Postup odstranění pochybností x daňová kontrola

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.4.2013, sp. zn. 1 Afs 105/2012,

www.nssoud.cz.

K předpisům:

Správce daně si při vytýkacím řízení, zejména s ohledem na rozsah prověřovaných skutečností, počínal jako při daňové kontrole, tj. vyhledával případy, které jsou z hlediska daňového chybně deklarované. Jedním z rozdílů mezi vytýkacím řízením a daňovou kontrolou však je, že před zahájením vytýkacího řízení již musí správce daně disponovat poznatky, které odůvodňují pochybovat o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti daňového přiznání, přičemž tyto konkrétní důvody pro zahájení vytýkacího řízení musí daňovému subjektu sdělit.

Postup k odstranění pochybností se v kontextu daňového řádu významně odlišuje od vytýkacího řízení dle dřívějšího zákona o správě daní a poplatků. Stěžejním rozdílem je, že pochybnosti nutné pro zahájení postupu k odstranění pochybností určují samotný rozsah řízení. Správce daně tak není oprávněn v rámci tohoto řízení prověřovat i další účetní případy, s původní důvodem zahájení více či méně nesouvisející. Dospěje-li tak správce daně při zahájeném postupu k odstranění pochybností k závěru, že věc nelze ukončit pomocí postupu k odstranění pochybností v takto úzkém rozsahu, zahájí z vlastní vůle daňovou kontrolu. Jak přitom vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10.10.2012, sp. zn. 1 Ans 10/2012, tak pro tento účel není nutné disponovat návrhem daňového subjektu na pokračování dokazování ve smyslu ustanovení § 90 odst. 2 DŘ.