Některé změny v zákoně o přeměnách obchodních společností a družstev

Důvody, které vedly k takto rozsáhlé novelizaci zákona o přeměnách s účinností od 1. 1. 2012, spočívají v mnoha různých skutečnostech. Především je třeba zdůraznit, že v textu zákona bylo třeba zohlednit transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/109/ES, kterou se mění směrnice Rady 77/91/EHS, 78/855/EHS a 82/891/EHS a směrnice 2005/56/ES, pokud jde o požadavky na předkládání zpráv a na dokumentaci v případě fúzí a rozdělení. Směrnice 2009/109/ES totiž zavádí zejména možnosti určitého zjednodušení administrativních postupů v rámci přeměn tím, že omezuje některé informativní povinnosti a stanovuje pružnější pravidla pro uveřejňování informací.

Transpozice nové směrnice však zdaleka nebyla jediným důvodem pro rozsáhlé změny zákona o přeměnách. Od počátku účinnosti zákona o přeměnách byla identifikována celá řada nedostatků, kterými zákon trpí, počínaje nedostatečnou úpravou tzv. přeshraničních přeměn a konče používáním zavádějící terminologie a mnohými výkladovými problémy, k nimž praxe při užívání zákona dospěla. Tyto nedostatky bylo třeba novelizací zákona o přeměnách odstranit.

V neposlední řadě je třeba zmínit rovněž skutečnost, že v novele zákona o přeměnách reagoval zákonodárce též na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kohlhofer a Minarik proti České republice, v němž byly České republice vytčeny nepřiměřené zásahy do práv minoritních akcionářů v případě paralelně probíhajícího řízení o zápisu přeměny do obchodního rejstříku a řízení o neplatnosti přeměny.

Ze všech výše uvedených důvodů bylo nakonec rozhodnuto, že zákon o přeměnách bude novelizován skutečně komplexně a nikoliv pouze cestou dílčích drobnějších reakcí na aktuální problémy.

Jak bylo již výše zmíněno, přeměny obchodních společností a družstev byly původně upraveny v rámci obchodního zákoníku. Od 1. 7. 2008 byla právní úprava přeměn vyčleněna do zvláštního nového zákona o přeměnách. Nebyl však zcela jednoznačně vymezen vztah mezi tímto novým zákonem o přeměnách a obchodním zákoníkem. Tento stav vyvolával zbytečné nejasnosti týkající se např. toho, zda lze určité pojmy definované v obchodním zákoníku a používané v zákoně o přeměnách považovat za obsahově totožné apod.

Novelizace zákona o přeměnách se pokouší tento nedostatek odstranit. Výslovně je v textu zákona uvedeno, že přeměnou pro účely zákona se rozumí fúze (společnosti či družstva), rozdělení, převod jmění na společníka, změna právní formy a přeshraniční přemístění sídla. Současně je uvedeno, že pokud není možné uvedené případy řešit dle ustanovení zákona o přeměnách, řídí se ustanoveními zákona, který upravuje poměry obchodních společností a družstev. Tím došlo fakticky k zavedení principu subsidiarity obchodního zákoníku vůči zákonu o přeměnách.

Pro úplnost je třeba zdůraznit, že zákon o přeměnách záměrně neobsahuje zcela konkrétní odkaz na stávající obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), neboť v době přijetí novely již bylo zřejmé, že obchodní zákoník bude v souvislosti s přijetím zcela nového občanského zákoníku nahrazen novým zákonem o obchodních korporacích. V budoucnu se tedy stane subsidiárním předpisem pro zákon o přeměnách právě zákon o obchodních korporacích.

Ačkoliv je v zákoně o přeměnách upraveno pravidlo možnosti subsidiárního použití obchodního zákoníku, přesto zákonodárce začlenil do zákona o přeměnách několik definic pojmů, které jsou z hlediska právní úpravy přeměn klíčové. Zákon o přeměnách tedy nově obsahuje výslovnou definici pojmů jako je obchodní majetek podnikatele, obchodní jmění nebo podnikatel.

Z hlediska celkového terminologického sjednocení a zjednodušení zákona o přeměnách je velmi podstatná definice nového pojmu „osoba zúčastněná na přeměně“. Tento pojem by měl představovat jeden ze základních obecných pojmů celého zákona. Osobou zúčastněnou na přeměně bude nově každá zúčastněná společnost nebo družstvo při fúzi nebo rozdělení, zanikající společnost a přejímající společník při převodu jmění na společníka, společnost nebo družstvo měnící svoji právní formu při změně právní formy a konečně zahraniční právnická osoba přemísťující sídlo do České republiky nebo česká společnost či družstvo přemísťující sídlo do jiného členského státu než České republiky při přeměně ve formě přeshraničního přemístění sídla.

Původní znění zákona o přeměnách upravovalo možnost přeměn u společností a družstev, které již vstoupily do likvidace. Tato právní úprava ale byla velmi stručná a neřešila celou řadu problémů, s nimiž se praxe potýkala. Z tohoto důvodu byla novelou č. 355/2011 Sb. úprava přeměn společností a družstev v likvidaci podstatně rozšířena. Přeměna je možná u společnosti nebo družstva, které vstoupily do likvidace:

Nejzazším mezníkem pro možnost přeměn těchto společností a družstev je okamžik zahájení rozdělování likvidačního zůstatku. Poté, co již bylo zahájeno rozdělování likvidačního zůstatku, přeměna možná není. Nově je výslovně stanoveno, že úkony směřující k přeměně činí statutární orgán společnosti či družstva, které je v likvidaci, a nikoliv likvidátor. Dále je nově zakotvena v zákoně povinnost pro společnosti či družstva, která jsou v likvidaci z důvodu uplynutí doby, na kterou byla založena, nebo z důvodu dosažení účelu, pro něž byla založena. U těchto osob se vyžaduje, aby projekt přeměny povinně obsahoval příslušnou změnu společenské smlouvy nebo stanov tak, aby trvání společnosti či družstva již nebylo omezeno uplynutím doby nebo splněním účelu.

Likvidace se formálně ukončuje dnem, kdy došlo ke schválení přeměny. Zákon nicméně nově upravuje též situace, kdy se likvidace obnovuje proto, že z různých důvodů fakticky došlo ke zmaření plánované přeměny. Jedná se o situace, kdy nabude právní moci rozhodnutí o neplatnosti projektu přeměny, rozhodnutí o neplatnosti schválení přeměny nebo rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zápis přeměny do obchodního rejstříku. Kromě těchto situací se likvidace rovněž obnoví, pokud uplyne 12 měsíců od schválení fúze, rozdělení či převodu jmění na společníka, aniž by byl podán návrh na zápis přeměny do obchodního rejstříku, nebo pokud uplyne doba 3 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byl návrh na zápis přeměny do obchodního rejstříku odmítnut, aniž by v této lhůtě byl příslušný návrh na zápis podán znovu.

Z ustanovení § 5 zákona o přeměnách vyplývá, že přeměna společnosti či družstva je možná též v případě, pokud ohledně daného subjektu probíhá insolvenční řízení, popř. pokud dokonce již došlo k vydání rozhodnutí o úpadku. Zákon o přeměnách nicméně neupravuje žádné další podrobnosti týkající se přeměn společností v insolvenčním řízení. Z důvodové zprávy k novele č. 355/2011 Sb. je možné vyrozumět, že tuto podrobnější úpravu by měl obsahovat přímo insolvenční zákon. V zákoně o přeměnách je zakotveno pouze jedno nové pravidlo související s úpadkem nástupnické společnosti - pokud u nástupnické společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti vyplývá ze zahajovací rozvahy, že její celková ztráta v důsledku přeměny dosáhne takové výše, že při jejím uhrazení z disponibilních zdrojů dosáhne neuhrazená ztráta alespoň poloviny základního kapitálu, nemůže rozhodný den následovat po vyhotovení projektu přeměny a přeměna může být zapsána do obchodního rejstříku jen tehdy, pokud je doloženo znaleckým posudkem, že přeměna nezpůsobí úpadek nástupnické společnosti. Pokud by došlo k zápisu přeměny do obchodního rejstříku v rozporu s uvedeným pravidlem, soud i bez návrhu nástupnickou společnost zruší s likvidací, pokud ani dodatečně nebude příslušný znalecký posudek doložen.

Již původní znění zákona o přeměnách obsahovalo možnost, aby se společníci či členové společností či družstev vzdali některých výslovně vypočtených práv vyplývajících jim ze zákona o přeměnách, čímž mohli výrazně zjednodušit a urychlit proces probíhající přeměny. Původní úprava ale nebyla formulována zcela šťastně, zejména nebylo zřejmé, zda se institut „vzdání se práva“ může uplatnit u všech či jen u některých druhů přeměn. Kromě toho některá práva nebyla vůbec uvedena v taxativním výčtu práv, kterých je možné se vzdát, a vznikaly tak pochybnosti o tom, zda je či není možné se vzdát též těchto práv. Nová úprava proto výslovně uvádí, že společníci či členové osoby zúčastněné na přeměně se mohou vzdát práva na dorovnání, práva na výměnu podílů při fúzi či rozdělení, práva na náhradu škody, práva na odkup akcií, práva podat návrh na určení neplatnosti projektu či rozhodnutí o přeměně a práva na zaslání určitých dokumentů; současně však zdůrazňuje, že je možné se vzdát též jakýchkoliv jiných práv, včetně práv vzniklých v budoucnu, pokud je poskytuje zákon o přeměnách v souvislosti s přeměnou a pokud není jinde v zákoně uvedeno jinak. S výjimkou zprávy auditora o ověření účetní závěrky mohou společníci či členové osoby zúčastněné na přeměně udělit též souhlas s tím, aby nebyla zpracována jakákoliv zpráva týkající se přeměny vyžadovaná zákonem o přeměnách.

Nová úprava též odstraňuje některé výkladové nejasnosti týkající se vzdání se práva na výměnu podílu. Zejména výslovně konstatuje, že pokud se společník či člen vzdá práva na výměnu podílu, zaniká jeho účast v zanikající společnosti dnem zápisu fúze či rozdělení do obchodního rejstříku, aniž by mu vznikla účast na nástupnické společnosti či družstvu, a to vše bez práva na vypořádání. V minulosti totiž nebylo zcela jednoznačné, zda v těchto případech vzniká společníkovi či členovi právo na vypořádací podíl nebo jiné vypořádání. Zákon dále výslovně zakazuje vzdání se práva na výměnu podílu poté, co již došlo vyhotovení projektu přeměny, a také v případech, pokud by v důsledku vzdání se práva na výměnu podílu měl klesnout počet společníků u nástupnické kapitálové společnosti pod 1 a u osobních nástupnických společností pod 2.

Velmi zásadní koncepční změnu přinesla novelizace zákona o přeměnách pro institut tzv. rozhodného dne přeměny, od něhož se jednání zanikající nebo rozdělované společnosti nebo družstva považuje z účetního hlediska za jednání uskutečněné na účet nástupnické společnosti nebo družstva, popř. přejímajícího společníka.

Dosavadní úprava určovala, že rozhodný den přeměny musí vždy předcházet vyhotovení projektu přeměny. Nová právní úprava umožňuje, aby rozhodný den přeměny byl stanoven jak zpětně (tj. před vypracováním projektu přeměny), tak i do budoucna (tj. jako kterýkoliv den následující po vypracování či schválení projektu přeměny). V případě stanovení rozhodného dne přeměny nově platí pouze dvě časové hranice, rozhodný den nesmí o více než 12 měsíců předcházet den, v němž bude podán návrh na zápis přeměny do obchodního rejstříku, a současně nesmí být stanoven na pozdější datum, než je datum zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Důvodem pro tuto koncepční změnu týkající se stanovování rozhodného dne přeměny je snaha umožnit a co nejvíce zjednodušit zejména přeshraniční fúze českých společností se zahraničními společnostmi. V cizích právních řádech je totiž použita často jiná úprava stanovení rozhodného dne, než taková, že rozhodný den musí předcházet vypracování projektu přeměny. Tato okolnost přitom celý proces fúzování značně komplikuje či přímo znemožňuje. Z tohoto důvodu je v českém zákoně nyní zakotvena velmi flexibilní úprava rozhodného dne.

S novou úpravou rozhodného dne přeměny dochází ke změnám celé řady účetních aspektů přeměn. Zejména přecenění majetku zanikající společnosti nebude účtováno do účetních knih před sestavením konečné účetní závěrky zanikající společnosti a zobrazení majetku získaného nástupnickou společností bude znázorněno v zahajovací rozvaze sestavené k rozhodnému dni v ocenění reálnou cenou nebo účetními cenami zanikající společnosti.² Významná je zejména nová povinnost připojit k zahajovací rozvaze sestavované pro účely přeměny komentář popisující, do jakých položek zahajovací rozvahy byly převzaty položky vyplývající z konečné účetní závěrky té které osoby zúčastněné na přeměně.

Značné změny přinesla novela č. 355/2011 Sb. v právní úpravě tzv. projektu přeměny, tj. základního písemného dokumentu, podle něhož celá přeměna probíhá. Novela vychází z konceptu projektu přeměny jako právního úkonu a výslovně odstraňuje některé výkladové nejasnosti, které se v minulosti v souvislosti s projektem přeměny objevovaly.

Zejména je nyní najisto postaveno, že změny společenské smlouvy, zakladatelské listiny či stanov, k nimž dochází v důsledku přeměny, nastávají již na základě jejich změn obsažených v projektu, a to ke dni zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Není tedy třeba přijímat samostatné rozhodnutí o změně zakladatelských dokumentů či stanov. Současně je rovněž stanoveno, že na přeměny se nepoužijí ustanovení obchodního zákoníku upravující vznik a založení společností a družstev, přičemž zakladatelské dokumenty jsou v těchto případech nahrazeny projektem přeměny.

Projekt přeměny vyhotovují všechny osoby zúčastněné na přeměně, resp. jejich statutární orgány. Novelizované znění zákona o přeměnách upřesňuje den vyhotovení projektu přeměny tak, že je to den, kdy projekt splňuje všechny náležitosti právního úkonu vyžadované zákonem. Nadále platí, že projekt přeměny musí být schválen u každé z osob zúčastněných na přeměně ve stejném znění, musí obsahovat veškeré zákonem požadované údaje a musí být schválen ve znění, v jakém byl zveřejněn nebo uveřejněn postupem dle § 33a zákona o přeměnách. Za účelem zvýšení flexibility právní úpravy se však výslovně uvádí, že oprava zjevných chyb v psaní nebo počtech se za změnu znění projektu přeměny nepovažuje. Projekt přeměny musí mít nově formu notářského zápisu tehdy, pokud se nevyžaduje jeho schválení valnými hromadami všech zúčastněných společností, a dále též tehdy, pokud jde o projekt přeměny veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti. Novelizované znění zákona o přeměnách nově definuje situace, kdy se projekt přeměny zrušuje. Předně se jedná o situace, kdy se k realizaci přeměny vyžaduje souhlas správního orgánu, a rozhodnutí o tom, že se tento souhlas neuděluje, nabyde právní moci. Projekt přeměny se ruší také v případě pravomocného zamítnutí zápisu přeměny do obchodního rejstříku, v případě uplynutí 12 měsíců od rozhodného dne, pokud nebyl v této lhůtě podán návrh na zápis přeměny do obchodního rejstříku, anebo v případě uplynutí 3 měsíců od pravomocného odmítnutí návrhu na zápis přeměny do obchodního rejstříku, pokud v uvedené lhůtě nebyl návrh podán znovu.

Velmi významnou změnou je to, že v ustanovení § 15c zákona o přeměnách je nově deklarováno, že změna v osobě společníka nebo člena osoby zúčastněné na přeměně v době od zveřejnění (uveřejnění) projektu přeměny do zápisu přeměny do obchodního rejstříku, se nepovažuje - při splnění podmínek uvedených v zákoně - za změnu projektu přeměny. V minulosti toto pravidlo v zákoně uvedeno nebylo a v praxi vznikaly v souvislosti se změnou společníků při realizaci přeměn závažné komplikace. Základní podmínkou uvedeného postupu je, že osoby zúčastněné na přeměně oznámí změnu společníka (člena) bez zbytečného odkladu poté, co se o ní dozví, stejným způsobem, jakým zveřejnily či uveřejnily projekt přeměny. Současně platí též pravidlo, že se musí jednat o takové změny společníků nebo členů, jimž ostatní společníci či členové nemohou zabránit, nebo musí být udělen souhlas se změnou v osobě společníka či člena společně se schválením projektu přeměny.

Dojde-li ke změně společníka či člena za výše uvedených podmínek, mění se automaticky projekt přeměny tak, že na místo dosavadního společníka nebo člena nastupuje jeho právní nástupce. Statutární orgán dotčené osoby zúčastněné na přeměně má nicméně povinnost vyhotovit úplné znění projektu přeměny a doručit jej ostatním osobám zúčastněným na přeměně. Úplné znění projektu přeměny a společenské smlouvy (popř. zakladatelské listiny či stanov) se pak přikládají společně s listinami prokazujícími změnu společníka (člena) k návrhu na zápis přeměny do obchodního rejstříku.

Kromě výše uvedených nejvýznamnějších změn týkajících se projektu přeměny došlo v novelizovaném znění zákona též k upřesnění některých náležitostí notářských zápisů o schválení přeměny a upřesnění postupů při schvalování projektu přeměny v jednotlivých typech společností.

Zásadní novinky přinesla novela č. 355/2011 Sb. ve vztahu k veřejnému publikování projektu přeměny, a to v návaznosti na transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/109/ES. Informační povinnost týkající se projektu přeměny může osoba zúčastněná na přeměně splnit buď tradičně tím, že uloží projekt přeměny do sbírky listin obchodního rejstříku alespoň 1 měsíc přede dnem, kdy má být přeměna schválena, a zveřejnění v Obchodním věstníku oznámení o tomto uložení a upozornění na práva věřitelů. Osoba zúčastněná na přeměně však nově může využít též možnosti uveřejnit projekt přeměny a upozornění pro věřitele bezplatně na své internetové stránce, a to opět alespoň po dobu 1 měsíce přede dnem, kdy má být přeměna schválena, a dále po dobu jednoho měsíce po schválení či neschválení přeměny. Internetová stránka musí být v takovém případě dostatečně zabezpečena a publikované dokumenty musejí být opatřeny zaručeným elektronickým podpisem nebo elektronickou značkou. Případné neschválení nebo zrušení projektu přeměny nebo zrušení rozhodnutí o přeměně je třeba oznámit též na internetové stránce nejpozději následující den.

Pokud si osoba zúčastněná na přeměně zvolí uveřejnění projektu přeměny na své internetové stránce, přesto se zcela nevyhne komunikaci s Obchodním věstníkem. I v tomto případě je totiž třeba, aby alespoň po dobu 1 měsíce přede dnem, kdy má být přeměna schválena, byl v Obchodním věstníku zveřejněn odkaz umožňující přístup k internetové stránce, na níž je projekt přeměny umístěn, a datum uveřejnění projektu na této stránce.

Zákon pamatuje též na situaci, pokud dojde z jakéhokoliv důvodu k souvislému přerušení přístupu na internetovou stránku, na níž je projekt přeměny uveřejněn, po dobu delší než 24 hodin. V takovém případě vzniká osobě zúčastněné na přeměně povinnost uložit nejpozději v nejbližší příští pracovní den projekt přeměny do sbírky listin obchodního rejstříku a co nejdříve zveřejnit informaci o tomto uložení v Obchodním věstníku.

Jako jeden z důležitých nedostatků zákona o přeměnách před novelizací provedenou zákonem č. 355/2011 Sb. byla vnímána nedostatečná ochrana práv zástavních věřitelů, v jejichž prospěch byly zastaveny obchodní podíly nebo účastnické cenné papíry vydané osobou zúčastněnou na přeměně. Novela proto právní úpravu přechodu zástavních práv podstatně doplnila a upřesnila.

Novelizované znění zákona o přeměnách zachovává původní pravidlo, že zástavní právo na obchodních podílech či účastnických cenných papírech, které trvá ke dni zápisu přeměny do obchodního rejstříku, přechází nebo se rozšiřuje na obchodní podíly či účastnické cenné papíry, které zástavní dlužník nabývá na základě dříve zastavených podílů nebo účastnických cenných papírů. Novelizované znění zákona však toto pravidlo výrazně doplňuje.

Výslovně je nyní stanoveno, že pokud zastavené obchodní podíly nebo účastnické cenné papíry v důsledku přeměny zanikají, ale zástavní dlužník se přitom již podílí na nástupnické společnosti, přechází zástavní právo právě na takový podíl nebo akcie zástavního dlužníka v nástupnické společnosti. Pokud zastavené podíly nebo účastnické cenné papíry zanikají, aniž by se zástavní dlužník podílel na nástupnické společnosti, má zástavní věřitel právo požadovat poskytnutí dostatečné jistoty. Nové znění zákona o přeměnách též upřesňuje postup v případě, že v důsledku přeměny vznikne pluralita zástavních práv více zástavních věřitelů k témuž obchodnímu podílu nebo účastnickému cennému papíru. V takovém případě nebudou zástavní věřitelé v případě realizace zástavního práva uspokojováni v souladu se zásadou časové priority, ale budou uspokojeni poměrně tak, jako kdyby k přeměně nedošlo. V neposlední řadě je třeba zmínit, že z důvodu posílení ochrany zástavních věřitelů zákon nově upravuje též postup při vyznačování zástavního práva na listinných i zaknihovaných akciích nástupnické akciové společnosti a při předávání zastavených listinných akcií zástavním věřitelům. V případě plurality zástavních práv k listinnému cennému papíru je zavedeno pravidlo, že nástupnická společnost tento cenný papír předá takovému zástavními věřiteli, uschovateli nebo opatrovateli, na kterém se všichni zástavní věřitelé shodnou. Neshodnou-li se, bude listinný cenný papír předán uschovateli nebo opatrovateli, kterého vybere sama společnost s péčí řádného hospodáře, a to na náklady zástavních věřitelů.

V novelizovaném znění zákona o přeměnách doznal určitých změn též institut tzv. práva na dorovnání. Právo na dorovnání vzniká společníkům (členům) při fúzi, rozdělení nebo převodu jmění na společníka tehdy, pokud:

Právo na dorovnání náleží vůči nástupnické společnosti nebo vůči přejímajícímu společníkovi. V souvislosti s právem na dorovnání používá zákon legislativní zkratku „oprávněná osoba“ pro všechny osoby, jimž svědčí právo na dorovnání, a „povinná osoba“ pro všechny osoby, které jsou povinny dorovnání poskytnout.

Zákonem je nově výslovně upraveno, že právo na dorovnání může být poskytnuto nejen v peněžité, ale též v nepeněžité formě, a to zejména ve formě podílu na nástupnické společnosti nebo družstvu. Rovněž jsou odstraňovány dosavadní výkladové problémy týkající se práva na dorovnání při přeměně rozdělením. Výslovně je uvedeno, že při rozdělení rozštěpením jsou k zaplacení dorovnání zavázány všechny nástupnické společnosti a družstva společně a nerozdílně; při rozdělení odštěpením jsou pak k zaplacení dorovnání zavázány společně a nerozdílně všechny nástupnické společnosti či družstva i rozdělovaná společnost či družstvo. Solidárně zavázané povinné osoby se v těchto případech mezi sebou vypořádají dle poměrů ocenění svých jmění vyplývajících z posudku znalce (v případě rozdělení rozštěpením) nebo dle poměrů ocenění svých jmění dle posudku znalce a vlastního kapitálu rozdělované společnosti či družstva v zahajovací rozvaze (v případě rozdělení odštěpením). Právo na dorovnání náleží oprávněné osobě pouze ve vztahu k podílu, který měla ve svém majetku ke dni schválení přeměny. Takové právo na dorovnání přechází na právní nástupce oprávněné osoby a ode dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku je samostatně převoditelným právem. Právo na dorovnání zaniká (prekluzí), pokud není uplatněno alespoň jednou z oprávněných osob u povinné osoby nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy se zápis přeměny do obchodního rejstříku stal účinný vůči třetím osobám.

Pokud je právo na dorovnání řádně uplatněno, povinná osoba to musí oznámit stejným způsobem, jakým zveřejnila či uveřejnila projekt přeměny. Teprve od tohoto oznámení začíná plynout promlčecí doba. Pokud bylo soudem pravomocně rozhodnuto o přiznání práva na dorovnání oprávněné osobě, je povinná osoba povinna zveřejnit či uveřejnit též výrok takového soudního rozhodnutí (které je co do základu přiznaného práva závazné i vůči dalším oprávněným osobám).

V případě, že oprávněná osoba má právo na dorovnání, má právo rovněž na úrok z dlužné částky ode dne, kdy byla přeměna zapsána do obchodního rejstříku. Tento úrok je zákonem stanoven ve výši průměrné úrokové sazby z úvěrů poskytnutých bankami v ČR v roce předcházejícím roku, v němž byla přeměna zapsána do obchodního rejstříku. Tímto úrokem není dotčeno případné právo na úrok z prodlení.

Jako zcela nové ustanovení byl do zákona o přeměnách doplněn § 49a, který zvyšuje ochranu společníků ve společnosti s ručením omezeným nebo v akciové společnosti, kteří nesouhlasili s fúzí nebo rozdělením, pokud mezi rozhodným dnem a zápisem přeměny do obchodního rejstříku došlo k tak podstatné změně či změnám týkajícím se jmění některé ze společností zúčastněných na přeměně, že by tyto změny odůvodňovaly jiný výměnný poměr. V těchto případech vzniká společníkovi, který byl společníkem společnosti zúčastněné na přeměně ke dni jejího schválení, který hlasoval proti schválení přeměny, v jehož neprospěch došlo ke změně výměnného poměru a který od zápisu přeměny do obchodního rejstříku nevykonával práva společníka v nástupnické společnosti, právo odprodat podíl nebo akcie v nástupnické společnosti této společnosti, a to za cenu odpovídající reálné hodnotě zjištěné ke dni předcházejícímu rozhodný den fúze nebo rozdělení’³. Právo na prodej podílu nebo akcií vzniká pouze ohledně toho podílu či akcií, s nimiž společník hlasoval proti přeměně.

Společník, který se domnívá, že mu svědčí právo na odkoupení podílu (akcií), musí toto právo uplatnit písemnou výzvou u nástupnické společnosti, a to v prekluzivní lhůtě dvou měsíců od zápisu fúze nebo rozdělení do obchodního rejstříku. Pokud společník takto uplatní právo na odkoupení u nástupnické společnosti, je tato společnost povinna opatřit do tří měsíců příslušný znalecký posudek o reálné ceně předmětného podílu (akcií) a poté společníkovi buď předložit písemný návrh smlouvy s nabídkou na odkoupení podílu (akcií) nebo informovat společníka o tom, že jeho návrh odmítá s uvedením důvodu. Pokud společník nesouhlasí se stanoviskem společnosti, popř. pokud se nástupnická společnost nevyjádří nebo neopatří znalecký posudek, může se společník ve lhůtě zákonem stanovené domáhat uzavření smlouvy u soudu.

Novela zákona o přeměnách přinesla značné změny též ve vztahu k právní úpravě neplatnosti přeměn. Nová úprava reaguje jednak na dřívější výkladové a procesní komplikace, jednak na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, který kritizoval nemožnost meritorního přezkoumání platnosti přeměny poté, co již došlo k jejímu zápisu do obchodního rejstříku.

V textu zákona je nově výslovně konstatováno, že neplatnosti projektu přeměny se lze domáhat pouze současně s neplatností alespoň jednoho rozhodnutí o schválení přeměny. Naopak neplatnosti rozhodnutí o schválení přeměny se lze domáhat i samostatně, ledaže by důvody takové neplatnosti měly základ v obsahu projektu přeměny. Pro řízení ve věcech neplatnosti se obdobně použije právní úprava týkající se řízení o neplatnosti usnesení valné hromady nebo členské schůze. Ke společnému řízení jsou ze zákona spojeny všechny návrhy na vyslovení neplatnosti projektu přeměny nebo i návrhy na vyslovení neplatnosti rozhodnutí o schválení přeměny, pokud důvodem neplatnosti tohoto rozhodnutí má být neplatnost projektu přeměny.

Návrh na prohlášení neplatnosti přeměny (tj. buď rozhodnutí o schválení přeměny, nebo projektu přeměny) je oprávněn podat pouze společník nebo člen osoby zúčastněné na přeměně, statutární orgán osoby zúčastněné na přeměně nebo jeho člen, člen dozorčí rady nebo člen kontrolní komise osoby zúčastněné na přeměně. Podání návrhu je omezeno prekluzivní lhůtou 3 měsíců:

Pokud zákon nevyžaduje v určitých případech schválení projektu, běží již od zveřejnění oznámení o uložení projektu do sbírky listin nebo jeho uveřejnění na internetových stránkách společnosti.

Nadále platí, že důvodem neplatnosti přeměny není případná nepřiměřenost výměnného poměru podílů, výše doplatků nebo vypořádání poskytovaného přejímajícím společníkem.

Nadále též zůstává zachováno pravidlo, že o vyslovení neplatnosti projektu nebo rozhodnutí o schválení přeměny může soud rozhodnout pouze do okamžiku zápisu příslušné přeměny do obchodního rejstříku. Po zápisu přeměny do obchodního rejstříku již nelze tento zápis nijak zrušit, nelze změnit ani zrušit projekt přeměny a nelze určit neplatnost projektu nebo rozhodnutí o schválení přeměny. Pokud nicméně v době zápisu přeměny do obchodního rejstříku probíhá soudní řízení týkající se neplatnosti přeměny, může navrhovatel ve lhůtě určené soudem, která nesmí být kratší než 30 dnů, změnit návrh na zahájení řízení tak, že se bude napříště domáhat určení, že projekt přeměny nebo rozhodnutí o schválení přeměny jsou v rozporu s právními předpisy, společenskou nebo zakladatelskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami. Teprve pokud navrhovatel návrh takto neupraví, soud řízení zastaví.

Deklarace rozporu projektu přeměny nebo rozhodnutí o schválení přeměny s právními předpisy, zakladatelskými dokumenty či stanovami může být pro navrhovatele významná, neboť mu zakládá právo na náhradu vzniklé škody, popř. právo na přiměřené zadostiučinění za porušení práv, které může být poskytnuto též v penězích. Právo na přiměřené zadostiučinění musí být uplatněno u soudu během tří měsíců ode dne, kdy příslušné určovací rozhodnutí soudu nabylo právní moci.

Pokud soud rozhodne o vyslovení neplatnosti projektu přeměny nebo rozhodnutí o jejím schválení, jsou ze závazků vzniklých od rozhodného dne do zveřejnění informace o uložení rozhodnutí soudu do sbírky listin zavázány k tíži a ve prospěch nástupnické společnosti či družstva nebo přejímajícího společníka všechny osoby zúčastněné na přeměně společně a nerozdílně.

Kromě výše popsaných změn přinesla novela zákona o přeměnách celou řadu dalších úprav a doplnění dosavadního znění zákona o přeměnách. Zejména je třeba zmínit, že novela č. 355/2011 Sb. zavedla v podstatě novou komplexní právní úpravu přeshraničních přeměn, které byly dosud zákonem o přeměnách upraveny pouze velmi nedostatečně. Byť na hodnocení praktických přínosů nové právní úpravy je ještě příliš brzy, mezi odbornou veřejností je novelizace zákona o přeměnách vnímána spíše pozitivně a s očekáváním, že by do budoucna skutečně mohla ujasnit a zjednodušit některé problémy, které dosud realizaci přeměn v praxi provázely.