Paušální výdaj na dopravu

Vydáno: 29. 6. 201623 minut čtení

Ing.

Jiří

Vychopeň

Podle § 24 odst. 2 písm. zt) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), lze v případě, že nebyl uplatněn výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem podle písm. k) tohoto odstavce, uplatnit jako výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů

paušální výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem

(dále jen „paušální výdaj na dopravu“)

ve výši 5 000 Kč

na jedno silniční motorové vozidlo za každý celý kalendářní měsíc zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém poplatník využíval příslušné silniční motorové vozidlo k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů a současně toto silniční motorové vozidlo nepřenechal ani po část příslušného kalendářního měsíce k užívání jiné osobě.

Paušální výdaj na dopravu lze uplatnit v rámci základu daně z příjmů za předpokladu splnění podmínek stanovených v § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP a jeho výše je dána pevně stanovenou částkou nezávislou na výši skutečně vzniklých výdajů. U paušálního výdaje na dopravu nemusí poplatník prokazovat výši tohoto výdaje, je ale povinen prokázat splnění stanovených podmínek pro jeho uplatnění.

Paušální výdaj na dopravu mohou za stanovených podmínek uplatňovat:

poplatníci daně z příjmů právnických osob a

poplatníci daně z příjmů fyzických osob v souvislosti s dosahováním příjmů zahrnovaných do dílčích základů daně podle § 7 až 10 ZDP.

Paušální výdaj na dopravu nemohou uplatňovat veřejně prospěšní poplatníci s výjimkou poplatníků, kteří jsou veřejnou vysokou školou, veřejnou výzkumnou institucí, poskytovatelem zdravotních služeb s oprávněním k poskytování zdravotních služeb podle zákona upravujícího zdravotní služby, obecně prospěšnou společností nebo ústavem.

Paušální výdaj na dopravu může být uplatněn jen u silničního motorového vozidla.

Podle § 2 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), je silničním vozidlem motorové nebo nemotorové vozidlo, které je vyrobené za účelem provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí.

Podle § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se silniční vozidla rozdělují na tyto základní druhy:

motocykly,

osobní automobily,

autobusy,

nákladní automobily,

speciální vozidla,

přípojná vozidla,

ostatní silniční vozidla.

Paušální výdaj na dopravu nelze uplatnit u zvláštního vozidla.

Podle § 3 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jsou zvláštními vozidly např. zemědělské nebo lesnické traktory a jejich přípojná vozidla, samojízdné a přípojné pracovní stroje, nemotorové pracovní stroje nebo nemotorová vozidla tažená nebo tlačená pěšky jdoucí osobou. Zvláštním vozidlem se pro účely uvedeného zákona rozumí i mobilní stroj, průmyslové zařízení schopné přepravy nebo vozidlo bez karoserie, ve kterých je zabudován spalovací motor.

Paušální výdaj na dopravu může být uplatněn jen u silničního motorového vozidla.

Paušální výdaj na dopravu může poplatník uplatnit

nejvýše za 3 vlastní silniční motorová vozidla zahrnutá nebo nezahrnutá do obchodního majetku nebo v nájmu

za zdaňovací období, za které podává přiznání k dani z příjmů.

Pro uplatnění paušálního výdaje na dopravu tedy není podstatné, zda silniční motorové vozidlo je či není zahrnuto v obchodním majetku poplatníka. Pro daný účel není rovněž podstatné, zda silniční motorové vozidlo jezdí na naftu, benzín, LPG nebo CNG anebo jde o silniční motorové vozidlo s elektrickým pohonem.

Paušální výdaj na dopravu nelze uplatnit u silničního motorového vozidla vypůjčeného na základě smlouvy o výpůjčce. To se týká i případu, kdy poplatník používá silniční motorové vozidlo na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené s věřitelem na dobu zajištění dluhu převodem vlastnického práva k vozidlu na věřitele (v praxi jde o častý způsob zajištění dluhu při pořizování silničního motorového vozidla na úvěr).

Příklad 1

Podnikatel používá k pracovním cestám motocykl, který si bezúplatně vypůjčil od svého bratra, se kterým má uzavřenu smlouvu o výpůjčce podle § 2 000 občanského zákoníku. Jelikož se v tomto případě nejedná o vlastní ani najaté silniční motorové vozidlo, nemůže podnikatel u motocyklu uplatňovat paušální výdaj na dopravu podle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP.

Pokud by ale podnikatel uzavřel s bratrem smlouvu o nájmu motocyklu, pak by mohl za stanovených podmínek u najatého motocyklu uplatnit paušální výdaj na dopravu.

Od roku 2014 nelze paušální výdaj na dopravu uplatnit u silničního motorového vozidla pořizovaného formou finančního leasingu. Vyplývá to z ustanovení § 21d ZDP, podle kterého se s účinností od 1.1.2014 na finanční leasing nevztahují ustanovení tohoto zákona o nájmu.

Příklad 2

Podnikatel pořizoval od roku 2011 osobní automobil formou finančního leasingu, přičemž k ukončení doby finančního leasingu a nabytí vlastnických práv k automobilu podnikatelem došlo 29.12.2015. Zatímco ve zdaňovacích obdobích let 2011, 2012 a 2013 mohl podnikatel u tohoto osobního automobilu uplatňovat za stanovených podmínek paušální výdaj na dopravu (v uvedených zdaňovacích obdobích se podle ZDP jednalo o najaté vozidlo), ve zdaňovacích obdobích let 2014 a 2015 u tohoto silničního motorového vozidla nemohl paušální výdaj na dopravu uplatnit (v uvedených zdaňovacích obdobích se podle ZDP nejednalo o vozidlo v nájmu). Ve zdaňovacím období roku 2016 a v následujících zdaňovacích obdobích podnikatel opět může za stanovených podmínek uplatňovat u uvedeného osobního automobilu paušální výdaj na dopravu, neboť se u něj již jedná o vlastní vozidlo.

Pro uplatnění paušálního výdaje na dopravu musí být u silničního motorového vozidla současně splněny tyto podmínky:

- nebyl uplatněn výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem podle § 24 odst. 2 písm. k) ZDP,

V § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP je stanoveno, že v průběhu zdaňovacího období nelze měnit způsob uplatnění paušálního výdaje na dopravu podle tohoto ustanovení na způsob uplatnění výdajů na dopravu silničním motorovým vozidlem v prokázané výši podle § 24 odst. 2 písm. k) ZDP a naopak.

Paušální výdaj na dopravu nelze u silničního motorového vozidla v rámci jednoho zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, kombinovat se způsobem uplatňování skutečně vynaložených výdajů na dopravu. To znamená, že nelze u silničního motorového vozidla uplatnit paušální výdaj na dopravu jen v některých měsících roku a v ostatních měsících pak skutečně vynaložené výdaje na dopravu. Buď tedy poplatník u silničního motorového vozidla uplatní ve zdaňovacím období za všechny měsíce paušální výdaj na dopravu podle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP, nebo u silničního motorového vozidla uplatní za všechny měsíce zdaňovacího období výdaje na dopravu v prokázané výši podle § 24 odst. 2 písm. k) ZDP.

Podle § 24 odst. 2 písm. k) ZDP lze jako výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů uplatnit také výdaje (náklady) na pracovní cesty, včetně výdajů (nákladů) na pracovní cestu spolupracujících osob (§ 13) a společníků veřejných obchodních společností a komplementářů komanditních společností, a to maximálně ve výši podle zvláštních předpisů, pokud není dále stanoveno jinak, přitom:

na pohonné hmoty spotřebované silničním motorovým vozidlem zahrnutým v obchodním majetku poplatníka, pořizovaným na finanční leasing nebo v nájmu (s níže uvedenou výjimkou) a na nezbytné výdaje spojené s pracovní cestou v prokázané výši,

na dopravu vlastním silničním motorovým vozidlem nezahrnutým do obchodního majetku poplatníka ve výši sazby základní náhrady, a to maximálně do výše sazby základní náhrady vymezené pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a), a náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty. Na dopravu vlastním silničním motorovým vozidlem, které není zahrnuto do obchodního majetku poplatníka, ale v obchodním majetku poplatníka zahrnuto bylo, nebo bylo u poplatníka předmětem finančního leasingu a úplatu u finančního leasingu uplatnil (uplatňuje) jako výdaj na dosažení; zajištění a udržení příjmů, a u silničního motorového vozidla užívaného na základě smlouvy o výpůjčce nebo smlouvy o výprose ve výši náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty. Pro stanovení výdajů za spotřebované pohonné hmoty lze použít ceny stanovené zvláštním právním předpisem vydaným pro účely poskytování cestovních náhrad zaměstnancům v pracovním poměru, který je účinný v době konání cesty. Použije-li poplatník ceny vyšší, je povinen je doložit doklady o jejich nákupu. U nákladních automobilů a autobusů se použije sazba základní náhrady pro osobní silniční motorová vozidla, a to maximálně do výše sazby základní náhrady vymezené pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a);

na dopravu silničním motorovým vozidlem zahrnutým do obchodního majetku poplatníka, pořizovaným na finanční leasing nebo v nájmu v prokázané výši a ve výši náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty u zahraničních pracovních cest, při kterých výdaje (náklady) na pohonné hmoty nelze prokázat, a to s použitím tuzemských cen pohonných hmot platných v době použití vozidla.

- poplatník nepřenechal silniční motorové vozidlo ani po část měsíce k užívání jiné osobě

Paušální výdaj na dopravu nelze uplatnit u vlastního nebo najatého silničního motorového vozidla, které poplatník přenechal k užívání jiné osobě např. formou nájemní či podnájemní smlouvy, smlouvy o výpůjčce apod. Rovněž nelze paušální výdaj na dopravu uplatnit u silničního motorového vozidla, které poplatník poskytuje bezplatně svým zaměstnancům k používání pro služební i soukromé účely.

Příklad 3

Podnikatel vlastní 3 silniční motorová vozidla, která používají k pracovním cestám jeho zaměstnanci. U žádného vlastního vozidla podnikatel neumožňuje zaměstnancům použití k soukromým účelům. U všech tří vozidel může podnikatel za stanovených podmínek uplatňovat paušální výdaj na dopravu.

Za přenechání silničního motorového vozidla k užívání jiné osobě se nepovažuje uskutečnění pracovní cesty silničním motorovým vozidlem spolupracující osobou nebo zaměstnancem, který silniční motorové vozidlo nevyužívá i pro soukromé účely.

Příklad 4

Poplatník daně z příjmů fyzických osob používá při své podnikatelské činnosti vlastní osobní automobil, u kterého uplatňuje paušální výdaj na dopravu. V roce 2016 poplatník provozuje podnikatelskou činnost za spolupráce ve smyslu § 13 ZDP s manželkou, která v rámci této spolupráce také používá uvedený osobní automobil k pracovním cestám. Poplatník může ve zdaňovacím období roku 2016 uplatňovat u osobního automobilu paušální výdaj na dopravu.

Pokud by ale v průběhu uvedeného zdaňovacího období manželka použila osobní automobil mimo rámec spolupráce s poplatníkem (např. pro svou osobní potřebu nebo pro své vlastní podnikání), pak by v tomto zdaňovacím období poplatník nemohl paušální výdaj na dopravu u osobního automobilu uplatnit.

V § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP je stanoveno, že

pro účely tohoto zákona se má za to, že poplatník užívá silniční motorové vozidlo, u kterého uplatňuje paušální výdaj na dopravu, výlučně k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů, pokud tak prohlásí, není-li prokázáno jinak

. Z této formulace ale není jasné, kdy a kde a v jaké formě má poplatník takové prohlášení učinit. Z formulace není příliš jasné ani to, čeho se má v tomto případě týkat prokazování správcem daně jinak, tj. zda to, že poplatník vozidlo neužívá výlučně k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, nebo to, že poplatník tak neprohlásil, případně obojího.

Podle § 92 odst. 5 daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.) správce daně prokazuje:

oznámení vlastních písemností,

skutečnosti rozhodné pro užití právní domněnky nebo

právní fikce

skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem,

skutečnosti rozhodné pro posouzení skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti,

skutečnosti rozhodné pro uplatnění následku za porušení povinnosti při správě daní.

Podle § 92 odst. 7 daňového řádu správce daně po provedeném dokazování určí, které skutečnosti považuje za prokázané a které nikoliv a na základě kterých důkazních prostředků; o hodnocení důkazů sepíše úřední záznam, pokud se toto hodnocení neuvádí v jiné písemnosti založené ve spise.

V případě, že silniční motorové vozidlo, které je ve společném jmění manželů nebo ve spoluvlastnictví, využívá k dosažení, zajištění a udržení příjmů

více poplatníků

, mohou si podle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP tito poplatníci v úhrnu uplatnit paušální výdaj na dopravu nejvýše 5 000 Kč. Z tohoto ustanovení je zřejmé, že stanovená výše paušálního výdaje na dopravu se vztahuje na jedno silniční motorové vozidlo, nikoliv na jednoho poplatníka.

Při uplatňování paušálního výdaje na dopravu u silničního motorového vozidla, které je ve společném jmění manželů nebo ve spoluvlastnictví, nemohou manželé nebo spoluvlastníci postupovat tak, že jeden uplatní paušální výdaj na dopravu a druhý (druzí) uplatní výdaje na dopravu ve skutečně vynaložené výši.

Příklad 5

Osobní automobil, který je ve společném jmění manželů, používají oba manželé pro podnikání. Žádný z manželů nemá vozidlo zařazeno v obchodním majetku. Při splnění podmínek pro uplatnění paušálního výdaje na dopravu může v daném případě každý z manželů uplatnit u osobního automobilu příslušnou část paušálního výdaje na dopravu, přičemž za každý kalendářní měsíc zdaňovacího období, ve kterém oba manželé použijí automobil pro své podnikání, mohou dohromady uplatnit nejvýše 5 000 Kč (např. manžel, který v kalendářním měsíci použije automobil pro své podnikání v rozsahu 70%, uplatní 3 500 Kč, a manželka, která v tomto kalendářním měsíci použije automobil pro své podnikání v rozsahu 30%, pak uplatní 1 500 Kč).

V § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP je také stanoveno, že

v měsíci pořízení nebo vyřazení silničního motorového vozidla může poplatník uplatnit jen poměrnou část paušálního výdaje na dopravu

. K tomu ale není uvedeno, podle jakého kritéria má být poměrná část paušálního výdaje na dopravu stanovena (v praxi se obvykle používá kritérium počtu kalendářních dnů).

Příklad 6

Dne 22.9.2016 si poplatník pořídí osobní automobil, který bude od uvedeného data používat výlučně pro svou podnikatelskou činnost. Pokud se poplatník rozhodne, že bude ve zdaňovacím období roku 2016 u uvedeného osobního automobilu uplatňovat paušální výdaj na dopravu, může jej za stanovených podmínek uplatnit v následující výši:

za měsíc listopad jen v poměrné výši 1 500 Kč (5 000 x 9 / 30) a

za měsíce říjen, listopad a prosinec ve výši 5 000 Kč.

Pokud poplatník používá silniční motorové vozidlo, u něhož uplatňuje paušální výdaj na dopravu, jen zčásti k dosažení, zajištění a udržení zdanitelného příjmu, lze u takového silničního motorového vozidla uplatnit

pouze část paušálního výdaje na dopravu ve výši 80% (dále jen „krácený paušální výdaj na dopravu“)

. Při uplatnění kráceného paušálního výdaje na dopravu se nepřihlíží k tomu, v jakém poměru je příslušné silniční motorové vozidlo používáno k dosažení, zajištění a udržení zdanitelného příjmu a k jiným účelům (např. k soukromým účelům).

Příklad 7

Podnikatel, který je poplatníkem daně z příjmů fyzických osob, má v obchodním majetku zařazen vlastní osobní automobil, který používá z 50% pro své podnikání a 50% pro svou osobní potřebu.

Podnikatel může u tohoto osobního automobilu uplatnit krácený paušální výdaj na dopravu ve výši 4 000 Kč měsíčně, zatímco ostatní provozní výdaje (např. za opravy, pojištění) včetně odpisů může uplatnit jen v poloviční výši.

V případě, že poplatník u některého vlastního nebo najatého silničního motorového vozidla uplatní krácený paušální výdaj na dopravu, potom se pro účely ustanovení § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP má za to, že ostatní silniční motorová vozidla, u nichž poplatník v souladu s tímto ustanovením uplatní paušální výdaj na dopravu, užívá výlučně k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.

Podle § 25 odst. 1 písm. x) ZDP platí, že za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely

nelze uznat

výdaje (náklady) na spotřebované pohonné hmoty a parkovné při pracovní cestě vynaložené v souvislosti s užíváním silničního motorového vozidla, u kterého poplatník uplatní paušální výdaj na dopravu, a 20% ostatních výdajů (nákladů) s výjimkou odpisů vynaložených v souvislosti se silničním motorovým vozidlem, u kterého je poplatník povinen uplatnit krácený paušální výdaj na dopravu; u silničního motorového vozidla, u kterého poplatník uplatní paušální výdaj na dopravu, nelze dále uplatnit náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty a sazbu základní náhrady.

Příklad 8

Poplatník daně z příjmů fyzických osob používá pro své podnikání vlastní osobní automobil, který nemá zařazený v obchodním majetku pro účely daně z příjmů a užívá toto silniční motorové vozidlo také pro soukromé účely. Ve zdaňovacím období roku 2015 poplatník uplatňoval u tohoto automobilu výdaje na dopravu podle § 24 odst. 2 písm. k) bodu 3. ZDP, tj. při použití automobilu pro podnikání uplatňoval výdaje ve výši sazby základní náhrady (3,70 Kč za l km) a náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty (podle údajů v technickém průkazu vozidla). Za tím účelem poplatník u osobního automobilu vedl evidenci jízd pro podnikání.

Ve zdaňovacím období roku 2016 poplatník již evidenci jízd u osobního automobilu nevede a uplatňuje krácený paušální výdaj na dopravu ve výši 4 000 Kč za každý kalendářní měsíc, ve kterém automobil používá pro podnikání. V tomto zdaňovacím období podnikatel již nemůže uplatňovat náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty ani sazbu základní náhrady.

Použití kráceného paušálního výdaje na dopravu může mít v případě silničního motorového vozidla zahrnutého u poplatníka daně z příjmů fyzických osob do obchodního majetku dopad na uplatňování odpisů u tohoto hmotného majetku. Důvodem je ustanovení § 28 odst. 6 ZDP, podle kterého se při odpisování hmotného majetku, který je pouze zčásti používán k zajištění zdanitelného příjmu, do výdajů k zajištění zdanitelného příjmu zahrnuje jen poměrná část odpisů, přičemž ale

při odpisování silničního motorového vozidla, u kterého je poplatník povinen uplatnit krácený paušální výdaj na dopravu, se poměrnou částí odpisů rozumí 80% odpisů

. V případě uplatnění kráceného paušálního výdaje na dopravu se tedy, na rozdíl od případu uplatnění výdajů (nákladů) na dopravu silničním motorovým vozidlem zahrnutým do obchodního majetku poplatníka v prokázané výši podle § 24 odst. 2 písm. k) ZDP, neuplatňuje u příslušného silničního motorového vozidla poměrná část odpisů podle vhodně zvoleného kritéria (tj. nepostupuje podle pokynu GFŘ D–22), ale poměrná část odpisů je v tomto případě zákonem přímo stanovena ve výši 80%.

Příklad 9

Podnikatel, který je poplatníkem daně z příjmů fyzických osob, používá v roce 2016 osobní automobil zahrnutý do obchodního majetku v rozsahu 60% pro podnikání a ve zbývajícím rozsahu používá automobil pro svou osobní potřebu. Pokud bude v uvedeném zdaňovacím období poplatník u tohoto silničního motorového vozidla uplatňovat výdaje na pohonné hmoty v prokázané výši, uplatní pouze 60% daňového odpisu tohoto hmotného majetku za toto zdaňovací období. Jestliže se však podnikatel rozhodne u osobního automobilu uplatnit krácený paušální výdaj na dopravu, uplatní 80% daňového odpisu automobilu za toto zdaňovací období.

U silničního motorového vozidla, u kterého je uplatňován paušální výdaj na dopravu podle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP, nemusí poplatník pro tento daňový účel vést záznamy o jízdách nebo evidenci jízd, která by prokazovala jeho výdaje v souvislosti s provozem tohoto silničního motorového vozidla.

V mnoha případech ale i poplatníci, kteří u silničního motorového vozidla uplatňují paušální výdaj na dopravu nebo krácený paušální výdaj na dopravu, vedou u tohoto silničního motorového vozidla záznamy o jízdách nebo evidenci jízd, a to zejména pro účely prokazování nároku na odpočet daně u plátců DPH (např. u nakupovaných pohonných hmot, u kterých si plátce může běžným způsobem uplatnit nárok na odpočet daně bez ohledu na skutečnost, že pro účely daně z příjmů jsou u něj výdaje na nákup pohonných hmot daňově neúčinné z toho důvodu, že u silničního motorového vozidla uplatňuje paušální výdaj na dopravu).

Uplatnění paušálního výdaje na dopravu pro účely daně z příjmů automaticky neznamená, že je tím pro účely uplatnění nároku na odpočet DPH prokázáno použití silničního motorového vozidla pro ekonomickou činnost

Podle § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty (zákon č. 235/2004 Sb.) je plátce oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro účely uskutečňování:

zdanitelných plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku,

plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku,

plnění s místem plnění mimo tuzemsko, pokud by měl nárok na odpočet daně, jestliže by se uskutečnila s místem plnění v tuzemsku,

plnění uvedených v § 54 odst. 1 písm. a) až j), l) až u) a y) a v § 55 s místem plnění ve třetí zemi, nebo pokud jsou taková plnění přímo spojena s vývozem zboží, nebo

plnění uvedených v § 13 odst. 8 písm. a), b), d) a e) a v § 14 odst. 5.

Poplatníci, kteří uplatňují u silničního motorového vozidla paušální výdaj na dopravu nebo krácený paušální výdaj na dopravu, mohou mít i jiné důvody pro vedení záznamů o jízdách nebo evidenci jízd, např.:

při souběhu více druhů příjmů slouží evidence jízd pro stanovení poměru využívání vozidla pro zajištění příjmů podle § 7 ZDP a podle § 9 ZDP, přičemž pouze u příjmů podle § 7 ZDP má uplatnění paušálního výdaje na dopravu bezprostřední dopad i na vyměřovací základy pro pojistné na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění, zatímco u příjmů podle § 9 ZDP má uplatnění paušálního výdaje na dopravu vliv jenom na daň z příjmů;

poplatníkovi vyplývám povinnost vést záznamy o provozu vozidla ze zvláštního právního předpisu (viz např. zákon č. 111/2004 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky);

poplatníkovi byly záznamy o jednotlivých jízdách u silničního motorového vozidla uloženy rozhodnutím správcem daně o uložení záznamní povinnosti podle § 97 daňového řádu (uvedené ustanovení umožňuje správcům daně ukládat daňovým subjektům, aby kromě evidence stanovené právním předpisem vedli zvláštní záznamy potřebné pro správné zjištění a stanovení daně).

Oblíbené
Poznámka

Sdílení dokumentu

Odeslat

Poznámka k dokumentu

Odeslat

Citace

Kopírovat do schránky