Dne 1. ledna 2014 vstoupilo v účinnost nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 608/2013 o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 (dále jen „nařízení č. 608/2013“), které přináší novou právní úpravu v oblasti dozoru celních orgánů nad problematikou ochrany a vymáhání práv duševního vlastnictví. V návaznosti na vydání nařízení č. 608/2013 zpracovalo Ministerstvo financí návrh zákona o vymáhání práv duševního vlastnictví orgány Celní správy České republiky (dále jen „návrh zákona“), který má za cíl adaptovat český právní řád na evropskou úpravu. V současnosti je návrh zákona projednáván vládou.1)
Úvod do problematiky ochrany práv duševního vlastnictví orgány Celní správy České republiky
Mgr.
Daniel
Hušek
Jakkoliv návrh zákona nijak nezpochybňuje fakt, že nařízení, jakožto sekundární pramen práva Evropské unie, je přímo aplikovatelné i na území České republiky, reaguje zejména na fakt, že některé otázky je třeba konkretizovat či přiblížit českému právnímu prostředí, s čímž samotné nařízení č. 608/2013 ve svém textu počítá.2)
K porozumění dané problematiky je nutné si uvědomit stávající systém v oblasti vymáhání práv duševního vlastnictví ze strany celních orgánů. V dosavadní právní úpravě není tento systém nijak jednoduchý, protože orgány Celní správy České republiky3) chrání práva duševního vlastnictví dle následujícího dělení.
Prvotně je třeba rozlišit, zda se zboží, které má porušovat právo duševního vlastnictví a proti němuž přijímají orgány Celní správy České republiky opatření, nachází:
a)
pod celním dohledem Do 1. ledna 2014 se primárně použilo nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo, a na něj navazující zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 191/1999 Sb.“), subsidiárně pak zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Výše jmenované nařízení je předchůdce současného nařízení č. 608/2013; zákon č. 191/1999 Sb. jej svým způsobem „provádí“. Navíc však s ohledem na skutečnost, že účinností nařízení č. 608/2013 bylo výše uvedené nařízení zrušeno, nastává v období od 1. ledna 2014 do doby přijetí návrhu zákona situace, kdy je účinný zákon č. 191/1999 Sb., ale zároveň je nutné řídit se nařízením č. 608/2013, které má aplikační přednost před vnitrostátním zákonem. Zákon č. 191/1999 Sb. se tak může použít toliko co do rozsahu, ve kterém neodporuje nařízení č. 608/2013. Jestliže dojde k přijetí návrhu zákona a vstupu zákona v účinnost, bude současný nepřehledný a zároveň nežádoucí stav odstraněn.
b)
nebo na vnitřním trhu V případě zboží, jež se nachází na vnitřním trhu, postupují orgány Celní správy České republiky (a zároveň postupovaly i před 1. lednem 2014) podle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), subsidiárně podle správního řádu.
Je tak patrné, že se orgány Celní správy České republiky v současnosti při vymáhání předmětných práv řídí dvěma různými režimy, a to ještě včetně otazníků vzniklých v „přechodném období“ od účinnosti nařízení č. 608/2013 do vstupu návrhu zákona v účinnost.
Nutno ještě podotknout fakt, že v případě zboží pod celním dohledem je působnost vykonávána zejména ku prospěchu držitelů práv duševního vlastnictví a zároveň v součinnosti s nimi. Na vnitřním trhu pak ochrana míří zejména ku prospěchu spotřebitele a samotní držitelé práv duševního vlastnictví z ní mají prospěch pouze zprostředkovaně. Jelikož je současná právní úprava nepřehledná, pro snadnější pochopení viz přiložené obrázky na s. 3. To, že se orgány Celní správy České republiky musí řídit v podstatě v obdobných případech různými zákonnými režimy, není zajisté chtěné jak ze strany těchto orgánů, tak ze strany spotřebitelů, držitelů práv duševního vlastnictví, eventuálně dalších subjektů (například soudů). Ministerstvo financí si dalo za cíl při tvorbě nové právní úpravy mimo jiné právě odstranění popisované procesní dichotomie. Návrh zákona tak na rozdíl od dosavadní právní úpravy počítá s tím, že orgány Celní správy České republiky se v zásadě budou řídit stejnými předpisy při výkonu svých kompetencí v oblasti práv duševního vlastnictví na vnitřním trhu i při celním dohledu. I zde ovšem nelze mluvit o 100% souměřitelnosti, protože je ještě nutné brát v potaz působnost nařízení č. 608/2013. To se ve svém textu vymezuje pouze vůči zboží nacházejícímu se pod celním dohledem, nikoliv na vnitřním trhu. Jinými slovy, návrh zákona bude platit pro obě skupiny dotčeného zboží (zboží pod celním dohledem i na vnitřním trhu), ovšem v případě celního dohledu je třeba řídit se rovněž nařízením č. 608/2013. Obecně však bylo cílem autorů návrhu zákona rozdíly pokud možno co nejvíce odstranit. Pro lepší přehlednost opět viz přiložené obrázky.
Principiálně tak nedojde pouze k odstranění procesní nejednoty, ale i k tomu, že na vnitřním trhu bude zesílená pozice držitelů práv duševního vlastnictví - i v případě zboží na vnitřním trhu bude kladen důraz na jejich součinnost, zároveň však budou jejich práva chráněna účinněji.
Mimoto je navrhovaná právní úprava více v souladu s povahou práv duševního vlastnictví, která jsou soukromá. Takže zatímco v současnosti při výkonu působnosti na vnitřním trhu (dle zákona o ochraně spotřebitele) si orgány Celní správy České republiky, respektive jejich konkrétní úřední osoby, činí úsudek o tom, zda zboží porušuje či neporušuje právo duševního vlastnictví, podle navrhované úpravy bude mít tuto kompetenci pouze soud. O soukromých právech má rozhodovat soud v civilním soudním řízení, nikoliv jiný orgán veřejné moci.
To však nic nemění na tom, že i nadále se předpokládá spolupráce s ostatními orgány vykonávajícími působnost podle zákona o ochraně spotřebitele, jmenovitě zejména s Českou obchodní inspekcí a Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí.
Navrhovaná úprava dále upřednostňuje použití tzv. zjednodušeného řízení o zničení zboží, které má upřednostnit rychlé, efektivní a nenákladné zničení zboží, které je podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví. V praxi tak bude zboží zničeno pouze na základě shody mezi držitelem práva duševního vlastnictví a osobou, které bylo zadrženo zboží, jež je podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví. Ke zničení zboží ve zjednodušeném řízení nebude třeba soudního rozhodnutí o tom, zda zboží porušuje právo duševního vlastnictví, či nikoliv. Ve výsledku se tak bude jednat o postup rychlejší, méně nákladný a potenciálně efektivnější.
Zachována v návrhu zákona zůstává také možnost bezúplatného převodu padělků k humanitárním účelům, tj. možnost zboží převést například na dětské domovy a obdobná zařízení, která mohou toto zboží dále využívat. V takovém případě lze nejčastěji počítat s padělaným oblečením, obuví apod. Samozřejmostí je skutečnost, že z takového zboží musí být odstraněny (nebo jiným vhodným způsobem např. trvale zakryty) prvky, které porušují právo duševního vlastnictví. V praxi to znamená odpárání značek, překrytí nažehlených log a podobně.
Od nové úpravy - na evropské i vnitrostátní úrovni - se v obecné rovině očekává odstranění současných nedostatků, zefektivnění jednotlivých řízení a postupů a zejména pak odstranění současné „dvojkolejnosti“ procesních režimů.
Vzhledem k tomu, že dané téma je v současnosti aktuální (je třeba zajistit soulad evropské i vnitrostátní právní úpravy) a navíc je apolitické, lze očekávat, že zbývající část legislativního procesu návrhu zákona by neměla být problematická.
Obr. 1 Působnost orgánů Celní správy České republiky při vymáhání práv duševního vlastnictví - dosavadní právní úprava I---------------------------------------------------------------------------------------I I Dosavadní právní úprava I I--------------------------------I----------------------------I-------------------------I I Zboží na vnitřním trhu I Zboží pod celním dohledem I Zboží pod celním I I I do 31. 12. 2013 I dohledem od 1. 1. 2014 I I--------------------------------I----------------------------I-------------------------I I - zákon o ochraně spotřebitele I - nařízení Rady (ES) č. I - nařízení č. 608/2013 I I - správní řád I 1383/2003 o přijímání I - zákon č. 191/1999 Sb. I I I opatření celních orgánů I 4) I I I proti zboží podezřelému I - správní řád I I I z porušení práv I I I I duševního vlastnictví... I I I I - zákon č. 191/1999 Sb. I I I I - správní řád I I I--------------------------------I----------------------------I-------------------------I Obr. 2 Působnost orgánů Celní správy České republiky při vymáhání práv duševního vlastnictví - navrhovaná právní úprava I----------------------------------------------------------------------------I I Navrhovaná právní úprava I I----------------------I----------------------------I------------------------I I Zboží pod celním I Zboží na vnitřním trhu I I I dohledem I I I I----------------------I----------------------------I------------------------I I - nařízení č. I - návrh zákona I I I 608/2013 I - správní řád I I I - návrh zákona I I I I - správní řád I I I I----------------------I----------------------------I------------------------I
1) Článek je zpracován k 25. únoru 2014 a vymezuje se vůči znění návrhu zákona, ve kterém byl tento předložen do vlády.
2) Pro srovnání je na místě uvést čl. 30 nařízení č. 608/2013, jenžto upravuje sankce.
3) Nařízení č. 608/2013 nepředjímá konkrétní označení (název) celních orgánů v jednotlivých členských státech. V rámci českého právního řádu jsou v souladu se zákonem č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, za celní orgány považovány právě orgány Celní správy České republiky. Proto je třeba rozlišovat pojem „celní orgán“ jako obecné označení tohoto typu orgánů a pojem „orgány Celní správy České republiky“ jako konkrétní název celních orgánů v rámci českého právního řádu.
4) Pouze v rozsahu, ve kterém úprava zákona č. 191/1999 Sb. neodporuje úpravě nařízení č. 608/2013.