Některé otázky spojené s povinností ÚSC zřídit účet u ČNB

V ustanovení § 3 písm. h) zákona, ve znění po novele, je definováno, co se považuje za peněžní prostředky státní pokladny, konkrétně bod 11 obsahuje definici peněžních prostředků územních samosprávných celků, které lze zahrnout mezi peněžní prostředky státní pokladny.⁴ V této souvislosti je namístě otázka, zda výčet zde uvedených peněžních prostředků lze chápat jako výčet , kdy by se mohly na účet obce či kraje vedený u ČNB ukládat jen ty peněžní prostředky, které zákon jmenovitě uvádí, anebo jde o výčet demonstrativní, kdy by bylo možné na tento účet ukládat i jiné finanční prostředky než ty zákonem výslovně vyjmenované. Je nám známo, že v praxi územních samosprávných celků vznikají pochybnosti o tom, jaký měl vlastně v této věci zákonodárce záměr. Na základě systematiky výše uvedeného ustanovení a také s ohledem na cíle novely zmíněné v důvodové zprávě⁵ se přikláníme k názoru, že se v tomto případě jedná o výčet , tedy že je možné na účet vedený v ČNB přijímat a ponechávat zde jen ty finanční prostředky, které výslovně uvádí zákon.

Novela také doplnila zákon o ustanovení § 33 odst. 9, v němž se stanoví, že majitelé účtů uvedení v ustanovení § 3 písm. h) bodech 10 až 15 zákona (tj. také územní samosprávné celky) obdrží od ministerstva namísto úroku peněžní plnění tento úrok nahrazující. Výši tohoto peněžního plnění stanoví ministerstvo oznámením na svých intemetových stránkách. V souladu s ustanovením § 33 odst. 9 zákona Ministerstvo financí oznámilo dne 3. 4. 2013 hodnotu peněžního plnění nahrazující úrok ve výši 0,00 % p.a., přičemž toto oznámení má být účinné od 1. 4. 2013.⁶ Z formálního hlediska nelze opomenout, že oznámení Ministerstva financí ČR má fakticky působit retroaktivně, neboť mělo nabýt účinnosti již dva dny před jeho publikováním. Takový postup Ministerstva financí je s podivem a je také jednoznačně v rozporu s obecně platnými právními principy, zejména s principem právní jistoty. Pokud jde o obsah oznámení, domníváme se, že takto stanovená výše peněžního plnění nahrazujícího úrok není v souladu s výše citovaným zákonným ustanovením, neboť dle zákona má být poskytnuto peněžní p/námnahrazující úrok, přičemž z pojmu vyplývá, že není možné, aby nebylo poskytnuto žádné plnění, tedy takové plnění, jehož hodnota by se rovnala nule.

Toto naše stanovisko opíráme kromě jiného také o obecnou definici úroku jakožto odměny za poskytnuté finanční prostředky, z níž celkem jasně vyplývá, že se musí jednat o hodnotu vyšší než nula. Pokud jsou finanční prostředky poskytovány (resp. uloženy) bez odměny nebo úplaty, tak se běžně používá pojem

Proto jsme toho názoru, že pokud by zákonodárce měl záměr, aby bylo poskytnuto peněžní plnění nahrazující úrok ve výši 0,00 % p.a., použil by v novele jinou terminologii nebo jinou formulaci. Koneckonců i ze systema-tiky jednotlivých bodů v ustanovení § 3 písm. h) zákona lze však mnohem spíše dovodit úmysl zákonodárce poskytnout peněžní plnění nahrazující úrok vyšší než 0,00 % p.a. Výše zmíněné body ustanovení § 3 písm. h) zákona jsou totiž v ustanovení § 33 odst. 9 rozdělovány do dvou skupin, přičemž v jedné skupině jsou body 1 až 9 a ve druhé skupině pak body 10 až 15. Podíváme-li se blíže na subjekty náležející do jednotlivých skupin, můžeme (poněkud zjednodušeně) říci, že v rámci první skupiny se jedná o majitele účtů v přímé řídící působnosti státu, zatímco druhá skupina zahrnuje majitele účtů od státu odlišné. První skupina (tj. body 1 až 9) seskupuje majitele účtů v ČNB, kteří nejsou oprávněni peněžní prostředky z ČNB převést na účty komerčních bank a u kterých zákon vůbec nestanovuje možnost obdržet namísto úroku peněžní plnění tento úrok nahrazující. Na základě výše uvedeného lze tedy logicky předpokládat, že záměrem zákonodárce bylo právě této skupině majitelů účtů ponechávat peněžní prostředky v ČNB bezúročně. Územní samosprávné celky jsou však uvedeny v bodě 11, a náležejí tedy do skupiny těch subjektů, které mají obdržet od ministerstva namísto úroku peněžní plnění tento úrok nahrazující.

Navíc stanovení peněžního plnění nahrazující úrok ve výši 0,00 % p.a. lze dle našeho mínění považovat za postup státu, který je v rozporu s obecně platnou ústavní zásadou vázanosti státní moci zákonem,⁷ protože v žádném ustanovení zákona se neuvádí, že peněžní plnění nahrazující úrok může být stanoveno v takové výši (tzn. ve výši 0,00 % p.a.). Není přitom nejmenších pochyb o tom, že v daném případě Ministerstvo financí vykonává státní moc, a je tedy této ústavní premise při své činnosti podřízeno.⁸

Podle našeho názoru stanovení výše peněžního plnění nahrazující úrok na 0,00 % p.a. není ani v souladu s principem legitimního očekávání, kdy na základě ustanovení § 33 odst. 9 zákona je důvodné a oprávněné, že územní samosprávné celky (i další majitelé účtů u ČNB) očekávají, že obdrží peněžní plnění nahrazující úrok vyšší než 0,00 % p.a. Toto legitimní očekávání navíc podpořily i veřejné sdělovací prostředky, které informovaly o tom, že úroku ve formě peněžního plnění poskytnutého Ministerstvem financí bude vyšší než 0,00 % p.a. Např. Hospodářské noviny k problematice uvedly ještě před účinností novely, že peněžní plnění nahrazující úrok dle jejich informací má být 0,5 % ročně.⁹ Náměstek ministra financí Ing. Jan Gregor tato očekávání také podpořil, když k námitkám obcí, které se vyjádřily v tom smyslu, že neví, zda jim budou peníze na účtech v ČNB úročeny, výslovně uvedl: ¹⁰

Také v odborných textech věnovaných popisovanému problému se předpokládá, že příslušní majitelé účtů u ČNB plnění v určité výši obdrží. Např. z publikovaného článku daňové poradkyně Mgr. Květoslavy Coufové také vyplývá, že peněžní plnění nahrazující úrok má mít vyšší než nulovou hodnotu. Ve svém článku doslova uvádí: Ztotožňujeme se s názorem, že peněžní plnění nahrazující úrok lze přirozeně chápat také jako motivaci nejen na účet v ČNB povinně přijmout určené finanční prostředky, ale také je zde ponechat. V případě, kdy Ministerstvo financí stanovilo výši peněžního plnění nahrazujícího úrok na 0,00 % p.a., však tento motivační aspekt zcela odpadá. Přístup Ministerstva financí bude nejspíše vyvolávat opačný efekt a logicky bude u příslušných subjektů převládat spíše tendence finanční prostředky z účtu ČNB převádět na účty komerčních bank, nežli je zde zadarmo ponechávat.¹²

V předloženém článku jsme se věnovali některým otázkám spojeným s novou povinností územních samosprávných celků zřizovat účet u ČNB a přijímat na něj vybrané platby ze státního rozpočtu. Domníváme se, že obce a kraje mohou na účet u ČNB přijímat a ponechávat zde výhradně ty finanční prostředky, u nichž tak stanoví zákon. Pokud jde o peněžní plnění nahrazující úrok, podaným výkladem jsme prokázali, že stanovení jeho výše na 0,00 % p.a., jak jej provedlo Ministerstvo financí, nemá v platné právní úpravě oporu, neboť obce a kraje jsou zařazeny do skupiny majitelů účtů u ČNB, která má právní nárok na reálné peněžité plnění. Postup Ministerstva financí je obtížně akceptovatelný i s ohledem na dřívější ubezpečování o tom, že peněžité plnění nahrazující úrok bude obcím a krajům poskytnuto. Je samozřejmě otázkou, zda Ministerstvo financí přistoupí ke korekci svého přístupu na základě tlaku obcí a krajů (resp. jejich asociací), který lze nepochybně očekávat.