Opravy zřejmých nesprávností

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 7 Afs 144/2015,

www.nssoud.cz

K předpisům:

Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje s názorem krajského soudu, že institut opravy zřejmých omylů a nesprávností formou opravného rozhodnutí nelze použít k nápravě jakýchkoliv pochybení a vad při vyhotovování správních rozhodnutí. Neslouží a ani nemůže sloužit k odstranění jakýchkoliv vad správních rozhodnutí – zde platebního výměru. Zvláště pak již ne takových vad, které by prizmatem zákona o správě daní poplatků měly za následek neplatnost opravovaného rozhodnutí (platebního výměru). Je tomu tak proto, že již ze samotné dikce tohoto ustanovení (§ 104 daňového řádu) plyne, že jej lze aplikovat pouze na zjevné omyly a nesprávnosti, tedy na údaje, které jsou jinak v napadeném rozhodnutí dostatečně podloženy zjištěními prokazujícími jejich správná znění. V žádném případě tímto rozhodnutím nelze měnit vlastní skutková zjištění, či již provedená právní hodnocení, na jejichž základě došlo ke stanovení daně, či jinak měnit obsah rozhodnutí, nebo doplňovat údaje, které jsou základními stavebními kameny opravovaného rozhodnutí (srov. § 32 odst. 2 a 3 zákona o správě daní a poplatků). Opačný postup by byl projevem libovůle správního rozhodování a popřením principů právního státu.

Správci daně občas zneužívají institut opravy zřejmých nesprávností k citelnějším zásahům do rozhodnutí, než zákon připouští. V této souvislosti proto Nejvyšší správní soud připomenul obsah pojmu zřejmé nesprávnosti tak, aby o tomto nebyly pochyby.