Práce z domu
JUDr.
Marcela
Smutná
Firma mění sídlo a pobočku a nechce propustit zaměstnance, protože jej
nutně potřebuje. Rozhodla se nabídnout mu možnost práce z domu (od čtvrtka do pátku). Může si firma
uplatnit náklady, které zaměstnanci vzniknou za práci doma, tj. energie, telefony, připojení k
internetu, náhrady za opotřebení majetku atd.? Musí náhrady za spotřebovanou energii, telefony atd.
zdaňovat zaměstnanec dle § 6 ZDP? Může si firma
uplatnit náklady za poskytnuté menu stravenky při práci z domu (hodnota 60 Kč, kdy 30 Kč si hradí
zaměstnanec a 30 Kč hradí zaměstnavatel)?
Místo výkonu práce a pravidelné pracoviště budou v pracovní smlouvě
stanoveny takto:
*
od pondělí do středy je místem výkonu práce Ostrava, a toto místo je
považováno i za pravidelné pracoviště (Ostrava je pobočka firmy, sídlo firmy je v
Praze),
*
od čtvrtka do pátku je místem výkonu práce Brno, a toto místo je
považováno i za pravidelné pracoviště (Brno je trvalé bydliště
zaměstnance).
Související předpisy:
*
§ 190 zákona č.
262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších
předpisů,
*
§ 6 odst. 7,
8, §
24 odst. 2 písm. j) bod 4 a písm. x)
zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).
Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytovat úhradu nákladů, které mu vznikají
v souvislosti s tím, že práci pro zaměstnavatele vykonává doma, za předpokladu, že jsou dodrženy
podmínky stanovené zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník
práce, a ZDP. Zákoník práce v
§ 190 upravuje náhrady za opotřebení vlastního
nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce. Sjedná-li zaměstnavatel, popřípadě vnitřním
předpisem stanoví nebo individuálně písemně určí podmínky, výši a způsob poskytnutí náhrad za
opotřebení vlastního nářadí, zařízení nebo jiných předmětů potřebných k výkonu práce, poskytuje mu
zaměstnavatel tuto náhradu za dohodnutých, stanovených nebo určených podmínek. Z hlediska daňových
souvislostí, o nichž se dále zmíním, je nejvhodnější uzavřít se zaměstnancem dodatek k pracovní
smlouvě, popřípadě by to mohla být i jiná smlouva, ale dodatek k pracovní smlouvě se používá
obvykle. Předpokládám totiž, že se jedná jen o jednoho zaměstnance, a není proto nutné vydávat
vnitřní předpis. V dodatku k pracovní smlouvě by měly být uvedeny konkrétní předměty, kterých se
smlouva týká, výše úhrady a podmínky, za nichž úhrada náleží. Zákoník práce se výslovně nezmiňuje o
dalších úhradách (energie, telefony atd.), ale i to je možné. Náhradu je nejlépe stanovit paušálem s
ohledem na to, že činnost pro zaměstnavatele bude zřejmě stejného charakteru jako od pondělí do
středy, kdy je na pracovišti zaměstnavatele, a bude tudíž probíhat pravidelně. Z hlediska úpravy v
zákoníku práce by bylo vhodné rozdělit náhrady a poskytnout zvlášť náhrady podle
§ 190 ve formě paušálu a zvlášť paušál na úhradu ostatních
výdajů, které zaměstnanec vynaložil za zaměstnavatele. Vyplývá to z daňové úpravy.
V ustanovení § 6 odst. 7
ZDP jsou uvedeny úhrady poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci, které se
nepovažují za
příjmy
ze závislé činnosti a nejsou předmětem daně
. Pod
písm. c) jsou uvedeny částky, kterými
zaměstnavatel hradí zaměstnanci prokázané výdaje, které za zaměstnavatele vynaložil ze svého tak,
jako by je vynaložil přímo zaměstnavatel. Pod písm.
d) jsou uvedeny náhrady za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro
výkon práce poskytované podle § 190 zákoníku
práce. Podmínky pro stanovení paušálu
upravuje
odst. 8. Hradí-li zaměstnavatel výdaje podle
odst. 7 písm. b) až
d), považují se tyto výdaje za prokázané do
výše paušálu
stanoveného zvláštními předpisy nebo do výše paušálu uvedeného v kolektivní
smlouvě, vnitřním předpisu zaměstnavatele, v pracovní nebo jiné smlouvě
. Předpokladem je, že
výše paušálu byla zaměstnavatelem prokazatelně stanovena na základě kalkulace skutečných
výdajů
. Stejným způsobem postupuje zaměstnavatel při stanovení paušálu v případě, kdy dojde ke
změnám podmínek, za nichž byl paušál stanoven. Jde-li o paušál za použití vlastního nářadí, zařízení
nebo jiných předmětů, které by jinak byly odpisovány, uzná se jen do výše, v jaké by zaměstnavatel
uplatňoval odpisy srovnatelného hmotného majetku při rovnoměrném odpisování v dalších letech
odpisování. Podle § 24 odst. 2 písm. x) ZDP
jsou výdaji (náklady) vynaloženými na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů též paušální
částky hrazené zaměstnavatelem zaměstnanci podle § 6
odst. 8 ZDP. Při dodržení stanovených podmínek můžete hradit náklady, které zaměstnanci
vznikají při práci doma jako daňově účinný výdaj (náklad) a pro zaměstnance se nebude jednat o
příjem ze závislé činnosti a přijatá úhrada nebude předmětem daně. Upozorňuji pouze na to, že
zaměstnavatel musí být schopen kdykoliv doložit, jakým způsobem a na základě jakých podkladů byl
paušál zpracován. Je nutné počítat s jeho krácením pro případ, kdy zaměstnanec nebude z určitých
důvodů (zpravidla překážky v práci, například dočasná pracovní neschopnost, dovolená atd.) ve
čtvrtek a v pátek pracovat.Podle § 24 odst. 2 písm. j)
bod 4 ZDP jsou výdaji zaměstnavatele příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím
jiných subjektů a poskytované až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu, maximálně do výše
70 % stravného poskytovaného při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin. Příspěvek na stravování lze
uplatnit jako výdaj (náklad), pokud přítomnost zaměstnance na pracovišti během této stanovené směny
trvá alespoň 3 hodiny.
Práce zaměstnance musí být rozvržena do směn včetně práce doma ve čtvrtek
a v pátek.
Za předpokladu, že během této směny bude na pracovišti, tj. v tomto případě v bydlišti konat práci
aspoň 3 hodiny, je poskytnutí příspěvku na stravování, tj. částečná úhrada stravenky, daňovým
výdajem (nákladem). V daném případě se postavení zaměstnance nijak neliší od postavení ostatních
zaměstnanců s tím rozdílem, že jeho místem výkonu práce je bydliště. V případě jakýchkoliv
pochybností o poskytnutí některé náhrady v souvislosti s prací doma doporučuji konzultaci s
příslušným správcem daně.