Přechod na pomůcky u nepodání řádného daňového
tvrzení
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a.s.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7.8.2015, sp. zn. 5 Afs 187/2014,
www.nssoud.cz
K předpisům:
Připouštěl-li § 44 odst. 1 zákona o správě
daní (nyní § 145 odst. 1 daňového řádu)
stanovení daně podle pomůcek, tedy v podstatě bez součinnosti daňového subjektu, nepochybně tak bylo
možno učinit pouze v případech, kdy daňový subjekt se správcem daně nekomunikuje a neposkytuje
potřebnou součinnost (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.6.2005, č. j. 5 Afs
160/2004-81). Tak tomu ovšem v projednávané věci nebylo. Stěžovatel totiž nebyl zcela nečinný, proti
výzvě správce daně k podání daňového přiznání za předmětné zdaňovací období brojil, přitom z obsahu
jeho sdělení bylo možno v kontextu s dosavadními zjištěními správce daně dovodit, že stěžovatel
považuje své příjmy podléhající zdanění za zdaňovací období roku 2007 za řádně zdaněné, resp.
předmětné příjmy z prodeje akcií považuje za osvobozené. Bylo tak na místě sdělení stěžovatele
vyhodnotit jakožto nulové daňové přiznání, nikoli, jak učinil správce daně, vyřídit je bez dalšího
jakožto stížnost na postup správce daně. V projednávané věci tedy již z tohoto důvodu nebyly splněny
podmínky pro přechod na pomůcky podle § 44 odst.
1 zákona o správě daní pro nepodání daňového přiznání.
Ustanovení § 145 odst. 1 DŘ na výzvu
správce daně požaduje, aby daňový subjekt podal řádné daňové tvrzení. V situaci, kdy však má daňový
subjekt za to, že u něj ke vzniku zdanitelných příjmů nedošlo, je oprávněn dát tuto informaci
správci daně na vědomí, aniž by riskoval stanovení daně pomůckami. Setrvá-li tak daňový subjekt na
svých tvrzeních, byť pro tento účel nevyužije formu daňového tvrzení (formulář), nemění to nic na
tom, že na pomůcky za těchto okolností nelze přejít.