Obrat podle zákona o dani z přidané hodnoty v roce 2016

Podle § 4a odst. 1 ZDPH se obratem pro účely tohoto zákona rozumí

Při zjišťování výše obratu musí osoba povinná k dani dobře rozumět řadě základních pojmů vymezených v zákoně o dani z přidané hodnoty, případně i v jiných právních předpisech.

Mezi nejdůležitější základní pojmy pro účely zjišťování obratu patří , kterou se podle § 4 odst. 1 písm. a) ZDPH pro účely tohoto zákona rozumí částka v peněžních prostředcích nebo hodnota nepeněžitého plnění, které jsou poskytnuty v souvislosti s předmětem daně. Osoby povinné k dani, které již plátci jsou, musí při zjišťování obratu přihlížet i k § 13 odst. 4 a 5 a § 14 odst. 3 a 4 ZDPH, podle kterých se pro účely tohoto zákona považují za dodání zboží nebo poskytnutí služby za úplatu i některá plnění uskutečňovaná bez úplaty ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) ZDPH, například:

Do obratu pro účely zákona o dani z přidané hodnoty vstupují stanovené nebo sjednané částky úplat za vymezená uskutečněná plnění v rámci uskutečňování ekonomických činností osoby povinné k dani vždy k datu uskutečnění těchto plnění, nikoliv k datu přijetí úplaty nebo zaúčtování do výnosů podle účetních předpisů (tak tomu bylo do roku 2008). Úplaty za plnění vymezená v § 4a odst. 1 ZDPH se tedy do obratu osoby povinné k dani započítávají vždy ke dni uskutečnění dodání zboží nebo poskytnutí služby, bez ohledu na to, kdy a zda vůbec jsou tyto úplaty zaplaceny. Úplaty přijaté před uskutečněním vymezených plnění se do obratu započítávají až ke dni uskutečnění těchto plnění.

Důležitým pojmem pro účely zjišťování obratu je také pojem , kterou se podle § 5 odst. 2 ZDPH rozumí soustavná činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně důlní činnosti a zemědělské výroby a soustavné činnosti vykonávané podle zvláštních právních předpisů, zejména nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelů, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců. Podle uvedeného ustanovení se za ekonomickou činnost považuje také využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů (například nájem nemovité věci, nájem stroje, nájem dopravního prostředku), pokud je tento majetek využíván soustavně. V případě soustavného nájmu hmotného majetku fyzickou osobou se jedná o ekonomickou činnost této fyzické osoby i tehdy, kdy příjmy z tohoto nájmu nejsou podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“ nebo „ZDP“), ve znění pozdějších předpisů, zdaňovány jako příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP, ale jako příjmy z nájmu podle § 9 ZDP.

Samostatně uskutečňovanou ekonomickou činností není činnost zaměstnanců nebo jiných osob, kteří mají uzavřenou smlouvu se zaměstnavatelem, na základě níž vznikne mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah, případně činnosti osob, které jsou podle zákona o daních z příjmů zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti podle § 6 ZDP.

Částky, které nejsou úplatou za uskutečněné plnění v rámci ekonomické činnosti(například smluvní pokuty, náhrady škody, úroky z prodlení apod.) se do obratu pro účely zákona o dani z přidané hodnoty nezahrnují. Do obratu se nezahrnují ani přijaté finanční příspěvky poskytované ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, ze státních fondů, grantů přidělených podle zvláštního zákona, rozpočtu cizího státu, grantů Evropské unie či podle obdobných programů, nejde-li o dotaci k ceně podle § 4 odst. 1 písm. k) ZDPH. Podle uvedeného ustanovení se rozumí přijaté finanční prostředky poskytované z výše uvedených zdrojů, pokud je příjemci stanovena povinnost poskytovat plnění se slevou z ceny a výše slevy se váže k jednotkové ceně plnění; přitom za dotaci k ceně se nepovažuje zejména k výsledku hospodaření a na pořízení dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku.

Do obratu pro účely zákona o dani z přidané hodnoty se také nezapočítávají úplaty, které osobě povinné k dani náleží za uskutečněná plnění s místem plnění mimo tuzemsko. Tuzemskem se podle § 3 odst. 1 písm. a) ZDPH rozumí území České republiky.

Od 1. 1. 2015 se do obratu pro účely zákona o dani z přidané hodnoty započítávají i příjmy autorů za příspěvky do novin, časopisů, rozhlasu nebo televize, které jsou podle § 7 odst. 6 ZDP samostatným základem daně pro daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů (do konce roku 2014 se tyto příjmy nezahrnovaly do obratu pro účely zákona o dani z přidané hodnoty, neboť podle § 5 odst. 2 ZDPH, ve znění účinném do 31. 12. 2014, se činnosti osob, které jsou zdaňovány jako příjmy za autorské příspěvky, z nichž je uplatňována zvláštní sazba daně podle zvláštního právního předpisu, nepovažovaly za ekonomickou činnost).

Z ustanovení § 4a odst. 1 ZDPH je zřejmé, že do obratu pro účely tohoto zákona se zahrnují nejen veškeré úplaty za zdanitelná plnění s místem plnění v tuzemsku, ale i veškeré úplaty za plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku.

Jak bylo již dříve uvedeno, podle § 4a odst. 1 písm. c) ZDPH se do obratu pro účely tohoto zákona zahrnujíi úplaty za plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně podle § 54 až 56a, jestliže nejsou doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně. Toto ustanovení se vztahuje na:

V praxi mohou vznikat spory o to, zda se v konkrétním případě jedná či nejedná o doplňkovou činnost uskutečňovanou příležitostně. V zákonu o dani z přidané hodnoty k tomu bohužel není nic bližšího stanoveno. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 302/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004, o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, kterým byl novelizován zákon o dani z přidané hodnoty s účinností od 1. 1. 2009, by se při posuzování pojmu „doplňková činnost uskutečňovaná příležitostně“ mělo vycházet z rozsudků Evropského soudního dvora (například C-77/01), podle kterých může být měřítkem pro určení, zda se v konkrétním případě jedná o doplňkovou činnost, či nikoliv, například výše příjmů z doplňkové činnosti v poměru k příjmům z hlavní části vykonávané činnosti, poměr obratu z doplňkové činnosti k celkovému obratu, použití majetku a personálu k výkonu doplňkové činnosti apod. V Informaci o uplatňování DPH pro územně samosprávné celky, kterou vydalo Ministerstvo financí České republiky v souvislosti se změnami ve vymezení obratu od 1. 1. 2009, je mimo jiné uvedeno, že

V důsledku legislativního nedopatření v novele zákona o dani z přidané hodnoty se v měsících lednu až prosinci 2014 do obratu pro účely zákona o dani z přidané hodnoty nezahrnovaly úplaty za nájem nemovité věci podle § 56a ZDPH. Tato chyba byla napravena další novelou zákona o dani z přidané hodnoty s účinností od 1. 1. 2015.

Na rozdíl od nájmu nemovitých věcí je nájem movitých věcí, jedná-li se o ekonomickou činnost ve smyslu § 5 odst. 2 ZDPH, zdanitelným plněním a úplata za toto plnění se vždy započítává do obratu pro účely tohoto zákona.

Při nájmu majetku ve spoluvlastnictví podle § 1115 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se do obratu pro účely zákona o dani z přidané hodnoty zahrnuje každému spoluvlastníkovi pronajímané věci taková částka ze sjednané celkové úplaty za nájem společné věci (nájemné), která odpovídá míře, kterou se spoluvlastník podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci.

V případě nájmu majetku ve společném jmění manželůnení legislativně ošetřeno, u kterého z manželů by se měla tato ekonomická činnost vykazovat pro účely DPH a který z nich by měl správně zahrnovat nájemné do obratu podle § 4a ZDPH. V praxi se obvykle postupuje tak, že úplaty za nájem majetku ve společném jmění manželů eviduje a vykazuje pro účely zákona o dani z přidané hodnoty ten z manželů, který příjmy z nájmu uvádí ve svém přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Tento postup nemá oporu v zákoně o dani z přidané hodnoty, ale zákon jej ani nevylučuje. V minulosti se k tomuto problému vyjádřilo Ministerstvo financí tak, že by se mělo v konkrétním případě postupovat podle toho, jak mají manželé mezi sebou právně upravenu správu společného majetku. Od 1. 1. 2014 platí podle ustanovení § 713 občanského zákoníku, že se součástmi společného jmění nakládají, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody, přičemž povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně.

Jak bylo již dříve uvedeno, jednotlivé úplaty se do obratu pro účely zákona o dani z přidané hodnoty zahrnují k datu uskutečnění plnění. Při stanovení data uskutečnění zdanitelného plnění pro účely zahrnutí úplaty do obratu pro účely zákona o dani z přidané hodnoty se postupuje podle příslušných ustanovení § 21 odst. 2 až 9 ZDPH. Den uskutečnění plnění osvobozených od daně, které se podle § 4a odst. 1 písm. b) a c) ZDPH také zahrnují do obratu, se podle ustanovení § 21 odst. 10 ZDPH posuzuje obdobně jako při uskutečnění zdanitelných plnění, avšak u nájmu nemovité věci osvobozeného od daně bez nároku na odpočet daně se považuje plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku.

Podle § 4a odst. 2 ZDPH sedo obratu nezahrnuje úplata z prodeje dlouhodobého majetku. Dlouhodobým majetkem je podle § 4 odst. 4 písm. d) ZDPH obchodní majetek, který je:

V případě prodeje pozemků je však třeba rozlišovat prodej pozemků, které jsou podle účetních předpisů dlouhodobým hmotným majetkem (úplata za prodej těchto pozemků se do obratu nezahrnuje), a prodej pozemků, které jsou podle účetních předpisů zásobami (úplata za prodej těchto pozemků se do obratu zahrnuje).

Pro zjištění obratu pro účely zákona o dani z přidané hodnoty by si osoba povinná k dani, která dosud není plátcem, měla průběžně vést zvláštní záznamy o úplatách za uskutečněná plnění započítávaných do obratu, jelikož z evidence pro účely daně z příjmů ani z účetnictví podle účetních předpisů není obvykle možné zjistit skutečnou výši obratu pro účely zákona o dani z přidané hodnoty (možné to bylo jen do konce roku 2008, kdy se výše obratu podle zákona o dani z přidané hodnoty odvíjela u osob vedoucích účetnictví ze zaúčtovaných výnosů a u osob nevedoucích účetnictví od evidovaných příjmů).

Od 1. 1. 2009 již zákon o daních z příjmů neobsahuje žádné zvláštní ustanovení o přeúčtování tepla, chladu, elektřiny, plynu, vody a služeb. V souladu se Směrnicí Rady 2006/112/ES o společném systému DPH se od uvedeného data považuje i přeúčtování tepla, chladu, elektřiny, plynu a vody vždy za dodání zboží a přeúčtování služby vždy za poskytnutí služby. Přeúčtování jakékoliv částky za přijaté zdanitelné plnění na jinou osobu se tedy u osoby povinné k dani posuzuje jako úplata za uskutečnění jejího zdanitelného plnění pro tuto jinou osobu, tudíž vstupuje osobě povinné k dani do obratu. Obdobně to platí i při přeúčtování úplat za přijatá plnění osvobozená od daně. Na zahrnování přeúčtovaných částek do obratu nemá u osob povinných k dani, které dosud nejsou plátci, žádný vliv ani ustanovení § 36 odst. 11 ZDPH, podle kterého se za stanovených podmínek nezahrnuje do základu daně částka, kterou plátce obdržel od jiné osoby na úhradu částky vynaložené jménem a na účet této jiné osoby. Uvedené ustanovení se týká výslovně plátců, kterým vymezuje podmínky pro nezahrnování přeúčtovaných částek do základu daně. Podle informace Ministerstva financí České republiky k ustanovení § 36 odst. 11 ZDPH, uveřejněné od 10. 12. 2008 na webových stránkách ministerstva, platí od 1. 1. 2009, že pokud plátce nakoupí vlastním jménem službu nebo teplo, chlad, elektřinu, plyn a vodu a prodává je následně jiné osobě, je tento „přeprodej“ nakoupeného plnění poskytnutím služby nebo dodáním zboží ve smyslu § 2 ZDPH.

Podle ustanovení § 6 odst. 1 ZDPH se osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne částku 1 000 000 Kč, stane plátcem, s výjimkou osoby, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. Podle ustanovení § 6 odst. 2 ZDPH se osoba povinná k dani uvedená v odstavci 1 stává , nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve (například na základě dobrovolné registrace k DPH podle § 6f ZDPH).

Osoba povinná k dani, která se z důvodu překročení stanoveného limitu obratu stala plátcem, jak bylo uvedeno výše, je podle ustanovení § 94 odst. 1 ZDPH povinna .

Podle § 4a odst. 3 ZDPH se do obratu osoby povinné k dani, která je společníkem společnosti (společností se zde rozumí společnost podle § 2716 a násl. občanského zákoníku), v jejímž rámci se uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně, zahrnuje obrat dosahovaný:

Do konce roku 2013 to obdobně platilo pro osoby povinné k dani, které byly účastníky sdružení podle § 829 a násl. dřívějšího občanského zákoníku. Podle § 6a ZDPH platí, že osoba povinná k dani, která:

Z ustanovení § 94 odst. 2 ZDPH vyplývá, že společník společnosti, který se stal plátcem podle § 6a ZDPH (například z toho důvodu, že se stal plátcem některý z ostatních společníků), je povinen podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stal plátcem.

V § 95 ZDPH je stanoveno, že pokud se osoba povinná k dani, která je společníkem společnosti, stane plátcem, je o tom povinna informovat ostatní společníky do 15 dnů ode dne, ve kterém se stala plátcem. Je tomu tak proto, že podle ustanovení § 6a ZDPH se stávají plátci všichni ostatní společníci společnosti.

Podle ustanovení § 106c odst. 2 ZDPH se obrat společníka společnosti pro účely zrušení registrace stanoví jako součet obratu:

O zrušení registrace může plátce, který je společníkem společnosti, požádat například v případě zániku jeho členství ve společnosti.

Od 1. 1. 2014 je podle ustanovení § 99 ZDPH zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc. Podle ustanovení § 99a odst. 1 písm. a) ZDPH se může plátce, jehož obrat za bezprostředně předcházející kalendářní rok nepřesáhl 10 000 000 Kč rozhodnout, že jeho zdaňovacím obdobím pro příslušný kalendářní rok je kalendářní čtvrtletí, pokud změnu z měsíčního zdaňovacího období na čtvrtletní zdaňovací období oznámí správci daně do konce měsíce ledna příslušného kalendářního roku. Podle ustanovení § 99a odst. 3 ZDPH nelze uvedenou změnu zdaňovacího období učinit pro kalendářní rok, v němž byl plátce registrován, ani pro bezprostředně následující kalendářní rok.

V § 99a odst. 5 ZDPH je stanoveno, jak se pro účely změny zdaňovacího období stanoví obrat v některých specifických případech, a to: