Náhrada nákladů řízení
Ing.
Martin
Děrgel
Společnost s. r. o., plátce DPH: na jaký účet zaúčtovat náhradu nákladů
řízení v případě výhry soudního sporu (částku, kterou nám vyúčtuje právník, nám uhradí odpůrce) a
jak v případě prohry (firma je povinna druhé straně uhradit náklady řízení)?
Jak je to s jejich daňovou uznatelností a DPH v obou případech? Například
soud určí platebním rozkazem náhradu nákladů řízení ve výši 50 000 Kč. Platební rozkaz nabyl právní
moci 10. 10. 2010, tyto náklady řízení nám právník vyúčtoval daňovým dokladem s DUZP 8. 4. 2011 ve
výši 50 000 Kč včetně DPH (40 000 Kč daňový základ + 10 000 Kč DPH). Firma, která soud prohrála, nám
je v této výši uhradila 10. 4. 2011. Kdy vzniká povinnost o této skutečnosti účtovat a jakým
způsobem? Je z faktury právníka možné uplatnit nárok na odpočet? Musí firma, která vyhrála soudní
spor vystavovat na částku týkající se přiznaným nákladům řízení daňový doklad a odvádět z této
částky DPH? Pokud ano, tak kdy a z jakého titulu? Lze využít
§ 36 odst. 11 zákona o dani z přidané
hodnoty?
Související předpisy:
*
§ 23 odst. 1,
2 a
10,
§ 24 odst. 1,
odst. 2 písm. p) zákona č.
586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších
předpisů,
*
§ 2 odst. 1,
§ 4 odst. 2,
§ 14 odst. 1,
§ 36 odst. 1,
3 a
11, §
72, 73 zákona č.
235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění
pozdějších předpisů.
Náklady na právní zastoupení při vymáhání pohledávky se budou účtovat přímo
do nákladů jako ostatní externí služby (například MD 518/D 325), a to k datu vzniku závazku vůči
advokátovi, což bude zpravidla den nabytí právní moci předmětného soudního rozsudku. Pokud jsou
advokát i mandant plátci DPH, přizná advokát ze své odměny (nikoli ze soudních poplatků, znaleckých
posudků od neplátců apod., které pouze přefakturovává mandantovi) DPH na výstupu, kterou si mandant
může za standardních podmínek zákona o DPH nárokovat k odpočtu.
Soudem přiznaný nárok na náhradu nákladů řízení vykáže oprávněná strana
(věřitel) jako ostatní provozní výnos (např. MD 315/D 648), a to k datu nabytí právní moci soudního
rozhodnutí.
Advokát zastupující vítěznou stranu sporu - pro přehlednost např. firmu A -
nemůže vystavit daňový doklad protistraně (např. firma B), která prohrála soudní spor, protože vůči
firmě B ani žádnou DPH na výstupu neuplatňuje. Firma B zkrátka pouze nahrazuje soudní výlohy, které
s tímto sporem vznikly firmě A, tedy zejména výdaje za její právní zastoupení. Předmětnou právní
službu (zdanitelné plnění v návaznosti na mandátní smlouvu) ale samozřejmě uskutečnil advokát pro
firmu A, nikoli pro firmu B. Výlohy na právní zastoupení fakticky představují škodu firmy A utrpěnou
předmětným soudním sporem, a proto jí v souladu s občanským soudním řádem soud přiznal nárok na
jejich náhradu, jinak by vítěz sporu (firma A) nespravedlivě nesl břemeno spojené s uplatněním svých
práv, byť mu dal soud plně za pravdu.
Náhrada škody tedy nepředstavuje úplatu za nějaké uskutečněné zdanitelné
nebo osvobozené plnění ve smyslu DPH, ale je pouhým finančním vyrovnáním, přičemž samotné převáděné
peníze nejsou pro účely DPH považovány za zboží. Takže jednoduše řečeno, pohledávka z titulu náhrady
škody není předmětem DPH a žádná DPH na výstupu se z této úplaty nepřiznává a nehradí. Adekvátně
tomu proto nemůže ani osoba platící náhradu škody (firma B) nárokovat odpočet DPH, třebaže výši
náhrady škody advokát firmy A vyčíslí včetně své DPH.
Pokud si ale vítězná strana (firma A) uplatnila plný odpočet předmětné DPH
za právní službu svého advokáta, který jí ve sporu zastupoval, neměla by být tato DPH již soudem
zahrnuta do výše náhrady škody, protože by takto vítěz sporu (A) nespravedlivě obdržel náhradu za
tuto DPH fakticky dvakrát - poprvé formou odpočtu na přiznání k DPH a podruhé v náhradě škody od
firmy B.
Dodejme, že ani žádná faktura na úhradu náhrady škody -ať už od firmy A nebo
od jejího právního zástupce - není zapotřebí, jelikož povinnost k její úhradě vyplývá přímo z
příslušného soudního rozhodnutí, které je tak podkladem pro účetní doklad firmy B. Pro ni přitom
představuje náhrada škody určená soudem zákonnou povinnost vyplývající ze zmíněného občanského
soudního řádu související s jeho podnikáním, takže ve vazbě na
§ 24 odst. 2 písm. p) ZDP je pro firmu B daňově
účinným nákladem (účtováno např. na MD 548/D 325).