Soudní poplatek a povinnost advokáta

Rozhodující v daném případě není ani skutečnost, že soudní poplatek zaplatil statutární zástupce stěžovatelky ihned po návratu „z cest“. Stěžovatelka si zvolila pro řízení před krajským soudem zástupce, JUDr. Petra Vaňka, advokáta. Ten, jako profesionál poskytující právní služby, si musel být bezpochyby vědom, že podání žaloby ve správním soudnictví je zatíženo poplatkovou povinností a že v případě nezaplacení poplatku při podání žaloby bude soudem vyzván k jeho uhrazení přímo on jakožto zástupce. Protože se v případě zaplacení soudního poplatku nejedná o úkon, který by musel vykonat účastník osobně, nýbrž o úkon, který může vykonat jeho zástupce, mohl jej učinit právě on. Zvolený zástupce si musel být také vědom toho, že s nezaplacením poplatku v soudem dodatečně stanovené lhůtě může být spojen pro stěžovatelku nevítaný následek spočívající v zastavení soudního řízení. Přehlédnout nelze ani výši poplatku (3000 Kč), u níž lze očekávat zaplacení za klienta advokátem, pokud se mu nepodaří se s klientem před uplynutím lhůty spojit. Přesto, že nečinným byl zástupce stěžovatelky, je nutno přičíst tuto nečinnost samotné stěžovatelce, protože to byla právě ona, kdo si jej ke svému zastupování zvolila.

Jak přiléhavě uvedl již krajský soud, stěžovatelka neprokázala relevantními důkazními prostředky, že cesty vykazované v knize jízd souvisely s jí uskutečňovanou ekonomickou činností nebo že by měly přímou vazbu na jí uskutečňovanou činnost. Pokud totiž stěžovatelka chtěla prokázat oprávněnost uplatněných odpočtů na DPH, byla povinna správci daně jednoznačně a konkrétně prokázat, jakým způsobem přijaté plnění (jak pohonné hmoty, tak i osobní vozidlo) použila pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Tedy jaké konkrétní jízdy realizovala a jak tyto jízdy byly použity pro její ekonomickou činnost. Stěžovatelka byla proto povinna správci daně doložit, kdy, kam, s kým a za jakým konkrétním účelem realizovala tu kterou cestu příslušným vozidlem, jak tato cesta či osobní vozidlo sloužily pro tu kterou konkrétní ekonomickou činnost (vlastní zdanitelná plnění apod.) stěžovatelky a tyto skutečnosti byla následně povinna prokázat relevantními důkazními prostředky. Například i pouhými parkovacími lístky, vstupenkami, uzavřenými smlouvami, sděleními s jakými konkrétními obchodními partnery jednala, v jaké věci a s jakým výsledkem bylo jednáno apod. Tím by umožnila správci daně, aby si případně, přetrvávaly-li by jeho pochybnosti, mohl tvrzení stěžovatelky potvrdit nebo vyvrátit (např. dožádáním).