dokumentu u soudu do tří měsíců od vydání zaměstnavatelem.